Rodinná sága o hloubce lidské touhy chránit svoje milované a o desítky let skrývané vině…
Klára se po rozchodu se svým přítelem stěhuje do babiččina domu v Praze. Společnost jí dělá spolubydlící Viktor, s jehož pomocí se pustí do rekonstrukce nového domova. Když náhodou nalezne na půdě starý kufr, ještě netuší, že díky jeho obsahu odkryje tajemství, které mělo zůstat navždy ztraceno v minulosti. Klára tak postupně odhaluje příběh rodiny mladičké Lucie, jíž po strastech druhé světové války začínají ještě další, mnohem větší útrapy. Staletá pravidla venkova se pod nátlakem socialistického režimu rozpadají, sedláci jsou zatýkáni, jejich majetek znárodňován a rolnické rody přicházejí o domovy. Také Luciina rodina je nucena snášet opakovaná příkoří a pokorně přijímat nenávratné životní ztráty. Jakou roli ale hraje v celém příběhu Klářina babička a proč nechce, aby Klára ve svém pátrání pokračovala?
Balada o snech je má první kniha od autorky. A jsem moc ráda, že jsem se nechala zlákat a příběh si přečetla. Životní osudy dvou žen Kláry a Lucie se čte svižně, ale ne lehce. Každou stránku jsem si nesmírně užívala a vše jsem s holkama prožívala, tak moc jsem byla do děje vtažená. Současná linka Kláry byla trochu upozaděná, protože historická linka, kde hlavní hrdinkou je Lucie byla naprosto fantastická, ta se mi líbila hodně moc. Na konci vše dává perfektní smysl a zjistíte, že bez současné linky by příběh vůbec nemohl být. Obě linky jsou pro děj velmi důležité.
"Spřátelily se ještě před tím, než pochopily, že by se měly nenávidět."
Celou dobu čtení jsem přemýšlela, co tento citát znamená a jsem moc ráda, že mě autorka nenapínala a vše krásně vysvětlila. Takové pro mě hlavní „gró“ bylo představení života na vesnici v 50. letech 20. století – už jsem četla hodně příběhů z této doby, ale zase mě to nenechalo klidnou a občas jsem se i u čtení rozčilovala a slzela zároveň. (Budu doufat, že to tady nemáme zas, protože podobnost je až strašidelná.)
Smutné, emotivní čtení, troufám si říct, že i hodně originální, takto vystavěný příběh jsem ještě nečetla. Doporučuji všem, kdo tyto příběhy milují. Budete nadšené.
Musím přiznat, že ze začátku jsem neměla nejmenší tušení, jak drsný a místy skutečně krutý příběh na mě mezi stránkami Balady o snech čeká. Obálka skutečně snově působí, ovšem nenechte se zmást, příběh je jen a pouze syrová realita. Nabírá spád hned od začátku a vy už při otevření tajemného kufru doufáte, že na vás čeká zápletka, u jejíhož následného prozrazení vám padne čelist. A taky že ano. Já osobně nepatřím mezi čtenáře, kteří už v půlce detektivky vědí, že vrahem je zahradník, ale nad tímhle příběhem jsem tak ustavičně přemýšlela, že jsem na celé rozuzlení rodinného tajemství přišla už sto stránek před koncem, což mi ale vůbec nebránilo v tom si ho užít. Autorka totiž v textu zanechává věty, otázky a jiné "drobečky," které vás k onomu rozuzlení mohou dovést. Jen musíte dávat dobrý pozor. :D
Jsem velmi ráda, že jsem si přečetla knihu, která se z velké části odehrává v období počátků komunismu. Jistě, něco málo jsem o něm věděla z hodin dějepisu, ale třeba od svých prarodičů jsem o této době a jejích úskalích neslyšela nikdy nic, což mě zpětně dost mrzí. Příběh Lucie a Marty mi velmi rozšířil obzory a představil mi dobu a prostředí, ve kterém žili také mí předkové a dost možná dokonce zažívali podobné věci jako ony dvě.
Psychologie Balady je skvěle propracovaná, všechny postavy mají hloubku, nepůsobí prvoplánově. Připadají vám tak reálné, jako kdyby se tenhle příběh skutečně stal. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěné z pohledu Kláry a Lucie a v podstatě jdou proti sobě - Lucie vypráví od začátku a Klára od konce. Jak už vás jistě napadne, v jednom bodě se prostě musí setkat. A tak čtěte a čtěte, stále rychleji, abyste se už konečně dozvěděli to tajemství, a ono stále nepřichází. Víte, že už je blízko, ale přesto pořád tak daleko. A když pak skutečně dojde na ono velké rozuzlení, je to tak velký zážitek, že z něj máte až husí kůži. Ano, tak dobrý tenhle příběh je.
Nesmírně děkuji autorce za tenhle zážitek, na knihu budu vzpomínat opravdu dlouho, stejně jako na Klobouky z Agarveny!
Už jistě tušíte, že tohle není žádné jednoduché čtení. Jedná se o silný a syrový příběh z období, kdy vládl socialistický režim. Pojednává o velkém bezpráví, ale hlavně o silném přátelství. Autorka v knize střídá dějovou linku ze současnosti z pohledu Kláry a linku z minulosti z pohledu Lucie. Musím říct, že mě linka ze současnosti moc neoslovila, byla psána jazykem, který se mi spíš hodil do minulosti, a postavy mě taky příliš neoslovily, proto jsem si na začátku nebyla jistá, jestli mi kniha vůbec sedne. Jakmile ale přišla řada na Lucii a její vyprávění, spadla mi brada a hltala jsem každou stránku. O době, kdy se dostali komunisté k moci, určitě všichni aspoň něco málo vědí, ale ty syrové detaily a jednotlivé příhody a osudy obyčejných lidí mě dostaly. Až mi bylo často úzko z toho množství nespravedlnosti, ale myslím, že by se o tom psát a číst stále mělo, a autorka se tématu zhostila opravdu bravurně. I když mě lehká detektivní zápletka, kdy se Klára snaží odhalit minulost své babičky právě z tohoto období, moc nebavila, na konci knihy jsem stejně samou zvědavostí nemohla knížku odložit. Nakonec jsem jednu věc odhadla docela správně, jiná mě neskutečně zaskočila, takže ano, i překvapení na závěr se konalo. Knihu hodnotím 4*/5*, kdybych ale měla hodnotit jen vyprávění Lucie a závěr knihy, bylo by to jasných 5*. Knížku doporučuji úplně všem, jen se připravte na to, že to bude psychicky opravdu náročné, takže je určitě důležité zvolit správný okamžik na čtení.
Dojemný příběh, který pojednává o životě běžných lidí v době socialismu. O tom, že se téměř celou polovinu minulého století lidé báli nejen promluvit nebo projevit nesouhlas, hlavně se báli naplno žít nebo jim to bylo režimem zakázáno. O nespravedlnosti a nadřazenosti. Je nepředstavitelné čím vším si hlavní postavy v příběhu musely projít. A nejen ony, ale i další statisíce lidí, kteří socialismus zažily. Važme si svobody. Nikdy nevíme, kdy ji můžeme ztratit.
Kostrbaté - clumsy writing, the artificial structure of sentences, does not flow naturally. But the story evokes strong emotions because of Strnad - a horrible communist who eliminates farmers with no mercy, shoots the dogs, sends people to prison, and rapes a young sister-in-law, who commits suicide. Is Marta her? Or is it Lucka? Klára the granddaughter is investigating. The book would get 3 stars but thanks to an interesting twist at the end, I vote 4 stars.