What do you think?
Rate this book
Krakatit
Krakatit is a novel on the risks about the abuse of science for human gain. The hero is a chemist Mr. Prokop, who was able to produce exceptionally powerful explosive. He calls it "Krakatit," after the Indonesian volcano Krakatoa. A special feature of Krakatit is that erupts seemingly without cause. After an accident in the laboratory an exhausted Prokop tumbles into Prague when he meets Tomes, who takes him into his care.
256 pages
First published January 1, 1922
77 people are currently reading
1164 people want to read
About the author
Karel Čapek
589 books936 followersKarel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 104 reviews
June 4, 2022
As I write this review, I am gushing. This is one of the weirdest and most wonderful books I've ever read, a true Radium-Age classic and a work of science fiction genius from Karel Čapek, the man who brought us the term "robot." Deeply philosophical, tenderly romantic, beautifully descriptive, and laugh-out-loud funny, this is one of those books that, whether you like it or not, you will never forget.
It must have been one hell of a job to translate this novel from the original Czech. Early on it is written in a delirious style to represent the confusion of the main character, Prokop, after a concussion. But then the manic prose and flight of ideas continue unrelenting.
Take this exchange with Prokop, who has perfected the splitting of the atom and created a highly volatile explosive that he names "Krakatit" after the volcano Krakatoa. He's dreaming about selling his product, but even in his fantasies he can't keep it together, getting overly excited and confused as he mops sweat off his brow and constantly meanders off the topic. We feel embarrassed for the character, but it is hilarious.
"You smoke?"
"No."
"Even the ancient Romans used to smoke," Prokop assured him and opened his case. Inside was nothing but some heavy fuses.
"Never mind," he said, "but have you ever heard of explosive glass? A pity. Listen, I can make you explosive paper. You write a letter, someone throws it in the fire and crash! The whole place collapses. Would you like that?"
"What for?"
"Well, I don't know... I'll tell you something. If you were to walk on the ceiling, what would happen to you? To begin with I have no use for the theory of valency. Everything is possible. Listen, you hear that noise outside? That's the grass growing; nothing but little explosions. Every seed is an explosive cartridge which goes off. Poof, like a rocket."
While in his delirium, Prokop spills just enough of the secret of his formula to an unscrupulous old school chum who tries to profit by selling it to a foreign government. But only Prokop knows the process for it's manufacture, and so he is wined, dined, and generally pestered by Carson, a wily and childishly energetic agent of a small but militant principality.
You just never know what to expect from page to page. There is a linear plot, of sorts, but it meanders frantically about among the different volatile relationships between a cast of quirky characters. All of this may seem tedious and pointless, but it isn't. The relationships are allegorical to the different tugging passions within the character, and indeed, within us all. Prokop becomes obsessed with a veiled girl who he only meets twice, and gives up opportunities for a potentially fulfilling life with two other women he meets afterwards. The first is a sweet and vibrant daughter of a country doctor, promising a content, quiet, yet cheerful, sunny and busy life. Then he engages in a tempestuous and steamy romance with a conflicted, vulnerable, yet strong princess sure to bring him wealth, prestige, and passion. Either situation could bring him everything he could ever want and set him up for life. But he gives up these chances for happiness in his fatal quest for the man who stole his formula and the veiled woman who is his ultimate love though he has never fully seen her face. It is no stretch of the imagination that the veiled woman represents Science, and the traitorous former colleague is a representation of humankind's exploitation of Science for selfish purposes.
Which brings me to my next point. After Rutherford's famous experiments with the atom, people like H.G. Wells began salivating at the idea of the destructive potential within matter. Wells even applies the Atom bomb as a force of good in his novel "The World Set Free," a means to force compliance onto the recalcitrant masses with a New World Order. "Krakatit" is the first work of science fiction, to my knowledge, that takes a very cautious stand of reason when it comes to atomic energy.
"Do you want to make the world happy by forcing upon it eternal peace, God, a new order, revolution, or something of the sort?" asks the villain of this novel. Wells answers, "Hell, YES!" Čapek then responds in kind to Wells, "You don't have a freaking clue what you're in for!"
I do have to mention that this novel does feel less like a work of science fiction than it does a romance. In fact, this truly a "scientific romance" par excellence in every sense of the phrase. But it is not, at heart, a love story. It is prophetic contemplative fiction that screamed to be heard just before the bombings of Hiroshima and Nagasaki, that cried out to readers during the cold war, and should be heard by us today as Russia surrounds Ukraine. Sometimes dreams do come true. And so do nightmares.
Perhaps that is what helps to reinforce the strong surreal quality about the whole thing, as Čapek writes like most of us dream. There are enough passages here to keep you wondering and debating with friends for years as to why such-and-such occurred, or why this character behaved in this way, or why the author chose to insert a particular scene. Yet it keeps the reader engaged and delighted, though exhausted by it's explosive finale.
Believe me, after writing this long review, I still have not done this book justice, as it is truly difficult to describe. You simply have to read it for yourself.
Joshua Glenn, the genius who was the first modern scholar to catalogue and review this early era of science fiction known as the Radium Age, is re-releasing in 2022 several classics from the period 1900 to 1935 through MIT press, which I am sure to be reviewing on Goodreads. I do not see "Krakatit" among those works scheduled, but I do hope it ends up getting a new edition and fresh marketing soon. This novel deserves not only a cult following, but a resurgence of popularity via a fresh perspective from modern audiences. As of this writing, it has been out of print in English for some time.
But if you are wanting a unique literary experience, find yourself a copy of "Krakatit" and enjoy! Who knows? You may just encounter your next favorite underground nerd hero in Prokop. I can't guarantee you'll like it, but I would be remiss if I didn't give it my highest recommendation!
It must have been one hell of a job to translate this novel from the original Czech. Early on it is written in a delirious style to represent the confusion of the main character, Prokop, after a concussion. But then the manic prose and flight of ideas continue unrelenting.
Take this exchange with Prokop, who has perfected the splitting of the atom and created a highly volatile explosive that he names "Krakatit" after the volcano Krakatoa. He's dreaming about selling his product, but even in his fantasies he can't keep it together, getting overly excited and confused as he mops sweat off his brow and constantly meanders off the topic. We feel embarrassed for the character, but it is hilarious.
"You smoke?"
"No."
"Even the ancient Romans used to smoke," Prokop assured him and opened his case. Inside was nothing but some heavy fuses.
"Never mind," he said, "but have you ever heard of explosive glass? A pity. Listen, I can make you explosive paper. You write a letter, someone throws it in the fire and crash! The whole place collapses. Would you like that?"
"What for?"
"Well, I don't know... I'll tell you something. If you were to walk on the ceiling, what would happen to you? To begin with I have no use for the theory of valency. Everything is possible. Listen, you hear that noise outside? That's the grass growing; nothing but little explosions. Every seed is an explosive cartridge which goes off. Poof, like a rocket."
While in his delirium, Prokop spills just enough of the secret of his formula to an unscrupulous old school chum who tries to profit by selling it to a foreign government. But only Prokop knows the process for it's manufacture, and so he is wined, dined, and generally pestered by Carson, a wily and childishly energetic agent of a small but militant principality.
You just never know what to expect from page to page. There is a linear plot, of sorts, but it meanders frantically about among the different volatile relationships between a cast of quirky characters. All of this may seem tedious and pointless, but it isn't. The relationships are allegorical to the different tugging passions within the character, and indeed, within us all. Prokop becomes obsessed with a veiled girl who he only meets twice, and gives up opportunities for a potentially fulfilling life with two other women he meets afterwards. The first is a sweet and vibrant daughter of a country doctor, promising a content, quiet, yet cheerful, sunny and busy life. Then he engages in a tempestuous and steamy romance with a conflicted, vulnerable, yet strong princess sure to bring him wealth, prestige, and passion. Either situation could bring him everything he could ever want and set him up for life. But he gives up these chances for happiness in his fatal quest for the man who stole his formula and the veiled woman who is his ultimate love though he has never fully seen her face. It is no stretch of the imagination that the veiled woman represents Science, and the traitorous former colleague is a representation of humankind's exploitation of Science for selfish purposes.
Which brings me to my next point. After Rutherford's famous experiments with the atom, people like H.G. Wells began salivating at the idea of the destructive potential within matter. Wells even applies the Atom bomb as a force of good in his novel "The World Set Free," a means to force compliance onto the recalcitrant masses with a New World Order. "Krakatit" is the first work of science fiction, to my knowledge, that takes a very cautious stand of reason when it comes to atomic energy.
"Do you want to make the world happy by forcing upon it eternal peace, God, a new order, revolution, or something of the sort?" asks the villain of this novel. Wells answers, "Hell, YES!" Čapek then responds in kind to Wells, "You don't have a freaking clue what you're in for!"
I do have to mention that this novel does feel less like a work of science fiction than it does a romance. In fact, this truly a "scientific romance" par excellence in every sense of the phrase. But it is not, at heart, a love story. It is prophetic contemplative fiction that screamed to be heard just before the bombings of Hiroshima and Nagasaki, that cried out to readers during the cold war, and should be heard by us today as Russia surrounds Ukraine. Sometimes dreams do come true. And so do nightmares.
Perhaps that is what helps to reinforce the strong surreal quality about the whole thing, as Čapek writes like most of us dream. There are enough passages here to keep you wondering and debating with friends for years as to why such-and-such occurred, or why this character behaved in this way, or why the author chose to insert a particular scene. Yet it keeps the reader engaged and delighted, though exhausted by it's explosive finale.
Believe me, after writing this long review, I still have not done this book justice, as it is truly difficult to describe. You simply have to read it for yourself.
Joshua Glenn, the genius who was the first modern scholar to catalogue and review this early era of science fiction known as the Radium Age, is re-releasing in 2022 several classics from the period 1900 to 1935 through MIT press, which I am sure to be reviewing on Goodreads. I do not see "Krakatit" among those works scheduled, but I do hope it ends up getting a new edition and fresh marketing soon. This novel deserves not only a cult following, but a resurgence of popularity via a fresh perspective from modern audiences. As of this writing, it has been out of print in English for some time.
But if you are wanting a unique literary experience, find yourself a copy of "Krakatit" and enjoy! Who knows? You may just encounter your next favorite underground nerd hero in Prokop. I can't guarantee you'll like it, but I would be remiss if I didn't give it my highest recommendation!
February 9, 2014
Ve škole do nás lili rozumy, jako že se kniha věnuje otázce zneužití vědy ve prospěch válečných účelů, či co. Přitom je to celý jen o ženských..
December 2, 2016
Cartea propriu-zisă e formată acum din trei bucăţi, la propriu. Am adormit de vreo 5 ori cu dansa-n mână.
Pentru cine l-a mai citit pe Capek, începutul îi este caracteristic: aceeaşi aura ştiinţifică, personaje de asemenea natură şi abruptul firului epic. Pe de altă parte, romanul de faţă iese din tiparele autorului: personajul principal, Prokop, trece prin cinci planuri, primele patru constituindu-se şi bazându-se pe analiza personajului în diferite ipostaze. Al cincilea, de o adevărată artă a hiperbolei, lasă cititorul fără cuvinte. Ani în şir, o viaţă de fapt, constituită sub forma unor vise care se încheagă în imaginea vieţii telurice, pentru ca în final toate acestea să fie, elegant, demolate de acel atât de sublim simţământ uman, numit NOSTALGIE.
Acum... poate că nu am mai citit eu de mult beletristică, însă am rămas topit când am citit anumite pasaje, caracterizate de un hiperbolism de-a dreptul dumnezeiesc:
"Cum? S-a şi lăsat înserarea? O, voi stele cereşti, oare nu v-ajunge contemplarea candidului adolescent culcat pe brazda năpădită de busuioc? Oare nu destul şi-a îndreptat spre voi privirile bărbatul care a suferit şi a aşteptat şi nu o dată a plâns în hohot sub povara crucii sale? [...] Să-mi beau, să-mi beau până la fund paharul umilirii, pentru că, iată, acum e sigur că nu mai vine. Bine, fie şi aşa; dar acum, acum trebuie, trebuie neapărat să-mi sorb cupa amărăciunii pe al cărei fund se află certitudinea; da, îngrămădeşte, îndeasă cu vârf toba suferinţei şi a ruşinii, zvârcoleşte-te ca o râmă şi prosteşte-te, torturat de chinuri. Ai tremurat în faţa fericirii; daruiteste-te acum durerii, căci durerea este narcoticul celui ce suferă. E noapte, noapte adâncă. Şi ea nu vine."
"Începu să se cutremure sub coroana de spini a Universului..."
"Căci fiecare conturează cu paşii lui propria hartă a pământului."
2 decembrie 2016
Pentru cine l-a mai citit pe Capek, începutul îi este caracteristic: aceeaşi aura ştiinţifică, personaje de asemenea natură şi abruptul firului epic. Pe de altă parte, romanul de faţă iese din tiparele autorului: personajul principal, Prokop, trece prin cinci planuri, primele patru constituindu-se şi bazându-se pe analiza personajului în diferite ipostaze. Al cincilea, de o adevărată artă a hiperbolei, lasă cititorul fără cuvinte. Ani în şir, o viaţă de fapt, constituită sub forma unor vise care se încheagă în imaginea vieţii telurice, pentru ca în final toate acestea să fie, elegant, demolate de acel atât de sublim simţământ uman, numit NOSTALGIE.
Acum... poate că nu am mai citit eu de mult beletristică, însă am rămas topit când am citit anumite pasaje, caracterizate de un hiperbolism de-a dreptul dumnezeiesc:
"Cum? S-a şi lăsat înserarea? O, voi stele cereşti, oare nu v-ajunge contemplarea candidului adolescent culcat pe brazda năpădită de busuioc? Oare nu destul şi-a îndreptat spre voi privirile bărbatul care a suferit şi a aşteptat şi nu o dată a plâns în hohot sub povara crucii sale? [...] Să-mi beau, să-mi beau până la fund paharul umilirii, pentru că, iată, acum e sigur că nu mai vine. Bine, fie şi aşa; dar acum, acum trebuie, trebuie neapărat să-mi sorb cupa amărăciunii pe al cărei fund se află certitudinea; da, îngrămădeşte, îndeasă cu vârf toba suferinţei şi a ruşinii, zvârcoleşte-te ca o râmă şi prosteşte-te, torturat de chinuri. Ai tremurat în faţa fericirii; daruiteste-te acum durerii, căci durerea este narcoticul celui ce suferă. E noapte, noapte adâncă. Şi ea nu vine."
"Începu să se cutremure sub coroana de spini a Universului..."
"Căci fiecare conturează cu paşii lui propria hartă a pământului."
2 decembrie 2016
October 5, 2019
Karel Čapek je bio genije. Možda zvuči pristrasno – Čapek je naposletku jedan od mojih omiljenih pisaca – ali nađite mi drugog pisca sa takvom lakoćom na rečima kojom je mogao da jedan zaokružen književni tekst provuče kroz različite žanrovske filtere. U slučaju „Krakatita” paranoična proza psihoanalitičkih snova biva transformisana u triler, pa u ljubavnu melodramu, te se iz komedije manira sa iščašenim likovima preobražava u horor, da bi se na kraju ocrtali obrisi metafizičke alegorije.
Ipak i pored dubokog naklona za vladanje žanrovskom igrom, Čapek nije uspeo u „Krakatitu” da me ubedi u postojanje čvrste unutrašnje koheretnosti teksta. Roman počinje intrigatno. Prokop, genijalni naučnik, paranoično je izbezumljen otkrićem super razornog atomskog eksploziva (neka vrsta najava atomske bombe koja će zaista i biti napravljena dve decenije kasnije). Glavni junak se sa razlogom plaši da će njegov izum krakatita dopasti u pogrešne ruke te upada u stanje paranoje i anksioznosti. Međutim, kako čitanje odmiče, zaplet o krakatitu pada u senku Prokopovih ljubavnih zavrzlama, koje i nisu nešto posebno, pošto se glavni junak zaljubljuje u svakog ženskog lika koji prodefiluje pričom. Razumem, to služi za žanrovsku transformaciju, ali Čapek je ovde izgubio meru. Ne znam po kojoj logici je ljubavnom zapletu sa princezom posvećeno 150 stranica, a ortačenju sa đavolom samo 20? Prostije govoreći osporavanje naučnog progresa i kritika koncepta vitalizma Anrija Bergsona zaglušena je previše glasnim melodramatičnim uzvicima „OH” i „UH” ljubavnih parova.
Ipak i pored dubokog naklona za vladanje žanrovskom igrom, Čapek nije uspeo u „Krakatitu” da me ubedi u postojanje čvrste unutrašnje koheretnosti teksta. Roman počinje intrigatno. Prokop, genijalni naučnik, paranoično je izbezumljen otkrićem super razornog atomskog eksploziva (neka vrsta najava atomske bombe koja će zaista i biti napravljena dve decenije kasnije). Glavni junak se sa razlogom plaši da će njegov izum krakatita dopasti u pogrešne ruke te upada u stanje paranoje i anksioznosti. Međutim, kako čitanje odmiče, zaplet o krakatitu pada u senku Prokopovih ljubavnih zavrzlama, koje i nisu nešto posebno, pošto se glavni junak zaljubljuje u svakog ženskog lika koji prodefiluje pričom. Razumem, to služi za žanrovsku transformaciju, ali Čapek je ovde izgubio meru. Ne znam po kojoj logici je ljubavnom zapletu sa princezom posvećeno 150 stranica, a ortačenju sa đavolom samo 20? Prostije govoreći osporavanje naučnog progresa i kritika koncepta vitalizma Anrija Bergsona zaglušena je previše glasnim melodramatičnim uzvicima „OH” i „UH” ljubavnih parova.
August 22, 2013
Probably the weirdest book I've ever read. Found it at a thrift store and was intended to make a secret compartment for my liquor bottle in it, but decided to read it instead. The first twenty pages or so is like reading how "Scream" by Edward Munch feels like. And then it gets weirder and more confusing. Maybe it would be better if I read it a second time..
December 4, 2011
Dávám Krakatitu plný počet, přestože mě konec hodně zklamal. (Spoiler! Doslova deus ex machina.)
Dost mě překvapily Čapkovy romantické scény, místy jsem měla pocit, že čtu spíš červenou knihovnu a to nás na to češtinářka kdysi na nižším gymplu upozorňovala...
Dost mě překvapily Čapkovy romantické scény, místy jsem měla pocit, že čtu spíš červenou knihovnu a to nás na to češtinářka kdysi na nižším gymplu upozorňovala...
May 2, 2019
Až neuvěřitelný mix žánrů. Člověk sáhne po tajemném románu o "atomové zbrani" (z doby, kdy ještě zdaleka nebyla reálná) a dostane psychologický román propletený kafkovskou absurditou, detektivní pátrání s mezinárodním přesahem (a spiknutím) i jakýsi podivný dívčí román, kde se rozhodně nešetří polibky (...a dál nic :) a zamilovaným blázněním. Ona by se asi kniha měla spíš jmenovat "Milostné peripetie zmateného chemika, který svými vynálezy a nepromyšleným chováním láme dívčí srdce a ohrožuje svět".
Musím říct, že se sice kniha čte moc dobře, ale čím víc mizí dramatická temnost s kafkovským zabarvením a naopak přibývá červené knihovny, tím méně je to zajímavé. Desítky a desítky stránek "bláznění s princeznou" byly opravdu až moc. Zároveň musím říct, že jsem u Čapka rozhodně nečekal až tolik kafkovský styl - nemluvím jen o snových pasážích jako z Procesu, ale o samotném podivném konci, který někam směřuje, ale ve velkém množství detailů nedává smysl. Cíleně znejisťuje, zneklidňuje a hraje si s realitou...
PS: Bavila mě stará čeština a dnes už nepoužívaný nebo výrazně omezený slovník, kde některá slova už byla nedohledatelná (resp. vyhledávání vedlo jen na online verze knihy) a používání (zdaleka nejen) tehdejších anglicismů, které už mají své české varianty. Stejně tak je zajímavé použití "sebevražedného anarchisty", který by dnes už byl jasně označen za teroristu. Svět se mění a jazyk s ním...
Musím říct, že se sice kniha čte moc dobře, ale čím víc mizí dramatická temnost s kafkovským zabarvením a naopak přibývá červené knihovny, tím méně je to zajímavé. Desítky a desítky stránek "bláznění s princeznou" byly opravdu až moc. Zároveň musím říct, že jsem u Čapka rozhodně nečekal až tolik kafkovský styl - nemluvím jen o snových pasážích jako z Procesu, ale o samotném podivném konci, který někam směřuje, ale ve velkém množství detailů nedává smysl. Cíleně znejisťuje, zneklidňuje a hraje si s realitou...
PS: Bavila mě stará čeština a dnes už nepoužívaný nebo výrazně omezený slovník, kde některá slova už byla nedohledatelná (resp. vyhledávání vedlo jen na online verze knihy) a používání (zdaleka nejen) tehdejších anglicismů, které už mají své české varianty. Stejně tak je zajímavé použití "sebevražedného anarchisty", který by dnes už byl jasně označen za teroristu. Svět se mění a jazyk s ním...
November 24, 2019
Čapka mám moc rád, ale tenhle román byl pro mě místy utrpení. Nápad s náhodně vynalezenou výbušninou, která se může stát neuvěřitelně mocnou zbraní, a tak se o ní přetahují světové velmoci, je super, ale bohužel je tenhle užvaněný román zaměřený z 90 % na romantické kratochvíle hlavního hrdiny. Inženýr Prokop je mrzout, který se vždy zamiluje do nějaké krásné záhadné dívky, tvrdí, jak ona je ta úplně nej, aby na ni v zápětí zapomněl kvůli jiné holce. Celé mi to připadalo takové uslintané a dětinské.
Pět otravně zamilovaných chlapů z deseti.
Pět otravně zamilovaných chlapů z deseti.
April 7, 2016
In high school, they tell you how this book is about internal struggle and how the abuse of scientific advances can put the world peace at risk. Hogwash. I wonder whether my lit teacher has actually read this. This is a story of a delusional inventor, who has nothing better to do than to walk around, be an ass to everyone and feel like a martyr. Much like Holden or Botchan, but boring and making even less sense than two those morons. I seriously can't relate to a single character in this book and that makes it an utterly boring read for me.
May 17, 2019
Tohle bylo geniální. Alespoň prvních 100-200 stránek. Pak jsem se v tom trochu ztratila. Ale ta myšlenka, to, co se dělo ve světě... Já prostě Čapka obdivuji. Navíc se mi Krakatit četlo asi nejlépe ze všech Čapkových próz. A nejradši jsem měla Anči.
July 11, 2018
Siempre me ha gustado mucho este autor, me parece que tenía ideas muy interesantes, siempre usando ideas bastante curiosas para hablar de cosas muy serias.
Este libro trata sobre Prokop, un hombre que es bastante extraño, tiene una obsesión por explotar todo, y tiene un nuevo descubrimiento la Krakatita. Esta novela en ocasiones da muchas vueltas, uno olvida el tema principal, pero eso es bueno, me parece que significa algo, como cada cosa en este libro.
Se dice que esta novela, es una especie de precedente para la historia de la película de Kubrik "Dr. Strangelove, o cómo aprendí a amar la bomba", y lo es, en el sentido del absurdo que se vuelve un poder tan grande en manos de algunos.
Es muy divertido, un poco absurdo, y esa combinación lo hace genial.
Este libro trata sobre Prokop, un hombre que es bastante extraño, tiene una obsesión por explotar todo, y tiene un nuevo descubrimiento la Krakatita. Esta novela en ocasiones da muchas vueltas, uno olvida el tema principal, pero eso es bueno, me parece que significa algo, como cada cosa en este libro.
Se dice que esta novela, es una especie de precedente para la historia de la película de Kubrik "Dr. Strangelove, o cómo aprendí a amar la bomba", y lo es, en el sentido del absurdo que se vuelve un poder tan grande en manos de algunos.
Es muy divertido, un poco absurdo, y esa combinación lo hace genial.
June 8, 2021
Hlavní postavou je inženýr Prokop, který objeví třaskavinu, která by mohla zničit celý svět. Třaskavina je však odcizena a Prokop prochází různým prostředím, ve které potkává lidi, kteří se chtějí zmocnit třaskaviny za každou cenu. Prokop se seznamuje s několika ženami, ke kterým pociťuje lásku. Jeho city jsou nestálé, poněvadž když se vzdálí od jedné ženy, navazuje vztah s jinou ženou a na tu předchozí zapomíná. Kvůli lásce by byl ochoten předat třaskavinu jiným lidem. Tyto Prokopovy vlastnosti bych viděl jako negativní. Závěr knihy je téměř pohádkový, neboť se potkává se staříkem, který mu ukazuje cestu, jakou by se měl vydat. Humanistickou myšlenkou je dělat malé věci "dobré lidem".
Upřímně jsem si myslel, když jsem začínal číst tuto knihu, že se více poveze na vlně sci-fi, neočekával jsem takový děj v této knize. Kniha byla náročnější na četbu, nad některými popisy jsem se musel více zamyslet, je to kniha u které se musí více přemýšlet. V knize se nachází také romantické linka, humorné okamžiky (např. když se Prokop snaží utéct z opevnění, kde je zadržován nebo když se zjistil skutečný původ princezny - tatarská pýcha aj.). Tyto události mi připadaly legrační. Zajímavé byly také popisy snů, které působily na mě hrůzostrašně.
Myslím si, že kniha stojí za přečtení, nicméně čtenář musí číst pomaleji a pozorněji, aby dokázal vstřebat všechny myšlenky, které se v knize nacházejí.
Oceňuji na tomto vydání knihy, že byla vytištěna velkými písmeny, dobře se četla.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Člověk nemá být šťastný; to ho změkčuje, víte? Pak se mu zdá všechno ostatní zbytečné, malé... a nesmyslné. Nejvíc... nejvíc udělá člověk ze zoufalství. Ze stesku, ze samoty, z ohlušování.
Lidem jsi ublížil. S rozumem bys to nedělal, musí být rozum; a člověk musí myslet, k čemu je každá věc. Třeba... můžeš stovku zapálit, nebo zaplatit, co jsi dlužen; když zapálíš, je to jako větší na pohled, ale... Stejně to máš se ženskými..
Člověk... má víc myslet nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako střelený.
Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všecko dělá člověk sám za sebe.
Upřímně jsem si myslel, když jsem začínal číst tuto knihu, že se více poveze na vlně sci-fi, neočekával jsem takový děj v této knize. Kniha byla náročnější na četbu, nad některými popisy jsem se musel více zamyslet, je to kniha u které se musí více přemýšlet. V knize se nachází také romantické linka, humorné okamžiky (např. když se Prokop snaží utéct z opevnění, kde je zadržován nebo když se zjistil skutečný původ princezny - tatarská pýcha aj.). Tyto události mi připadaly legrační. Zajímavé byly také popisy snů, které působily na mě hrůzostrašně.
Myslím si, že kniha stojí za přečtení, nicméně čtenář musí číst pomaleji a pozorněji, aby dokázal vstřebat všechny myšlenky, které se v knize nacházejí.
Oceňuji na tomto vydání knihy, že byla vytištěna velkými písmeny, dobře se četla.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Člověk nemá být šťastný; to ho změkčuje, víte? Pak se mu zdá všechno ostatní zbytečné, malé... a nesmyslné. Nejvíc... nejvíc udělá člověk ze zoufalství. Ze stesku, ze samoty, z ohlušování.
Lidem jsi ublížil. S rozumem bys to nedělal, musí být rozum; a člověk musí myslet, k čemu je každá věc. Třeba... můžeš stovku zapálit, nebo zaplatit, co jsi dlužen; když zapálíš, je to jako větší na pohled, ale... Stejně to máš se ženskými..
Člověk... má víc myslet nežli cítit. A ty jsi se hrnul do všeho jako střelený.
Kdyby to nebylo v tobě, nebylo by to v tvém vynálezu. Všecko dělá člověk sám za sebe.
August 1, 2019
Tak tady to Karel přehnal už dost. To, že si to pan Čapek ve svých prozách šněroval velmi černobíle jsem věděl. Ale tady už to bylo teda přes čárku.
Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád.
No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho.
Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10
Milostné romány mám rád zásadně v kamnech a jsem velmi nemile překvapen, že Čapoun mé chutě nerespektuje. Krakatit má být o vynálezci nebezpečné výbušniny, který má dilema jestli nebude zneužita pro nekalé úmysly armád.
No, ale vcelku vzato to je o blouznícím magorovi, kterej neví kterou buchtičku by radši zdrandil a má-mě-ráda-nemá-mě-ráda patos z toho teče proudem a celý je to zabitý koncem, za kterej by se nemusel stydět ani Paolo Coelho.
Pan Čapek má tímto zákaz vstupu do literárních vrat. Doufám, že si to bude pamatovat. Omluvte mne, musím se jit vykrakatit. Naskle. 3/10
April 13, 2014
I don't know how I feel about this book - it was very strange, and the character's dreams and hallucinations were more than the story itself. He acted like some kind of an animal, impulsively and primarily, and was always turned on (which was very funny, because he always felt dizzy and was going to faint, obviously his body can't deal with so much passion) - he fell in "love" more times for a few months than I did my whole life.
July 8, 2017
This was my book of books when I was in the teens and could not imagine anything better then working in a chemical laboratory. The hero of the story, Prokop a chemical engineer, was most definitively my hero and Karel Čapek my favorite writer. The scene when Prokop wakes up from a meningitis delirium in the house of a Czech country doctor and addresses his daughter in Homeric Greek, as Nausicaa, by reciting to her a verse from The Odyssey, is still with me.
July 27, 2014
A story that will hug you at the beginning, smash your brains through each chapter and only the end will kindly release you with a big OU. Heavy loaded with philosophic thoughts, inner person battles and doubts, together with general fight between good and bad.
July 24, 2022
Celé dílo jsem byla s to pochopit až s koncem, což vlastně dává smysl.
Tento román není varováním o zneužití technologie. Tento román pojednává o ambicích, o vnitřním světě člověka, o lásce k životu, o jeho rekapitulaci.
Tento román není varováním o zneužití technologie. Tento román pojednává o ambicích, o vnitřním světě člověka, o lásce k životu, o jeho rekapitulaci.
January 8, 2023
Samozřejmě musím vychválit Čapkův výborný spisovatelský um, velkou fantazii a hodnotnou myšlenku, kterou do Krakatitu zakomponoval. Zároveň mě ale příběh neoslovil tolik jako třeba R.U.R., místy se točil v kruzích a ztrácel mou pozornost, což je škoda.
February 25, 2013
Velice věrně popsaní lidé a jejich snaha ovládnout svět a jeden druhého navzájem. Ale Čapek byl optimista a takhle kniha nakonec končí s nadějí.
March 1, 2016
Met veel plezier en bewondering heb ik zojuist "Krakatiet" uitgelezen, een vergeten klassieker uit 1924 van de geniale Karel Capek (1890-1938). Ik vond het geloof ik nog mooier dan "Oorlog met de salamanders", en het is typisch zo'n boek waardoor mijn leesjaar (2016) meteen al geslaagd is, zelfs als ik vanaf nu alleen maar de Donald Duck te lezen krijg.
Het onnavolgbaar grillige en groteske verhaal wordt in beweging gezet door de maffe scheikundig ingenieur Prokop, die een alles verwoestende springstof heeft uitgevonden met de naam Krakatiet (naar de explosieve vulkaan op het eiland Krakatau). Zelf raakt hij die springstof door allerlei koortsachtige verwikkelingen eerst kwijt, terwijl anderen er fanatiek jacht op maken, want met die springstof heb je een soort Faustiaanse almacht over de hele wereld, en ook het bijna orgiastisch makende vermogen om de hele schepping in vlammen te verzengen of om de wereld te transformeren door middel van explosieve alchemie. Het principe van die springstof is atoomsplitsing: je zou dus kunnen zeggen dat Capek anno 1924 reeds de atoombom voorzag. Tegelijk is die springstof ook een soort groteske metafoor die naar WO I verwijst, de vernietigende oorlog die toen nog erg vers in ieders geheugen zat. En tevens is '"krakatiet" voor Prokop het bewijs dat het hele menselijk bestaan en de hele wereld doordesemd is van explosief materiaal. Want: "Al wat is, vormde een standvastig, geduldig afwachtend explosief [...]. Al wat gebeurt, de omloop van de sterren en tellurische bezigheden, alle entropie, het vlijtige en onverzadelijke leven zelf, dat alles knabbelde slechts oppervlakkig, hasst onmerkbaar en onmeetbaar aan deze ontploffingskracht die materie heet. Je moet dus weten dat de keten die haar bindt niet meer is dan spinrag dat over de ledematen van een slapende tiran ligt; geef me de macht hem op te porren en hij doet de aardkorst sidderen en werpt Jupiter op Saturnus. En jij, mensheid, bent enkel een zwaluw die haar nest onder de kap van het kosmische kruitmagazijn heeft weten vast te maken; je kwettert in de oosterzon, terwijl in de vaten onder je stilletjes het verschrikkelijke potentieel van de ontploffing rommelt...".
Prachtige passage, vind ik: mooi vind ik vooral het contrast dat Capek oproept tussen de fragiliteit van ons eigen bestaan (met tere beelden als spinrag, een zwaluw, een zwaluwnest) en de onmetelijke explosiviteit van het bestaan rondom ons. Dat ons hele bestaan niks meer is dan een zwaluwnest dat aan een kruitvat hangt was in 1924, zo tussen twee wereldoorlogen in, een wel heel pregnant en raak beeld. Maar ja, dat is het nu nog steeds. En "Krakatiet" zit vol met dit soort beelden: daardoor is het uiterst overtuigend als anti-utopische science-fiction, en als waarschuwing tegen de demonische krachten die huizen in de mens. Het boek is dus zeer te bewonderen omdat het annu nu net zo verontrustend is als in 1924.
Maar nog mooier en bewonderenswaardiger vind ik dat dit boek veel meer is dan alleen maar verontrustend en anti-utopisch. Het is ten eerste ook oerkomisch en hilarisch grotesk, vol scenes waar Monthy Python nog een puntje aan kan zuigen. Het is daarnaast ook tot de rand gevuld met onderhoudende en spannende avonturen, waarin Prokop koortsachtig en voortblunderend zo'n beetje heel Tsjechie doorkruist. Het bevat naast alle verontrustende of komische kolder ook veel opmerkelijk dichterlijke passages, zoals bijvoorbeeld: "Hoe wonderlijk lopen de wegen der wereld. Wat zou het een ingewikkeld vormenspel opleveren wanneer je al je stappen en reizen in kaart zou brengen! Want met al je stappen schets je je eigen landkaart". Het boek zit vol megalomane droom en almachtsfantasie, die aan de ene kant nogal idioot en afschuwwekkend zijn maar aan de andere kant soms ook verontrustend herkenbaar en zelfs ontroerend. Want het vergeefse verlangen om heel de wereld te kunnen omvatten ontroert ook door zijn vergeefsheid. Maar met name op het eind van "Krakatiet" staan er ook sprookjesachtig mooie passages over de schoonheid van het kleine, fragiele en onaanzienlijke. Ook bevat "Krakatiet" een aantal liefdesgeschiedenissen, van de onooglijke maar kennelijk erotiserende Prokop met meerdere vrouwen. Die liefdesgeschiedenissen zijn dan weer buitensporig grotesk en vol grillige irrationele begeerte, en illustreren daarmee dat de menselijke binnenwereld al net zo explosief is als alle materie om ons heen; de geliefde vrouwengestalten zijn eerder metamorfoserende droombeelden dan personages, droombeelden bovendien die veranderen van lelijk naar mooi en van angstwekkend in lachwekkend kolderiek. En toch hebben die lachwekkende liefdesgeschiedenissen ook hun poetische en ontroerende elementen; Capek offreert ons de totale parodie OP en tegelijk de intense poezie VAN liefdesgeschiedenissen.Hij vervormt alles wat wat meenden te verstaan onder het begrip "liefde", en uit die vervorming ontstaat dan iets wat tegelijk poetisch en grotesk-komisch is. Geen idee hoe hij het voor elkaar krijgt, maar hij krijgt het voor elkaar.
Wat ik dus vooral bewonder aan het boek is zijn groteske veelvormigheid. Het boek bevat zeker veel waarschuwend vermaan, omdat het in zulke pregnante beelden de irrationele en onbeheersbare explosiviteit laat zien van onze wereld en onze geest. Het waarschuwt dus tegen het irrationele binnen en buiten ons. Maar tegelijk is het volgens mij ook een carnavalesk vrolijke lofzang op het irrationele, door de uitbundig komische stijl en de groteske maar poetische liefdes. Ik lees dit boek vooral als een soort dichterlijke evocatie van het irrationele, en van alle onheilspellende en lachwekkende kanten daarvan. Behalve een onheilspellend boek is het dus vooral ook een enorm dichterlijk, fantasievol en rijk boek. "Krakatiet" is voor mij niet alleen een anti-utopische waarschuwing, maar ook een lofzang op de grillige veelvormigheid. En daarom heb ik ook zeer van "Krakatiet" genoten.
Het onnavolgbaar grillige en groteske verhaal wordt in beweging gezet door de maffe scheikundig ingenieur Prokop, die een alles verwoestende springstof heeft uitgevonden met de naam Krakatiet (naar de explosieve vulkaan op het eiland Krakatau). Zelf raakt hij die springstof door allerlei koortsachtige verwikkelingen eerst kwijt, terwijl anderen er fanatiek jacht op maken, want met die springstof heb je een soort Faustiaanse almacht over de hele wereld, en ook het bijna orgiastisch makende vermogen om de hele schepping in vlammen te verzengen of om de wereld te transformeren door middel van explosieve alchemie. Het principe van die springstof is atoomsplitsing: je zou dus kunnen zeggen dat Capek anno 1924 reeds de atoombom voorzag. Tegelijk is die springstof ook een soort groteske metafoor die naar WO I verwijst, de vernietigende oorlog die toen nog erg vers in ieders geheugen zat. En tevens is '"krakatiet" voor Prokop het bewijs dat het hele menselijk bestaan en de hele wereld doordesemd is van explosief materiaal. Want: "Al wat is, vormde een standvastig, geduldig afwachtend explosief [...]. Al wat gebeurt, de omloop van de sterren en tellurische bezigheden, alle entropie, het vlijtige en onverzadelijke leven zelf, dat alles knabbelde slechts oppervlakkig, hasst onmerkbaar en onmeetbaar aan deze ontploffingskracht die materie heet. Je moet dus weten dat de keten die haar bindt niet meer is dan spinrag dat over de ledematen van een slapende tiran ligt; geef me de macht hem op te porren en hij doet de aardkorst sidderen en werpt Jupiter op Saturnus. En jij, mensheid, bent enkel een zwaluw die haar nest onder de kap van het kosmische kruitmagazijn heeft weten vast te maken; je kwettert in de oosterzon, terwijl in de vaten onder je stilletjes het verschrikkelijke potentieel van de ontploffing rommelt...".
Prachtige passage, vind ik: mooi vind ik vooral het contrast dat Capek oproept tussen de fragiliteit van ons eigen bestaan (met tere beelden als spinrag, een zwaluw, een zwaluwnest) en de onmetelijke explosiviteit van het bestaan rondom ons. Dat ons hele bestaan niks meer is dan een zwaluwnest dat aan een kruitvat hangt was in 1924, zo tussen twee wereldoorlogen in, een wel heel pregnant en raak beeld. Maar ja, dat is het nu nog steeds. En "Krakatiet" zit vol met dit soort beelden: daardoor is het uiterst overtuigend als anti-utopische science-fiction, en als waarschuwing tegen de demonische krachten die huizen in de mens. Het boek is dus zeer te bewonderen omdat het annu nu net zo verontrustend is als in 1924.
Maar nog mooier en bewonderenswaardiger vind ik dat dit boek veel meer is dan alleen maar verontrustend en anti-utopisch. Het is ten eerste ook oerkomisch en hilarisch grotesk, vol scenes waar Monthy Python nog een puntje aan kan zuigen. Het is daarnaast ook tot de rand gevuld met onderhoudende en spannende avonturen, waarin Prokop koortsachtig en voortblunderend zo'n beetje heel Tsjechie doorkruist. Het bevat naast alle verontrustende of komische kolder ook veel opmerkelijk dichterlijke passages, zoals bijvoorbeeld: "Hoe wonderlijk lopen de wegen der wereld. Wat zou het een ingewikkeld vormenspel opleveren wanneer je al je stappen en reizen in kaart zou brengen! Want met al je stappen schets je je eigen landkaart". Het boek zit vol megalomane droom en almachtsfantasie, die aan de ene kant nogal idioot en afschuwwekkend zijn maar aan de andere kant soms ook verontrustend herkenbaar en zelfs ontroerend. Want het vergeefse verlangen om heel de wereld te kunnen omvatten ontroert ook door zijn vergeefsheid. Maar met name op het eind van "Krakatiet" staan er ook sprookjesachtig mooie passages over de schoonheid van het kleine, fragiele en onaanzienlijke. Ook bevat "Krakatiet" een aantal liefdesgeschiedenissen, van de onooglijke maar kennelijk erotiserende Prokop met meerdere vrouwen. Die liefdesgeschiedenissen zijn dan weer buitensporig grotesk en vol grillige irrationele begeerte, en illustreren daarmee dat de menselijke binnenwereld al net zo explosief is als alle materie om ons heen; de geliefde vrouwengestalten zijn eerder metamorfoserende droombeelden dan personages, droombeelden bovendien die veranderen van lelijk naar mooi en van angstwekkend in lachwekkend kolderiek. En toch hebben die lachwekkende liefdesgeschiedenissen ook hun poetische en ontroerende elementen; Capek offreert ons de totale parodie OP en tegelijk de intense poezie VAN liefdesgeschiedenissen.Hij vervormt alles wat wat meenden te verstaan onder het begrip "liefde", en uit die vervorming ontstaat dan iets wat tegelijk poetisch en grotesk-komisch is. Geen idee hoe hij het voor elkaar krijgt, maar hij krijgt het voor elkaar.
Wat ik dus vooral bewonder aan het boek is zijn groteske veelvormigheid. Het boek bevat zeker veel waarschuwend vermaan, omdat het in zulke pregnante beelden de irrationele en onbeheersbare explosiviteit laat zien van onze wereld en onze geest. Het waarschuwt dus tegen het irrationele binnen en buiten ons. Maar tegelijk is het volgens mij ook een carnavalesk vrolijke lofzang op het irrationele, door de uitbundig komische stijl en de groteske maar poetische liefdes. Ik lees dit boek vooral als een soort dichterlijke evocatie van het irrationele, en van alle onheilspellende en lachwekkende kanten daarvan. Behalve een onheilspellend boek is het dus vooral ook een enorm dichterlijk, fantasievol en rijk boek. "Krakatiet" is voor mij niet alleen een anti-utopische waarschuwing, maar ook een lofzang op de grillige veelvormigheid. En daarom heb ik ook zeer van "Krakatiet" genoten.
March 18, 2019
Čím víc Čapka čtete, tím víc se vám líbí. Empiricky ověřeno.
Krakatit jsem znovu zvedl prvně od střední školy, takže vlastně jako by to bylo poprvé. Hlavní linka se točí kolem vědeckého pokroku a jeho zneužitelnosti, to tady asi nemusím omílat, ale mně přišly stejně zajímavé všechny účinkující ženy, které s Prokopem i dějem zmítají víc než Krakatit. Každá z nich přitom reprezentuje kromě určitého typu ženy také nějaký segment společnosti (Anči venkov/prostotu/náboženství, princezna zdegenerovanou aristokracii ale i silnou vůli, anarchistka rozpad mravů v městské společnosti a následnou bezradnost, slečna se závojem jakýsi nedosažitelný ideál).
Také Prokopa lze číst ve více významových rovinách - jednak on (a jeho Krakatit) ztělesňují vědu, dále reprezentuje základní humanistické hodnoty, ale zajímavé je číst ho i na genderové rodině.
A to jsou jen hlavní postavy, samostatný rozbor by třeba zasloužil i takový Carson, goetheovský Daimon-Mefisto nemluvě o božském dědouškovi na konci. No prostě si to přečtěte :)
Krakatit jsem znovu zvedl prvně od střední školy, takže vlastně jako by to bylo poprvé. Hlavní linka se točí kolem vědeckého pokroku a jeho zneužitelnosti, to tady asi nemusím omílat, ale mně přišly stejně zajímavé všechny účinkující ženy, které s Prokopem i dějem zmítají víc než Krakatit. Každá z nich přitom reprezentuje kromě určitého typu ženy také nějaký segment společnosti (Anči venkov/prostotu/náboženství, princezna zdegenerovanou aristokracii ale i silnou vůli, anarchistka rozpad mravů v městské společnosti a následnou bezradnost, slečna se závojem jakýsi nedosažitelný ideál).
Také Prokopa lze číst ve více významových rovinách - jednak on (a jeho Krakatit) ztělesňují vědu, dále reprezentuje základní humanistické hodnoty, ale zajímavé je číst ho i na genderové rodině.
A to jsou jen hlavní postavy, samostatný rozbor by třeba zasloužil i takový Carson, goetheovský Daimon-Mefisto nemluvě o božském dědouškovi na konci. No prostě si to přečtěte :)
May 20, 2020
Překousat Krakatit mi dalo strašně práce, což je s podivem. Každýho Čapka jsem dosud slupla jako malinu a protože se považuju za jeho přední groupie, totéž bych nejradši udělala i s panem Karlem, kdyby ještě žil. Samou láskou bych ho sežrala odd špiček lakýrek až po tu frajerskou čapku. I s fajfkou, a to prosím už nějakých těch pár roků nekouřím.
Krakatit ale jako by mi rostl s každou stránkou v puse a zasekával se v krku. Prokop byl vysloveně odpudivá a otravná postava, a celé mi to od prvního "s večerem" po závěrečné "beze snů" ani trochu nesedlo.
Aspoň taky jednou vidím, že můj super hrdina Karel měl i svoje slabší chvilky. Ta třetí hvězdička je z lásky.
Krakatit ale jako by mi rostl s každou stránkou v puse a zasekával se v krku. Prokop byl vysloveně odpudivá a otravná postava, a celé mi to od prvního "s večerem" po závěrečné "beze snů" ani trochu nesedlo.
Aspoň taky jednou vidím, že můj super hrdina Karel měl i svoje slabší chvilky. Ta třetí hvězdička je z lásky.
February 25, 2022
Jazyková stránka je samozřejmě brilantní, to jsem čekal. Naopak jsem nic nečekal od zbylých aspektů, protože jsem vlastně neznal děj ani postavy. A obojí mě dost zklamalo. Červená knihovna na pozadí strachu z apokalypsy sice fajn, ale dobrá poloviny knihy je furt to samé dokola. A konec byl taky přestřelený, ale aspoň byl nečekaný.
February 18, 2019
Komiksové spracovanie ma rozhodne zaujalo. Oceňujem kresbu -myslím, že práve vďaka nej by si táto kniha vedela podmaniť čitateľa i bez slov.
Krakatit je nadčasové dielo a myslím, že nech bude akokoľvek spracované, myšlienka a duch knihy zostane navždy rovnaký.
Krakatit je nadčasové dielo a myslím, že nech bude akokoľvek spracované, myšlienka a duch knihy zostane navždy rovnaký.
December 5, 2025
Úplny masterpiece. Nuuveriteľná poetika viet, celkový príbeh a hlavne psychológia postáv. Ako obstojí veda v kontexte ľudskej psychológie a nad rámec krakatitu dnes aj spoločnosti? Sebelepšia vakcína je len tekutina v skúmavke, ak ju spoločnosť odmietne. Veda je iba tak dobrá (a účinná) akí vedci (ľudia) za ňou stoja.
December 13, 2023
Čapek, ma con un protagonista febbrilmente dostoevskiano (e che starebbe bene anche in Bulgakov).
Plauso all'Editore (come qualsiasi altro Editore che decida di tradurre e/o pubblicare/ripubblicare Č.)
Plauso all'Editore (come qualsiasi altro Editore che decida di tradurre e/o pubblicare/ripubblicare Č.)
June 1, 2025
Mystery, thriller, sci-fi, sex, drama, psychological dissection, soul, religion - there is everything in this book . One of the best Karel Capek's books, although I had more success in recommending reading https://www.goodreads.com/book/show/3... to my British friends
.
.
April 8, 2015
This is story about human's internal struggle in its essence. Science advancement, pressure to get it for military purposes on one side and desire of the scientist - still being a human - for simple pleasures of life and finding woman to love.
October 14, 2012
Klasika. Pro Čapka typické protiválečné téma.
Displaying 1 - 30 of 104 reviews