Až půjdeš, zavři za sebou

by Anna Moricová

Na první pohled chytrá a bezproblémová holka, stejná jako všechny ostatní chytré a bezproblémové holky. Ve skutečnosti ale pětadvacetiletá Lucie neukotveně proplouvá životem a snaží se najít bezpečný přístav. Každodenně přitom bojuje s démony přítomnosti i minulosti. Když se seznámí s Tomášem, všechno je konečně, jak má být.

Je to tak ale doopravdy?
Jak daleko jsme schopni zajít, abychom obhájili to, čemu věříme?
A jak silní dokážeme být v situacích, kdy jsme sami na dně?

„Myslím, že kdybych to komukoli vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe…"

296 pages, Hardcover

First published January 1, 2022

Reviews

[Jevhenija Syvulja · Rating 2 out of 5]

Musím říct, že dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak rozčilovala a znechucovala, ale zároveň ve mě budila zvědavost. Je to zajímavá myšlenka, ale není dobře napsána, žádná postava není sympatická, nic není dotažené do konce. Téma poruch příjmu potravy, ztráty smyslu, hledání lásky, zneužívání, boje sama se sebou - je toho moc na těch 300 stránek.
U některých pasáží jsem si vyloženě říkala, jestli to autorka myslí vážně :D

[Michaella Myš Kamenská · Rating 5 out of 5]

Tak konečne kniha pri ktorej môžem tvrdiť, že som chápala pocity hlavnej hrdinky. Nehovorím že vo všetkých ohľadoch, ale mala som k nej blízko čo sa týka nelásky a nízkeho sebavedomia a vytvárania si nereálnych snov.

[Tereza Vlckova · Rating 2 out of 5]

V knížce bylo všeho až moc a bohužel zároveň žalostně málo... Spousta těžkých témat, ale nedotažených do konce, hluboké úvahy, ale primitivně zprostředkované a příběh, který vás občas až nutí protočit oči svou bizarností. Přesto mě něco pohánělo knihu dočíst do konce – s postavou jsem se během těch tři sta stran nějakým zvláštním způsobem zžila (i když jsem se do ní nedokázala pořádně vcítit) a zajímalo mě, jak to celé dopadne.

[Klara (klarinkniznisvet) · Rating 4 out of 5]

Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, kde by byly tak dobře vykresleny pocity hlavní hrdinky jako právě tady. Lucie na první pohled působí jako každá jiná obyčejná holka. Studuje medicínu, a i když se může zdát, že je u ní vše v pořádku, není tomu tak. Lucie dost bojuje, především sama se sebou. Má poruchu přijmu potravy a dost si toho ze své minulosti nese. Pocity méněcennosti jsou u ní na denním pořádku, stejně jako její obsese jídlem. Když se seznámí s Tomášem, dost se toho změní. Poznají se přes internet a oba mají brzy pocit, že k sobě prostě patří. Jak bude jejich vztah pokračovat, když je Lucie den co den nucena bojovat se svými vlastními démony?

Anna Moricová se nesoustředí pouze na jedno téma, ale věnuje se také dopadům šikany a sexuálního obtěžování. Občas máte na hlavní hrdinku chuť řvát, jindy máte chuť křičet na lidi kolem ní. Díky kapitolám vracejících se do její minulosti máme možnost postupně sledovat, jak se její porucha přijmu potravy začíná objevovat a jak postupuje. Bude vám často ze čtení smutno, jelikož se toho v příběhu děje poměrně dost.

Až půjdeš, zavři za sebou umožňuje nahlédnout do mysli dívce, která to nemá zrovna nejlehčí. Věřím, že mnohým pomůže si uvědomit, že když někomu s PPP řeknou: „Tak prostě jez!" nepomůže to. Jelikož jsem si sama PPP prošla, obdivuju autorku a její způsob, kterým vše dokázala tak věrohodně popsat. Na druhou stranu musím upozornit, že některé myšlenky protagonistky by mohly být pro některé čtenáře*řky triggerující, tak prosím zvažte, zda si v tomto případě titul přečtete.

Nakonec bych ještě chtěla zmínit, že to rozhodně nebude čtení pro všechny. Já sama jsem s knihou měla čas od času problém, především v poslední čtvrtině, kdy mě určité události dost vytáčely. Některé citáty mě nicméně dost zaujaly a věřím, že má titul rozhodně šanci zaujmout.

[Hana Mertová · Rating 3 out of 5]

Váhala jsem, jestli nedat čtyři hvězdičky, pasáže z dětství mi přišly velice reálné. A taky smutné, že ve slušné a spořádané rodině může chybět tolik lásky. Příběh s Tomem mi ale připadal trochu přitažený za vlasy. A taky mě štvalo "nejvíc nejlepší" a "bájo". Takže tři hvězdičky a četby nelituju.

[Ali Martonova · Rating 3 out of 5]

Ešte nikdy pri žiadnej knihe som nebola tak na vážkach, že ja vlastne neviem, či sa mi kniha páčila alebo nie. Fakt neviem. V niečom ma štvala, v niečom veľmi priťahovala. Prečítala som už veľa kníh s ťažkou tematikou, ale táto šla tak silno pod kožu, až to bolo nepríjemné. Musím uznať perfektné vykreslenie pocitov hlavnej postavy. Veľmi realistické zobrazenie jej vnútorného sveta, detstva, vzťahov, hľadania vlastnej identity a sebavedomia a s tým súvisiace poruchy príjmu potravy a deštrukčné myšlienky. Nerozumela som však tomu online "vzťahu" s Tomom, záver mi prišiel nedotiahnutý, chýbalo mi akési rozuzlenie. Každopádne, kniha ma v žiadnom prípade nenechala chladnou.
Dávam tri hviezdičky, ale možno by som dala aj dve alebo aj štyri. Fakt neviem.

[Eliška · Rating 5 out of 5]

"Myslím, že kdybych to komukoliv vyprávěla, nevěřil by mi. Proto jsem si to nechávala pro sebe." ... když jsem to na obálce knihy četla, měla jsem z knihy trochu obavy.

... teď když jsem jí dočetla, chce se mi zoufalstvím brečet. Ta slova mají úplně jiný význam ... je nefér, že někdo dostane v životě na svoje bedra tak moc naloženo.

Kniha je neskutečně skvěle zpracovává. Provázanost, časová posloupnost i rozdílný font písma "v minulosti a přítomnosti" mě dostal.

Příběh je opravdu silný, a já si jsem jistá, že ve mně bude ještě dlouho rezonovat.

[Lucie Svancarova · Rating 3 out of 5]

“Když se seznámí s Tomášem” je v anotaci něco absolutně zavádějícího. Kniha se čte dobře, je zde ale spoustu toho, co v příběhu nemám ráda. Musím autorce nechat, že příběh v člověku budí zvědavost, jak to vlastně dopadne, a nutí ho to stále číst dál. Ono to ale nijak nedopadne, je toho tam tolik nedokončeného, že z toho mám opravdu rozporuplné pocity. Zopakovat si to nechci.

[Michaela Trli · Rating 3 out of 5]

Kniha, ve které je toho hrozně moc, ale ve výsledku hrozně málo.
Ze začátku mě to docela bavilo, přišlo mi to zajímavé, Lucie vyrůstala v podobné době jako já, takže i ten pohled do minulosti byl zajímavý. Její pocity mi přišly dobře popsané.
Ale pak tam toho začalo být hrozně moc, každá z postav mi něčím vadila, těch problémů se tam strašně nakupilo, konec byl takový...neukončený, věci nedotažené. Pak už jsem vlastně četla jen abych to dočetla, zavřela jsem knihu a pomyslela si "ok...a co?". Prostě mi tam nějak chybí nějaké výsledné zapůsobení, které se třeba u jiných knih s tematikou PPP apod. objevilo.

[Michaela · Rating 4 out of 5]

Knihu jsem precetla behem jednoho dne, porad jsem doufala a cekala jak hlavni hrdinka dopadne. Mam rada prispevky autorky na socialnich sitich, tusila jsem, ze kniha bude ponekud depresivni a premysliva.

Mam rada dlouhe popisne vypraveni z pohledu prvni osoby, ktera se zamysli nad svym zivotem.
Za me osobe by tam vubec nemusely byt kapitoly z minulosti, i kdyz se diky nim vysvetlovala spousta veci.
Celou dobu jsem take premyslela nad tim, jak moc je to inspirovano vlastnim zivotem autorky, jak moc je kniha autobiografii.

[Hana Záhumenská · Rating 4 out of 5]

Knížka mě mimořádně vtáhla a nutila ji dočíst prakticky pro mě v rekordním čase. Líbily se mi témata, která se v ní otevíraly. Co mě ale řekla bych až naštvalo, že nebyla nijak dotažená tématika vztahu s Tomem. Že by si jej nesnažila hledat, je lékařka, tak poté i v záznamech nemocnice?
Chápu ten záměr pohodlí v nevědomí. Zároveň ale mi tohle přišlo až hloupé. Doufala jsem v konec v podobě úplně jiné osoby za oponou nebo až imaginární v hlavě hlavní hrdinky.
No zkrátka mě na to, jakou jsem jí dávala pozornost a váhu, nakonec kniha bohužel zklamala.

[Anna · Rating 3 out of 5]

Velmi těžký, znepokojivě známý (kdo z nás si o sobě někdy nemyslel že je hloupý/ošklivý/při těle/dosaďte si svoje) příběh, který ve mně přes nepříjemné realistično vlastně díky lehce odtažitému vyprávěcímu stylu nevzbudil příliš emocí. Nutno ale vyzdvihnout důležitá témata, ve kterých se Lucie brodí až po krk, pořád si myslím, že se o nich všech, včetně pána z minulosti, mluví málo a ačkoliv si jako společnost hrajeme na to, že jsme otevření a empatičtí, častěji to tak není, než je.

[Elgyn · Rating 1 out of 5]

Části s poruchou příjmu potravy a retrospektivy byly skvělé. Ale pak přišel Tom, hrdinka se začala chovat jako trubka a patosem se probrodila k divnému konci/nekonci.

s. 9 přihożím k tomu sýr


uvozovky - s. 209

[Lucie · Rating 3 out of 5]

💔

[Ivana Blaťáková · Rating 2 out of 5]

Tak tuhle knížku jsem nějak nechala rozečtenou, ani nevím jak. Prostě mě nějak přestala bavit. Taková nějaká plochá, nic moc, nechytla mě...

[Brnk Pos · Rating 3 out of 5]

Tohle už si nikdy nechci číst znovu. Měla jsem často chuť hrdinkou zatřást a následně ji obejmout.
Kamarádky bysme nebyly, je ale zajímavý se někomu podívat do hlavy. Jen mi z toho je ouzko.

[Zuzana Schedová · Rating 4 out of 5]

Až půjdeš, zavři za sebou je další románová prvotina české autorky, která se mi v poslední době dostala do rukou. V tomto románu se nám ukazuje, že i když někdo navenek působí pohodově a bezproblémově, v skutečnosti vůbec nemáme šanci vědět, čím si ten daný člověk v minulosti přecházel nebo momentálně přechází.
Hlavní hrdinkou je studentka medicíny Lucie, která to v životě neměla a nemá lehké. Bojuje s poruchami příjmu potravy už od dětství, studium medicíny je náročné a do toho se seznámí s Tomášem, kdy má konečně pocit, že potkala toho pravého. Ale nakonec se to ukáže jako jedna z dalších komplikovaných situací, kterým musí ve svém životě čelit. Jak se k tomu všemu postaví a zvládne to vše? Zas jednou je to výborné čtení s velmi tíživým tématem, které nedostanente z hlavy ještě dlouho po dočtení. Autorka nastoluje několik vážnách témat, kterým hlavní hrdinka čelí a mně osobně bylo při čtení hodně úzko. Napsané je to ale skvěle, je to velmi reálné, čte se to hrozně dobře a líbí se mi, jak autorka ukazuje, že ani současní nebo budoucí psychiatři to nemusí mít v hlavě tak vše srovnané, jak si to my lidi kolikrát můžeme myslet. Knížka mě zasáhla, moc ji doporučuji, ale na jejich stránkách najdete hodně tíhy, tak s tím do její čtění jděte a čtěte ji v době, kdy se na to budete cítit. Ale tak jak u Stehů jsem nadšená z toho, kam se současná česká literatura ubírá a co se píše, jen tak dál.