What do you think?
Rate this book
Augustin Zimmermann
La debacle de Augustin Zimmermann conduce al lector no solo por los caminos miserables que recorren los súbditos de un imperio en plena desintegración, sino también por los nueve círculos del infierno, a los que Zimmermann es atraído a pesar de los lamentos de su mujer, Františka, sus hijos y los vecinos que contemplan con horror la macabra caricatura en la que se ha ido convirtiendo el protagonista, un hombre proclive a la violencia, al alcoholismo y a la maldad más pura, en el más terrible de sus significados.
La tragedia de los Zimmermann es la de todo un continente, falsamente desarrollado por una revolución industrial que solo acabaría por acrecentar la desigualdad y la pobreza. El barrio praguense de Josefov es un personaje más en esta tragedia macabra, al que familia Zimmermann llega huyendo de una sordidez que siempre acaba por atraparlos. Zuzana Kultánová redibuja la narrativa europea con su primera novela, situada a mediados del siglo xix, pero que, en realidad, cuenta, como los grandes clásicos, las más oscuras y eternas perversiones del ser humano.
La tragedia de los Zimmermann es la de todo un continente, falsamente desarrollado por una revolución industrial que solo acabaría por acrecentar la desigualdad y la pobreza. El barrio praguense de Josefov es un personaje más en esta tragedia macabra, al que familia Zimmermann llega huyendo de una sordidez que siempre acaba por atraparlos. Zuzana Kultánová redibuja la narrativa europea con su primera novela, situada a mediados del siglo xix, pero que, en realidad, cuenta, como los grandes clásicos, las más oscuras y eternas perversiones del ser humano.
228 pages, Paperback
First published January 1, 2016
122 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 14 of 14 reviews
May 30, 2022
“Su estigma era el fracaso, la desdicha, y los seguía a todas partes. ‘Tenían que haberse quedado donde estaban’, solía decir la gente. ‘Han tentado a la suerte. No en vano, cada cual tiene asignado su lugar. Cuando traicionan a ese lugar, el resto de los lugares te traiciona a ti’.
Mirando fotografías viejas de Praga, de los lugares del barrio judío donde transcurre gran parte de esta historia, observo algunas figuras que encajan perfectamente en el paisaje. Casi se diría que por momentos uno podría quedar convencido de que están en el lugar que les corresponde, que no merecen vivir en otro sitio. Augustin Zimmermann es uno de esos vecinos. La maquinaria de la Revolución Industrial lo ha triturado como al resto, y tras exprimirlo, lo ha arrojado al suburbio, al gueto que unas décadas después, el mismo sistema demolerá para abrir calles aireadas y bulevares ordenados, como si tuviera que avergonzarse de sus propios residuos. Los personajes de esta novela se preguntan a menudo si la miseria y la violencia en la que viven es merecida, si es fruto de un destino inamovible en el que no cabe más que la resignación. Por desgracia, también “se contagian de su falsedad y de su crueldad, porque la crueldad engendra miedo y el miedo engendra crueldad”. Jack el Destripador, fuera quien fuera, era hijo de la sociedad victoriana, como el chaval que mató a más de una docena de chiquillos en Texas el otro día es hijo del postcapitalismo. Augustin Zimmermann es hijo del Imperio Austrohúngaro y abuelo de los camisas pardas.
Mirando fotografías viejas de Praga, de los lugares del barrio judío donde transcurre gran parte de esta historia, observo algunas figuras que encajan perfectamente en el paisaje. Casi se diría que por momentos uno podría quedar convencido de que están en el lugar que les corresponde, que no merecen vivir en otro sitio. Augustin Zimmermann es uno de esos vecinos. La maquinaria de la Revolución Industrial lo ha triturado como al resto, y tras exprimirlo, lo ha arrojado al suburbio, al gueto que unas décadas después, el mismo sistema demolerá para abrir calles aireadas y bulevares ordenados, como si tuviera que avergonzarse de sus propios residuos. Los personajes de esta novela se preguntan a menudo si la miseria y la violencia en la que viven es merecida, si es fruto de un destino inamovible en el que no cabe más que la resignación. Por desgracia, también “se contagian de su falsedad y de su crueldad, porque la crueldad engendra miedo y el miedo engendra crueldad”. Jack el Destripador, fuera quien fuera, era hijo de la sociedad victoriana, como el chaval que mató a más de una docena de chiquillos en Texas el otro día es hijo del postcapitalismo. Augustin Zimmermann es hijo del Imperio Austrohúngaro y abuelo de los camisas pardas.
July 25, 2016
Jak se rozhlížím po internetu, zdá se mi, že se o téhle novele vlastně vůbec neví, což je obrovská škoda. Zuzana Kultánová je řemeslně velmi zručná spisovatelka, a i když bych nikdy neřekl, že se mi bude líbit český příběh z období průmyslové revoluce, život Augustina Zimmermanna mě zaujal více než většina knih, co se mi letos dostaly do ruky.
Mám zkrátka rád tyhle "lidské" příběhy, kde celou dobu čtenář bez přikrášlování proniká do duše hlavního hrdiny. Abychom však měli jasno, Zimmermann rozhodně není hodný chlápek, který občas šlápne vedle; spíše naopak, sledujeme věčně nasáklého, pokryteckého ubožáka, jemuž se občas na malý okamžik v hlavě rozsvítí a snad to i vypadá, že je na lepší cestě, stejně tak rychle ale sklouzne zpátky k pití a zahořklosti. Nebudete ho mít rádi, rádi ho však ani mít nemáte. S každou další přibývající stránkou cítíte víc a víc jeho opilecký dech a zapáchající oblečení a před očima se vám rýsují jeho žluté zuby, umaštěný šátek a žebrácký zjev. Nejspíše právě díky svým chybám je Zimmermann tak silným protagonistou.
Stejně tak důležitá pro příběh je i jeho rodina - žena a tři děti. I je si před očima představíte velmi snadno a s napětím sledujete, jak postupně zabředávají hlouběji a hlouběji do chudoby a zoufalosti a jak matka Františka propadá šílenství.
Za zmínku stojí i výborný autorčin jazyk. Je zajímavé, že i takhle špinavý a neúprosný příběh se dá napsat čistým, vybroušeným, až skoro elegantním stylem.
Doporučuju!
Mám zkrátka rád tyhle "lidské" příběhy, kde celou dobu čtenář bez přikrášlování proniká do duše hlavního hrdiny. Abychom však měli jasno, Zimmermann rozhodně není hodný chlápek, který občas šlápne vedle; spíše naopak, sledujeme věčně nasáklého, pokryteckého ubožáka, jemuž se občas na malý okamžik v hlavě rozsvítí a snad to i vypadá, že je na lepší cestě, stejně tak rychle ale sklouzne zpátky k pití a zahořklosti. Nebudete ho mít rádi, rádi ho však ani mít nemáte. S každou další přibývající stránkou cítíte víc a víc jeho opilecký dech a zapáchající oblečení a před očima se vám rýsují jeho žluté zuby, umaštěný šátek a žebrácký zjev. Nejspíše právě díky svým chybám je Zimmermann tak silným protagonistou.
Stejně tak důležitá pro příběh je i jeho rodina - žena a tři děti. I je si před očima představíte velmi snadno a s napětím sledujete, jak postupně zabředávají hlouběji a hlouběji do chudoby a zoufalosti a jak matka Františka propadá šílenství.
Za zmínku stojí i výborný autorčin jazyk. Je zajímavé, že i takhle špinavý a neúprosný příběh se dá napsat čistým, vybroušeným, až skoro elegantním stylem.
Doporučuju!
April 4, 2017
Ten pocit znáte. Je noc, jste sami v tichém bytě, snažíte se usnout. Jenomže někde nedaleko kape kohoutek. Pravidelně. Pořád. A čím víc ho chcete ignorovat, tím hlasitější, otravnější, depresivnější to pleskání je.
Tak takový je pro mě Augustin Zimmermann. Od první věty kapající deprese, čisté zlo, které vygraduje do nezadržitelného proudu hrůzy.
Jednoznačných pět hvězd, i když jsem cítil až fyzickou nevolnost, když jsem je měl odkliknout. Není to lehké čtení, ale je to fascinující. Debut? Debut nad debuty. Tak soustředěné, přesné a čisté psaní, které neúprostě míří k osudovému rozuzlení, to nepotkáte ani u mnohem zkušenějších autorů.
Jsem zvědavý, co nám Zuzana Kultánová nachystá příště. Těším se a už teď děsím zároveň. Magnesia Litera za objev roku musí být jednoznačná. A na místě by byla i nominace v hlavní kategorii mimochodem...
Tak takový je pro mě Augustin Zimmermann. Od první věty kapající deprese, čisté zlo, které vygraduje do nezadržitelného proudu hrůzy.
Jednoznačných pět hvězd, i když jsem cítil až fyzickou nevolnost, když jsem je měl odkliknout. Není to lehké čtení, ale je to fascinující. Debut? Debut nad debuty. Tak soustředěné, přesné a čisté psaní, které neúprostě míří k osudovému rozuzlení, to nepotkáte ani u mnohem zkušenějších autorů.
Jsem zvědavý, co nám Zuzana Kultánová nachystá příště. Těším se a už teď děsím zároveň. Magnesia Litera za objev roku musí být jednoznačná. A na místě by byla i nominace v hlavní kategorii mimochodem...
November 1, 2019
Krásná literatura par excellence, a přitom to vůbec není krásný příběh. Augustin dělá od první stránky všechno proto, aby se čtenáři jen víc a víc znechutil. A Františku člověk sice může litovat, ale těžko si ji může zamilovat. Autorka se nechala inspirovat skutečnou událostí a dofabulovala ji velmi naturalisticky a natolik přesvědčivě, že jí věřím, že se to takhle nějak mohlo stát. Nečtu ráda hnusné příběhy, ale tento je napsaný nádherně vytříbeným jazykem a navíc mě dokázal přenést do Prahy z druhé půle 19. století, na tehdejší Žižkov, Karlín, Josefov, zavést mě na místa, která dnes už nejsou, vlastně jsou, ale změnila se k nepoznání. Augustin Zimmermann se mi zažral pod kůži!
https://www.laniusminor.cz/single-pos...
https://www.laniusminor.cz/single-pos...
January 30, 2019
Proč tady lidi píšou celý obsahy knížek, to prostě nikdy nepochopím, ale popojedem...
Tahle knížka prostě není hezká, nepíše o hezkých věcech ani lidech. Hrdina je vlastně antihrdina a děcek a ženy je vám líto. Všechno jde po spirále mohutně do sraček, což je tušit z první strany a do té poslední se s tím moc neudělá.
Bída, hnus, falešný naděje.
Zuzana je nicméně vážně talentovaná a umí krásně pracovat s jazykem. Až ten smrad v Josefově skoro cítíte. Mám ráda tyhle neromantický knihy o době, která je obecně idealizovaná. Tohle se četlo samo a jestli Zuzana ještě někdy něco napíše, přečtu si to ráda zase.
(přečteno na písku v Africe)
Tahle knížka prostě není hezká, nepíše o hezkých věcech ani lidech. Hrdina je vlastně antihrdina a děcek a ženy je vám líto. Všechno jde po spirále mohutně do sraček, což je tušit z první strany a do té poslední se s tím moc neudělá.
Bída, hnus, falešný naděje.
Zuzana je nicméně vážně talentovaná a umí krásně pracovat s jazykem. Až ten smrad v Josefově skoro cítíte. Mám ráda tyhle neromantický knihy o době, která je obecně idealizovaná. Tohle se četlo samo a jestli Zuzana ještě někdy něco napíše, přečtu si to ráda zase.
(přečteno na písku v Africe)
June 6, 2018
Je libo Zolu po česku? Ke knížce jsem se dostala víceméně náhodou, myslím, že by zasloužila větší propagaci.
August 2, 2020
Něco tak depresivního a sžírajícího jsem nečetl snad nikdy (když neberu v potaz Inventuru Kamila Boušky, to je ale zas úplně jiný kafe).
Místo vyždímání profláknutých historických událostí se Kultánová rozhodla děj situovat do nenápadné doby, nenápadného místa. Už jen za tohle velkej plus, z 60. let 19. století není děl přespříliš.
Naturalisticky líčena atmosféra je v naprostém konstrastu s barvitým jazykem. Tolik nápaditých příměří a metafor, stylistické žně (v přiměřené míře).
Konečně všichni sedí u stolu, tiše obšívá malé drobné knoflíky připomínající uschlé ploštice. Uschlé ploštice nikdy nebudou stačit na jejich obživu.
Dobromysl, to je pro něj pouze název byliny.
Chmurná hnusná atmosféra. Chudoba, bezmoc, ztráta nejzákladnějších hodnot, chybějící láska mezi členy rodiny. Tolikrát v knize Zimmermannovi přejete, ať už se z toho vykope, i přes jeho morální prohnilost. I přes pokřivenost celé rodiny doufáte, že se něco stane a bude líp. Místo toho jde všecko stále víc do kopru, s každým rozhodnutím až do nejtužších kořínků této byliny.
Asi v polovině jsem se začal obávat repetetivnosti, že z toho nelze vykutat více. A ono ejhle. Další rozvinutí i marginálních postav, vzpomínky na mlynářku.
Výtečná psychologie postav. Střídání promluv (jak to říct ohrabaně - myšlenky ve třetí osobě) tomu svědčilo. Třeba u takového kameníka byl velmi akurátně nastíněn pohled samotného čtenáře - je mu Zimmermanna líto, ale zároveň ví, že je to člověk ohavný a že dopadne prachbídně.
Perfektní sugestivní novela, co dodat víc, chci takovýchto historických děl víc!
Místo vyždímání profláknutých historických událostí se Kultánová rozhodla děj situovat do nenápadné doby, nenápadného místa. Už jen za tohle velkej plus, z 60. let 19. století není děl přespříliš.
Naturalisticky líčena atmosféra je v naprostém konstrastu s barvitým jazykem. Tolik nápaditých příměří a metafor, stylistické žně (v přiměřené míře).
Konečně všichni sedí u stolu, tiše obšívá malé drobné knoflíky připomínající uschlé ploštice. Uschlé ploštice nikdy nebudou stačit na jejich obživu.
Dobromysl, to je pro něj pouze název byliny.
Chmurná hnusná atmosféra. Chudoba, bezmoc, ztráta nejzákladnějších hodnot, chybějící láska mezi členy rodiny. Tolikrát v knize Zimmermannovi přejete, ať už se z toho vykope, i přes jeho morální prohnilost. I přes pokřivenost celé rodiny doufáte, že se něco stane a bude líp. Místo toho jde všecko stále víc do kopru, s každým rozhodnutím až do nejtužších kořínků této byliny.
Asi v polovině jsem se začal obávat repetetivnosti, že z toho nelze vykutat více. A ono ejhle. Další rozvinutí i marginálních postav, vzpomínky na mlynářku.
Výtečná psychologie postav. Střídání promluv (jak to říct ohrabaně - myšlenky ve třetí osobě) tomu svědčilo. Třeba u takového kameníka byl velmi akurátně nastíněn pohled samotného čtenáře - je mu Zimmermanna líto, ale zároveň ví, že je to člověk ohavný a že dopadne prachbídně.
Perfektní sugestivní novela, co dodat víc, chci takovýchto historických děl víc!
February 6, 2021
Nádech, výdech....
K téhle drobné, ale emotivní knížce jsem se dostala náhodně. Ještě donedávna jsem o ní netušila a pak jsem na ni narazila v Albatrosu, kde ji měli za pár korun. No rozhodně škoda, protože je to kvalitní kousek. Dobře napsaný příběh. I když jde o velmi těžké a náročné čtení, které směřuje k jistému konci. Kniha je hustá. Obsahem, emocemi, písmem. Chce to, abyste s tím počítali. Není to odpočinkové čtení. Inspirováno skutečností. Prvotina autorky. A hned oceněna. Právem. Dlouho v člověku rezonuje.
K téhle drobné, ale emotivní knížce jsem se dostala náhodně. Ještě donedávna jsem o ní netušila a pak jsem na ni narazila v Albatrosu, kde ji měli za pár korun. No rozhodně škoda, protože je to kvalitní kousek. Dobře napsaný příběh. I když jde o velmi těžké a náročné čtení, které směřuje k jistému konci. Kniha je hustá. Obsahem, emocemi, písmem. Chce to, abyste s tím počítali. Není to odpočinkové čtení. Inspirováno skutečností. Prvotina autorky. A hned oceněna. Právem. Dlouho v člověku rezonuje.
July 30, 2018
Velice zajímavá kniha. Po pár stránkách jsem ji nejprve odložila, protože jsem si nemohla zvyknout na poněkud neobvyklý jazyk, ale za několik dní jsem se ke knize vrátila a jakmile jsem si na jazyk zvykla, upoutal mě a už jsem se nemohla odtrhnout. Jazyk jednoduše plyne, neobsahuje mnoho přímých řečí a přesto postavy promlouvají, příběh je napsán er-formou, ale i tak autorka bravurně zvládla práci s myšlenkami, city a pocity postav.
Příběh se odehrává v Praze devatenáctého století, což je pro Brňáka poněkud vzdálené prostředí, které ale autorka krásně zvládla popsat – a nejde snad ani o vyčerpávající popisy, kterými v knize šetří, ale spíše popis relačního prostoru, tedy aby se čtenář zorientoval ve společenském postavení pražských čtvrtí.
Ponejdřív se mi zdálo, že příběh je stále stejný, oživovaly ho jen retrospektivní vsuvky. Ale potom přicházel zvrat za zvratem. Vyústění celého příběhu přitom bylo neočekávaně očekávané či očekávaně neočekávané.
Doporučuji.
Příběh se odehrává v Praze devatenáctého století, což je pro Brňáka poněkud vzdálené prostředí, které ale autorka krásně zvládla popsat – a nejde snad ani o vyčerpávající popisy, kterými v knize šetří, ale spíše popis relačního prostoru, tedy aby se čtenář zorientoval ve společenském postavení pražských čtvrtí.
Ponejdřív se mi zdálo, že příběh je stále stejný, oživovaly ho jen retrospektivní vsuvky. Ale potom přicházel zvrat za zvratem. Vyústění celého příběhu přitom bylo neočekávaně očekávané či očekávaně neočekávané.
Doporučuji.
March 18, 2017
Objektivně vzato to je dobře zpracovaný příběh inspirovaný skutečnou událostí. Autorka dobře zprostředkovává bídu a nouzi a zoufalost svých antihrdinů. Plus minus 60 % by si tato novelka zasloužila.
Kdybych měl ale něco takového číst znovu, asi by mi z toho hráblo, takže jedna hvězda, abych si nerozhodil algoritmus pro doporučování dalších knih.
Kdybych měl ale něco takového číst znovu, asi by mi z toho hráblo, takže jedna hvězda, abych si nerozhodil algoritmus pro doporučování dalších knih.
May 3, 2021
Naturalismus. Alkoholismus. Nudismus. Eghhh, ne, tak se neoznačuje nuda. Jestli tohle je strop naší současné literatury, tak vězte, že i Jirka Babica přináší víc stylu a šťávy (koneckonců je to mistr rétor). Ale tohle je vážně nuda. Cena Jiřího Ortena je asi jako Cena Gumové kachničky, něco, co si prostě založíte a dostanete to víc za námět, než za skutečné literární kvality textu. Současná česká produkce je taky tak nějak do počtu a být podprůměrnej mainstream, co nic nepřináší, mdlej, vydýchanej, je normou. Sorry, jako, ale tohle je vážně velký špatný. Jestli Zimmerman, tak jedině Jára.
February 27, 2025
Nechutné, depresivní, smutné. K čemu je tak odporná kniha?
Tohle ve mě bude rezonovat ještě dlouho.
V tom špatném slova smyslu.
Posloucháno jako audiokniha. Namluveno skvěle, atmosféra byla cítit, jako by jste se toho zúčastnili. Za to dávám pět hvězd.
Ale jinak...!!!
Všudypřítomná bída, strach, falešné sliby, alkohol, týrání, nouze, beznaděj.
Tohle ve mě bude rezonovat ještě dlouho.
V tom špatném slova smyslu.
Posloucháno jako audiokniha. Namluveno skvěle, atmosféra byla cítit, jako by jste se toho zúčastnili. Za to dávám pět hvězd.
Ale jinak...!!!
Všudypřítomná bída, strach, falešné sliby, alkohol, týrání, nouze, beznaděj.
September 14, 2023
Perfektne napsane, krasne a originalni slovni spojeni, použité terminy a skladba vět. ALE! Depka od zacatku do konce… v tomto příběhu nenajdete světlé momenty, chvilky optimismu… šeď, zmar a hnus na vás stříká ze všech stran. Kazdopadne stoji urcite za přečtení !
July 1, 2019
Hnusné. Ale moc pěkně napsané. Narazila jsem na tenhle debut čirou náhodou, kdysi byl v nějaké akci na ereadingu, ale nestihla jsem ho přečíst, ve čtečce mi obrazně řečeno zapadal prachem, vždycky byly nějaké knížky, které jsem chtěla číst dřív. Až teď se mi "hodil" do čtenářské výzvy jako kniha ženské autorky s mužským hlavním hrdinou a na rozdíl od předchozího čtenářskovýzevního zklamání s Nultou hodinou teď tohle byla opravdu trefa. Moc dobře napsané, ale vzhledem k pocitu hnusu, který vyvolávají všechny postavy i děj, nedokážu dát 5*, srdečně se autorce omlouvám. Pokud se vám to připlete do cesty a trochu vás baví příběhy "obyčejných lidí" z Prahy a okolí 19. století, pojďte do toho, byl to pageturner.
Displaying 1 - 14 of 14 reviews