Kniha, jejíž četba se může docela protáhnout pokud se nejen čte, ale také naposlouchává. Hudba ohně nabízí zajímavý náhled na vývoj "černé hudby," na nenápadné spojnice mezi Public Enemy, Sun Ra nebo grimem. Věnuje se přitom často i mimohudebním tématům, která mohou působit zbytečně pro někoho, kdo od knihy očekává chronologické dějiny hudby, která ale zároveň dodávají kontext. Podobně ambiciózní publikace o hudbě u nás moc často nevzniká (což přiznávám i jako člověk z větší části postižený rockismem, o jehož existenci jsem se - mimo jiné - v Hudbě ohně dozvěděl).