Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně. Co ale mají společného hrdinové povídek deseti soudobých českých autorů, je fakt, že si svůj výlet představovali úplně jinak, a kdyby jen tušili, jak to dopadne, dost možná by zůstali doma…
Viktorie Hanišová (born 1980) debuted in 2015 with the well-received novel Anežka /Anežka, about the dysfunctional relationship of a mother and her adoptive daughter, concealed racism and stereotyping. Hanišová is a graduate in English and German from Charles University, Prague. She works as a translator and language teacher.
Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.
Jedeme na dovolenou je další povídkovou sbírkou z edice Česká povídka. Já povídku často nečtu, ale na další knihy v této sbírce se vždy těším. Líbí se mi, že má každá sbírka jednotné téma, ale každý autor ho zpracuje jinak. Původně jsem si plánovala vzít tuhle knihu s sebou na dovolenou, ale nakonec jsem si brala čtečku a jsem za to ráda. Většina povídek je totiž depresivní a melancholická a to zrovna není něco, co chcete číst na dovolené. . Sbírka obsahuje povídky pojednávající o muskulární dystrofii, o dovolené single matky se dvěma dětmi, o opilém otci hlídajícím děti u moře, o rozvodu, o smrti, o instagramu a realitě, o nevěře, o nuda pláži atd. Některé povídky jsou smutné, zato jsou autentické a na nic si nehrají. . U mě zvítězila povídka J. Katalpi s názvem Rozloučení. Krásně napsaný a velmi dojemný příběh, u kterého jsem uronila slzu. V těsném závěsu byly povídky od A. Bolavé a V. Hanišové. Anna napsala velmi originální a děsivou povídku a Viktorie aktuální a oči otevírající příběh.
Ke každé sbírce povídek přistupuji s opatrností. Přiznávám, že jsem nečekala veselé letní čtení, tak se mi to splnilo... Jen jsem se trochu zarazila až nyní, když si píšu svoje postřehy do Goodreads. Urna, genetická vada, utopený potapěč a další věci, které nutně nesouvisí s létem. Určitě tam za mne nepatří ta jásavá obálka, ono to pak vypadá, že to snad bude o cestování. Ale docela mne rozchechtala ta agilní důchodkyně na lodi. To byla hezká pointa. Autoři hrají na citlivou strunu, že jsme jen lidi, děláme (a opakujeme chyby), chováme se nelogicky a občas se dotkneme nekonečna. Za mne jako čtení na závěr prázdnin smutné, ale výstižné.