Trieste Centrale ist eine kleine Nebenfrucht des großen Winterberg Romans von 2019. In der Zählung des Autors: Winterberg IV. Der uns aus dem Roman vertraute Herr Winterberg reist hier von Westberlin nach Triest. Er will seiner Frau eine Freude machen. Noch steht der Eiserne Vorhang fest in den europäischen Landschaften. Aber so etwas kann einen Winterberg nicht aus der Ruhe bringen. Er reist selbstverständlich mit der Eisenbahn. Denn die Eisenbahn überwindet alles: Die Alpen, die Grenzen, nur nicht den Tod.
Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG. Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků. Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.
Pěkné, pěkné... Jednohubka, která je takovým milým doplňkem k Winterbergově poslední cestě. Nevadilo by mi takových "doplňků" číst víc. Je tam vše, záchvaty historie, tratě, nádražím, vlaky i pivo, různé nehezké mrtvoly. Plus krásné kresby.
Między zdaniami da się wyłapać głębie, a jednak jako całość książka niekoniecznie wywołuje przemyślenia. Ot, przyjemny, dobrze napisany tekst. Niekoniecznie lubię, niekoniecznie nie lubię, na pewno jednak doceniam. Szczególnie, gdy weźmiemy pod uwagę warstwę językową.
Bezva krátký dezert pro ty, kteří si zamilovali postavu Winterberga a jeho poslední cestu. Klidně bych si ještě něco podobného od pana Rudiše rád dopřál. Krásné, trochu melancholické čtení.
Trieste Centrale je krásná, příjemná, melancholická jednohubka, v níž se vracíme k milému panu Krausovi a hlavně k panu Winterbergovi a jeho záchvatům historie. Přišlo mi to jako vrátit se ke starým přátelům. Navíc je tato knížečka obohacena o barevné celostránkové + menší černobílé ilustrace Haliny Kirschner. Pokud se vám líbila Winterbergova poslední cesta, bude se vám zaručeně líbit i tohle. Jestli předchozí knihu neznáte, asi vám bude unikat smysl tohoto textu a úplně to neoceníte. Určitě v tomto případě platí číst popořadě. Za mne naprostá spokojenost a mám chuť se do Poslední Winterbergovy cesty brzy pustit. Je to teda náročnější čtení, melancholické... smutné, smutné, milý pane Krausi... ale vlastně hrozně krásné.
Dawno nie przeczytałam książki, która by mi tak dosadnie uświadomiła jak wiele w odbiorze tekstu zależy od formy jego podania. Niesamowite doświadczenie. Ilustracje przepiękne, momentalnie przenoszą w realia opowiadania. Również duży tekst, rozrzucenie go i odpowiednie rozplanowanie sprawiają, że podróżowałam razem z bohaterem przez Austro-Węgry, też trzymałam bedeker i obserwowałam jak ciepła pogoda Triestu poprawia humor jego żonie. Dodatkowe punkty do klimatu za to, że czytałam to sama podróżując pociągiem.