Co se stane, když během výpadku proudu uvíznete v metru? K čemu dojde, když se ocitnete v naprosté tmě v hlubokém podzemí? A když jde samotným záchranářům o holý život? Co všechno musí podstoupit, aby vás dostali ven… a co všechno musí obětovat v případě, kdy všechno nejde tak úplně podle plánu? A podle plánu nejde v tomhle případě absolutně nic. Populární autor fantastických i kriminálních thrillerů Štěpán Kopřiva spojil drtivé napětí s fascinujícími zákulisními informacemi – a přináší děsivě realistický příběh ze světa, kterým často projíždíme, ale vlastně ho vůbec neznáme.
Štěpán Kopřiva je český spisovatel a scenárista. Je absolvent Střední školy polygrafické Praha. Napsal několik sci-fi povídek a románu, například Zabíjení, Asfalt aj., podílel se na scénáři k několika krátkým komiksům a zejména ke komiksovému albu kreslíře Jiřího Gruse Nitro těžkne glycerínem, které bylo vydáno i v zahraničí, napsal filmová scénáře pro Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard, pro televizní seriál Místo nahoře (filmové a televizní scénáře s Markem Dobešem). Spoluzaložil časopis a vydavatelství CREW.
Pro milovníky metra, hasičů, katastrofických knih a filmů bude kniha lahůdkou. Pro běžného čtenáře? Těžko říct...
Jak to mívá Štěpán Kopřiva ve zvyku, vše je dopodrobna popsané, na konci najdete i seznam zkratek v ději uvedených. Celá kniha se odehrává během 101 minut a je to teda neskutečný tlak. Zatímco čtete dvě tři strany, uplynula jen minuta, nářez...
Čest záchranným složkám! A do metra mě už nikdo nedostane!
Hodně jsem váhal mezi 3 a 4. Samozřejmě konec byl strhující. Možná jsem chytil správný rytmus a možná se na knihu konečně soustředil. Těžko v současnosti hodnotit knihy, když po několika řádcích se vám myšlenky rozběhnou po … po celé Ukrajině… Přesto musím pochválit, pokud už zvladnul se stát bezesporu českým Raymondem Chandlerem díky Rychlopalbě, tak díky této knize mu můžeme klidně říci česky Arthur Hailey, nebo minimálně je na dobrý cestě k tomuto přirovnání
Nedočítal a zabalil na 119tej strane. Som fanúšik Kopřivu, nie že nie, ale nejak mi tu nitro netěžklo glycerinem, žiadne poriadne zabíjení rychlopalbou a všetok asfalt ostal 30 metrov nad protagonistami knihy.
Horí v metre ... prosím rozíďte sa a skúste sa nepotknúť. Koniec. A pomedzi to pár hasičov.
Na postavách mi nijako nezáležalo a zistil som, že aj keby im celý tunel drbol na hlavu, tak mi je to nejak jedno.
Sorry Štepán ... aj napriek tomu si kúpim každú ďalšiu čo napíšeš.
Lidé se někdy v krizových situacích chovají překvapivě rozumně.
Procedurální chlapácká fiktivní katastrofická jednohubka o profesionálech na slovo vzatých, během zásahu v metru, kde se pokazí ale lautr vše. Kopřiva si to tvrdě odrešeršoval. A rešeršoval jakože fakt hodně. Což je sakra znát. Jak to chodí, jak by to bylo "kdyby to nastalo". Postupy, dopady, časy, hantýrka, prostě vše. Navíc neztratil nic ze svého tahu na branku, nadhledu a citu pro hlášky. Což k odosobněnému popisu událostí "tak (by) šla minuta za minutou" sedí.
Ani mě nenapadá, kdy (pokud vůbec) jsem četl něco katastrofického "může se to stát i vám, kdykoli, klidně už dnes až pojedete z práce" z prostředí, kde se denně pohybuji (původně jsem to chtěl číst pouze při přejezdech Karlák-Anděl-Karlák). A přitom to nepůsobí odtržené od reality či směšně. Znáte to, temné krimi thrillery, drsné kriminálky, to jsou žánry, které prostě při zasazení do našich reálií s našimi jmény působí najednou tak nějak nepatřičně.
Kopřiva se v prostředí pražské policie a hasičů v posledních letech našel. A zatím nevyčerpal.
Tak po téhle knížce jsem šáhnul jenom proto, že je na přebalu Štěpán Kopřiva. Zrovna nedávno jsem znovu procházel jeho perfektní Asfalt a i když jsem trochu vyrostl (přece jenom jsem to prvně četl jako dvacetiletý mladík) a trochu se mi posunul vkus – pořád si myslím že Asafalt byl perfektní nápad v dobrém provedení.
No a teď jsem se z Kulhánkovské školy plýtvání kbelíkama krve přesunul do temnot pražského metra a ultra realistického thrilleru. Kopřiva nám taky roste a je to dobře protože je to setsakra dobrej spisovatel. Do prostředí pražského metra našrouboval intenzivní zápletku, hromadu věrohodných postav a neuprositelně tikající časový limit. Do toho si trochu zaexperimentoval s vyprávěním v druhé osobě, což bylo hodně zajímavý (“Den, kdy zemřete, začne úplně běžně”).
Jako celej balík se mi to hodně líbilo. Tematicky to není to co bych hledal, ale jestli se Kopřiva bude držet tohohle žánru já mam v plánu pokračovat v jeho čtení.
Kniha Štěpána Kopřivy 101 minut není klasickou literaturou, románem či novelou v pravém slova smyslu. Spíše připomíná psanou reportáž (dokument) sledující zásah záchranných sborů. Příběh samozřejmě sviští, však na záchranné akce moc času není, ale i tak se přiznám, že některé úseky jsem trošku přeskakovala, možná mě zas až tak nebavilo číst si úplně do detailu o práci hasičů s popisem jejich technického vybavení (listování ke slovníčku pojmů tomu také příliš nepomáhalo). Pak jsem se ale zase dostala do míst, kde jsem hltala jak divá a bavilo mě velmi. A když o tom tak přemýšlím, tak to bylo spíše v druhé polovině knihy, rozjezd byl přeci jen opatrnější. A ač je kniha krátká, možná by začátek mohl být ještě trochu okleštěnější, aby se to metro rozjelo ještě trochu rychleji. PS: Kde jinde číst tuto knížku než při cestách do práce metrem. Když se při jedné takto zastavilo v tunelu a ozvalo se: "Z provozních důvodů nemůžeme dál pokračovat, zůstaňte, prosím, v klidu. O dalších skutečnostech vás budeme informovat.", tak mi velmi zatrnulo. Kupodivu se ihned po tomto hlášení rozjelo, ale pravdou je, že po přečtení 101 minut se mi teď chvilku metrem nebude jezdit tak lehkomyslně :) 3,75*
Žádné sci-fi, žádné fantasy, nic nadpřirozeného, jen hasiči v pražském metru. Bohužel opravdu "jen", autor se držel reality a zřejmě v úzké spolupráci s dopraváky a hasiči vymyslel reálnou katastrofu, která by v podzemním tunelu mohla nastat po blackoutu. Takže to prostě působí trochu obyčejně, což navíc zvýrazňují i lokální věci a jména. Když si tam přes vysílačku povídají Klarovič s Holzingerem, jste z podstaty trochu míň rozparáděný než když je to Frank a Tom.
Jasně, že ta realita přináší i pozitiva. Tím největším je, že se to všechno odehrává v místě, kde se jako pražák pohybuju celkem pravidelně. Ale prostě nedá se svítit, napínavé to bylo až ke konci a ve vší té detailní popisnosti událostí 101 minut jsem se trochu ztrácel.
Ale celkově to cením, jsem rád, že jsem si to přečetl. A až pojedu příště metrem pod Vltavou, budu trochu nervózní. A trochu jsem si představoval filmové zpracování, což bych skoro řekl, že měl v hlavě při psaní i Štěpán Kopřiva. Jen by to zasloužilo trochu scénáristické úpravy...
Tohle je dost jiné než Kopřivovy další knížky, žádné sci-fi nebo nadpřirozeno, prostě takový jeden možný katastrofický scénář kdy nastane blackout, plné metro zůstane viset mezi Karlákem a Andělem a při opětovném spuštění vůz začne hořet. Na místě hned zasahují hasiči a tahle kniha právě popisuje jejich zásah. Myslím že si z toho odnesu především poznatek, že požár metra v kombinaci s výpadkem proudu je fakt průser, mnohem větší než jsem si myslel...
Trochu zklamani. Je super, kolik energie vlozil autor do detailniho poznani a nasledneho popisu prace zachranaru, vybaveni atd...ale kdyz clovek pro pochopeni musi casto chodit do vysvetlivek, je neco spatne.
Příběh je vyprávěn z několika perspektiv - z pohledu hasičů (ve třetí osobě, takže pohledy a situace se rychle mění - ale jména jsou natolik odlišná, že i při rychlém střídání pohledů čtenář není zmatený, o koho se jedná, kde se nachází, a co dělá), z pohledu velitele zásahu, a z pohledu jednoho z civilistů zaseklých v metru - tato perspektiva je jediná podaná v druhé osobě ("Vstanete, dojdete do kuchyně, vypijete si kafe,..."), kdy aspoň generickou identitu člověka čtenář zjistí až později v příběhu. Musím říct, že tento způsob vyprávění mě velice mile překvapil a opravdu chytil a nepustil. Změny v perspektivě a osobě příběhu opravdu sedly, dodaly atmosféře. V jiných recenzích knihy bylo zmiňováno, že technické termíny, pojmenování různých částí výzbroje a výstroje, rozptylovaly od knihy a je nutné často listovat na konec knihy, kde je "slovník pojmů". Neřekla bych, že to od čehokoliv rozptylovalo, ačkoliv jsem většinu termínů neznala. Obvykle bylo velice snadné z kontextu pochopit, o co jde. Dohledala jsem si akorát dva pojmy, které mě ale spíže zaujaly, než že bych neměla tušení, o co by mělo jít. Rozhodně bych technickou preciznost popisu nepovažovala za něco, co by mělo narušit požitek ze čtení.
Atmosféra knihy je naprosto skvělá. Velice snadno jsem se vcítila do kůže hasičů, do jejich vnitřního boje se sebou samotnými, do myšlenkových procesů. Vše dávalo smysl. Každé rozhodnutí, každý krok, každá chyba, a jejich následky.
Jediný důvod, proč knize nedávám 5 hvězdiček, je fakt, že mi tam něco chybělo. Po nějakém přemýšlení bych řekla, že to bylo jen velice stručným představením hasičů. Možná kdybych o nic věděla víc, tak bych jejich boj více prožívala? Mám pocit, že jsem se opravdu sžila s jediným z nich, a to jsem o něm také vlastně nic moc nevěděla.
Celkově jsem si knihu velice užila, nechtěla jsem ji odložit, přečetla jsem ji v podstatě jedním dechem (ok, dvěma, protože jsem musela přestat číst po příjezdu Pražským MHD do práce :D). Ale když už nic jiného, tak to je opravdu výborný pohled "pod pokličku" metra, práce hasičů, a všech nebezpečí a problémů, kterým musí čelit - ačkoliv se vlastně třeba v dané situaci nezdá, "že jde tak o hodně".
Mno, nevím, jak se k tomu postavit. Bylo to tedy dost krátké (možná kratší než slibovaných 101 minut). A bylo to natolik dokumentární, že se snad ani nejedná o beletrii, všechny postavy jsou jen loutky, které slouží k popisu záchranářských operací. Samozřejmě interní slang je pro čtenáře neprostupný, proto slovníček na konci, přesto natolik otravný, že k plynulosti čtení nepřispívá. Obvyklé "vtipné" hlášky a popkulturní odkazy jsou sice dosti proti předchozím autorovým pracem eliminovány, přesto stále působí jako pěst na oko. A tedy použití onoho mluvení o jedné z postav jako o čtenáři, to mi přišlo také podivné a matoucí, takže když pak byla ona postava "odhalena", hned jsem si to nespojil.
101 minut od Štěpána Kopřivy je vynikající thriller z prostředí pražského metra, ve kterém jsem se toho dozvěděla spoustu nového z hasičkého a záchranářského prostředí a dostala pořádnou dávku napětí, tak jak jen to thrillery umí. Přestože je kniha plná různých odborných pojmů a slangu, je neuvěřitelně čtivá. Autor má výborný styl, kterým píše, který vás skoro ihned vtáhne do příběhu a kniha vás naprosto pohltí. Pořád jsem musela pokračovat, abych věděla, co se stalo dál a byla jsem napnutá až do samého konce. Oceňuju autorovu práci na knize, že si prostředí, o kterém psal, pořádně nastudoval a kniha tak působila opravdu velmi realisticky. Skoro celou knihu jsem měla pocit, že se tyhle situace dějí mě. Tomu pomohlo i použití du-formy ve vyprávění, která mě právě dokázala tolik do příběhu vtáhnout. Moc se mi líbilo to unikátní prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Bylo pro mě jako rodilou pražačku tak povědomé a zároveň tak cizí, když jsem četla o tom, co všechno se v tunelu nachází. Postavy jsou vykresleny naprosto perfektně. I když vás některé budou možná štvát, i tak vám naprosto přirostou k srdci a budete se bát, co se s nimi stane. Jediné minus této knihy pro mě bylo, že jsem se občas ztrácela v technických popisech věcí, co se v tunelu a chodbách metra nachází. Občas jsem si nedokázala z autorova popisu představit, jak dané místo vypadá. Tohle byl jednoduše výborný thriller, který bych doporučila skoro každému, ať už technickému nadšenci či nikoliv.
Nebudu lhát, onen snový pocit, když si čtu o výpadku metra na lince B ve chvíli, kdy jedu metrem na lince B, je k nezaplacení. Člověk se pak podívá z okýnka a cení si toho, že všechno běží jak na drátkách a za dvacet minut je z Karlova náměstí na Stodůlkách. Dál už je to ale horší. Každý další zádrhel je časově natažený, střídání úhlů pohledu víc zdržuje, než by přidávalo napětí a nebýt infarktového závěru s dojemnou tečkou, hodnotil bych určitě níž. Vzývaná procedurální přesnost mě totiž od dění i od hlavních postav hasičů neustále tahala pryč.
Po technické stránce není co vytknout, kniha rozhodně stojí za přečtení. Avšak nejedná se záležitost, která by uchvátila příběhem nebo postavami, vlastně obecně příběh ani moc nehledejte. Je to spíš dokumentaristická rekonstrukce ilustračního pohledu na hypotetickou situaci, psaná co nejpřesvědčivěji, i za cenu určité tenze. Jak by mohlo probíhat, kdyby v Pražské podzemce vypadl proud? To se v této knize dozvíme. P.S.: I když, ať nežeru, na úplném konci mi slza stejně málem ukápla!
Kopřiva je jeden z nejtalentovanějších současných autorů a dokazuje to i touto knihou. Když si totiž řekne, že nepíše thriller, tak ho tam vystřihne par excellence. A to je taky jeho velké mínus, lidi si věci rádi nálepkují a tohle jeho tématické a žánrové skákání z něj dělá nezařaditelného spisovatele.
Zajímavá jednohubka z prostředí pražských hasičů zasahujících v tunelu metra. Celá kniha se odehrává během 101 minut, takže děj se na čtenáře hrne vcelku pod tlakem. Kniha popisuje realistickou situaci v hasičském a záchranářském slangu, čtenář ne-hasič se bez konzultace slovníčku na konci knihy neobejde.
Jsou tam skvělé scény, ale celé to dle mého nefunguje. Skoro mi to přišlo jako první/druhá hrubá verze před vyleštěním. A opravdu mě nebaví hledat ve vysvětlivkách deset slov na jedné stránce. Vadilo mi, že ještě než se něco pořádně stalo, tak už autor navozoval hysterickou/katastrofickou náladu.
Štěpán Kopřiva si získal moju pozornosť už dielom Zabíjení, ktoré bolo skvelé. Keď som zistila, že vychádza jeho novinka, dokonca iný žáner, nezaváhala som. Ak vezmem v úvahu príbeh, štýl písania, obsah a podrobnosti, nemám knihe čo vytknúť. No i napriek tomu, že je kniha krátka, som sa nevedela dokopať a knihu dočítať. Bolo to asi tým, že som si k žiadnej postave nevytvorila vzťah, aký si čitateľ vytvára s knižnými hrdinami. Zlievali sa mi dokopy a vadilo mi snáď i to, že hneď od začiatku sa diali tie najhoršie scenáre. Keď sa mohla nejaká ťažkosť vyriešiť, prišlo niečo, čo ju ešte viac skomplikovalo. Uvedomujem si, že námet bol skvelý, ale klamala by som, ak by som tvrdila, že ma kniha nevyčerpala.