Zahrada mrtvých duší

by Lukáš Boček, Eva Bartošová (Illustrator)

Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.

Genres: Czech Literature, Fiction

312 pages, Hardcover

Published January 1, 2022

Reviews

[Eva Králová · Rating 5 out of 5]

Nejraději mám knihy, od kterých se nemůžu odtrhnout a Zahrada mrtvých duší takovou knihou rozhodně je.
Příběh je vyprávěn ze tří různých pohledů, a tak do poslední chvíle nevíte, komu a čemu vlastně věřit, i když pravdu někde uvnitř sebe po celou dobu tušíte.
Každá z postav velmi pomalu odkrývá závoj tajemného, ne zrovna veselého rodinného příběhu, jehož rozuzlení se dozvíte až v samotném závěru.
Čtivé a poutavé vyprávění, v ponuré a smutné atmosféře, kdy z každé strany cítíte závan melancholie... To vše napsáno nádhernou češtinou a doplněno krásnými ilustracemi.

"Dneska už ovšem vím, že problémy nikdy nezmizí, pokud od nich člověk jen odvrátí zrak. Naopak. Dál probublávají někde na hraně naší pozornosti a jen čekaj na příležitost, kdy vám vytrysknou do života."

[Shaxx · Rating 5 out of 5]

Výborný debut. Styl psaní mě neskutečně bavil, atmosféra je naprosto skvělá – melancholie a nostalgie jdou ruku v ruce, je to nasycené emocemi, které rezonují i po dočtení. I přes to, že se velmi rychle ukáže, jakým směrem bude příběh mířit (odhalení tajemství), tempo je pozvolné a střídá pohledy tří členů rodiny, včetně nedávno zesnulého otce rodiny. Jeho kapitoly, zejména v pozdější části knihy, mě velmi zajímaly, přinášely náhled do mysli, která pro běžně smýšlejícího jedince není zrovna pochopitelná a autorovi se podařilo tuhle část zvládnout na jedničku. Je smutným faktem denní reality, že problém (jak obyčejně nicneříkající a ploché se tohle slovo zdá vůči skutečnosti), který v příběhu rodinu rozerval na kusy, je bohužel v rodinném kruhu častější, než by se mohlo zdát a vzniká tak spoustu pochroumaných duší, které si to nesou po celý život. Ústřední postavy působily přirozeně, stejně tak dialogy, které ano – mnohdy byly takové „literární“, aneb neumím si moc dobře představit, že by probíhaly v reálném životě mezi dvěma osobami, ale i tak mi nepřišly křečovité a prostě to tam sedlo. Grafická úprava knihy je jedním slovem bomba – od obálky, až po vnitřní ilustrace. Budu se těšit na další knihu od autora.

[Vierka · Rating 4 out of 5]

Čo napísať? Veľmi som to potrebovala dočítať čím skôr, lebo ten dej so striedaním uhla pohľadu bol neskutočne napínavý.
Tušíte, že niečo nebude v poriadku už od začiatku s touto rodinou. To akým spôsobom sa niekdy chovali bolo fakt psycho.
Ľudia sú to vzdelaní, sčítaní, na pohľad dokonalí, ale to ,,ale” sa celú dobu dusivo plížilo v pozadí a nechcela som sa ho asi ani dozvedieť. Alebo vlastne chcela, ale…

[Hlav Nik · Rating 5 out of 5]

Tohle bylo naprosto hrozný. Naprosto hrozný v tom nejlepším slova smyslu.

Musela jsem odložit všechno ostatní, abych to dočetla, abych zjistila, kdo lže a kdo nelže a proč vůbec někdo takhle strašně lže. Protože někdo v té knížce lže úplně šíleným způsobem, i když si třeba sám myslí, že dělá věci přesně tak, jak by měl.

Neskutečný lámání srdce. 💔

Tohle by se fakt nikomu dít nemělo. Nic z toho.

Najít odvahu udělat, co je správný, je neuvěřitelně těžký. Poklona všem, kteří to dokážou. A teda i těmhle vymyšleným lidem v knížce.

Děkuju!

[Jitka Č. · Rating 3 out of 5]

Postupné skládání jednoho nepříliš lichotivého rodinného obrázku. Téma není moc těžké odhadnout už v první části knihy, rozplétání rodinného příběhu je ale zajímavé i tak - a přiznám se, že jsem si chvílemi nebyla jistá, k jakému rozuzlení se tedy nakonec dobereme.

Lukáš Boček napsal velmi důstojnou románovou prvotinu (tedy jestli jsem od něj něco nepřehlédla) a moc se těším na další autorova díla.

[Jana Kuchařová · Rating 5 out of 5]

Tohle bylo hodně náročné čtení a zároveň tak skvěle napsaný. Co vše dokáže jeden "otec" napáchat v rodině a v 2 dětských duších (na tělech). Od začátku jsem byla v napětí, co se v té rodině děje, proč a jak to vlastně všechno skončí. A zda v tomhle příběhu bude nakonec nějaká ta spravedlnost a úleva pro některé hlavní postavy. Na konci všechny ty skládačky tak nějak zapadnou na své místo. Masakr! Prolínání různých časových linek tomu hodně přidalo na napětí. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvělý!

[Bětka · Rating 3 out of 5]

Nezařadím se do zástupu obdivovatelů, protože jakkoliv jde o slušný debut, má dle mého příliš nedostatků.

Styl psaní je docela slabý, nepřesvědčivý. Šárčina hovorovost působí podobně na sílu jako Janova spisovnost. Nakonec nejlépe vyznívá Marek. I tak mě ale samotný jazyk nebavil, jakkoliv je kniha čtivá. Přišel mi jednoduchý a místy rušivý. Postavy občas ve svém vyprávění volily slova, která mi nezapadala do toho, jak se prezentovaly.

Téma není až tak originální, to nevadí. Způsob, jakým se k němu dostáváme, je postupně až otravný. Proč by proboha dospělé osoby volily způsob treasure huntu místo zpovědi či jednání na rovinu? To je přece strašně nepravděpodobné. Musím ale uznat, že se mi líbil trojí pohled a trojí časová rovina, se kterou autor pracoval velmi dobře. Myslím, že právě to je největší devíza knihy - závěrečná pointa je předvídatelná, celé to hledání vodítek nepravděpodobné a únavné, ale postupné spojování tří časových a vyprávěcích rovin v jeden celek je vlastně zábavné.

Intertextuální narážky mi zde v některých případech (ehm ehm, fialová liška a pan K.) přišly jako laciné berličky. Mnohem lépe vyznělo využití Durycha. Malý princ a Kafka byli hrozně na sílu a zejména z rozmluv Šárky s liškou mi bylo až trapně.

Navzdory průhledné pointě mě kniha bavila, je velmi čtivá a kvituji, že se autorovi podařilo vykreslit skutečně slizkého a nechutného predátora. Myslím, že až se Lukáš Boček vypíše, bude mít rozhodně co nabídnout.

(Pocitově jsem někde mezi dvěma a třemi, nakonec dávám ale tři, protože můj výsledný dojem vlastně není tak negativní, jak by se mohlo zdát)

[Jana Vaněčková · Rating 5 out of 5]

Česká literatura zasazená do českého prostředí si v sobě nese něco těžce popsatelného, neklidného a přitažlivého, na pomezí melancholie, tíživého klidu a hlasitého plynutí času. Chcete se vzdálit od ticha, ale jeho dostředivá síla vás přitahuje stále blíž a blíž.

Zahrada mrtvých duší je právě taková. Symfonie slov a lidských osudů, jejíž pochmurné tóny nemohou opustit záhadu jedné rodiny. Literární debut Lukáše Bočka mě pohltil, nejen pointou celého vyprávění, ale i jazykem a autorovou schopností vykreslit jednotlivé charaktery.

[Zuzana Konopáčová · Rating 4 out of 5]

Velmi těžké téma zneužití. Vyprávěno skrze tři postavy (dcera, syn, zesnulý otec) formou vzpomínek, dopisů a deníku. Příběh je vyprávěn s prvky magického realismu, což mi přišlo, že textu hodně pomohlo. Celé téma je pojato velmi citlivě. Syn Marek po smrti svého otce zjišťuje pravdu o svém dětství. Na začátku (snad až detektivního pátrání) je dopis od sestry Šárky, kterou už několik let neviděl.

[Adéla · Rating 2 out of 5]

Od začátku mi tato kniha připadala nevycválaná, jako by autor ještě nebyl vypsaný. No a pak se ukázalo, že se jedná o prvotinu!

Je to tak zvláštně uchopené a podané, místy až nelogické, velký průser ale byl pro mě moment, kdy k postavě Šárky promlouvá liška z Malého prince!!! No thank u.

[Veronika · Rating 5 out of 5]

Ke knize toho asi nedokážu moc napsat, aniž bych vyzradila něco, co by pokazilo zážitek ze čtení tomu, kdo se na knihu teprve chystá. A zážitek to zcela určitě je!

Jak praví samotná anotace, je to příběh rodinného tajemství, jež mělo zůstat pohřbeno. Po pár stranách není těžké odhadnout, v čem to rodinné tajemství bude spočívat. Ale v tomto případě platí, že cesta (v tomto případně cesta k odhalení rodinných traumat) je cíl.

Autora knihy znám, tak jsem měla možnost z povzdálí sledovat i to, co vydání knihy předcházelo. Díky tomu jsem i předem viděla (nebo v podání samotného autora slyšela) pár ukázek, ze kterých jsem tušila, že se mi bude knížka líbit. Nicméně při čtení samotném jsem byla neustále překvapována, jak vypiplaný a vyzrálý text to je. Vzhledem k tématu by jeden řekl, že to nebude zrovna jednoduché čtení. Jednoduché to určitě není, ale čtivé to je zcela určitě. Tohle je rozhodně jedna z knih, kdy ačkoliv si v jednu chvíli říkáte, že tohle už bude dneska určitě poslední kapitola, stejně nakonec začnete číst tu další.

A nutno samozřejmě zmínit i to, že kniha je díky svému grafickému zpracování a ilustracím Evy Bartošově krásná i na dotek a na pohled.

[Book is always the answer · Rating 5 out of 5]

Co říct? Snad jen to, že tato kniha mě po dlouhý době prosadila na zadek.
Tolik bolesti, tolik utrpení, ale podané tak zajímavě, že nedokážete knihu odložit a v podstatě se rochníte v bolesti a záhadě jedné rodiny.
Tohle rochnění většinou zvládám, ale tentokrat mě to zasáhlo vic, než bych očekávala. Diky autorovi, který se mi dokázal dostat pod kůži.

[n_iko_l · Rating 4 out of 5]

U této knížky mi přišlo, že jsem již při méně než 100 stranách dokázala odhadnout zápletku. Byla jsem zklamaná, když jsem se přesvědčila, že jsem ji vážně uhodla? Možná, trochu, ale ta kniha je psaná tak krásně (byť pojednává o tom, o čem pojednává) a čtivě, že jsem ji dočetla skoro jedním dechem.

+ tedy obsahuje velice krásné ilustrace, které knize ještě přidávají na dojmu, který má vyvolat

Celkově tedy moc fajn, škoda předvídatelnosti.

[Markéta Balíčková · Rating 5 out of 5]

Tak tahle knížka mě naprosto dostala. Udržovala mě v nevědomosti a očekávání až do úplného konce. Je to úžasná knížka, řeší velice těžká témata, donutí vás nad vším hrozně přemýšlet. A tak krásným jazykem napsanou knížku jsem dlouho nečetla.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.

Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.

V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.

Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.

Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.

V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.

Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.

S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.

I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.

[jaroiva · Rating 3 out of 5]

Začátek mě bavil, než mi došlo, o co půjde. Pak už mi to přišlo zbytečně protahované, "tajemné jako hrad v Karpatech".
Na prvotinu ale slušné. Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha psaná.
Líbí se mi střídání pohledů různých osob, ale připadá mi, že z rodinného "tajemství" udělal autor pokladovou hru.

[Š · Rating 4 out of 5]

4*/5
Je pro mě velmi obtížný tuhle knihu hodnotit.
Anotace mnoho nenapoví, ale to je asi stejně nejlepší. Věděla jsem, že to je česká depka a s tím jediným jsem do toho šla.
Na první dobrou mě zaujal autorův jazyk, který je sice nespisovný, ale přesto se mi několikrát stalo, že jsem se nad některými větami zastavila, četla je znovu a přemýšlela nad tím, jak L. Boček dokázal jednoduché myšlenky, pocity a skutečnosti vyjádřit tak působivě.
Velmi zajímavým pro mě byl způsob vyprávění příběhu. Kapitoly ze tří úhlů pohledu, ale stejně jsem hlavně ze začátku dost plavala v tom, o co v příběhu vlastně jde. Ale v vlastně v dobrým slova smyslu? Nějak jsem tušila, že to tak být má (a bylo). Postupně jsem si skládala jednotlivý střípky, byť za každou jednou nalezenou odpovědí následovalo několik dalších nových otázek. Postupně děj začal získávat obrysy a mně poměrně brzo došlo, o co asi jde. Vlastně si kladu otázku, jestli jsem na to tak brzo přijít měla? Určitě tam bylo spoustu náznaků, ale... Můj osobní pocit je ten, že jsem jako čtenářka mělo mít pocit a podezření, ale ne jistotu. Ale i když jsem tušila, stejně tam bylo hrozně moc otazníků. Nejvíc fascinující pro mě ale bylo, jak mě položil ten konec. Bylo mi fyzicky zle, což se mi u knih stává málo kdy. Překvapilo mě, jak mě hrozně zasáhlo potvrzení něčeho, co jsem na 90% věděla. Ale ta jistota, to, jak to bylo podaný. Dalo to všem těm předchozím kapitolám naprosto odlišnej rozměr. Jenže v tom je pro mě ten háček. Jak hodnotit knihu, která dává smysl a má takovej ten správnej působivej efekt až díky posledním pár kapitolám? V případě Zahrady mrtvých duší to ale asi dává smysl. Zpětně mi totiž začalo docházet ještě víc věcí.
Aniž bych cokoli spoilerovala, díky tomu konci jsem si řekla wow, všechno, co jsem celou dobu četla naprosto perfektně odráží, co může způsobit trauma. Ale možná ještě víc mě zasáhly myšlenky Katky. Že to všechno kladla za vinu sobě. Vlastně jsem si díky knize položila otázku, kterou v tomto kontextu nikdy - je lepší nevědět a žít s jakýsi klidem a iluzí, anebo znát pravdu, byť to bolí?
O knihách jako je tahle se mi píše a mluví těžko. Rozhodně ji ale doporučuji. Především pro to, jak téma (o kterém ale nevíte, jaké je) zpracovává. A ten jazyk za to taky fakt stojí.

[Zuzana Schedová · Rating 4 out of 5]

Jak říká Kája, česká depka, ale skvělá. Zahrada mrtvých duší je debutem mladého českého spisovatele Lukáše Bočka, který se rozhodl, že nám ukáže, jak to může vypadat, když se začnou odkrývat podivná rodinná tajemství a že ne vždy vytahování kostlivců ze skříně je ten dobrý nápad. Některá tajemství by někdy neměly uzřít světlo světa.
Markův táta zemře za podivných okolností. Najednou se objeví zvláštní vzkaz od jeho dávno ztracené sestry Šárky, o které už neslyšel hodně let a která jednoho dne přerušila všechny vazby s rodinou. A tak se spojí s nejlepší kamarádkou Šárky Lenkou a společně se vydávájí cestou po stopách, které pro nich Šárka vytvořila. Vypadá to totiž tak, že ona přesně ví, co před všemi těmi lety skutečně stalo a co vedlo k rozpadu rodiny i ke smrti jejich otce.
Zahrada mrtvých duší je smutné a hodně temné čtení. Zaleze vám pod kůži, škrábe na místech, které jste ani nevěděli, že tam máte a je vám u čtení tak nějak nedobře. Moc jsem ale ocenila propojení detektivní linku a způsob jakým nám příběh podal Lukáš Boček, bylo to napsané poutavě a přemyslené do posledního detailu. Ano, je to téma, které se v české literatuře objevuje docela často, ale to, jak se ho povedlo zpracovat autorovi, si dovolím říct, že je jíné, zajímavé a rozhodně stojí za pozornost. Navíc mě moc zaujal celkový vizuál knihy a hlavně ilustrace, které doplňují příběh a dávají mu tak ještě další důležitý rozměr. Za mě je to skvělý počin a už teď se těším s čím dalším přijde autor příště.

[Bosorka · Rating 3 out of 5]

Kniha, u níž velmi záhy zjistíte, kam se bude ubírat. A pak čtete, protože si říkáte, co kdyby to nebylo tak přímočaře jasné, co když to nakonec bude jinak, než si celou dobu myslíme. Jenže není. Tak pak čteme a sledujeme jen to, jak se k rodinnému tajemství propracovávají pomalu ale jistě jednotliví zúčastnění. A možná nám to připadá zbytečně natahované. A místy vlastně poměrně nepravděpodobné chování jednotlivých postav (zvlášť tedy Šárčino).
Jak už někteří poznamenali, podobná témata máme poslední dobou servírovaná jak oblíbené jídlo v hospodách, takový smažák české literatury. A musím říct, že když jsem se v příběhu dostala velmi záhy k místu, kde mi začlo svítat, kam půjde dál, ztratila jsem chuť. Stejně, jako jsem už přejedená smažáku, tak se mi ani tady nechtělo pokračovat.
K pokračování mě přiměl vytříbený autorův styl, píše pěkně, slušně pojal jednotlivé osoby, kterým všem třem dal do vínku typický jazyk a styl. Zároveň je to z jeho strany jakási pocta klasické literatuře, kdy smeká před velkými literárními díly a stejně jako táta pro Šárku udělal především to, že ji naučil milovat knihy, se možná i Boček snaží o totéž pro své čtenáře ( i když s Psohlavci by mě fakt asi nepřesvědčil).

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Zprvu bych ráda řekla, že se kniha nečte snadno. Nejde o styl psaní, jako spíše o zvolené téma. Knihu jsem si musela dávkovat, číst ji postupně.
Playlist krásně doplňoval atmosféru knihy, prohluboval emoce.
To, kam příběh bude směřovat, mi bylo jasné po prvních pár přečtených stranách. Celou tu dobu jsem však doufala, že jsem se spletla, že to přece takhle neskončí. Skončilo.

Kniha nesedne každému.
Na to, že jde o autorův debut, tak je kniha skvěle propracovaná a velmi dobře napsaná.
Lehce mi nesedla ta pasáž s liškou a kapitoly z pohledu Jana, proto nedávám plný počet hvězd. Jinak ale knihu mohu doporučit.
_ _ _ _ _ _ _
“Promnu si oči a úvahy se mi rozjedou na plný obrátky. Nechci ani pomyslet, čím si ségra musela projít. A možná ještě pořád prochází. Ani už si nejsem jistej, jestli to chci vědět. Přijdu si slabej. Jako jen tence potaženej životem. Kdybych se to snažil popsat, asi řeknu, že mi připadá, jako bych překročil mez, kdy… už samotnou touhu dopátrat se pravdy začíná přebíjet strach, že na konci týhle cesty nenajdu nic jiného než spoustu bolesti.”

[Veronika Vočadlová · Rating 5 out of 5]

Kdybych nejela na knižní pobyt s @hlavaplnaknih tato kniha by mi pravděpodobně unikla a musím přiznat, že by mi to bylo moc líto.

Lukáš mě totiž ve své knize dokázal upoutat od první stránky. Příběh, který byl postupně odkrýván mě zajímal, přemýšlela jsem o něm i mimo čtení a stále dumala, jestli si zápletku myslím správně nebo jestli to vše je jen jeden velký blud.

Rodinné neštěstí naservírované skrze vyprávění tří postav - otce, dcery a syna. V knize mi chyběl pohled matky, kterou zpětně nedokážu omluvit, ani ji politovat. Vlastně mě tato postava dost rozčilovala už v počátku čtení.

Kniha obsahuje jednu drsnější scénu. Za mě v té knize prostě musí být, aby přidala surovosti na poselství, které kniha zanechává.

Za mě šlo o úplně jiné čtení, než které obvykle vyhledávám, ale svým silným příběhem se zařadilo mezi ty, na které delší dobu nezapomenu. Lukáše si píšu na seznam a doufám, že brzy si přečtu další jeho dílo a že na to nebude potřeba ani ta pandemie.

Celkové hodnocení: 5* z 5*

[Štěpánka Levá · Rating 5 out of 5]

Zahrada mrtvých duší je rodinné drama. Příběh opředený tajemstvím a nejistotou, zda to co víme je opravdu tak, jak si myslíme nebo si s námi autor i představivost zahrává a celé to je docela jinak.

Příběh je o Markovi, kterého poznáváme už jako dospělého. O Šárce, jeho starší sestře, která zmizela a léta ji nikdo neviděl ani o ní neslyšel. Právě Šárka by mohla být klíčem ke všemu co se děje a co Marek nechápe.
Prostřednictvím Šárky se vracíme do minulosti a poznáváme zvláštní historii celé rodiny. V průběhu knihy se k tomu přidá deník jejich otce a to vám zamotá hlavu a začnete pochybovat. Je to tak jak říká Šárka? Nebo má pravdu Jan ve svém deníku?
Otevírá se celkem vážné téma, na které myslím v českých knihách zase až tak často nenarazíme. A zpracované je více než dobře.
Problémy, které má Marek i Šárka jsou vlastně propojené, vše souvisí se vším. Hrozně jsem Šárce fandila, obdivovala její vůli k přežití a vytrvalost v tom co se rozhodla udělat. Naopak jejich matka pro mě byla naprosto nepochopitelná. Takovej studenej psí čumák a vůbec bych ji nenazývala matkou!

Je to těžké čtení pokud jde o téma, které si Lukáš zvolil. Ale čte se to samo. Miluju ten jazyk jakým je to napsané, tu slovní zásobu, obraty a různá přirovnání. Vlastně to bude znít trochu masochisticky, ale mám chuť si Zahradu přečíst znova, teď hned. I přes to, že ten konec je naprosto brutální. S každou otočenou stránkou jsem zadržovala dech a čekala jsem co bude dál. Ten konec, ten budu mít v hlavě hodně dlouho. Lukáše Bočka mám od teď v hledáčku a těším se na jeho další tvorbu. Laťku nastavil hodně vysoko.

Ještě zmíním, že kniha je nádherně graficky zpracovaná. Je proložena ilustracemi, které knize dodávají ještě více tu tajemně depresivní náladu.

[Martina Jandová]

Opět je mi žinantní knihu hodnotit hvězdičkami. Téma je na to asi příliš těžké. Styl psaní je ale samozřejmě jedinečný a z knihy je cítit velká propracovanost - příběhu, postav, emocí.

Na příběh stále myslím a skládám si ho znovu dohromady. Kdo o čem věděl? Proč se zachoval, jak se zachoval? Zároveň se ale musím přiznat, že konstrukce ve stylu rozplétání “záhady”/traumatu díky dopisům a indiciím na jednotlivých místech mi občas přišla až příliš komplikovaná, ačkoli chápu, proč se k tomu jedna z hlavních postav i autor uchýlili. Zvýšilo to napětí a čtenář/ka jen čeká nevyhnutelné. Ale pro mě to občas bylo takové zvyšování napětí pro napětí.

Na druhou stranu oceňuju, že v knize není příliš mnoho explicitních scén a nervozita a tíseň jsou přítomny skrze ticho a různé znepokojivé situace.

[Mili L · Rating 5 out of 5]

Z knihy mám husí kůži. Mísí se ve mně emoce. Kniha začíná nejprve smrtí otce (zde autor skvěle popisuje, jaké to je když na pohřeb vybíráte písnička a pak je už nikdy nejste schopni v životě slyšet - mám stejnou zkušenost a zde jsem s autorem naprosto souhlasila), pak se dovídáme, že sestra Šárka už roky není s rodinou v kontaktu... no a pak to začne a rozjede se příběh plný napětí. Je Šárka blázen? Vymýšlí si celou dobu? Viděla něco jinak, co tak prostě nebylo a její mysl si s ní pouze pohrávala?

V knize se střídají 3 pohledy: Šárky, Marka a otce. U otce si pořád člověk říká, jaký to byl slušný člověk, co chtěl hlavně dobro dětí a že to prostě takhle být nemůže, že je to blbost....

...a pak kniha graduje a graduje.... myslím, že závěr není pro každého. Ne každý by i snesl, kdyby se mu stalo to co Markovi na posledních stránkách....

Neskutečně silná kniha. Mrazí mě.

[lanius_minor · Rating 2 out of 5]

Proč já si to dělám? Proč to čtu, i když je ze všech anotací a recenzí zřejmé hlavní téma knihy, které mi nedělá dobře? Ne, nechci před ním strkat hlavu do písku, ale nechci číst další knihu o disfunkční rodině a už vůbec ne další knihu, kde to odskáčou děti. A že jich čeští autoři v posledních letech pustili do světa fakt hodně! Mám slabost pro jihočeské tvůrce a oceňuju i vyprávění téhož z pohledu různých postav, ale čím jsem starší, tím více vyhledávám knihy, které mě obohatí, obdarují, když už ne něčím pěkným, pak něčím výjimečným. A to se o Zahradě mrtvých duší říct nedá. Vlastně mě měly odradit už ty mrtvé duše v názvu.

[Marcel · Rating 5 out of 5]

Príbeh je o rodine, kde otec zomrel a jeho syn Marek začne pátrať po tom čo sa stalo. Marek postupne odhaľuje rodinné tajomstvá a snaží sa nájsť svoju sestru Šárku, ktorá od nich odišla pred rokmi a vedela by do prípadu vniesť väčšie svetlo.
Kniha sa číta veľmi dobre. Autor vás necháva stále na pochybách, už keď si myslíte, že viete tak ďalšia kapitola vás úplne zneistí.
Mimochodom kniha je prepracovaná do detailov a jedna z najkrajších kníh aké mám.
Moje hodnotenie je ⭐⭐⭐⭐⭐ a dávam do TOP kníh.

[Martina · Rating 4 out of 5]

The book about sexual abuse within a family is written in an interesting way, from the point of view of 3 members, Marek the son, Sarka the sister and Jan the father. Marek does not remember anything about what was happening in his childhood. And did the father really mean well what he did? Šárka left home and started searching for a proof to be able to confront her father and finally with the argument. But is there any winner, really?

[Romana Holubičková · Rating 5 out of 5]

Kniha, která vám vezme dech. Vezme vám dech tím, jak citlivě a poutavě vám podá takové silné a těžké téma, kterému se věnuje.
Tahle kniha mě opravdu dostala. Sice jsem od začátku tušila, kam příběh směřuje, ale to, že je kniha z části detektivka a ta cesta, jakou rodinné tajemství objebovaly samy postavy v knize, bylo skvělé.
Příběh knihy je úžasně zpracovaný, i když jeho hlavní téma je nesmírně těžké. Často jsem se nedokázala odtrhnout, jindy byly scény natolik těžké, že jsem musela knihu odložit.
Hlavní téma knihy, to děsivé rodinné tajemnství, které mnoha postavám zničilo život je skoro celou knihu podáváno v náznacích a citlivě, ale když to příběh vyžaduje, je odhaleno ve své syrové nahotě a to naprosto skvěle.
Autorova práce s pocity byla naprosto geniální. Dokázala jsem se do postav snadno vžít, soucítit s nimi, jiné nenávidět a celkově ve mně příběh vzbuzoval mnoho emocí. Zároveň k tomu je naprosto geniální i autorova práce se slovy, která příběh tak změkčuje a podává jemněji.
Postavy jsou vybrány a vykresleny naprosto skvěle. Hodně se mi líbilo, jak byl samotný příběh vyprávěný z více úhlů pohledu a jak je díky tomu vidět, že lidé mohou tu samou věc vnímat úplně jinak.
Celkově jsem si tuhle knihu zamilovala pro to, jak moc skvěle je napsaná. Tahle kniha vás rozerve, ale nebudete toho litovat.

[Edna Nová · Rating 4 out of 5]

Za mě už je tohle téma v české literatuře dosti ehm ehm ohrané. Poupátka. Houbařka. Vrány.
Nicméně patří to k těm nejsilnějším knihám. Takže se sakra těším, až autor napíše další prózu a tentokrát s jiným námětem.

[Ivo Válka · Rating 4 out of 5]

Dost těžké téma. Kniha se mi četla moc dobře a rád ji budu doporučovat dál. Příběh, který tušíte, jak skončí a doufáte, že to bude jinak. Nebude, bohužel. Knížka je krásná vizuálně, ilustrace, střídání barev...