What do you think?
Rate this book
Sametový domov
Jedenáctiletá Mája se po úprku z válečného Sarajeva ocitá se svým dvojčetem Adinem a rodiči v České republice. I když zpočátku nechápe, proč musela svou zem i kamarády opustit, časem si českou kulturu i komplikovanou češtinu zamilovává. Ale pocit provinění, že nechala babičku v okupovaném území, je jí neustále v patách... Ani Májini rodiče to nemají jednoduché. Přišli o rodinu, peníze i vlast, ale i v cizí zemi musí fungovat a postarat se o budoucnost svých dětí.
336 pages, Hardcover
Published January 1, 2022
21 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
May 7, 2024
Komu se líbí Sofi Oksanen (Očista), tak jistě bude překvapen obsáhlostí myšlenek o válce o míru knihy Sametový domov. Kdyby to nebylo tak smutné (třeba smrt neny), tak bych řekla, že jde o vynikající a báječnou knihu. Autorka pokládá spoustu otázek, které ale může chápat jen ten, kdo někdy vytáhl paty z domova, aby začínal někde v cizím prostředí znovu (Např.: "Která je má země?").
Pokud hledáte odpovědi, proč je válka vůl, nebo jaké to je, když se ze sousedů stávají bezcitné zrůdy, tak tato kniha nabízí vhled. Protože nestačí přečíst Sun Tzu nebo armádní knížky pro přežití a psychické odolnosti. Vesna děj prolíná současností a vzpomínkami, které jsou tak poklidné, až z toho srdce pláče. Mája má vlastně štěstí i smůlu, ale trauma války se nevyhne ani jí. "Už nemám domov." Bylo by fajn číst od autorky něco dalšího o tom, co myslí o nepopiratelných známkách vyspělosti kultury nebo o dětských obětech válčení starých zapšklých mužů.
Co mne zaujalo nejvíc:
"Dospělí dětem lžou, protože si myslí, že to pro děti bude tak lepší." (str. 66)
"Není tu prostor pro hrdiny." (str. 90)
"Za války se neprochází, leda utíká do krytu." (str. 96)
"Oběti - rozhořčení a zničení lidé" (str. 131)
A jako perlu vidím tohle:
"VÁLKA NEURČUJE, NA ČÍ STRANĚ JE PRAVDA - JENOM, KDO ZBYDE." (str. 84).
Pokud hledáte odpovědi, proč je válka vůl, nebo jaké to je, když se ze sousedů stávají bezcitné zrůdy, tak tato kniha nabízí vhled. Protože nestačí přečíst Sun Tzu nebo armádní knížky pro přežití a psychické odolnosti. Vesna děj prolíná současností a vzpomínkami, které jsou tak poklidné, až z toho srdce pláče. Mája má vlastně štěstí i smůlu, ale trauma války se nevyhne ani jí. "Už nemám domov." Bylo by fajn číst od autorky něco dalšího o tom, co myslí o nepopiratelných známkách vyspělosti kultury nebo o dětských obětech válčení starých zapšklých mužů.
Co mne zaujalo nejvíc:
"Dospělí dětem lžou, protože si myslí, že to pro děti bude tak lepší." (str. 66)
"Není tu prostor pro hrdiny." (str. 90)
"Za války se neprochází, leda utíká do krytu." (str. 96)
"Oběti - rozhořčení a zničení lidé" (str. 131)
A jako perlu vidím tohle:
"VÁLKA NEURČUJE, NA ČÍ STRANĚ JE PRAVDA - JENOM, KDO ZBYDE." (str. 84).
October 14, 2023
*3,5 ten konec byl takový zmatečný a spřeházený
Takhle kniha je mapou příběhu jedné rodiny, co s ní udělala válka., teoreticky se to mohlo stát i zdejší rodině. Holčina byla tak o tři roky mladší než já? Uvažuji.. to mi tam trochu nesedělo... první rok v devítce jsem byla já.. ale pak tam byly prvky, jako kdyby byla o š roky mladší. Z této perspektivy to bylo ještě zajímavější. No a smutné. Děj byl vyprávěný a potom psán do deníku... od jistého zlomu se objevují zápisky bratra a později i matky... no a ty jsou vzpomínkové, takže trochu skáče. Jo, nebylo to špatné. Četlo se to rychle, byl tam pohled dítěte... ale úplné veledílo asi ne... i jsem četla s touto tématikou lepší. Které mne zasáhly více a pamatuji si na ně i po letech, tu nevím...ale jako neztratíte čas
Takhle kniha je mapou příběhu jedné rodiny, co s ní udělala válka., teoreticky se to mohlo stát i zdejší rodině. Holčina byla tak o tři roky mladší než já? Uvažuji.. to mi tam trochu nesedělo... první rok v devítce jsem byla já.. ale pak tam byly prvky, jako kdyby byla o š roky mladší. Z této perspektivy to bylo ještě zajímavější. No a smutné. Děj byl vyprávěný a potom psán do deníku... od jistého zlomu se objevují zápisky bratra a později i matky... no a ty jsou vzpomínkové, takže trochu skáče. Jo, nebylo to špatné. Četlo se to rychle, byl tam pohled dítěte... ale úplné veledílo asi ne... i jsem četla s touto tématikou lepší. Které mne zasáhly více a pamatuji si na ně i po letech, tu nevím...ale jako neztratíte čas
Displaying 1 - 2 of 2 reviews