What do you think?
Rate this book
Místo, odkud není návratu: Zpověď Ujgurky, která přežila čínský lágr
Lidé se musejí dozvědět, co Ujguři v Číně zažívají.
Mihrigul Tursunová se stala jednou z obětí čínských snah o totální asimilaci ujgurské menšiny. Prošla si takzvanými převýchovnými tábory, ve kterých zažila nepopsatelné hrůzy. Během jejího pobytu za mřížemi navíc zemřel jeden z jejích synů. Přestože i v exilu čelí výhrůžkám, našla v sobě odvahu promluvit o tom, co všechno musí Ujguři v Číně snášet. Její svědectví přibližuje čtenářům osudy lidí, které jinak zůstávají skryty za zprávami z daleké Číny.
Mihrigul Tursunová se stala jednou z obětí čínských snah o totální asimilaci ujgurské menšiny. Prošla si takzvanými převýchovnými tábory, ve kterých zažila nepopsatelné hrůzy. Během jejího pobytu za mřížemi navíc zemřel jeden z jejích synů. Přestože i v exilu čelí výhrůžkám, našla v sobě odvahu promluvit o tom, co všechno musí Ujguři v Číně snášet. Její svědectví přibližuje čtenářům osudy lidí, které jinak zůstávají skryty za zprávami z daleké Číny.
250 pages
Published January 1, 2022
8 people are currently reading
493 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 66 reviews
February 26, 2022
Sozusagen zum Abschluss der olympischen Spiele in China, eine Buchrezension über die sich das Gastgeberland nicht besonders freuen würde. Mihrigul Tursun erzählt in „Ort ohne Wiederkehr“ ihre Lebensgeschichte als Angehörige der ethnischen Minderheit der Uiguren.
Nur ab und zu am Rande in den Medien erwähnt und meist gut von der Volksrepublik verschleiert kennen weltweit nicht viele die Situation dieser Volksgruppe. Aber mit einigen publizierten Erfahrungsberichten von Überlebenden soll sich das jetzt ändern.
Im höchsten Maße spannend uns interessant, aber vor allem herzzerreißend schildert die junge Frau die Lebensbedingungen als Muslimin, die Maßnahmen, die ergriffen wurden um sie in die chinesische Gesellschaft einzugliedern und den langen Arm der Regierung, der auch bis nach Ägypten reicht. Erschreckende Beispiele von menschlichen Schicksalen und die immer erdrückenderen Regelungen machen dieses Buch zu einer schweren Lektüre, die ich aber jedem und jeder ans Herz legen will. Die Geschichte einer mutigen Frau, die um das Überleben ihrer Familie bangt und kämpft und die Courage hat laut auszusprechen, was sich nicht viele sagen trauen.
Nur ab und zu am Rande in den Medien erwähnt und meist gut von der Volksrepublik verschleiert kennen weltweit nicht viele die Situation dieser Volksgruppe. Aber mit einigen publizierten Erfahrungsberichten von Überlebenden soll sich das jetzt ändern.
Im höchsten Maße spannend uns interessant, aber vor allem herzzerreißend schildert die junge Frau die Lebensbedingungen als Muslimin, die Maßnahmen, die ergriffen wurden um sie in die chinesische Gesellschaft einzugliedern und den langen Arm der Regierung, der auch bis nach Ägypten reicht. Erschreckende Beispiele von menschlichen Schicksalen und die immer erdrückenderen Regelungen machen dieses Buch zu einer schweren Lektüre, die ich aber jedem und jeder ans Herz legen will. Die Geschichte einer mutigen Frau, die um das Überleben ihrer Familie bangt und kämpft und die Courage hat laut auszusprechen, was sich nicht viele sagen trauen.
May 4, 2022
Toto že sa deje v Číne? Aké je dnes storočie? Sú Číňania vôbec ľudia? Tieto a mnohé iné otázky sa mi vynárali pri čítaní tejto knihy. Nemohla som uveriť tomu, čo čítam aj keď som vedela, že sa to reálne deje.
[ ] Mihrigül pochádza z Ujgurskej autonómnej oblasti Sin-ťiang v Číne. Je to turkický národ s vlastnou kultúrou, jazykom, zvykmi a vyznávajú islam. Čínska vláda sa bojí, že by Ujguri vytvorili vlastny štát a odtrhli sa od Číny. Preto sú násilne odvedení do lágrov, ktoré však Čína nazýva "vzdelávacie inštitúcie" a slúžiť majú na prevýchovu Ujgurov a ich začlenenie do spoločnosti. No celá táto fraška má skôr znaky kultúrnej genocídy. Väznení sú v neľudských podmienkach natlačení v maličkých celách kde ich je naraz niekoľko desiatok, nemajú dokonca ani svoje vlastné postele a v noci sa musia striedať aby si mohli nachvíľu povediačky pospať. Popritom ich sledujú kamery 24/7. Nehovoriac o mučení, znásilneniach, nútenej sterilizácii a často aj popravách.
[ ] Po prepustení na "slobodu" sa to všetko však nekončí. Naďalej sú sledovaní na každom kroku a dokonca sú do rodín dosadení čínski "príbuzní", ktorí sledujú každý ich pohyb či výraz tváre.
[ ] Mihrigül mala neskutočné šťastie, že sa jej podarilo uniknúť ale vie, že ani teraz nie je v bezpečí, čínske chápadlá siahajú všade. "Dodnes se mi nepodařilo setřást pronásledovatele ze staré vlasti. Skoro už sem si zvykla na to, že mě pokaždé najdou."
Pokým som si neprečítala túto knihu, nevedela som o utrpení Ujgurov nič. Pritom je veľmi dôležité aby sa o tom dozvedelo čo najviac ľudí a aby konečne nastala zmena.
[ ] Mihrigül pochádza z Ujgurskej autonómnej oblasti Sin-ťiang v Číne. Je to turkický národ s vlastnou kultúrou, jazykom, zvykmi a vyznávajú islam. Čínska vláda sa bojí, že by Ujguri vytvorili vlastny štát a odtrhli sa od Číny. Preto sú násilne odvedení do lágrov, ktoré však Čína nazýva "vzdelávacie inštitúcie" a slúžiť majú na prevýchovu Ujgurov a ich začlenenie do spoločnosti. No celá táto fraška má skôr znaky kultúrnej genocídy. Väznení sú v neľudských podmienkach natlačení v maličkých celách kde ich je naraz niekoľko desiatok, nemajú dokonca ani svoje vlastné postele a v noci sa musia striedať aby si mohli nachvíľu povediačky pospať. Popritom ich sledujú kamery 24/7. Nehovoriac o mučení, znásilneniach, nútenej sterilizácii a často aj popravách.
[ ] Po prepustení na "slobodu" sa to všetko však nekončí. Naďalej sú sledovaní na každom kroku a dokonca sú do rodín dosadení čínski "príbuzní", ktorí sledujú každý ich pohyb či výraz tváre.
[ ] Mihrigül mala neskutočné šťastie, že sa jej podarilo uniknúť ale vie, že ani teraz nie je v bezpečí, čínske chápadlá siahajú všade. "Dodnes se mi nepodařilo setřást pronásledovatele ze staré vlasti. Skoro už sem si zvykla na to, že mě pokaždé najdou."
Pokým som si neprečítala túto knihu, nevedela som o utrpení Ujgurov nič. Pritom je veľmi dôležité aby sa o tom dozvedelo čo najviac ľudí a aby konečne nastala zmena.
June 6, 2022
„Uigure in China zu sein, heißt auch, mit dem Bewusstsein zu leben, dass es jederzeit möglich ist, in der großen Taklamakan-Wüste zu verschwinden.“ (… ein Zitat aus dem Buch von Gulbahar Haitiwaji - S. 29)
Die Geschichte von Gulbahar hat mich so betroffen gemacht, dass ich mehr über dieses schändliche Thema, diesen menschenunwürdigen Umgang lesen muss. Wissen sollte, was in dieser Welt Menschen anderen Menschen antun.
Mihrigul Tursun ist Uigurin und lebt bei ihrer Großmutter, da ihre Mama bei der Geburt starb. Bei einem Test zur chinesischen Sprache in ihrer Schule, schneidet sie als beste ab und erhält ein Stipendium, um an einer Universität zu studieren. Sie verlässt ihre Heimat, ist über 4.000 km entfernt und lernt wie eine Verrückte, um ihre Großmutter stolz zu machen. Als sie endlich ihren Bachelor-Abschluss hat und ein klein wenig Erspartes, überlegt sie, wo sie ihren Master-Abschluss machen könnte. Da sie etwas Arabisch spricht, entscheidet sie sich für ein Studium in Kairo. Auf dem Flug dort hin, lernt sie einen Ägypter kennen, der ihr engster Freund wird. Als Mihrigul schwanger wird, erfährt sie, dass sie Drillinge erwartet. Nach der Geburt möchte sie ihre Kinder natürlich der Familie in der Heimat vorstellen und reist mit ihrem Ehemann zurück nach China. Doch dies zieht schwere Folgen nach sich. Ihr Ehemann darf nicht in die Provinz Xingjian einreisen, nur Mihrigul allein.
Was diese Frau dann erlebt ist an Menschenverachtung und tiefsten Gräueltaten kaum zu überbieten. Diese Frau wurde drei Mal in ein Internierungslager verschleppt. Drei Jahre saß sie in China fest, wurde geschändet, misshandelt, sterilisiert, psychisch fertig gemacht, und an keinem Punkt war jemals klar, welches Verbrechen man ihr vorwirft. Ereignet hat sich dies vor ca. 5 Jahren (!). Ich bin wirklich fassungslos, dass niemand etwas gegen diese kommunist*ische Partei unternehmen kann. Dass Millionen von Menschen, egal ob Han-Chinesen oder Uiguren, sich dies gefallen lassen (müssen). Vermutlich würde auch ich duckmäuserisch mein Leben dort fristen.
„Doch dann befahl der Arzt mir, die Beine zu spreizen. Ich zögerte. Schon traten zwei Polizisten auf mich zu und zogen mir meine Beine gewaltsam auseinander. Sie fixierten meine Beine an den Beinen der Pritsche, sodass der Arzt sich von unten problemlos meiner Scham nähern konnte. Und das tat er. Er hielt eine Art Zange in der Hand. […] Der Arzt öffnete meine Scheide mit irgendeinem Metallinstrumente und presste unbarmherzig meine Sch.amlippen auseinander. […] … aber es fühlte sich an, als ob er etwas herausgerissen oder durchtrennt hatte – und das ohne Narkose.“ (S. 157)
Unter dem Deckmantel, den islam*istischen Ter*rorismus zu terminieren, wurden in China über eine Million Uigur*innen in Umerziehungslager deportiert. Nur wenige haben den Kampf dort überlebt. Wer sich gegen das System auflehnt wird weggesperrt oder getötet.
Immer noch werden diese Lager betrieben und Menschen sterben. China streitet diese Lager auch nicht mehr ab, nennt sie „Ausbildungszentren“. Wer das Lager wieder verlässt erhält ein Abschlusszeugnis; dann ist man eine*r gute*r Chines*in.
Im Fall von Mihrigul haben sich die Vereinigten Staaten eingeschalten und sie durfte vor dem Kongress aussagen. Die USA verfolgen nun diese Gräueltat – ist es vermutlich dennoch nur ein Tropfen auf den heißen Stein, denn im Hintergrund geht um ganz andere Dinge, warum niemand sich gegen China auflehnt: Monetas und Krieg! Wenn wir Menschen jemals am Ende unserer Tage vor einer*einem „höheren Richter*in“ stehen werden, dann hoffe ich auf Gerechtigkeit!
#LESEEMPFEHLUNG – und auch hier starke Nerven beim Lesen, denn es ist noch emotionaler und aufwühlender. Ich habe es gestern am Nachmittag weginhaliert. Und unfassbar, dass Gulbahar und Mihrigul sich im Internierungslager begegneten.
Die Geschichte von Gulbahar hat mich so betroffen gemacht, dass ich mehr über dieses schändliche Thema, diesen menschenunwürdigen Umgang lesen muss. Wissen sollte, was in dieser Welt Menschen anderen Menschen antun.
Mihrigul Tursun ist Uigurin und lebt bei ihrer Großmutter, da ihre Mama bei der Geburt starb. Bei einem Test zur chinesischen Sprache in ihrer Schule, schneidet sie als beste ab und erhält ein Stipendium, um an einer Universität zu studieren. Sie verlässt ihre Heimat, ist über 4.000 km entfernt und lernt wie eine Verrückte, um ihre Großmutter stolz zu machen. Als sie endlich ihren Bachelor-Abschluss hat und ein klein wenig Erspartes, überlegt sie, wo sie ihren Master-Abschluss machen könnte. Da sie etwas Arabisch spricht, entscheidet sie sich für ein Studium in Kairo. Auf dem Flug dort hin, lernt sie einen Ägypter kennen, der ihr engster Freund wird. Als Mihrigul schwanger wird, erfährt sie, dass sie Drillinge erwartet. Nach der Geburt möchte sie ihre Kinder natürlich der Familie in der Heimat vorstellen und reist mit ihrem Ehemann zurück nach China. Doch dies zieht schwere Folgen nach sich. Ihr Ehemann darf nicht in die Provinz Xingjian einreisen, nur Mihrigul allein.
Was diese Frau dann erlebt ist an Menschenverachtung und tiefsten Gräueltaten kaum zu überbieten. Diese Frau wurde drei Mal in ein Internierungslager verschleppt. Drei Jahre saß sie in China fest, wurde geschändet, misshandelt, sterilisiert, psychisch fertig gemacht, und an keinem Punkt war jemals klar, welches Verbrechen man ihr vorwirft. Ereignet hat sich dies vor ca. 5 Jahren (!). Ich bin wirklich fassungslos, dass niemand etwas gegen diese kommunist*ische Partei unternehmen kann. Dass Millionen von Menschen, egal ob Han-Chinesen oder Uiguren, sich dies gefallen lassen (müssen). Vermutlich würde auch ich duckmäuserisch mein Leben dort fristen.
„Doch dann befahl der Arzt mir, die Beine zu spreizen. Ich zögerte. Schon traten zwei Polizisten auf mich zu und zogen mir meine Beine gewaltsam auseinander. Sie fixierten meine Beine an den Beinen der Pritsche, sodass der Arzt sich von unten problemlos meiner Scham nähern konnte. Und das tat er. Er hielt eine Art Zange in der Hand. […] Der Arzt öffnete meine Scheide mit irgendeinem Metallinstrumente und presste unbarmherzig meine Sch.amlippen auseinander. […] … aber es fühlte sich an, als ob er etwas herausgerissen oder durchtrennt hatte – und das ohne Narkose.“ (S. 157)
Unter dem Deckmantel, den islam*istischen Ter*rorismus zu terminieren, wurden in China über eine Million Uigur*innen in Umerziehungslager deportiert. Nur wenige haben den Kampf dort überlebt. Wer sich gegen das System auflehnt wird weggesperrt oder getötet.
Immer noch werden diese Lager betrieben und Menschen sterben. China streitet diese Lager auch nicht mehr ab, nennt sie „Ausbildungszentren“. Wer das Lager wieder verlässt erhält ein Abschlusszeugnis; dann ist man eine*r gute*r Chines*in.
Im Fall von Mihrigul haben sich die Vereinigten Staaten eingeschalten und sie durfte vor dem Kongress aussagen. Die USA verfolgen nun diese Gräueltat – ist es vermutlich dennoch nur ein Tropfen auf den heißen Stein, denn im Hintergrund geht um ganz andere Dinge, warum niemand sich gegen China auflehnt: Monetas und Krieg! Wenn wir Menschen jemals am Ende unserer Tage vor einer*einem „höheren Richter*in“ stehen werden, dann hoffe ich auf Gerechtigkeit!
#LESEEMPFEHLUNG – und auch hier starke Nerven beim Lesen, denn es ist noch emotionaler und aufwühlender. Ich habe es gestern am Nachmittag weginhaliert. Und unfassbar, dass Gulbahar und Mihrigul sich im Internierungslager begegneten.
August 17, 2022
Das Buch lässt mich mit Grusel und Abscheu gegenüber China zurück, welche Uigur:innen, eine muslimische Minderheit, im eigenen Land rund um die Uhr überwacht, sei es durch Kameras oder durch „Verwandte”, Mitarbeiter der Regierung, die sich bei der Minderheit in deren Familien einquartieren und dauerhaft überwachen und schikanieren.
Mihrigul Tyrian, war in mehreren Umerziehungslagern. Diese waren geprägt von Folter, Schikane, Gehirnwäsche, sexueller Gewalt und Ermordungen. Derzeit sind 10% aller Uiguren in solch Lagern. Auch Kinder, Kleinkinder, Babys, getrennt von ihren Vätern und Müttern.
Auch wir hier „profitieren” von dieser sklavenartigen Behandlung, Zwangsarbeiter stellen unsere Konsumartikel in diesen Lagern her. Das sind Unternehmen wie Adidas, Apple, Calvin Klein, aber auch deutsche Firmen wie BMW, Bosch, Siemens und Volkswagen.
In der Ära Angela Merkel wurde das Exportinteresse gefördert, 2020 war mit einem Handelsvolumen von 212 Milliarden (!) China der wichtigste Handelspartner Deutschlands.
Nach diesem Buch sehe ich Digitalisierung und den damit verbundenen gläsernen Menschen viel kritischer – den letzten Endes ist es vor allem Macht und immer davon abhängig, wie Regierungen mit dieser schlussendlich damit umgehen.
Mihrigul Tyrian, war in mehreren Umerziehungslagern. Diese waren geprägt von Folter, Schikane, Gehirnwäsche, sexueller Gewalt und Ermordungen. Derzeit sind 10% aller Uiguren in solch Lagern. Auch Kinder, Kleinkinder, Babys, getrennt von ihren Vätern und Müttern.
Auch wir hier „profitieren” von dieser sklavenartigen Behandlung, Zwangsarbeiter stellen unsere Konsumartikel in diesen Lagern her. Das sind Unternehmen wie Adidas, Apple, Calvin Klein, aber auch deutsche Firmen wie BMW, Bosch, Siemens und Volkswagen.
In der Ära Angela Merkel wurde das Exportinteresse gefördert, 2020 war mit einem Handelsvolumen von 212 Milliarden (!) China der wichtigste Handelspartner Deutschlands.
Nach diesem Buch sehe ich Digitalisierung und den damit verbundenen gläsernen Menschen viel kritischer – den letzten Endes ist es vor allem Macht und immer davon abhängig, wie Regierungen mit dieser schlussendlich damit umgehen.
September 8, 2022
Jede*r sollte dieses Buch gelesen haben!
Wir hören viel zu wenig über die grausamen Taten Chinas gegenüber Minderheiten insbesondere den Uigur*innen.
Was dort passiert betrifft uns alle - denn ein Großteil der westlichen Kleidung, Schuhe etc. wird in Zwangsarbeit von diesen Menschen hergestellt.
Die persönliche Geschichte Mihriguls ist schrecklich. Mehrmals musste ich beim Lesen eine Pause machen.
Genau deshalb sollte die ganze Welt darüber Bescheid wissen!!
Wir hören viel zu wenig über die grausamen Taten Chinas gegenüber Minderheiten insbesondere den Uigur*innen.
Was dort passiert betrifft uns alle - denn ein Großteil der westlichen Kleidung, Schuhe etc. wird in Zwangsarbeit von diesen Menschen hergestellt.
Die persönliche Geschichte Mihriguls ist schrecklich. Mehrmals musste ich beim Lesen eine Pause machen.
Genau deshalb sollte die ganze Welt darüber Bescheid wissen!!
February 11, 2023
Tak toto bylo neskutečně těžké čtení. Těžké v tom smyslu, že člověku při čtení bylo člověku mizerně a úzko.
Musím se přiznat, že jsem vůbec netušila v jaké situaci Ujguři v Číně jsou. Při čtení jsem si říkala, že se situace opakuje. Proč by měli lidé trpět za to, že jsou jiné národnosti, mají jinou víru, byli v zahraničí? Bylo děsivé číst o tom, co lidé zažívají v lágru, jak probíhá výslech. Sama jsem přemýšlela, jak bych takové výslechy zvládla. A myslím si, že nezvládla. Přiznala bych se ke všemu, i když bych nic neudělala.
Co bylo nejhorší, tak číst o tom, co všechno musely prožít děti. Takové věci by neměl zažívat dospělý člověk a už vůbec ne dítě! Bylo to strašné. Jsou to věci, které tyto děti poznamenají do konce života. Ne jen, že jsou na tom špatně po psychické stránce, ale také i po zdravotní.
Toto je kniha, kdy vám bude při čtení úzko a při dočtení taky. Ale je dobře, že se o tom ví a mluví. A mělo by se to dostat do podvědomí více lidí.
Určitě doporučuji všem přečíst.
Musím se přiznat, že jsem vůbec netušila v jaké situaci Ujguři v Číně jsou. Při čtení jsem si říkala, že se situace opakuje. Proč by měli lidé trpět za to, že jsou jiné národnosti, mají jinou víru, byli v zahraničí? Bylo děsivé číst o tom, co lidé zažívají v lágru, jak probíhá výslech. Sama jsem přemýšlela, jak bych takové výslechy zvládla. A myslím si, že nezvládla. Přiznala bych se ke všemu, i když bych nic neudělala.
Co bylo nejhorší, tak číst o tom, co všechno musely prožít děti. Takové věci by neměl zažívat dospělý člověk a už vůbec ne dítě! Bylo to strašné. Jsou to věci, které tyto děti poznamenají do konce života. Ne jen, že jsou na tom špatně po psychické stránce, ale také i po zdravotní.
Toto je kniha, kdy vám bude při čtení úzko a při dočtení taky. Ale je dobře, že se o tom ví a mluví. A mělo by se to dostat do podvědomí více lidí.
Určitě doporučuji všem přečíst.
September 5, 2022
Ein unglaublich bewegendes Buch! Viel mehr Leute sollten sich mit dem beschäftigen, was dort passiert..
December 20, 2022
(English below)
Ik weet niet waar ik moet beginnen. Ik heb dit boek met tranen in mijn ogen uitgelezen. Het maakt me boos en verdrietig tegelijkertijd dat dit anno nu nog kan gebeuren. Hoe kan het dat de wereld weet wat daar gebeurt en er niks kan worden gedaan? Hoe kan het dat zoveel mensen dit grote onrecht wordt aangedaan? Voor Mihrigul Tursun is het een groot wonder geweest om de heropvoedingskampen te overleven, hopelijk mag er ook een wonder zijn voor alle andere Oeigoeren die door hetzelfde gaan…
Een groot compliment voor de auteurs en de uitgever van het boek. Het is een boek dat ik iedereen wil aanraden.
I have no words… I’ve read this book with tears in my eyes. It made me angry and sad at the same time. How can we let this happen even though we know how much they are terrorizing the Uyghurs? Why can’t we do anything about it?
It has been a great miracle for Mihrigul Tursun to survive the re-education camps and I truly hope there will be a miracle for all the Uyghurs who are going through the same.
A big compliment to the authors and the publisher. I highly recommend everyone to read this book.
Ik weet niet waar ik moet beginnen. Ik heb dit boek met tranen in mijn ogen uitgelezen. Het maakt me boos en verdrietig tegelijkertijd dat dit anno nu nog kan gebeuren. Hoe kan het dat de wereld weet wat daar gebeurt en er niks kan worden gedaan? Hoe kan het dat zoveel mensen dit grote onrecht wordt aangedaan? Voor Mihrigul Tursun is het een groot wonder geweest om de heropvoedingskampen te overleven, hopelijk mag er ook een wonder zijn voor alle andere Oeigoeren die door hetzelfde gaan…
Een groot compliment voor de auteurs en de uitgever van het boek. Het is een boek dat ik iedereen wil aanraden.
I have no words… I’ve read this book with tears in my eyes. It made me angry and sad at the same time. How can we let this happen even though we know how much they are terrorizing the Uyghurs? Why can’t we do anything about it?
It has been a great miracle for Mihrigul Tursun to survive the re-education camps and I truly hope there will be a miracle for all the Uyghurs who are going through the same.
A big compliment to the authors and the publisher. I highly recommend everyone to read this book.
June 24, 2022
Es gibt Bücher, die liest man an einem Tag durch und obwohl man schmerzhaftes Herzklopfen hat und einem schlecht wird bei dem, was Mihrigul passiert ist, kann ich nicht umhin jedem dieses Buch ins Gesicht zu drücken. Es ist kein Geheimnis, dass ich viele politische Erfahrungsberichte lese, doch ich bin keineswegs abgestumpft, denn jedes Mal wieder leide ich mit.
Tut mir einen Gefallen und lest es, damit jeder erfährt, was in den Konzentrationslagern in China vor sich geht und wie die erschreckende Staatsüberwachung funktioniert. Mihrigul ist eine sehr mutige Frau und ich bin froh, dass sie es rausgeschafft hat, auch wenn ihr Leben noch immer sehr schwierig und sie viel aufgeben muss.
Tut mir einen Gefallen und lest es, damit jeder erfährt, was in den Konzentrationslagern in China vor sich geht und wie die erschreckende Staatsüberwachung funktioniert. Mihrigul ist eine sehr mutige Frau und ich bin froh, dass sie es rausgeschafft hat, auch wenn ihr Leben noch immer sehr schwierig und sie viel aufgeben muss.
April 29, 2023
「我倖存下來，就是要向全世界揭發此事。好讓日後再沒有人可以辯稱，他們對這樁人間慘劇一無所知」
字���血淚，字字真實，若想了解東土究竟在發生著什麼，必應讀此書😭
字���血淚，字字真實，若想了解東土究竟在發生著什麼，必應讀此書😭
January 3, 2023
Deze recensie is eerder verschenen op Koukleum.nl.
Ik wist eigenlijk nog niet veel over China. Ik wist wel dat het een heel streng regime had, maar van de ‘heropvoedingskampen’ had ik nog niet eerder gehoord, dus ik was hier wel benieuwd naar. In de proloog landt Mihrigul met haar kinderen met het vliegtuig in Washington en op het vliegveld rennen de kinderen angstig weg voor een man in uniform. Hierin merk je meteen dat de kinderen ook een hoop meegemaakt hebben en dat ze hierdoor angstig zijn voor mensen in uniformen. Ik vraag me meteen af waardoor en wil dan ook meteen verder lezen. Dus ik sla snel de pagina om. Hier gaan we terug in de tijd en leren we Mihrgul kennen als ze als kind bij haar oma opgroeit. Wat ook meteen opvalt als Mihrigul over haar thuissituatie vertelt, is dat er geen elektriciteit is, en ze nog geen stromend water hebben. Doordat ze goed kan leren krijgt ze een studiebeurs en besluit ze door te leren in Egypte.
Dit boek zou iedereen moeten lezen, want je denkt dat dit alleen in het verleden gebeurde, echter dit gebeurt vandaag de dag nog steeds in China. Het lijkt natuurlijk iets van ver weg, en heel soms lees je er een heel klein stukje over in de krant of zie je er een klein stukje over op tv, maar het is in China nog steeds actueel. Onder het lezen had ik steeds het gevoel alsof ik een boek over de tweede wereldoorlog aan het lezen was. Tijdens de tweede wereldoorlog hadden joden, zigeuners enz. volgens de Duitsers geen bestaansrecht, in China hebben de Oeigoeren geen bestaansrecht en de Chinezen willen dit volk het liefst uitroeien. De zogenaamde ‘heropvoedingskampen’ zijn een echte hel op aarde. Het continue in de gaten gehouden worden door camera’s en bij de minste of geringste beweging in de richting van een van de andere gevangenen, krijgen ze een waarschuwing. Het strenge regime in de heropvoedingskampen is ongelofelijk gruwelijk en de mishandelingen zijn echt mensonterend. Wat Mihrigul daar meemaakt, is onbegrijpelijk en dat zelfs ook haar familie gevangen genomen wordt, omdat zij in Egypte onderwijs volgde en niet trouw was aan China is voor ons Europeanen absoluut niet voor te stellen.
Mihrigul is een ontzettend moedige vrouw die voor haar principes blijft staan en zelfs de gruwelijkste mishandelingen doorstaat. Als ze zelfs in de dodencel terecht komt en hier met veel geluk uit weet te komen, wordt ze het land uitgezet, maar ondertussen wel nog steeds door de Chinese autoriteiten in de gaten gehouden.
Dit boek moet echt gelezen worden, zodat deze heropvoedingskampen tot het verleden gaan behoren en de Oeigoeren gewoon het recht op leven hebben. Want deze mensen leven hun eigen leven, in hun eigen omgeving, zonder problemen te veroorzaken en de Chinese autoriteiten willen ze uitroeien. Onbegrijpelijk gewoon.
Ik wist eigenlijk nog niet veel over China. Ik wist wel dat het een heel streng regime had, maar van de ‘heropvoedingskampen’ had ik nog niet eerder gehoord, dus ik was hier wel benieuwd naar. In de proloog landt Mihrigul met haar kinderen met het vliegtuig in Washington en op het vliegveld rennen de kinderen angstig weg voor een man in uniform. Hierin merk je meteen dat de kinderen ook een hoop meegemaakt hebben en dat ze hierdoor angstig zijn voor mensen in uniformen. Ik vraag me meteen af waardoor en wil dan ook meteen verder lezen. Dus ik sla snel de pagina om. Hier gaan we terug in de tijd en leren we Mihrgul kennen als ze als kind bij haar oma opgroeit. Wat ook meteen opvalt als Mihrigul over haar thuissituatie vertelt, is dat er geen elektriciteit is, en ze nog geen stromend water hebben. Doordat ze goed kan leren krijgt ze een studiebeurs en besluit ze door te leren in Egypte.
Dit boek zou iedereen moeten lezen, want je denkt dat dit alleen in het verleden gebeurde, echter dit gebeurt vandaag de dag nog steeds in China. Het lijkt natuurlijk iets van ver weg, en heel soms lees je er een heel klein stukje over in de krant of zie je er een klein stukje over op tv, maar het is in China nog steeds actueel. Onder het lezen had ik steeds het gevoel alsof ik een boek over de tweede wereldoorlog aan het lezen was. Tijdens de tweede wereldoorlog hadden joden, zigeuners enz. volgens de Duitsers geen bestaansrecht, in China hebben de Oeigoeren geen bestaansrecht en de Chinezen willen dit volk het liefst uitroeien. De zogenaamde ‘heropvoedingskampen’ zijn een echte hel op aarde. Het continue in de gaten gehouden worden door camera’s en bij de minste of geringste beweging in de richting van een van de andere gevangenen, krijgen ze een waarschuwing. Het strenge regime in de heropvoedingskampen is ongelofelijk gruwelijk en de mishandelingen zijn echt mensonterend. Wat Mihrigul daar meemaakt, is onbegrijpelijk en dat zelfs ook haar familie gevangen genomen wordt, omdat zij in Egypte onderwijs volgde en niet trouw was aan China is voor ons Europeanen absoluut niet voor te stellen.
Mihrigul is een ontzettend moedige vrouw die voor haar principes blijft staan en zelfs de gruwelijkste mishandelingen doorstaat. Als ze zelfs in de dodencel terecht komt en hier met veel geluk uit weet te komen, wordt ze het land uitgezet, maar ondertussen wel nog steeds door de Chinese autoriteiten in de gaten gehouden.
Dit boek moet echt gelezen worden, zodat deze heropvoedingskampen tot het verleden gaan behoren en de Oeigoeren gewoon het recht op leven hebben. Want deze mensen leven hun eigen leven, in hun eigen omgeving, zonder problemen te veroorzaken en de Chinese autoriteiten willen ze uitroeien. Onbegrijpelijk gewoon.
Read
August 17, 2024Heb dit met open mond en heel veel kippenvel gelezen. Geen woorden voor hoe afschuwelijk het is dat dit verhaal kan bestaan..
August 3, 2025
„Die Welt aber soll aus meinem Munde erfahren, welch unfassbare Verbrechen am uigurischen Volk verübt werden. Das ist mein Auftrag: Ich habe überlebt, um davon zu berichten. Niemand soll später sagen können, er habe von nichts gewusst.“
June 1, 2025
Tuhle knihu velice doporučuji. Je to moje taková větší kniha, kterou jsem kdy přecetla. Nikdy mě moc nic nebralo, ale toto???? Měla jsem to přečtený za víkend, nešlo se od toho odtrhout. Za mě 10/10
March 17, 2022
Der Zeugenbericht "Ort ohne Widerkehr" schildert die grausamen Umstände, welche in China zum Alltag gehören, und trotzdem auf der ganzen Welt unter Verschluss gehalten werden.
Die Muslima Mihrigul ist eine Uigurin und gehört damit zu einer chinesischen Minderheit, welche ihren Siedlungsschwerpunkt in Xinjiang hat. Die Entscheidung, für eine bessere Zukunft im Ausland zu studieren und nach einigen Jahren in ihre Heimat zurückzukehren, hat für Mihrigul schwere Konsequenzen.
Schon seit etlichen Jahren verfolgt die chinesische Regierung Uiguren als ethnische und religiöse Minderheit und versucht diese, in besonderen "Schulen" umzuerziehen. Unter dem Deckmantel der Notwendigkeit innerer Sicherheit geht diese mit traumatisierenden und repressiven Mitteln gegen Uiguren vor, worunter Verfolgung, Masseninternierung und Folter zählen. Inzwischen wurde das Vorgehen der chinesischen Regierung von zahlreichen Staaten als "Genozid" eingestuft.
Aufgrund des politischen Hintergrunds ist dieses Buch keine leichte Kost. Mihrigul schafft es, Mitgefühl zu erregen und gleichzeitig die Vorkommnisse recht objektiv darzustellen. Die Geschichte nimmt sehr langsam ihren Lauf, wodurch an. Zu Beginn erfährt man sehr viel über Mihriguls Werdegang, was jedoch der wichtigste Baustein in ihrer Geschichte ist.
Das Buch ist recht einfach geschrieben, jedoch durch seine Thematik durchaus anspruchsvoll. Mihrigul gibt unzähligen Menschen eine Stimme, deren Geschichte verheimlicht wird und lenkt Aufmerksamkeit auf Missstände, die in Teilen der Welt alltäglich sind, hier jedoch zu wenig thematisiert werden.
Ich kann dieses Buch auf jeden Fall weiterempfehlen. Die Vorgehensweise der chinesischen Regierung muss publik gemacht werden, damit sich endlich etwas ändert.
Die Muslima Mihrigul ist eine Uigurin und gehört damit zu einer chinesischen Minderheit, welche ihren Siedlungsschwerpunkt in Xinjiang hat. Die Entscheidung, für eine bessere Zukunft im Ausland zu studieren und nach einigen Jahren in ihre Heimat zurückzukehren, hat für Mihrigul schwere Konsequenzen.
Schon seit etlichen Jahren verfolgt die chinesische Regierung Uiguren als ethnische und religiöse Minderheit und versucht diese, in besonderen "Schulen" umzuerziehen. Unter dem Deckmantel der Notwendigkeit innerer Sicherheit geht diese mit traumatisierenden und repressiven Mitteln gegen Uiguren vor, worunter Verfolgung, Masseninternierung und Folter zählen. Inzwischen wurde das Vorgehen der chinesischen Regierung von zahlreichen Staaten als "Genozid" eingestuft.
Aufgrund des politischen Hintergrunds ist dieses Buch keine leichte Kost. Mihrigul schafft es, Mitgefühl zu erregen und gleichzeitig die Vorkommnisse recht objektiv darzustellen. Die Geschichte nimmt sehr langsam ihren Lauf, wodurch an. Zu Beginn erfährt man sehr viel über Mihriguls Werdegang, was jedoch der wichtigste Baustein in ihrer Geschichte ist.
Das Buch ist recht einfach geschrieben, jedoch durch seine Thematik durchaus anspruchsvoll. Mihrigul gibt unzähligen Menschen eine Stimme, deren Geschichte verheimlicht wird und lenkt Aufmerksamkeit auf Missstände, die in Teilen der Welt alltäglich sind, hier jedoch zu wenig thematisiert werden.
Ich kann dieses Buch auf jeden Fall weiterempfehlen. Die Vorgehensweise der chinesischen Regierung muss publik gemacht werden, damit sich endlich etwas ändert.
May 8, 2022
Během čtení této knihy jsem si prošla různými emocemi a většinou se nejednalo o žádné příjemné emoce. Hnus, zděšení, lítost, smutek, žal, ale nejvíc ze všech převažoval hněv, spalující a a vše přehlušující. Štve mě jednak to, čím si prošla Mihrigül a co zažívají dnes a denně jiní příslušníci Ujgurské menšiny v Číně. Štve mě bezmoc, kterou cítím, že já sama s tím nemůžu nic dělat. Štve mě Čína, země jenž má krásnou a bohatou historii, která položila v mnohém základy filozofii, vědě, umění, a která se proměnila na hnusným režimem zmítanou mocnost bažící po statusu světové velmoci, která se neštítí jít doslova přes mrtvoly.
Protože jsem už zaregistrovala protesty proti různým opatřením Číny co se týká kulturních menšin na jejich území, nebyla mi jejich politika v tomhle ohledu neznámá. Vždy mě režim krajiny odpuzoval, ale až do této doby jsem neměla v rukou výpověď někoho, kdo si skutečně tímto peklem prošel. Je něco úplně jiného číst zprávy neziskových organizací, fakta o neznámých lidech. Možná si u plakátu na náměstí povzdechnete, řekněte si, že je to fakt síla, nebo že je to smutné a zarážející, možná jím dáte financí příspěvek s tím to hasne. Číst výpověď Mihrigül bylo jako opakovaná facka na tvář. Následovány ránami pěstí do břicha. Její odvaha vypovídat je obdivuhodná, ale byla by k ničemu, kdyby se její výpověď nedostala do povědomí širší veřejnosti a zejména do povědomí politiků, kteří mají možnost něco skutečně změnit. Vlastně i proto se jí snaží aktivně čínská vláda umlčet jak to jen jde. Což paradoxně podporuje její slova ještě víc, než kdyby ji nechali být.
U téhle knihy mě napadlo napsat to známe konspirační heslo 'čtěte než to smažou', protože tato kniha je jedna z těch, o kterých veřejnost musí vědět.
Protože jsem už zaregistrovala protesty proti různým opatřením Číny co se týká kulturních menšin na jejich území, nebyla mi jejich politika v tomhle ohledu neznámá. Vždy mě režim krajiny odpuzoval, ale až do této doby jsem neměla v rukou výpověď někoho, kdo si skutečně tímto peklem prošel. Je něco úplně jiného číst zprávy neziskových organizací, fakta o neznámých lidech. Možná si u plakátu na náměstí povzdechnete, řekněte si, že je to fakt síla, nebo že je to smutné a zarážející, možná jím dáte financí příspěvek s tím to hasne. Číst výpověď Mihrigül bylo jako opakovaná facka na tvář. Následovány ránami pěstí do břicha. Její odvaha vypovídat je obdivuhodná, ale byla by k ničemu, kdyby se její výpověď nedostala do povědomí širší veřejnosti a zejména do povědomí politiků, kteří mají možnost něco skutečně změnit. Vlastně i proto se jí snaží aktivně čínská vláda umlčet jak to jen jde. Což paradoxně podporuje její slova ještě víc, než kdyby ji nechali být.
U téhle knihy mě napadlo napsat to známe konspirační heslo 'čtěte než to smažou', protože tato kniha je jedna z těch, o kterých veřejnost musí vědět.
May 22, 2022
Fassungslos laß ich Seite für Seite, über die grausamen und widerwärtigen Taten, die Mihrigul Tursun, ihre Familie, sowie ihre Uigurischen Brüder und Schwestern in den Lagern von Xinjiang, durch die chinesische Regierung erleiden musste.
Ich kann mir nicht im geringsten vorstellen, wie sich dieses Leid, dieser Schmerz und diese Qualen, die diese Frau erlitt, anfühlen muss.
Oft entstand ein Gefühl von Hilflosigkeit gepaart mit Wut - vor allem bei zwei Schilderungen stand mein Atem still. Dies Buch werde ich so schnell nicht vergessen.
Ich kann mir nicht im geringsten vorstellen, wie sich dieses Leid, dieser Schmerz und diese Qualen, die diese Frau erlitt, anfühlen muss.
Oft entstand ein Gefühl von Hilflosigkeit gepaart mit Wut - vor allem bei zwei Schilderungen stand mein Atem still. Dies Buch werde ich so schnell nicht vergessen.
April 14, 2024
Tahle kniha se četla obzvlášť těžce – její začátek vlastně působí jako typická contemporary knihy, která je plná až absurdních zvratů, až si říkáte, že tohle se přece nemohlo stát, že takové věci se dějí jen ve filmu… a pak se dostanete k části, kde se popisuje pobyt v čínském lágru, který jee také k neuvěření, ale tentokrát z úplně jiného důvodu – protože jak se může něco takového dít v 21. století?
Kniha se opravdu nečte lehce, ale to nemění nic na tom, že by si ji měl každý přečíst.
Kniha se opravdu nečte lehce, ale to nemění nic na tom, že by si ji měl každý přečíst.
July 1, 2025
這一切都好荒謬。
我不知道，為什麼這個年代會有地方發生這些悲劇，為什麼國家允許這些悲劇發生。
甚至，這些悲劇就是國家造成的。
再教育營的女性被侵犯致死，打開這本維吾爾女性的書之前，猜測可能會讀到，很遺憾的是，有的。
被刑求的室友在眼前倒下、斷氣，再被帶著面罩的特警夾著拖出去。
又，誰能想像，陌生男性作為「親戚」入住家中，還跟女性同睡一張床？讀到這裡，我真的很想大叫。
拜託，台灣人，讀這本書。
在我們還擁有自由意志和生活的此時。
我不知道，為什麼這個年代會有地方發生這些悲劇，為什麼國家允許這些悲劇發生。
甚至，這些悲劇就是國家造成的。
再教育營的女性被侵犯致死，打開這本維吾爾女性的書之前，猜測可能會讀到，很遺憾的是，有的。
被刑求的室友在眼前倒下、斷氣，再被帶著面罩的特警夾著拖出去。
又，誰能想像，陌生男性作為「親戚」入住家中，還跟女性同睡一張床？讀到這裡，我真的很想大叫。
拜託，台灣人，讀這本書。
在我們還擁有自由意志和生活的此時。
May 24, 2022
Neskutečný příběh, úplně mě z toho mrazí.
July 2, 2022
Dieses Buch sollte die ganze Welt lesen.
October 17, 2022
Wanneer de Oeigoerse Mihrigul na een misérabele jeugd, met haar zes weken oude tweeling wil terugkeren naar haar thuisland, wordt ze aangehouden op de luchthaven. Haar kinderen worden van haar afgenomen en ze wordt zonder boe of bah gevangen gezet. Wat volgt is een jarenlang leed van gevangenschap en ‘heropvoeding’ door het Communistische systeem van China.
Waarom? Omdat ze Oeigoerse is.
Mihrigul doet haar boekje open over al het leed dat de Oeigoeren in China moeten doorstaan. Leed dat bijna altijd in de doofpot wordt gestopt, uit angst voor het Chinese beleid. Zelfs na jaren van vluchten is de dreiging voor Mihrigul nog steeds reëel en kan ze nog steeds geen rust vinden.
Wat ongelooflijk dapper van Mihrigul Tursun om haar verhaal met ons te delen. Ondanks de dreiging wilt ze anderen de ogen openen over wat er in haar thuisland gebeurd. De doofpot heeft al die jaren al goed zijn werk gedaan, want ik had nog nooit iets van de Chinese heropvoedingskampen gehoord. Ik was dan ook geschokt over de onmenselijke omstandigheden die anno 2022 nog steeds gebeuren. Onvoorstelbaar en onrustwekkend, samengebracht in een prachtig vlot geschreven ooggetuigenverslag. Mihrigul Tursun doorbreekt haar angst en deelt haar verhaal met de wereld, zodat er niemand meer kan zeggen: ‘Ik wist dit niet.’
Vind mij ook op Instagram @annelies_leest.
Waarom? Omdat ze Oeigoerse is.
Mihrigul doet haar boekje open over al het leed dat de Oeigoeren in China moeten doorstaan. Leed dat bijna altijd in de doofpot wordt gestopt, uit angst voor het Chinese beleid. Zelfs na jaren van vluchten is de dreiging voor Mihrigul nog steeds reëel en kan ze nog steeds geen rust vinden.
Wat ongelooflijk dapper van Mihrigul Tursun om haar verhaal met ons te delen. Ondanks de dreiging wilt ze anderen de ogen openen over wat er in haar thuisland gebeurd. De doofpot heeft al die jaren al goed zijn werk gedaan, want ik had nog nooit iets van de Chinese heropvoedingskampen gehoord. Ik was dan ook geschokt over de onmenselijke omstandigheden die anno 2022 nog steeds gebeuren. Onvoorstelbaar en onrustwekkend, samengebracht in een prachtig vlot geschreven ooggetuigenverslag. Mihrigul Tursun doorbreekt haar angst en deelt haar verhaal met de wereld, zodat er niemand meer kan zeggen: ‘Ik wist dit niet.’
Vind mij ook op Instagram @annelies_leest.
October 4, 2022
Geen weg terug is het aangrijpende verhaal van mihrigul, een oeigoerse vroouw.
Oeigoeren zijn een Turkssprekende moslimminderheid in het NW van China. Ze worden onderdrukt en gediscrimineerd. Meer dan 1 miljoen Oeigoeren zijn door China opgesloten in “heropvoedingskampen”.
Mihrigul verteld je in haar boek hoe het daaraan toe gaat. Ze wordt gehersenspoeld, gemarteld en heel onmenselijk behandeld. Ze krijgen soms geen eten of amper eten, worden geslagen met ijzeren stokken, verkracht en ter dood veroordeeld zonder geldige reden. En ik vermeld er dan nog niet bij hoe kinderen weggerukt worden van bij hun ouders en ook in zo’n kampen belanden waar ze dezelfde martelingen moeten ondergaan.
Ik heb dit boek met ingehouden adem gelezen. Ik ween niet snel maar deze keer hield ik het niet droog. Hoe is het mogelijk dat dit anno 2022 nog steeds gebeurt? Waarom wordt dit niet in het nieuws gebracht? Waarom wordt hier niets aan gedaan?
Wat dit meisje allemaal heeft meegemaakt is maar het verhaal van 1 persoon, er zijn nog meer dan 1 miljoen andere verhalen!
Iedereen zou dit boek moeten lezen.
Of zoals Mihrigul zelf zegt: Ik heb het overleefd om erover te kunnen vertellen. Niemand zal later kunnen zeggen dat hij er niets van afwist.
Oeigoeren zijn een Turkssprekende moslimminderheid in het NW van China. Ze worden onderdrukt en gediscrimineerd. Meer dan 1 miljoen Oeigoeren zijn door China opgesloten in “heropvoedingskampen”.
Mihrigul verteld je in haar boek hoe het daaraan toe gaat. Ze wordt gehersenspoeld, gemarteld en heel onmenselijk behandeld. Ze krijgen soms geen eten of amper eten, worden geslagen met ijzeren stokken, verkracht en ter dood veroordeeld zonder geldige reden. En ik vermeld er dan nog niet bij hoe kinderen weggerukt worden van bij hun ouders en ook in zo’n kampen belanden waar ze dezelfde martelingen moeten ondergaan.
Ik heb dit boek met ingehouden adem gelezen. Ik ween niet snel maar deze keer hield ik het niet droog. Hoe is het mogelijk dat dit anno 2022 nog steeds gebeurt? Waarom wordt dit niet in het nieuws gebracht? Waarom wordt hier niets aan gedaan?
Wat dit meisje allemaal heeft meegemaakt is maar het verhaal van 1 persoon, er zijn nog meer dan 1 miljoen andere verhalen!
Iedereen zou dit boek moeten lezen.
Of zoals Mihrigul zelf zegt: Ik heb het overleefd om erover te kunnen vertellen. Niemand zal later kunnen zeggen dat hij er niets van afwist.
October 31, 2022
Myslela jsem, že po 27 smrtí Tobyho Obeda o kulturní genocidě původních obyvatel Kanady už letos nebudu číst nic těžšího a jak jsem se spletla. Tahle osobní, ultimátně autentická a syrově upřímná výpověď ženy -ujgurky - Mihrigül Tursun, která popisuje své zkušenosti s pobytem ve třech různých lágrech není strašná jen v tom, jak se to dělo a čím vším si musela projít. Je otřesná hlavně v tom, že se to děje dodnes a v jakém měřítku.
Že se Čína snaží (nejen) Ujgury asimilovat jsem věděla. Ale tím to haslo. Jak to v praxi funguje jsem netušila. Během čtení této knihy jsem jí tak musela opakovaně odkládat, abych si to sesumírovala v hlavě a občas taky, abych si uvědomila, že nečtu scifi, ale výpověď aktuálního dění. Aktuálního dění v 21.století.
Pět hvězdiček je málo. Tohle by si měl přečíst opravdu každý, protože tohle se musí vědět. Autorka dodnes riskuje život svůj i svých dětí hlavně z toho důvodu, že tahle kniha vznikla, takže čtěte než to smažou!
Že se Čína snaží (nejen) Ujgury asimilovat jsem věděla. Ale tím to haslo. Jak to v praxi funguje jsem netušila. Během čtení této knihy jsem jí tak musela opakovaně odkládat, abych si to sesumírovala v hlavě a občas taky, abych si uvědomila, že nečtu scifi, ale výpověď aktuálního dění. Aktuálního dění v 21.století.
Pět hvězdiček je málo. Tohle by si měl přečíst opravdu každý, protože tohle se musí vědět. Autorka dodnes riskuje život svůj i svých dětí hlavně z toho důvodu, že tahle kniha vznikla, takže čtěte než to smažou!
June 4, 2022
Ehm..
Velmi zvláštní...
Čína má schizma a bojí se muslimů.. všech..
Čína je stát, který je moloch velký více než 4000 kilometrů napříč a rozhodne se udělat z 12 milionů lidí otroky. No oni mají těch lidí 1,4 miliard, co to je že...
Chce mít ze všech Číňany... ze země, kde jsou všichni nejen šikmoocí.. jak to chtějí předělat.. no a nevraživí jsou i na Indy, Malajce.. všechny...
špatně je, když si vezmete kohokoliv z ciziny...
prsty mají daleko a zastrašují i v Americe
Je divné, když nechtěj, aby to prosáklo za hranice, když to dělají lidem, kteří si vzali cizince, žili v zahraničí a přišli k rodině na návštěvu.
No a pak ještě je stahují ze zahraničí.
No a pak je zajímavé jaké firmy v tom jedou Adidas, Aplle, Mitsubischi, Nike a spousta dalších značek. Stojí to k zamyšlení.
Velmi zvláštní...
Čína má schizma a bojí se muslimů.. všech..
Čína je stát, který je moloch velký více než 4000 kilometrů napříč a rozhodne se udělat z 12 milionů lidí otroky. No oni mají těch lidí 1,4 miliard, co to je že...
Chce mít ze všech Číňany... ze země, kde jsou všichni nejen šikmoocí.. jak to chtějí předělat.. no a nevraživí jsou i na Indy, Malajce.. všechny...
špatně je, když si vezmete kohokoliv z ciziny...
prsty mají daleko a zastrašují i v Americe
Je divné, když nechtěj, aby to prosáklo za hranice, když to dělají lidem, kteří si vzali cizince, žili v zahraničí a přišli k rodině na návštěvu.
No a pak ještě je stahují ze zahraničí.
No a pak je zajímavé jaké firmy v tom jedou Adidas, Aplle, Mitsubischi, Nike a spousta dalších značek. Stojí to k zamyšlení.
This entire review has been hidden because of spoilers.
October 17, 2025
‘Geen weg terug’ is het ooggetuigenverslag van de Oeigoerse Mihrigul Tursun die opgroeide en woonde in China. Als kind leeft zij in een hechte gemeenschap. Naarmate ze ouder wordt krijgt ze steeds meer te maken met de strijd die ze moet leveren als onderdeel van een minderheid en de onderdrukking die ze uiteindelijk elke seconde van de dag zal ervaren.
Haar verhaal is rauw en openhartig. Je voelt haar uitzichtloosheid en wanhoop van het papier afspatten. Ondanks de zware materie, is de schrijfstijl open en toegankelijk. Dit alles zonder afbreuk te doen aan het leed wat Mihrigul heeft ervaren. Haar veerkracht geeft moed. Haar wil om te overleven geeft hoop.
Een verhaal dat je raakt en gelezen moet worden.
Haar verhaal is rauw en openhartig. Je voelt haar uitzichtloosheid en wanhoop van het papier afspatten. Ondanks de zware materie, is de schrijfstijl open en toegankelijk. Dit alles zonder afbreuk te doen aan het leed wat Mihrigul heeft ervaren. Haar veerkracht geeft moed. Haar wil om te overleven geeft hoop.
Een verhaal dat je raakt en gelezen moet worden.
April 27, 2023
There are many parallels that can be drawn between the current Uyghur camps situation and POW camps in Japan at the end of World War 2, except this time it is performed under the cover of a war against terrorism instead of a global conflict.
It is a miracle that the human brain can withstand months or even years of abuse and still find the courage to survive, even when all hope is lost.
This book is a mandatory read, and share, not to criticize the current management of the situation but to trigger a dialogue, a way forward in this conflict.
There has to be a better way.
Thank you Mirhigul.
It is a miracle that the human brain can withstand months or even years of abuse and still find the courage to survive, even when all hope is lost.
This book is a mandatory read, and share, not to criticize the current management of the situation but to trigger a dialogue, a way forward in this conflict.
There has to be a better way.
Thank you Mirhigul.
September 11, 2022
Dies ist wahrscheinlich das wirkungsvollste Buch, das ich seit langem gelesen habe. Deutsch ist nicht meine Muttersprache deshalb lese ich gerne auf Deutsch, um zu üben. Als nicht-Deutsche Muttersprachlerin, war dieses Buch leicht zu lesen und zu verstehen. Es hat mich traurig und wütend gemacht, aber ich denke, es ist wichtig, es zu lesen. Ich hoffe, dass es auf Englisch veröffentlicht wird, damit mehr Leute es lesen können. Sehr schlagkräftig zu lesen!
June 26, 2025
Před cestou do Číny jsem si řekla, že bych si mohla tématicky něco přečíst a šáhla po této knize. A sakra. Bála jsem se tak moc, že i tady na Goodreads jsem si skryla mé hodnocení.
No… je to hnus. Co si budem. Nechápu, že toto existuje v 21. století. Ten příběh je fakt smutný. Smutnější je konec, který v podstatě ani není. Stále se o ni bojím…
Která kniha se mnou nejvíc rezonovala v tomto roce? Ano, bude to tato. Prosím, přečtěte si to všichni. Povinně!
No… je to hnus. Co si budem. Nechápu, že toto existuje v 21. století. Ten příběh je fakt smutný. Smutnější je konec, který v podstatě ani není. Stále se o ni bojím…
Která kniha se mnou nejvíc rezonovala v tomto roce? Ano, bude to tato. Prosím, přečtěte si to všichni. Povinně!
October 4, 2023
Macht fassungslos!
Ein sehr wichtiges Buch, das jeder unbedingt lesen sollte! Solche Themen werden in den Medien kaum beachtet. Deswegen ist es sehr mutig von Frau Tursun dieses Buch zu veröffentlichen!
Der Erzählstil ist fesselnd und spannend. Ich habe das Buch an einem Tag gelesen und empfehle es wirklich jedem!
Ein sehr wichtiges Buch, das jeder unbedingt lesen sollte! Solche Themen werden in den Medien kaum beachtet. Deswegen ist es sehr mutig von Frau Tursun dieses Buch zu veröffentlichen!
Der Erzählstil ist fesselnd und spannend. Ich habe das Buch an einem Tag gelesen und empfehle es wirklich jedem!
Displaying 1 - 30 of 66 reviews