Sú traja. Spočiatku deti. Svet je v rovnováhe. Neskôr sa všetko zmení. Ona miluje jedného z nich, ju milujú obaja. Zuzana Liebeskindová je dcéra cukrovarníka. Nič jej nechýba, životom kráča ľahko, obklopená láskou. Vo vzduchu sa vznášajú vlákna prepáleného cukru. Tridsiate roky dvadsiateho storočia v malom českom mestečku Holašovice sú sladké. Zuzana začne dospievať až počas nemeckej okupácie. Bolestne vrastá do dejín a dejiny do nej. Keďže má židovský pôvod, jej osud je predurčený. Transport. Koncentrák. Zuzanini priatelia Hanuš a Jan zostávajú v Holašoviciach. Ich cesty sa však rozchádzajú. Po vojne sa Zuzana vracia z koncentračného tábora, ale straty sú väčšie, než čakala. Dokáže po tom všetkom, čo prežila, ešte milovať? A má vôbec na výber?
Spočiatku som si myslela, že triviálny príbeh, ktorý som už čítala niekoľko ráz predtým s istými obmenami, ma nemôže zaujať. Katalpa je čarodejnica. Zatiaľ čo prvú časť som čítala s istým chladným zaujatím, tieto bariéry sa postupne roztápali s plynúcim dejom a nechala som sa unášať na vlne krásneho jazyka. Spôsob akým je kniha napísaná má zázračný účinok, autorka si po celý čas zachováva odstup a pozerá sa na všetko akoby s odosobnením, no napriek tomu vyvoláva v čitateľovi silné emócie. Záver oceňujem, Zuzany sa prosto nedajú! Už sa neviem dočkať ďalšej kniha od JK.
Katalpu miluju, a její novinka je skoro tak dobrá jako Němci, kteří jsou na obdobné téma (malé vs. velké dějiny 20. století), jen pro mě ještě o něco zajímavěji vystavění. Zuzanin dech je intimnější, komornější, ale pořád plný emocí, vůní, českého "folkloru" (v různém slova smyslu), historie i drsnosti až zvířeckosti.
Je to čtivé, taková jednohubka. Navíc ji Pecina udělal fakt hezkou vizuálně. Ale stejně jako u Mornštajnové Hany mám pocit, že tohle už jsem tolikrát četla a že je úplně jasné, kam se to bude ubírat. Zlatá dvacátá léta, tíživější třicátá, hlavní hrdinka bohatá Židovka z průmyslnické rodiny, koncentrák, poválečný nástup komunistů. A mezitím lásky, vášně, žárlivosti, pochroumané vztahy, rodové křivdy dané historií. Až mě překvapuje, že to spoustu českých autorů pořád baví zpracovávat. Asi když potřebuješ dostat do knihy emoce, koncentrák a jeho hrůzy vždycky zaberou. A pokud ne, divnej týpek, co rád bije ženy, to dorazí.
Výborná kniha, jak už to u Katalpy bývá. Krásně vypracovaná atmosféra, čtivá, když ji porovnám s Němci nebo Doupětem, tak mi přijde tak nějak nejméně komplikovaná. Je pravda, že takové to klasické téma osudů Židů (ideálně před válkou velmi bohatých) je asi jedno z nejsilnějších, o kterém se dá psát. Na druhou stranu, já mám málokdy chuť číst o koncentračních táborech. Chápu, že když už je to nedílnou součástí knihy, nemůžu se tomu vyhnout, ale prostě se vždycky těším, až to zase budu mít za sebou. Nejvíc na mě stejně zapůsobil příběh tří přátel, jeho postupný vývoj, a taky myšlenka, že když má člověk láskyplné zázemí a krásné vzpomínky, vybuduje si jakousi sílu, ze které může čerpat, když je mu nejhůř.
Zuzanin dech je skvelý román. Katalpa sa v ňom znova vracia do obdobia pred druhou svetovou vojnou, aby ukázala, že rozhodnutia sa nedelia na dobré a zlé a že nás najviac poznačia udalosti, ktoré nedokážeme ovplyvniť.
Katalpa svoj román rozdelila do troch častí – detstvo, dospievanie, dospelosť, ktoré zároveň ohraničujú dôležité udalosti v rodine Liebeskindových. Najsilnejšiu výpoveď však ponúka pri dospievaní Zuzany, ktorú opúšťa nevinnosť a istota pred blížiacou sa katastrofou. „Dětství Libeskindovu dceru opustí něžně, odpluje s vodou.“ Samozrejme, že aj ostatné kapitoly obsahujú silné pasáže, ktoré len dokazujú rozprávačky talent autorky. No v dospievaní je viac akcie, nevyhnutných zmien, originálnych metafor, výstižných dialógov a pochybností, ktoré zmietajú rodinou cukrovarníka Abraháma Liebeskinda.
Príbeh nemá žiadnu ideálnu postavu - každá robí chyby a často sa nespráva tak, ako by sme očakávali. Katalpa je navyše neúprosná v opisoch trápenie ženy, čo môže niektorých odradiť. Oplatí sa však vytrvať, pretože autorka ponúka neobyčajný príbeh. Zuzana totiž nevyhráva nad všetkým, nečaká ju (zaslúžený) happy-end, ale ďalšia bolesť.
Občas ma napadlo, že francúzska autorka by román ukončila 70 strán pred Katalpiným záverom. Ale potom som sa dostala až tam a pochopila som. Všetko malo svoj zmysel, aj to rozprávanie, ktoré autorka natiahla na vyše 300 strán. Všetko sedí. A ja Katalpe opäť tlieskam.
„Není nač čekat. Čas plyne. Muže se kolem sebe rozhlédnout a spočítat mrtvé. Ona přežila. Liebeskindova dcera, ovinutá tenkými vlákny cukru.“
Konečne dočítané. Sladkosť detstva a dospievania vystrieda v dospelosti čistá snaha prežiť. Cukrovarníkova dcéra a jej dvaja priatelia sú spolu prepletení až do konca príbehu. Strohosť a zároveň určitý surový popisný štýl vo mne nevzbudzoval chuť knihu dočítať, odstup si držím stále, aj keď sa mi to dnes, po rokoch, podarilo. Vnímam všetky chute a vône, pocity šťastia a naplnenia, bolesti a úderov. Všetko to sladké, cukor sa neustále objavuje v najrozličnejších metaforách a podobách. Všade je to riadne fyzické, sú tam sliny, satie, rozpúšťanie, krv a iné… ale keďže som neobľúbila ani jednu postavu, netrpela som toľko s nimi, ako som možno mala.
Styl Jakuby Katalpy mě baví. V Zuzanině dechu rychlé v přítomném času odsekávané věty, připomínající přesně ten zrychlený dech, který provázel mnohokrát některé z hlavních hrdinů knížky. Ať už u dětských her, milostných dobrodružství, či u událostí, kdy už šlo o život. Příběh se line napříč časem, od začátku minulého století až do jeho poloviny, zvlášť se pak zastavuje u dětství Zuzany v ještě veselých letech dcery cukrovarnického továrníka. Dospívání již začíná pociťovat ostré zuby nelehkých časů konce 30. let a ty se prokoušou skrze vše radostné i v následujícím desetiletí. Tím vším prochází nezlomná a nerozmazlená Zuzana společně v trojúhelníku s dvěma kamarády z útlého dětství. Možná mi trochu vadila určitá předvídatelnost příběhu, ale četlo se to skvěle. 4 a půl.
Vrlo snažna knjiga koja opisuje sudbinu židovske djevojčice od djetinjstva do zrelosti. U početku se radnja malo razvlačila (pogotovo kad se opisivalo Zuzanino djetinjstvo), onda je puklo i nisam mogla ostaviti knjigu. Završetak mi je bio malo prenagljen. Ali sve u svemu, likovi su dobro prikazani, knjiga ostavlja dubok dojam koji još neko vrijeme vrtim u glavi.
Toto je ďalší zo skvostov českej literatúry, ktorý by si mal každý prečítať. Táto kniha je síce datovana do obdobia po/pred druhou svetovou vojnou ale nečakajte žiadne klišé. Toto je tak jedinečné rozprávanie, že sa Vám úplne vryje pod kožu. Dej sa sústreďuje na osudy Zuzany, dcéry bohatého židovského cukrovarnika a jej dvoch kamarátov z detstva Jana a Hanuše, ktorí ju obidvaja milujú - každý svojim sposobom. Postupne sledujeme nielen peňažný ale hlavne morálny úpadok Zuzaninej rodiny. Autorka používa presne výstižné vety, zbytočne to nenatahuje. A robí dobre - podarilo sa jej napísať citlivý príbeh, plný bolesti, straty a hlavne nespravodlivosti. Pripomína nám, že v zivote netreba strácať nádej a zároveň upozorňuje aj na to, že zlo, je tam kde ho najmenej očakávame. Naprosto geniálna kniha. Obálka a názov by nemohli byt snáď vystiznejsie, čitateľ pochopí ale asi až po dočítaní. Určite odporúčam. Je to jedna z tých najlepších kníh, aké teraz nájdete.
Chvilku se to ve mně bude honit. Knih na “podobné téma” je hodně. Ze začátku jsem byla ještě pořád moc v Šikmém kostele, ač dávno dočteném, takže jsem musela knihu na čas odložit. Bavila mě, četla se skvěle, ale nic mě nenutilo číst dál. Někdy to tak je. Někdy je člověk jinde než ho text potřebuje mít. Včera jsem se vrátila a dnes mám dočteno. Čas uzrál. Líbí se mi, že Zuzanin dech je zase trochu jiný. Že to není další kniha s tematikou holocaustu, další kniha s židovskou hrdinkou. Čím ovšem je, tak další knihou s nezdolnou ženskou postavou, silnou a vyrovnanou - navzdory všemu. Zuzana prorůstá textem jako statný strom, zkoušený větrem i ranami sekerou - statný strom, který se ale nehodlá nechat porazit. Ze všeho nejvíc vnímám text jako příběh velké lidské síly. A taky příběh o přátelství.... Zase jedno těžké čtení. Zůstane ve mně.
Zuzanin dech jsem přečetla jedním dechem, naprostý skvost. Milovníci knih o osudech Židů (a nejen jich) za druhé světové války si přijdou na své. Pro ty, kteří si oblíbili román Hana Aleny Mornštajnové, je Zuzanin dech zárukou dalšího skvělého čtenářského zážitku.
Uff, tak toto bola silná kniha. Smutná a ťaživá, no tak majstrovsky napísaná, že sa zaradila k mojim tohtoročným topkám. Priznám sa, aj som si poplakala, sem-tam som si musela dávať prestávky.
Knihy s tématikou druhej svetovej vojny nečítam. Viem, že to bolo zlé, nepotrebujem sa tým týrať. Ale k tejto ma niečo ťahalo a som veľmi rada, že som túto svoju zásadu porušila.
Niektorí písali, že si museli zvykať na autorkin štýl písania, mne však sadol okamžite. Do knihy som sa zamilovala od prvej kapitoly. Všetky situácie autorka podala tak dôverne, akoby som tam sama stála. Keď písala o zime, ktorá sa zarýva do kostí, cítila som ju, aj keď som sedela v horúcom autobuse. Zároveň je to napísané tak, že nemáte inú možnosť len zbesilo otáčať stránky, až kým, samozrejme, nepríde časť, kedy už srdce nevládze a treba si dať pauzu.
Ak teda zvažujete či si prečítať niečo z obdobia 2 svetovej vojny, ak sa chcete psychicky zdeptať, ak chcete cítiť ťažobu na srdci pri čítaní, ak uvažujete, ktorou knihou sa necháte najbližšie zlomiť, zvoľte si túto. Napokon budete za všetky tieto pocity vďační. Veď vďaka nim vieme, že žijeme. A obrovský literárny zážitok bude len bonus :)
Tak 3.5, pretože som mala pocit, akoby celá kniha bola písaná štýlom aby ste ju čo najrýchlejšie preleteli... Napríklad časť o detstve bola veľmi pekná, ale prišlo mi, že je to jeden veľký úvod, zrýchlené vysvetlenie ako sa človek dostane tam, kde je, a stále som čakala, kedy začne dej. Text v bolde toto presvedčenie len podporoval. Kniha bola stále písaná s rovnakou rýchlosťou, ale ku koncu už som si zvykla. Hovorí však o dôležitých témach a celkovo má z nej človek mrazivý pocit. So mnou prekvapivo ešte viac ako téma holokaustu zamrazila téma mužov, ktorí bijú ženy. také tw. Skoro som to kvôli tomu nedočítala.
bolo to také smutno krásne čítanie. kníh z tohto obdobia, s touto témou je už ozaj veľa. človek už vie o tom ako to bolo, čo bolo, čo sa dialo. sú teda akoby už rovnaké,stále to isté, ale predsa je každá z nich v niečom iná. štýl, v ktorom je kniha písaná,také tie vety v tom prítomnom čase, ja dva-krát nemusím, ale k príbehu to sadlo. so Zuzanou sme prešli jej detstvom, dospievaním a rýchlym prechodom do dospelosti. autorka skôr používa krátke, výstižné, strohé vety, "vďaka" ktorým príbeh rýchlo napreduje, kĺže po povrchu vecí a preto sa môže zdať, že nejde príliš do hĺbky a niektoré veci akoby ostávali nevyslovené. ono to možno ani nie je treba. a aj napriek tomu dokáže príbeh v človeku vzbudiť emócie.
No toto bol aký príjemný objav! Už dlho ma žiadna kniha takto nezaujala. A pritom je to v podstate banálny príbeh, často predvídateľný a často aj sama autorka dopredu avizuje, ako postavy skončia. A napriek tomu to je stále zaujímavé, hlavne vďaka štýlu písania, ako mnohí recenzenti napísali, nie je tu ani jedno slovo navyše, sú to krátke úderné vety, skôr ako rýchle skice a pritom nakreslia úplne detailnú situáciu alebo malý príbeh, z ktorých je vystavaná kniha. Veľmi dobre sa to čítalo.
Уште една добра книга? Не, одлична! Тешка? Болна? Тажна? Вознемирувачка? Да, да, да и да! Незаборавна? Во секој поглед! Ја препорачувам? Од срце!
Не се ни сомневав дека ќе биде таква. Книгата е толку "голема" и брутално тешка што дури ни јас не можев да ја прочитам во едно читање. Како што навлегував во приказната, така бев принудувана да паузирам, да земам здив, да воздивнувам... Заедно со Сузана.
Каталпа нѐ води низ животната судбина на Сузана, уште пред таа да се роди, во времето далеку пред сето зло на светот, периодот пред Втората светска војна. Сузана е долго посакуваното дете на Либескиндови. Сузана е сакана, обожавана од нејзините родители. Сузана е ќерка на сопственикот на шеќераната. Сузана е еврејка.
А на прагот е Хитлеровата армија. И сите знаеме што тоа значи за Сузана...
Четиво кое ќе не потсети дека понекогаш изборите кои ги правиме не се добри или лоши, туку дека едноставно се единствените возможни, бидејќи сме погодени од настани врз кои не можеме да влијаеме.
Делото е поделено на три дела, три сегменти од животот на Сузана - нејзиното безгрижно детство, во кое преовладува сладоста на животот, љубовта на родителите, другарството со Јан и Хануш. Ненадејната смрт на мајка ѝ е првиот чекор кон нејзиното прерано созревање, при кое станува свесна дека прераснува во девојка, при што нејзините неразделни пријатели ја доживуваат некако поинаку. Но, го нема тоа задоволство да ужива и да се насладува во убавините на младоста. Војната ги зарива своите канџи во мирниот живот и ја исцицува од него секоја клетка..бавно, моќно, болно, непоправливо... "Што значи тоа да си Евреин?, како дете го прашуваше учителот Нахтигал, а сега тоа го знае, да се биде Еврен значи да се возиш во воз во непознатото". - заклучува Сузана додека возот пол со Евреи, меѓу кои и таа, патува кон Аушвиц. Зрелост... Поим доста широк, кој подразбира интелектуална, социјална и емотивна подготвеност за прифаќање и усовршување на условите за живеење. Со своите дваесетина години и доживување во кое скоро ја допре смртта во Аушвиц, младата Сузана чие живеење се сведува на нерамноправна борба за преживување, преживува, го напушта Аушвиц и согласно дефиницијата, таа е зрела личност. Личност која е жртва - победник.
"На дваесет и седми јануари во логорот влегуваат руски војници. Не им се верува во тоа што го гледаат; во пресрет им трчаат скелети покриени со кожа, некои ползат, некои трчаат на раце и на нозе. " Сузана е еврејка. Еврејка која го преживеала теророт во Аушвиц. Еврејка која излегла жива од Аушвиц.
Сузана продолжува да дише. Со тоа таа е жива. Дише. Живее. Воздивнува. Живее.
Velké váhání mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami. Knížka se mi líbila a určitě se jedná o kvalitní román.
Ale v podstatě po celou dobu se mi co chvíli zastesklo po podrobnějších popisech, větším vcítění.... Zejména pasáže týkající se Zuzanina dechu, tolik jsem si chtěla přečíst podrobněji o tom, jak Zuzana tyto vjemy prožívala a prožít si to s ní... Chápu ale, že strohý styl byl vybrán záměrně a to, že jsem si na něj úplně nezvykla je spíš můj problém než, že by to knize ubíralo na kvalitě. Další věc je, že i když nerada srovnávám, knihu jsem přečetla až po Haně od Aleny Mornštajnové a to téma je tak strašně podobné, že jsem se během četby neubránila srovnání a Hana mi je bližší jednak stylem psaní a jednak byla prostě první tím pádem z jí mám větší zážitek.
Pokud by se mi pod ruce od autorky dostalo něco dalšího, určitě si ráda přečtu.
Spousta lidí říká, že knih o holocaustu je moc. Já jich zas tolik nečtu, takže to nedokážu zhodnotit. Na druhou stranu je to téma stále aktuální a všechny ty hrůzy si je třeba jednou za čas připomenout a uvědomit si, že se to kdykoliv může znovu zopakovat. Asi jsem nečekala happy end, ale nevím, proč vlastně byla nutná pasáž po válce, domácí násilí, nedokončená linka s Janem. To, že nikomu nedošlo, že to byl právě Hanuš, kdo šel na gestapo... uf. Tuhle knihu trávím už pár dní a mohu ji jen doporučit. Pokud se však nacházíte v období, kdy vám není dvakrát nejlíp, klidně ji odložte. Nikdo se na vás nebude zlobit.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Vrlo snažno i impresivno djelo čije se jedinstveno pripovijedanje duboko urezuje pod kožu, oslobođeno svakog klišea karakterističnog za tematiku Drugog svjetskog rata. Radnja prati sudbinu Zuzane, kćerke bogatog židovskog industrijalca Abrahama Liebeskinda, vlasnika šećerane, i njeno prijateljstvo s Janom i Hanušom - drugovima iz djetinjstva.
"Zuzanin dah" intiman je roman pun emocija, mirisa, uspomena i češkog folklora, dok istovremeno ne štedi na brutalnosti, zvjerstvima i neizbježnim, sudbinski loše podijeljenim kartama. Autorka romana prenosi glavnu poruku kroz ideju da životne odluke nisu crno-bijele, tačnije, da nisu podijeljene na dobre i loše, te da nas najviše oblikuju događaji na koje ne možemo uticati.
Ono što čini ovo djelo specifičnim jeste način na koji je ono pisano. Struktura rečenica je iznimno kratka, te čitanje isprva može biti naporno dok se ne naviknete na takav stil pisanja. No, u jednom trenutku se dešava neki prelomni momenat nakon kojeg se više ne možete odvojiti od knjige, s nestrpljenjem očekujući svaku novu "okuku" Zuzanine sudbine.
Naslov knjige se simbolično nadovezuje na "odsječene" rečenice koje su odraz upravo onog "ubrzanog daha" koji prati sve likove ovog romana, bilo da je riječ o dječjim igrama, ljubavnim avanturama, intrigama i osveti, ili tragičnim događajima koji oblikuju živote likova.
Roman je podijeljen u tri dijela: djetinjstvo, adolescencija i odrasla dob. Sve tri životne faze istovremeno ocrtavaju ključne događaje u porodici Liebeskind. Prolazimo kroz Zuzanino djetinjstvo i mladost, protkane odrastanjem pod staklenim zvonom i neraskidivim prijateljstvom troje djece. Zatim slijedi kulminacija predratnih dešavanja i početak Drugog svjetskog rata, u kojem pratimo Zuzanino sazrijevanje kroz konfiskaciju imovine porodice Liebeskind, njihovo siromaštvo i propast, a potom i deportaciju u koncentracioni logor.
Nakon što preživi strahote, iživljavanja i traume stečene u Auschwitz-u, Zuzani život ni u postratnom periodu komunizma u Češkoj ne pruža predah, već prolongira nasilje nad jednom ženom. Kroz sve te događaje isprepliću se prijateljstvo i neprijateljstvo, ljubav, strast, ljubomora, izdaja i zločin, oblikovani historijskim slijedom događaja, narušenim odnosima, te porodičnom i životnom nepravdom.
Najdublje slojeve romana pronalazimo u Zuzaninoj adolescenciji, u trenutku kada nevinost i sigurnost naglo nestaju pred ratnom prijetnjom. Djetinjstvo i svijet kakav je Zuzana dotad poznavala zauvijek je napuštaju, a adolescencija donosi više akcije, promjena i sumnji koje zahvataju porodicu Liebeskind.
Ipak, najjači utisak ostavlja Zuzanino djetinjstvo - priča o troje nerazdvojnih prijatelja i misao da, kada čovjek nosi uspomene protkane ljubavlju, iz njih može crpiti metafizičku snagu koja ga održava u životu, pomažući mu da prebrodi najteže trenutke.
Ova priča ne nudi idealne likove, jer svi likovi griješe i često se ponašaju suprotno našim očekivanjima. Autorka je nemilosrdna u prikazu patnje jedne žene i sistematskog nasilja nad njom, ali vrijedi ustrajati u čitanju jer roman zaista nudi jedinstvenu, neobičnu i posve ogoljenu priču. Zuzana ne pobjeđuje u svemu, ne čeka je zasluženi "happy end", već surov i nedorečen kraj pun neizvjesnosti. U svojoj konačnici, Zuzanin dah pronalazi svoj put i izbija na površinu. Usprkos neizvjesnosti, Zuzana uspijeva disati slobodno.
Wow. Život, ogoljen i surov, u svoj svojoj ljepoti pa kasnije i grozoti, opisan kroz Zuzanino odrastanje. Teška tema, kao i mnoge druge obrađene kroz Drugi svjetski rat, ali pogađa u srž, izaziva snažne emocije i vjerujem da ću je dugo pamtiti.
Dalsi z pribehov o prezivsich koncentracneho tabora Osviencim. Dcera cukrovarnika a jej dvaja kamarati prechadzajuc zivotom. Ako vzdy aj tu chyti za srdce. Velmi sa mi pacilo ako hlavna postava Zuzana najde stratenu silu zit nie raz, nie dvakrat ale opakovane. Horkosladky koniec je peknou bodkou. Skoda toho aky smutny zivot jej autorka pripravila.
Zo začiatku pekný príbeh o šťastnej rodinke, kedy priebeh vecí naberie pomalý ale o to razantnejší spád dejín. Pribeh nie je vôbec prvoplánový a po toľkých neúspechoch a zlých správach by ste čakali svetlo na konci tunela, čakáte, no stále neprichádza a keď už aj príde, tak vo veľmi malej miere. Smutný príbeh, plný trápenia a smútku, ale o to zaujímavejší.
Skvělá a zároveň příšerná kniha! Skvělá jazykem, prací s příběhem a s pocity postav. Příšerná z hlediska doby a osudů hlavních hrdinů. Něco o tom, jak to bylo s Židy za druhé světové války vím, i vzhledem k mému půlročním studiu při Židovském muzeu v Praze. Nicméně to, jak se jim žilo v Čechách těsně před protektorátem a poté před transporty do Terezína, jsem si pořádně uvědomila až teď. Rozhodne doporučuji!!!!
Osobitý styl vyprávění + duširvoucí témata zařadily knížku na poličku "vdechnuto na jeden nádech."
Problém s dějem jsem začala mít ke konci příběhu, kdy mi chybělo víc vhledu do hlav postav, jejich emocí a myšlenek. Způsobilo to podstatné odosobnění od postav a hlavně od Zuzany.