Poslední divoké objetí

by Luděk Čertík

Je možné si i v době, kdy podstatná část našich existencí probíhá digitálně, udržovat vroucí pouto s mimolidským? A můžeme o toto pouto vůbec někdy přijít? Sbírka básní Poslední divoké objetí ohledává intimní vztah lidského a mimolidského v bdělém i snovém všednodenním prožívání a připomíná, že není nutné putovat na druhý konec světa, abychom znovuobjevili vlastní divokost.

78 pages, Paperback

Published June 14, 2023

About the author

Původem jihočeský básník a esejista. Publikoval v časopisech Film a Doba, Sedmá generace, Host, Tvar, re:vize, Veronica či revue Prostor. Je členem organizačního týmu spolku Pilgrim – Potulná univerzita přírody (www.potulnauniverzita.cz), pod jehož křídly vyšla jeho básnická prvotina Mnohé řeky (2021). Další dvě sbírky, Poslední divoké objetí (2023) a Vše o slunci (2025), vydalo nakladatelství Malvern. Je rovněž autorem kolekce esejů Spolu, nezkrotní: Eseje ze živého světa (2024, Sedmá generace). Momentálně pracuje na ilustrované sbírce zvukových básní Země je předoucí kočka, na druhé knize esejů Následuj život: Eseje z poslední planety (nejspíše 2026) a na stylizovaném místopisu Druhý déšť, v němž se inspiruje haibunovou prózou.

Reviews

[Jakub · Rating 5 out of 5]

Luďkovi.

Zdá se mi, že i ve své druhé básnické sbírce opatrně ohmatáváš a zjišťuješ jak moc jsme přírodě blízcí či vzdáleni, snažíš se popsat, co je na ní tak jedinečné. Nejsou dnešní dny oním posledním divokým objetím a my nemáme poslední příležitost neztratit toto tolik cenné spojení?
V první sbírce (Mnohé řeky, 2021) mi přišlo, že se snažíš vystihnout především pozorné popisy přírodního světa kolem nás a zaměřuješ se na naší propojenost s ním. Zatímco nyní mi to připadá spíše jako úvaha, jak neztratit onu propojenost. I díky tomu se ony dvě sbírky podle mě pěkně doplňují. Ostatně v obou sbírkách podněcuješ čtenáře k jeho vlastnímu přehodnocení nad světem ve kterém žijeme. Jako by si říkal především: tak už se zastav, nech svůj život na chvíli plavat a zaposlouchej se / zadívej se / vciť se do (mimolidského) světa kolem.

Líbí se mi, jak je závěrečný krátký příběh o dvou tygřích božstvech plný něhy. Netuším, co přesně jsi tím zamýšlel, ale já v tom čtu hezké pošťouchnutí čtenáře, že na lásku bude příroda (onen mimolidský svět) také reagovat především láskou. Použiju-li tvá slova, rád bych i nadále stál na straně života a ponechal si něco z orla...

Škoda jen, že je sbírka krátká a neobsahuje více básní, rád bych se dozvěděl o oné ztrátě propojení více! :)