Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív.
Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“
Léto běsů je trefný název. Důležité si uvědomit, že únor 48 nepřišel z ničeho nic, období 45 až 48 bylo hodně kostrbaté - to jsem si dost uvědomil už při čtení osudu Jana Syrového. Ze všech těch hrůz vystupuje jako andělský příběh osud Milady Šámalové a jejích dětí. A ještě - velká vůle jet na Broumovsko, projít ten tichý kraj, snad brzy.
Kde žiju, kde jsem žila, kde to mám ráda, kam se podívám - Němci, všude Němci, ať už od vyhnání uplynulo tolik let, pořád tam v té krajině jsou. O to silnější čtení, když některá z míst znáte.