Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad.
Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí.
Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.
Very nice book about a travel of Czech journalist Michaela Janečková with her grandad to Cuba. We follow here their adventures and many funny and unusual stories which happen to them there. The book is well written and is very funny and witty. I enjoyed it very much.
V této knize popisuje novinářka Michaela svou cestu a měsíční pobyt na Kubě. Společnost jí dělá její cholerický děda, navíc zapřisáhlý komunista. O vtipné momenty tu rozhodně není nouze a tento zápisník z cest nám dává možnost nahlédnout na Kubu tak, jak ji třeba běžně neuvidíme.
Pokud hledáte lehčí čtení, u kterého si odpočinete, pobavíte a zároveň se dozvíte něco nového, tak Třešně v rumu Vás volají. Moc mě bavil popis Kuby, jak to tam vypadá, jak to tam chodí, jsem ráda, že jsem se dozvěděla mnoho nového. Popravdě jsem se u knížky až tolik nezasmála, ale spíš nechápavě kroutila hlavou a četla s otevřenou pusou, že je všechno tohle ještě někde možné.
Kniha je doplněna skvělými ilustracemi od Lumíra Kajnara, které příběh výborně doplňují. Co bych však uvítala víc, jsou fotografie. Když jsem našla na instagramu přímo fotky z cesty, tak jsem byla nadšená a příběh byl pak více kompletní.
Trochu mi vadilo, že v některých momentech autorka dost tlačila na pilu, aby dokázala, že to byla vtipná historka (časté vykřičníky v závorkách za slovy mě opravdu nebaví), ale možná mi to přišlo proto, že humorné knížky moc často nečtu.
Jako celek to však bylo příjemné čtení, ve kterém jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a pokud se chcete dozvědět o Kubě něco víc, tak rozhodně knížku vyzkoušejte.
Absolutní pecka! Smála jsem se od začátku do konce. Autorka se přesně trefila do mého stylu humoru. Kniha se mi četla sama a zvládla jsem ji zhltnout na jeden zátah během jízdy ve vlaku (kde jsem se smála nahlas a spolucestující na mě koukali jako na blázna). Knihu jsem hned půjčila mamce a té se taky moc líbila. Takže jednoznačně dvakrát 5 hvězd.
Je zvláštní a osvěžující zjistit, že jste si z Kuby odvezli podobný mix bizáru, fuckupů i božích historek, jako autorka. Nejlepší drinky k nejhoršímu jídlu incufded. A to jste s sebou ani neměli dědu...
Osvěžující cestovatelský deník psaný s nadhledem a lehkým perem, i když přímo v těch situacích to občas možná bylo trochu na mašli. Líbilo, moc.
“Vedlo mě to k úvahám podle čeho vlastně posuzovat štěstí. Pro dědu, který se narodil v roce 1947 to byl státem zajištěný dostatek základních potravin tak, aby nikdo nehladověl, bydlení a lidová zábava. Já se narodila v roce 1988 a mou největší hodnotou pro mě je svoboda. Svoboda rozhodnout se, kde budu žít, co si budu myslet, co budu jíst a co mě bude bavit dělat. Dědu svoboda stresuje, mě stresuje nemožnost volby. Dělí nás čtyři dekády, během kterých se v lidech naprosto přeházel žebříček hodnot. Nevím, kdo z nás dvou je vítěz. Vlastně si myslím, že jak já, tak děda jsme stoprocentně přesvědčeni, že naše vlastní cesta je ta správná a koukáme na toho druhého s mírným despektem a lítostí, že vlastně nepoznal tu druhou stránku žití.”
“Pro jednoho začíná exotika mimo Evropu, pro druhého už za Zličínem.”
“Beton je IKEA socialismu.”
“Kupovat na Kubě čtyřikrát předraženou švýcarskou čokoládu dává asi takový smysl, jako dát si v Praze trdelník. Rumunskej.”
“S mámou jedem férovku a je to boží a osvěžující.”
“Já tě nemít, musel bych si tě vymyslet.”
Roztomilá groteskní kniha o vážném tématu porozumění mezi generacemi jedné rodiny, v pochopení, sounáležitosti, vnímání okolního světa a v umění přijmout odlišný názor než je ten můj.”
Milujem cestopisy, najmä tie vtipné cestopisy a čokoľvek čo sa týka Kuby. A pridajte k tomu autorku novinárku z mojej školy a zhltnem vám to aj s navijákom. Výborne, vtipne a autenticky napísaný cestopis o Kube, ktorý je doplnený prítomnosťou komunistického dedka autorky. Konečne kniha, ktorá neukazuje Kubu výlučne ako Instagramový raj na zemi. Ukazuje ju s chudobou, kriminalitou, komunizmom a problémami ale aj s jej krásami. Okrem toho ponúka pohľad na jej históriu, Kubánsku revolúciu, jej vedúce osobnosti, príchod komunizmu a na to ako sa tam udržal až dodnes. Janečková tiež s ľahkosťou približuje prostredníctvom svojho dedka to, prečo mnohí ľudia v Česku stále zmýšľajú v červených farbách a s humorom sa ponára do mentality týchto ľudí. Knihu odporúčam tým, ktorý sú fascinovaný samotnou existenciou Kuby tak ako ja, ale aj všetkým, ktorí radi siahnu po originálnych cestopisoch. Jediné, čo mi trochu vadilo bol miestami sílený a mierne milénialny humor, ale holt, som asi už iná generácia.
Mě to prostě bavilo. Kniha třešně v rumu popisuje trochu šílenou měsíční cestu vnučky a jejího socialisticky smyšlejícího dědečka na Kubu, kterou celý život bezmezně miloval a toužil se tam podívat. A aby toho nebylo málo, s sebou přiberou ještě pár důchodců navíc. A tak vznikl vtipný a veselý cestopis, kde o různé zábavné ale i faux-pas situace opravdu není nouze.
Po cestě zažívají různé příhody, které někdy vycházejí z trochu problematické povahy cholerického dědy, někdy ze zvyků na Kubě, někdy z kombinace obou faktorů dohromady. Ale autorka vše vypráví s vtipem a lehkostí.
V knize se prolínají dva druhy kapitol. Klasické, kde autorka popisuje jednotlivé zážitky, a druhé, které jsou postaveny jako facebookové statusy. Občas zde popíše něco z reálií Kuby.
Knížka se mi líbila, někdy jsem měla pocit, že bych zrovna tam chtěla opravdu bý. Určitě ale nenadchne úplně všechny, humor někdy není úplně jemný, čeština není úplně spisovná, a kniha je určitě vhodná spíše pro protikomunisticky smýšlející. Za mě ale určitě můžu doporučit.
Knihu som si objednala minútu po interview s kníhkupkyňou, ktorá ju opísala tak, že som si ju jednoducho raz musela prečítať.
Príbeh sleduje novinárku, ktorá vezme svojho cholerického dedka – presvedčeného komunistu – na výlet na Kubu.
Opisy Kuby ma síce skôr odradili od návštevy, no bolo to zaujímave. Najviac ma zaujalo, ako autorka napriek rozdielnym politickým názorom a povahám udržiava so svojím dedkom silný vzťah. Fascinovalo ma tiež, ako dedko vnímal realitu Kuby. Celý čas som čakala ako a či otrasie jeho pohľadom na svet.
Autorka má inak skvelý zmysel pre humor a sarkazmus, hoci osobne by som uvítala, keby ho bolo o trochu menej. Myslím, že by to knihe ešte viac prospelo.
Oceňuji zajímavá fakta o tom, jak to chodí na Kubě z pohledu turistů. Byť některé historky byly opravdu vtipné, místy autorka zbytečně tlačila na pilu ve snaze vymáčknout víc humoru. Nelituji přečtení, ale jako blog nebo insta profil by to udělalo stejnou službu, myslím, že knižní vydáni bylo skoro moc :)
Fantasticky napsaná knížka, autorka má neuvěřitelný smysl pro humor, který i v těžké době dokáže člověka na chvíli vytrhnout z každodenní rutiny a upřímně rozesmát. Nabídla mi novou perspektivu i přes to, že jsem měla názor poměrně jasně vytvořený, což je pro mě obrovská přidaná hodnota.
Vtipné svěží dílko o mysli zavilého komunisty, o tom, jak lze vidět realitu v rudých barvách a o tom, jak je to všechno neuvěřitelně směšné. Po dlouhé době kniha, při které jsem se smál často nahlas jen tak, sám pro sebe.
První půlka byla na čtyři, to jsem se fakt i nasmála dost. V druhý už se místy trochu tlačilo na pilu a prostě už se to opakovalo, což tak nějak obecně bývá problém podobných cestopisů. Ale tak za tři a půl a docela mě to navnadilo jet na Kubu a vidět to na vlastní oči :)
Boží. Místy jsem se musela smát i nahlas. Příběh popisuje klasické situace, které mnoho z nás zažívá se svými rodinnými příslušníky, a tak má alespoň pocit, že v tom není sám. Díky!
Když dáte dohromady spisovatelku, která umí zábavně psát a její dobrodružství s dědou komunistou v Kubě, nemůže z toho vzniknout nic jiného než oddychovka plná vtip��, kterým se budete nahlas smát.
Parta důchodců, kteří jedou na Kubu a po vlastní ose projedou i místa mimo turistické resorty. Bavilo mě konečně číst cestopis s trošku jinými účastníky než jsou baťůžkáři. Kniha to byla zábavná a přednes Petry Bučkové vyhovující. Moc se mi líbily hudební předěly.
Nic moc. Na můj vkus moc vulgarismů, bez kterých by se to obešlo. Dají se najít zajímavější a zábavnější popisy/zápisky z cest současných českých autorů.