Ušmudlaný, rozpadající se svět dělnických kolonií, hospod a sběrných surovin osmdesátých let minulého století a živoucí svět bizarních postaviček, které jej obývají. Mladík Beny odejde z domu před násilnickým otcem a nachází útočiště ve sběrně svérázného Fabrikanta. Spolu s invalidou Hanym, fluktuantkou Julčou a bráchou Víťanem tvoří jakousi podivnou rodinu, v níž má každý své tajemství i temné stránky, ale také onu hrabalovskou perličku na dně. Beny se potřebuje vyvázat ze základní vojenské služby, vydělat trochu peněz, najít si práci a bydlení a hlavně čas, aby se mohl věnovat své jediné vášni — fotografování. To, co se zdá být dnes banálně jednoduché, představovalo za reálného socialismu raných osmdesátých let dobrodružství na hraně, či spíše za hranou zákona. Zvlášť když je vám sotva dvacet a s ničím si moc nelámete hlavu.
Trochu ošuntělá a blednoucí poetika okrajových částí Prahy, které pomalu ustupují budovatelskému úsilí, a panoptikum lidí na okraji tohoto okraje. Hlavní hrdina Beny je ze začátku jednoznačný klaďas, život se s ním až doteď moc nemazlil a teď se mu konečně začíná blýskat na lepší časy. Jasně, je to klikař, ale zhruba od půlky knihy je těch šťastných náhod jednoduše příliš, a tak jsem Benyho nakonec měla plné zuby. Na rozdíl od předchozího Všichni sou trapný, kde se toho vlastně taky moc neděje, to tady zkrátka tak dobře nefunguje. Rozehrané to přitom bylo slušně, atmosféra opět úžasná (třeba téma nouzových kolonií mě zaujalo, a tak jsem si o nich vygooglila víc), ale příběh je bohužel nedotažený a něco mu chybí, škoda. Špatné to není, detaily se mi ale zřejmě brzy vykouří z hlavy.
Četlo se to celkem dobře. Čekal jsem oddechovku, ale pasáže s Růženou a Loupáčkem byly místy spíš psychologický thriller. Vlastně mi do příběhu ani moc nesedly a není mi úplně jasné jaký měly účel. Celkově mi ale kniha přišla trošičku prázdná. Příběh meandruje od ničeho k ničemu a nezanechal ve mně hlubšího dojmu. Čtenář nasaje atmosféry 80. let, ale místy se mi to celé zdálo jen jako kulisy k sloužící k exhibici dobové češtiny a popisům reálií. Na mě trochu málo a na Magnesii Literu bych jí za sebe už vůbec nezvažoval. Druhý Hrabal to není. Jo a na jméno Fabrikant jsem si za celou dobu nedokázal zvyknout a nepřestalo tahat za uši.
Zprvu jsem byla celkem nadšená, tok řeči, atmosféra žižkových osmdesátek, postavy a postavičky, kterými svou knihu Bohatá zalidnila, ale pak nadšení sláblo. Možná proto, že tam chyběl nosnější příběh, některé z epizod byly výborné, ale celkově to šlo tak nějak do nikam a postupně bředlo. Některé z postav, jak se ukázalo, byly do příběhu zasazené poměrně zbytečně, protože děj nikam neposunuly a samy se tak nějak zbytečně mihly a vymizely. Beny mi seděl míň a míň a ta jeho klika mě vlastně moc neohromila. Nečetlo se to špatně, ale myslím, že se mi brzy vykouří z hlavy. Takové nějaké obyčejné.
Nebylo to špatné, zajímavé prostředí a první půlka, kde byly popsány jednotlivé postavy mi přišla super, ale příběh sám nebyl dost zajímavý, aby i ta druhá dávala smysl. Navíc tenhle koncept samých šťastných náhod není úplně můj šálek kávy.
3,5* Příjemný a čtenářsky nenáročný text s bravurními dialogy. Snad jen těch násilnických a o potomstvo se nezajímajících rodičů tam bylo na můj vkus příliš.
[audiokniha] Tragikomické osudy postaviček z Jarova, Žižkova či Vysočan v Praze let osmdesátých. Sběrna, fabrika, vězení, hospoda. Beny, Víťas, Fabrikant, Hany, Růžena, Loupáček, Mojmír a další. Skvěle popsaná marnost doby a snaha prostě nějak přežít navzdory soudruhům a utápění každodenních radostí i strastí v rumu a cigárách. Nejvíc mě mrzí, že jsem knihu doposlouchal. Fakt rád bych věděl, jak se dál Benymu žilo!