K románové kronice ze Sudet inspirovala autorku vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Horáčková se ve své čtvrté knize vrací do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velký „famílienromán“. Mezi její předky patřili pytláci a pašeráci, svobodomyslné ženy i úspěšní kšeftmani s textilem. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, kdo komu zamordoval psa, kdo dřív vystaví novou školu a k jaké národnosti se kdo přihlásí ve sčítání lidu. Z jedné strany je přitom diriguje Jednota severočeská a z druhé Deutscher Kulturverband.
Rozpůlený dům vznikal více než čtyři roky a autorka v něm střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Při rešerších se dozvěděla víc, než by jí bylo milé: mimo jiné i to, že jeden z jejích předků se stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.
To bylo tak krásný. Takhle se asi lidé z Karvinska museli cítit, když četli Šikmý kostel - tohle je o mně! Tohle je o naší rodině! Přesně takhle se u nás mluví! Tohle znám! To je jak u nás! Čte se to úplně samo, děj odsýpá, postav je sice hodně, ale jsou všechny tak jedinečné a plasticky napsané, že není problém se v nich vyznat, i když mě trochu mrzelo, že některé z příběhu postupně vymizely. "Velké" dějiny jsou zároveň v pozadí "malých" lidských osudů a zároveň je nekompromisně určují. Člověk se dojme, zhrozí, zasměje... všechny emoce tu jsou. A ten jazyk! Ještě jednou mi někdo bude tvrdit, že "vy tam v Sudetech stejně žádné nářečí nemáte", odkážu ho na Rozpůlený dům. Jako Sudeťačka s česko-německými kořeny nemůžu jinak než dát plný počet hvězd a pochvalu a poděkování autorce navrch.
Uff, co k téhle cihle napsat. No, hned zpočátku bych asi uvedla, že mi čtení téhle knihy dalo docela dost zabrat, a to celkem nečekaně. Podle anotace to znělo jako něco pro mne - a když jsem pak autorku slyšela číst z knihy ukázky (v rámci programu EKGA v Divadle Archa), byla jsem nalákaná ještě víc. Nicméně - určité úskalí pro mne představovalo dost velké množství postav, které je mezi sebou vztahově dost propletené. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se aspoň trochu zorientovala v tom, kde je s kým jak příbuzný, kdo má s kým jaké dítě, kdo si s kým kde štrejchnul, aby si pak vzápětí vzal někoho jiného. Kdo s kým kde a co. A i když je v úvodu seznam postav, stejně mi to dělalo problémy. V druhé polovině knihy jsem se bohužel čím dál častěji přistihla sama za sebe, že ztrácím pozornost, protože jsem v tom prostě měla hokej, co kde kdo dělá. Asi to na mne bylo prostě moc, no. Přitom obsahově je to podle mne dost hutná a silná kniha - zabývá se skutečnými postavami, které žily v Sudetech. Autorka, věnující se v knize osudům svých vlastních předků, zde popisuje to, jak v oblasti Sudet žili lidé německé i české národnosti, kteří kolikrát žili ve smíšených manželstvích. A jak tato smíšenost ve vztazích ovlivňovala lidské osudy v době od první světové války až po dobu těsně po druhé světové válce. Jak moc to bylo komplikované, jak to z přátel dělalo nepřátele a jak to dokázalo znesvářit i blízké členy rodiny. V tom je asi síla téhle knihy - že se to věnuje naší české historii z pohledu reálné rodiny, která si to zažila na vlastní kůži. Autorka tu tak předkládá dost autentický obraz jednoho výseku našich dějin, které jsem já třeba v literatuře zas tolik nezaznamenala. Knihu odkládám po dočtení se 3 hvězdami, což je teda hlavně způsobeno tím mým chaosem v hlavě, co se postav týká. Ale je dost možné, že si za to možná z části mohu sama a určitě to z knihy nutně nedělá špatné dílo. Za pozornost tato kniha určitě stojí, především pro to své téma. Určitě tedy radím knihu minimálně vyzkoušet, dát jí šanci - a uvidíte prostě sami, jak vám to čtenářsky bude sedět.
5/5, téměř bez výhrady. Poslouchala jsem jako audiobook a zpracování tomu nejspíš ještě přidalo, bylo to fakt perfektní. Rozpůleny dům se zařadil mezi mé oblíbené knihy z tématu soužití Čechů a Němců, IIWW a odsunu, a to mezi knížky Jakuby Katalpy.
Nutno říct, že postav je v Rozpůleném domě jak na orloji, ale tím, že se v ději často objevují a mají vývoj, tak se dají docela zapamatovat. Ústřední trojici přitom tvoří bratři, kteří jako by si snad ani nemohli být vzdálenější - jeden je prostější v ambicích a za ženu si po návratu z IWW vezme Rusku, druhý je zahořklý životem a svoje mindráky si chce léčit pod nacistickou vlajkou, třetí je všemi milovaný a mazaný podnikavý blonďáček, který svoje majetky zmnožuje na úkor Židů, ale víc než jejich osudy řeší, kde se naskytne nová obchodní příležitost - prostě nic osobního, je to byznys.
A kolem nich se jak planety kolem slunce otáčí jejich lásky, rodiče, děti, obchodní partneři, sousedi - každý má svůj názor, historii, nese si svoje břímě. A mně se po dlouhé době stalo, že jsem četla příběh, kde autorka zvládla ukočírovat linky, dotáhnout je, logicky uzavřít, nezapomínat ani na vedlejší postavy, které jindy mizí poté, co splní svou malou roli v příběhu.
Fakt jsem se dojímala, fandila, byla smutná a někdy i naštvaná. Autorce se skvěle podařilo přenést pocit, že jste na tom malém městě mezi válkami nebo na sudetském území a musíte nějak žít. Neřeší se tady až tak, co se třeba dělo za IIWW s lidmi z transportů nebo jaká byla politika, ale všechno je vyprávěné optikou obyčejných lidí, kteří tehdy řešili svoje problémy, nemanželské děti, úvahy o tom, co chtějí od života, nebo kam na konci války schovat šperky. To byl opravdu vícegenerační román, jaký jsem si chtěla přečíst. Byly mi jasné motivace a taky se podle nich postavy chovaly. Mohla bych tu vypisovat ještě dlouho v superlativech, tak přidám jednu drobnost - konec byl trochu uspěchanější, ale ono by to vydalo klidně na samostatnou knížku.
Prožila jsem s postavami románu plno hodin a věřím, že si na ně budu vzpomínat ještě plno týdnů a nejspíš i měsíců.
Skvělý. Napřed hrozně dlouhý, pak jsem nechtěl, aby to skončilo. Čtivý, zajímavý, hodně postav a dějových linek, které mezi sebou skáčou, ale vůbec to nevadí, protože to perfektně funguje. Bavil mě styl, míchání německých a místních výrazů do češtiny, a taky spousta z dnešního pohledu už absurdních scének a dobových reálií.
Řeknu to takhle, tato kniha není pro každého. Někdo se v ní ztratí a někomu nesedne její styl, jakým je napsaná. Musíte si na něj zvyknout nebo vám sedne, nebo s knihou praštíte, ale dle mého by to byla škoda, protože je ve skutečnosti skvělá. Má dost velký význam. V mnoha směrech. Jak tedy v uměleckém literárním směru, tak i v historickém i dobovém. Je to vlastně sága? Dá se to tak označit? Je to příběh rodiny Hollmanovy od doby před první světovou až po dobu konci druhé světové. Míhají se tam vlastně 4 generace. Vše je zasazeno do Sudet, oblasti okolo Jilemnice, přesněji do Benecka a lokalit okolo. Dost se tu mluví i o Jičíně. Dost věcí se dá vygůglit a měla jsem i pocit, že čtu knihu od Banžucha.. stylem a lokalitou i dějem se to podobá knize Na prahu do tmy. I kniha je podobně graficky zpracovaná, což mi přijde zajímavé a vlastně mi nějak nepřijd, že by to psala žena. Nevím proč. Kniha se mi mně osobně líbila. Je rozhodně zajímavá, originální a neotřelá. A ano, dost problémů mohou dělat i postavy, kterých tam je poměrně hodně, ale nějak mi to prostě sedlo a orientovala jsem se. Kniha využívá i lokální řeč. Tedy nářečí a německou mluvu. Není spisovně. To také někomu může vadit, ale pro mě měla tím pádem větší autencititu. Vše začíná narozením Zdenky, která tu je postavena jako hlavní hrdinka a je na spoustě dobových fotografií. Je zajímavé, že je tu ukázán příběh normálních lidí. Bez odsuzování, předsudků a kritiky. Každý chybuje, má k tomu své důvody a třeba je tu i ukázáno, že někdy byli nuceni se rozhodnout rychle a nikdo ani nevěděl, jaké to bude mít ve finále následky.. a i to, jak je rozhodování důležité a mění život. Někdy špatné rozhodnutí může být tou největší životní chybou a nemusí to být ani o tom, že by ten šlověk musel být vysloveně špatný. Knihu rozhodně doporučuji. Přečetlla jsem ji za 6 hodin.
Nejlépe lze tento román charakterizovat jako "Šikmý kostel ze Sudet". Rozjezd je trochu pomalejší, ale postupně vás osud rodiny Hollmannů strhne a čte se to jedním dechem. Závěr bych si dokázal představit trochu víc vyšperkovaný. Přece jenom trvalé rozdělení rodiny je emocionální téma, na kterém se to dá dobře vystavět. Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 hvězdičkami a nakonec se rozhodl pro 5, zaslouží si je.
Tohle se tak krásně četlo :)) Teda samozřejmě... popisuje to dějiny, které byly těžké, obzváště z pohledu jednotlivce či rodin. Ale po dlouhé době je to zase téma, na které bychom neměli u nás zapomínat. Svět není a nikdy nebyl černobílý, což se v této knize plné drobných hrdinství i ústupků, hezky ukazuje.
Silné téma, oceňuji, že jsou to zčásti osudy skutečných lidí, ale literární zpracování se mi nelíbilo. Příliš mnoho postav, nepřehledný a pomalý děj. Kniha je plná genderových stereotypů a sexistických poznámek typu "no jo, zase ty ženský" nebo "v domě chybí mužská ruka". Ženské postavy jsou slabé, uvažují primitivně a nechají si všechno líbit.
Velmi čtivá kniha, která Vás vtáhne do tehdejšího Benecka (od právní světové války, přes druhou světovou válku, po odsun Němců). Oceňuji členění do několika kapitol, které jsou jednoduché a výstižné. Odebírám jednu hvězdičku za německé výrazy, které jsou jen zřídka přeloženy. Jako NEněmčinář jsem překladem vyskytujících se slovíček skončila na straně 400, pak se slova opakují nebo se dají odvodit. Oceňuji, že autorka dokázala vystihnout česko - německé vztahy v průběhu let. Proto si myslím, že se kniha jmenuje Rozpůlený dům, jelikož před nástupem Hitlera zde žijí česko-německé rodiny v absolutním míru, smíšených sňatcích či společně úřadují ve státních institucích. Ve své podstatě se mi líbí i přeskakování z němčiny do češtiny a naopak, protože to vystihuje celou sudetskou oblast a některé výrazy běžně užíváme i dnes. Oceňuji historicky správnou faktografii, která je zabalena do zajímavého příběhu. Dočtete se o Lině Heydrichové, jak se nacisté navzájem obohacovali a co mi přijde snad nejdůležitější i pro dnešní dobu-> nádherná ukázka manipulace. Jak člověk jednoduše zahodí svůj bezstarostný život, přátele, rodinu a to proto, že se celý oddá nějakému politickému přesvědčení. Respektive, jak se z někoho, zcela normálního, stane člověk, jenž vypadá na první pohled stejně, ale jeho „jádro“ je pro vás absolutně cizí.
V mnohém surovější než Šikmý kostel (srovnání je zde nevyhnutelné), celkový zážitek byl rozhodně velmi silný. Jen škoda toho uspěchaného konce; o takovém rodinném rozvratu by se daly napsat další tři knihy.
velmi zajimavy pribeh rozvetvene rodiny pochazejici z Benecka v Sudetech´ pribeh od zacatku 20. stoleni do konce 2. svetove valky. Zaujalo me, jak na sebe nasazovali Nemci s Cechy - za Rakouska Uherska Cesi zavideli Nemcum, za 1. republiky zase Cesi nasazovali za Nemce (napr jim nedovolovali pracovat na uradech - jako postak apod.). nejvice me zaujalo, jak vlastne radoby vlastenec Tomek, povolanim ucitel, vnasel mezi Cechy a Nemce rozbroje a pritom mu to vlastne vubec nedochazelo. Za valky byl veznen kvuli tisku a distribuci letaku - dalo by se rici, ze se jednalo o zasluznou cinnost, mozna dokonce hrdinstvi, ale vlastne on pred valkou pro klidne spoluziti neudela nic, spise naopak. To by melo byt poucenim pro nas pro vsechny. Dalsi velmi zajimav postava byk Hanz - tovarnik. Velmi pragmaticky a cilevedomy, umel vyuzit situaci v kazde situaci a prave proto po valce spatne zkoncil. Jedna se o charakter velmi uspesnych lidi, kteri nemaji pevne moralni zasady a jenom na kontextu doby, ve ktere ziji jsou bud velmi uspesni nebo skonci spatne. Celkove to ale nemusi byt zly clovek….
Obrovsky tuhle knihu oceňuji ❤️ Jsem z Krkonoš a smekám před autorkou, jak vyzdrojovala jména, reálie a historické události. Z tohoto pohledu jsem absolutně nadšena.
Knihu jsem četla na Kindle, což mi znesnadňovalo vracet se na začátek k seznamu postav a to pro mne byla komplikace. Zhruba v půlce knihy jsem si totiž dala pauzu a už jsem kvalitně nenaskočila na to, kdo je kdo a tak nějak to lovila z kontextu.
Česko-německé vztahy mne zajímají dlouhodobě a je to nekolikatá beletrie na podobné téma, kterou jsem v poslední době četla. Uvědomila jsem si zase spoustu novych souvislostí a přestože jde o beletrii, mne přinesla i spoustu historických poznatků.
Rozporuplný pocity. Na jednu stranu zajímavý téma - život smíšených rodin v Krkonoších před a během 2.sv.v. - na druhou stranu nezvládnutí takový epos uchopit zajímavě literárně. Pochopila jsem, že autorka vycházela z reálných příběhů, z kronik, z osudů vlastní rodiny a určitě to jsou silné momenty v životě, ale v románu je to spíš rozplizlá linka, která často ruší to zajímavé (např.Heydrich by tam vůbec nemusel být) a odebírá pozornost od možná zajímavějších věcí. Ve zkratce: moc postav, málo prostoru, umělost, otravné dovysvětlování očividného. Škoda.
Knížka o Češích a Němcích. O první i druhé světové válce. O lásce, strachu, chamtivosti, odvaze i nenávisti, o lidské malosti, vypočítavosti... Víte předem, jak to dopadne. Protože ten dějinný příběh znáte. Ale nic to neubírá ze síly toho příběhu. Možná spíš naopak. Je to teprve osmdesát let. Jak dlouho bude trvat, než se zahojí všechny rány, které byly způsobené druhou světovou a vyhnáním Němců? A zahojí se vůbec?
Výborně napsané, byla to krutá doba. Jen ten konec mi připadal takový moc mírný, Češi se chovali přátelsky. Potěšilo, že se to motalo kolem mého kraje (Tanvald, zmínil se Liberec). Tematicky stejné jako Vyhnání Gerty Schnirch
Mrazí mě při pomyšlení na tuto dobu, ale Alice Horáčková napsala skvělý román. I když vlastně tušíte, že většina hlavních postav nebude mít na růžích ustláno, natož happy ending, byla jsem i tak velmi zvědavá, jaká rozhodnutí učiní v takto těžkých časech.
O Sudetoch v casoch vojny, po i pred uz som par knih citala, takze som vedela, o co tu asi pojde. Je to samozrejmost kedze vsetci autori vychadzaju zo skutocnosti, z historie, z osudov ludi, ktori naozaj zili alebo sa im nieco podobne v tych casoch kludne stat mohlo. A vobec mi nevadilo, ze viem do coho idem. Kazda takato kniha je sice rovnaka temou ale ina spracovanim, pribehmi. Rovnako ako tie predosle nemozem ani tuto ohodnotit inak ako vyborne. Nazov absolutne vystihuje dej. Rodiny v tej dobe sa delili. Tak priserne az stal proti sebe brat proti bratovi. Sused, s ktorym si vcera pil pivo ta dnes nepozna. Zid, u ktoreho si vcera s usmevom nakupil je dnes menej ako cervik. Cesky ucitel, ktory vcera spokojny odchadzal zo skoly dnes zistil, ze nema pravo ucit lebo jeho skola lezi za ciarou, ktoru si nejaky sialeny vodca v noci vymyslel. Kamaratka odrazu nie je kamaratka, stava sa sokynou..Mohla by som pokracovat este velmi dlho. Znicene, pokazene zivoty, roztrhane rodiny, vztahy. Vsetko sa otaca. No chvalabohu nie vsetci sa zblaznia. Kniha je pribehom aj o sile priatelstva, o hrdosti, o schopnosti nepoddat sa nech to boli akokolvek a stoji cokolvek.
To nejsilnější, co kniha nabízí, je téma.: sudetská rodina, částečně německá, částečně česká, v tragickém období první poloviny 20. století. Bohužel tato rodina nikdy v knize nepůsobí jako rodina a na počátku je stejně tak hrozná a dysfunkční jako na konci. Jediná z postav není sympatická, což samo o sobě by nemělo být tak důležité, ale přeci jen bych čekala, že budu s někým soucítit a soucit se vůbec nedostavil. Kniha nenabízí nijak zvláštní zápletky ani zamyšlení, natož prozkoumání bolavého a dodnes kontroverzního tématu. A co především: toto není krásná literatura, ale zkušebně psaný filmový scénář. 80% textu jsou úsečné dialogy, rychle se střídající scény navíc vůbec nadávají možnost zastavit se, zamyslet, zůstat s nějakým pocitem. V módě je zjevně syrovost a "styl ledovce", ovšem ani jedno ani druhé jsem nikdy ve svých knihách ráda neměla. Rozpůlený dům si už našel své nadšené čtenáře, já se bez obav se svým názorem vydávám proti populárnímu proudu.
Tak poctivý a plastický portrét Čechů a Němců ze Sudet jsem snad nikdy nečetla. Postav je tak akorát, kdo je zvyklý číst, neměl by mít problém se v nich orientovat. Velmi precizně je tu popsaný těžký ženský osud, lidská naivita, fanatismus, prospěchářství, zaslepenost,.. Z popisů toho, jak rychle se situace může vyhrotit, místy až mrazí. Pokud někdo nechápe, jak se "to tehdy mohlo stát", tahle kniha je jasná odpověď.
Text je členěn do krátkých kapitol, díky čemuž děj rychle odsýpá a dobře se čte. Jen škoda nedotažení některých osudů.
Skvělé, moc mě bavilo číst si o reálném rodinném životě na pozadí historie Krkonoš a německo-českých vztahů. Čtivé, designově nádherně udělaná knížka a připadala jsem si díky ní, že objevuji o něco víc kus svojí domoviny.