Právě jste otevřeli moje přepsané deníky ze Severní Koreje. Chtěla bych vás předem malinko upozornit. Nečekejte erudovaný text, literární klenot ani podrobný popis Pchjŏngjangu. Jsou to myšlenky 23leté holky, která jela poznávat Mekku totalitního systému. A ruku na srdce, v tu dobu velmi naivní.
Nina Špitálníková je česká koreanistka, odbornice na Korejskou lidově demokratickou republiku, aktivistka za ženská práva a také spisovatelka. Své knihy zatím směřuje právě k této ostře sledované části Asie – jedná se o tituly Propaganda v KLDR (2014) a Na studiích v KLDR s chytlavým podtitulem Mezi dvěma Kimy (2017).
Angažuje se v aktivitách zaměřených na problematiku genderové nerovnosti a matek samoživitelek. V roce 2017 spoluzaložila projekt Woman on a mission, který má upozornit na znevýhodněné postavení žen v hudebním průmyslu. Pracuje v pražském multikulturním centru Crossclub jako produkční a dramaturg.(zdroj životopisu: KnihyDobrovský.cz)
Nejsem si jistá, jak přesně hodnotit Deníky hvězdičkama... Ale ty informace, které přináší, náhled do naprosto jiného světa očima středoevropanky, jsou neskutečné. Žít v KLDR je bezpochyby strašné, ale díky Špitálníkové jsem ji úplně propadla a chci vědět víc - víc - víc!
Deníkové zápisky Niny Špitálníkové ze studijního pobytu v Severní Koreji. Líbilo se mi na nich, jak si Nina nebere servítky a je naprosto upřímná ohledně všech strastí, které se s pobytem v této zemi pojí. Trochu jsem bála, že vlastně budu podruhé číst její předchozí knihu Mezi dvěma Kimy, ale vůbec tomu tak nebylo. Něco se sice překrývá, ale to je logické, když z těchto zápisků vycházela při psaní své první knihy. Naopak tahle forma vyprávění autorce umožnila odhalit opravdové hrůzy toto, jaké to je žít v KLDR. A i když tam byla dvakrát pouze na měsíc, jak ji ten pobyt dokázal dost ovlivnit. Autorka je ve svých zápiscích opravdu brutálně upřímná. Popisuje, jaké to je v Severní Koreji s hygienou (příšerné hygienické podmínky), se stravou jak na koleji, tak venku ve městě. A jaké má tato strava následky. Zároveň ale zaznamenává její každodenní život v KLDR (škola, procházky, výlety). Další věc, která mě na vyprávění zaujala, je popis toho, jaký je vlastně v Severní Koreji pro všechny dost stereotyp a jak dokáže být po několika týdnech ubíjející. Také jsem nechápala, jak mohou toto severokorejci vydržet. Deníky jsou napsány velmi čtivou formou a stránky člověku mizí rychle pod rukama. Navíc deníky jsou velni krátké, mají sotva 80 stran. Taková jednohubka. Jediný problém, který jsem s touto knížkou měla, byly občasné překlepy a v pár případech i chyby v pravopisu. To mi dojem z knihy kazilo. Celkově musím říct, že tyhle deníkové zápisky jsou opravdu dobré!
Krátké, stručné, upřímné. Zatímco Nina ve svých předchozích knihách rozepisuje kulturní pozadí a skutečnosti, v denících je popsaný jen její osobní střet s realitou života v KLDR. Je otázkou, jestli je lepší číst první knihu Mezi dvěma Kimy a mít tak představu, proč se některé skutečnosti dějí, nebo naopak jako první skočit po hlavě do deníků a zažít to vše z první ruky. Obsah zde vítězí nad formou, která se příliš nepovedla. V knize je množství překlepů, nejspíš neprošla korekturou, když ani nemá přidělené ISBN. Slušelo by jí více poznámek pod čarou, aby čtenář u některých reálií nevyvodil mylnou představu, proč se něco děje. Je v ní několikrát zmíněno, jak autorka stále něco fotila. Knize by tak slušelo alespoň pár fotografií, i když chápu vzhledem k tenké lepené vazbě, že se zde pracovalo s co nejnižšími náklady na realizaci.
3,5* Tenký sešitek obsahující deníkové zápisky mladé koreanistky, která se v letech 2011 a 2012 dostala na studijní pobyt (vždy jeden měsíc) do Severní Koreji. Není to žádná vysoká literatura, jsou to opravdu zápisky, které jsou ale o to cennější, protože jsou autentické, upřímné a otevřené. Celkově autorku ráda čtu a téma mě zajímá, takže jsem si s chutí přečetla i tyto deníky. K přečtení určitě můžu doporučit.
Propagandisticke kecy. Tak ideologicky neznasanlive a predpojate knihy nie su vhodne pre nikoho, kto lada seriozne a vyvazene realie krajin, o ktorych si chce vytvorit nazor. Ako propaganda to vsak ucel splni, akurat skoda papiera a uhlikovej stopy, lebo takych ohovaracskych materialov je uz prilis vela a tendencne sa opakuju bez stipky originality.
Po absolvování přednášky už to nebylo tak šokující, ale jsem ráda, že mám deníky doma a mohu se tak k tomu kdykoli vrátit, protože i tak je to prostě neskutečné. Když jsem znovu procházela část se stavbou nové čtvrti, bylo mi úplně úzko a šly mi slzy do očí. Možná to umocňuje i ta surová forma, kdy je cítit, že jsou to opravdu odložené vzpomínky tady a teď bez dalších úprav.
Jednohubka pro doplnění pozadí, které dalo za vznik knize Mezi dvěma Kimy. 🇰🇵 Pokud máte Ninu Špitálníkovou načtenou, naposlouchanou a nakoukanou, a k tomu máte sjetý celý její podcast KLDR živě, nic nového se nedozvíte, ale pravděpodobně jste takoví mag**i, že Deníky ze Severní Koreje musíte chtít si přečíst a mít ve své knihovně.
First half was really exciting. It offers thrill of the unknown. The second half bring itself down, when even author expresses her boredom in every entry. The style of writing delivers the promise - young girl is putting her thoughts on the paper.
I liked it. It was basically her experiences from KLDR and I fancied how the part of the country changed or how the government tried to change how she viewed the country and show her it's perfect, that everyone is happy and satisfied. It's different then from how the refugees talk about it.
Nina Špitálníková, jako vždy, nezklamala a já jsem si čtení tohoto díla užila. Samozřejmě, že knížku Deníky ze Severní Koreje si nejde vychutnat tak, jako nějakou fantasy knížku, ale má to své kouzlo. Je to v podstatě takové rozšíření k Mezi dvěma Kimy, všechno je tu popsáno s živými pocity z oněch momentů a zážitků. Někdy mě mrazilo, někdy jsem se smála, někdy bála. Rozhodně jsem ale moc vděčná, že přímo v čechách máme někoho, jako je Nina, kdo o Koreji tak píše poutavě a zajímavě.