Málokterá etapa českých dějin vzbuzovala a vzbuzuje u historiků tak protikladné soudy jako doba pobělohorská. Podle jedněch tragická epocha spojená s násilnou rekatolizací a emigrací elit. Podle druhých čas monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země opět otevírají světu a dohánějí opoždění způsobené dramatickými konfesijními a nacionálními střety. Bez ohledu na hodnoticí stanoviska platí, že stopy baroka v české krajině jsou dodnes nepřehlédnutelné a že i misi Tovaryšstva Ježíšova často provázelo horoucí vlastenectví, jak dokazuje například působení slavného jezuitského historika Bohuslava Balbína. Přehledný a vyvážený pohled na dobu, kterou jsme si podle Jiráskova románu uvykli nazývat temnem, přináší ve druhém svazku Stručných historií historička Ivana Čornejová, přední odbornice na dějiny jezuitského řádu a pražské univerzity.
Absolutně nevyvážená kniha, aspoň mohla trochu skrývat, že je fanatická katolička, když se jedná o dobu, kde je ústřední téma mezikonfesní střet. Jak se vyjadřuje o islámu a Osmanské říšy je už totální ahistorický popis. Pokud se chcete opravdu dovědět něco o době pobělohorské tak tohle nečtěte.
Stručné, jasné, jednoduše a přehledně napsané - věnuje se dějinám politickým, kulturním, náboženským. Doporučuji všem studentům historie, ale také jejím nadšencům. Autorka se období pobělohorskému věnuje víceméně celou svou kariéru a je skutečná odbornice. Pochopitelně tedy vyvrací jiráskovský stereotyp, že se jedná o dobu temna, ve které se nic důležitého, zásadního a krásného nestalo. A to není pravda. Kniha obsahuje bohatou obrazovou přílohu.