Na Šumavu, do Itálie, Kalifornie nebo na Warnemünde. Autem, vlakem, lodí nebo letadlem. S rodinou, čerstvou známostí, zaměstnavateli, ale i sama, jen tak s batohem. Míst, kam se vydat na dovolenou, způsobů, jak se tam dost, a možností, s kým onen čas strávit, je skoro nepřeberně. Co ale mají společného hrdinové povídek deseti soudobých českých autorů, je fakt, že si svůj výlet představovali úplně jinak, a kdyby jen tušili, jak to dopadne, dost možná by zůstali doma…
Viktorie Hanišová (born 1980) debuted in 2015 with the well-received novel Anežka /Anežka, about the dysfunctional relationship of a mother and her adoptive daughter, concealed racism and stereotyping. Hanišová is a graduate in English and German from Charles University, Prague. She works as a translator and language teacher.
Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.
Jedeme na dovolenou je další povídkovou sbírkou z edice Česká povídka. Já povídku často nečtu, ale na další knihy v této sbírce se vždy těším. Líbí se mi, že má každá sbírka jednotné téma, ale každý autor ho zpracuje jinak. Původně jsem si plánovala vzít tuhle knihu s sebou na dovolenou, ale nakonec jsem si brala čtečku a jsem za to ráda. Většina povídek je totiž depresivní a melancholická a to zrovna není něco, co chcete číst na dovolené. . Sbírka obsahuje povídky pojednávající o muskulární dystrofii, o dovolené single matky se dvěma dětmi, o opilém otci hlídajícím děti u moře, o rozvodu, o smrti, o instagramu a realitě, o nevěře, o nuda pláži atd. Některé povídky jsou smutné, zato jsou autentické a na nic si nehrají. . U mě zvítězila povídka J. Katalpi s názvem Rozloučení. Krásně napsaný a velmi dojemný příběh, u kterého jsem uronila slzu. V těsném závěsu byly povídky od A. Bolavé a V. Hanišové. Anna napsala velmi originální a děsivou povídku a Viktorie aktuální a oči otevírající příběh.
Ke každé sbírce povídek přistupuji s opatrností. Přiznávám, že jsem nečekala veselé letní čtení, tak se mi to splnilo... Jen jsem se trochu zarazila až nyní, když si píšu svoje postřehy do Goodreads. Urna, genetická vada, utopený potapěč a další věci, které nutně nesouvisí s létem. Určitě tam za mne nepatří ta jásavá obálka, ono to pak vypadá, že to snad bude o cestování. Ale docela mne rozchechtala ta agilní důchodkyně na lodi. To byla hezká pointa. Autoři hrají na citlivou strunu, že jsme jen lidi, děláme (a opakujeme chyby), chováme se nelogicky a občas se dotkneme nekonečna. Za mne jako čtení na závěr prázdnin smutné, ale výstižné.
I finished Jedeme na dovolenou feeling like I'd had a real argument with a smart stranger. Viktorie Hanišová makes a few leaps I couldn't follow, but the core idea is strong enough to carry the weight. It hits different if you've ever felt stuck in a rut. Good for people who like to push back, not for anyone who wants easy agreement.
The way Hanišová, Viktorie frames the conflict in Jedeme na dovolenou makes it clear that true liberation isn't handed down by leaders—it's taken back step by step.