Bouřný úsvit

Krysy apokalypsy #3

by Zuzana Hartmanová

Vyvrcholení postapokalyptické trilogie Krysy apokalypsy

Příliš mnoho chyb — a jistá dávka šílenství — zapříčinilo pád samozvaného spasitele. Jeho moc visí na vlásku a možnosti rychle docházejí. Zatímco Hiramoto přichází vyrovnat účty, ruiny na východě slibují Arumielovým odpůrcům nové začátky a relativní bezpečí. Ovšem magie ještě neřekla poslední slovo.

Pokud se podaří stvořit nového boha a díky tomu přivést zpět Vulpeho, mohli by obyvatelé Leru získat aspoň trochu času navíc. Jenže snahy o návrat prapůvodní hlavy lerského panteonu mohou mít vyšší cenu, než jsou démoni ochotni zaplatit. Nezbývá než sesbírat střepy rozbitého světa i vlastních životů a doufat v to nejlepší.

Genres: Fantasy, Czech Literature

397 pages, Paperback

Published September 29, 2022

About the author

Narodila se ve znamení Býka v roce 1990 ve slavné kolínské rovině, o níž pojednává lidová píseň, a jak to vypadá, pravděpodobně tam zapustila kořeny natrvalo. Už od útlého věku ví, že kniha je nejlepší přítel člověka, a tento vztah se pilně snaží utužovat. Pracuje jako knihovnice v oddělení digitalizace Městské knihovny v Praze a v mezi­čase odbíhá k recenzování pro Děti noci.

Čte především fantastiku, ale nepohrdne ani historickým či detektivním románem. První fantasy knihou, kterou přečetla a která ji zároveň nejvíce ovlivnila, byl Dračí princ od Melanie Rawn. Jednoho krásného rána si řekla, že zkusí napsat vlastní příběh, a od toho okamžiku nebylo cesty zpět…

Reviews

[Zuzana Hartmanová]

Většinou v knihách moc neškrtám, ale tady jsme pro jistotu škrtli poslední odstavec, aby to nepůsobilo až moc otevřeně. Ale kdybyste někdo náhodou chtěli vědět, jak zněla poslední věta, kterou jsem měla v hlavě několik let, než jsem ji konečně mohla hodit na papír (na kterém nakonec není), tak máte možnost :-D
(Můžete to brát jako "alternativní konec".)
...
Nedostali jsme jen místo jednoho vyšinutého vládce jiného?
Vulpe všechny přítomné sjel pohledem a zjevně nebyl spokojený s tím, co vidí. Pak se podíval přímo na Serpina. Hlasem, z něhož démony obešel chlad, položil základní otázku, na níž bohužel nikdo neznal odpověď.
„Kde je Arumiel? Kde je můj nezvedený syn?“

[Štěpán · Rating 4 out of 5]

Kdybych měl hodnotit knihu na části, tak první 2 části byly supr, ale v poslední části se stalo něco co jsem nečekal - byla pomalá, rozvleklá a zároveň velice uspěchaná. Celá třetí část má velkou atmosféru očekávání zvratů a posunutí příběhu, které přijdou, ale více působí jako teasing potenciálního sequelu, protože to není jen u jedné postavy, ale u všech. Ikdyž je poslední třetina urychlená a přelétává, tak v čem je opravdu zdařilá jsou momenty mezi postavami. Konflikty jsou reálné, postavy uplakané, nafoukané a správně podrážděné a je to radost číst.

I přes to, že mi nesedlo rozvržení poslední části je mojí největší kritikou to, že chci víc. Vědět víc o tom, jak funguje svět. Víc o tom, jak fungují nové mutace. Vědět, jak se postavy vypořádají s traumatem a změnami světa a neposledně ten otevřený konec. U epilogu mě spíš zamrzelo, že rychle obletěl ty neuzavřené věci, něco potvrdil, něco vyvrátil a já si říkám, že bych zvládl novou sérii popisující příběhy v epilogu. Takže chci víc.

Zuzana je supr autorka a celkově Krysy apokalypsy hodnotím jako parádní trilogii a těším se až se pustím do nějaké další její knihy.

[lili.darknight · Rating 5 out of 5]

Zuzana Hartmanová stvorila vskutku brutálny svet. Plný nebezpečnej mágie a navyše obývaný občas až príliš úzkoprsými ľuďmi. Dramatické udalosti predchádzajúcich dvoch kníh ich však prinútili prebudiť sa. Tento proces je však pozvoľný a opatrný. Teda si vyžaduje svoj čas a priestor. Autorka sa nebála dopriať ho nielen deju, ale aj postavám, čo bolo jednoznačne dobré rozhodnutie.

Pretože sú to práve postavy, na pleciach ktorých sedí osud celého Leru. Asi aj preto je väčšina zápletiek prezentovaná z pohľadu tých, ktorých sa najviac týkajú. S dôrazom za to, ako tieto udalosti na nich vplývajú. Nejde však len o psychiku a život jednotlivcov, ale aj vzťahy medzi dvojicami i väčšími skupinami. Takže áno, je to všetko zamerané na postavy, hoci v prípade každej z troch kníh sa aktéri v hlavných úlohách prestriekali.

Zatiaľ čo tá prvá najviac predstavovala Corva a Luc, tá druhá zase Garifa a všetkých v jeho bezprostrednom okolí. Táto tretia na výslnie vo väčšej miere stavia Sionaru. Hoci sa ich úlohy v jednotlivých príbehoch rôznia, vo výsledku sú dôležití všetci. Každý z nich predstavuje akési pomyslené vlákno a až spoločne je z toho sieť. A rovnako ako v sieti, všetko sa navzájom ovplyvňuje.

Čin jedného ovplyvní druhého, tretí zase zapôsobí na prvého či štvrtého a dalo by sa pokračovať. V niektorých momentoch ide takmer o ukážkový opis efektu motýlích krídel. Lebo v Lere to tak funguje – každá postava má v rukách moc niečo ovplyvniť a väčšina z nich sa o to aj pokúša. S čím sa nevyhnutne spája aj poznanie motivácie. V tomto smere ide o veľmi výživné čítanie, hoci v niektorých momentoch frustrujúce. Lebo ak poznáte pohnútky tej-ktorej osoby, je o to náročnejšie ich za niečo odsúdiť alebo vyslovene nenávidieť.

Dej je teda do veľkej miery ovplyvňovaný postavami. Takže viac ako o nejaké príbehové línie ide o činy jednotlivcov a ich vplyv na svet okolo nich. Jasné, objaví sa aj niekoľko akčnejších a krvavejších okamihov, ale tie sú skôr striedme. Pretože Hartmanová sa rozhodla, že na vyriešenie všetkých problémov nezvolí vojenské riešenie. Miesto toho prevláda skôr pacifizmus. Na stránkach teda postavy dokazujú, že niekedy nie je potrebné násilie a veľkolepé boje, aby sa svet okolo vás prestal rútiť do záhuby.

A keďže je kniha zameraná vyslovene na postavy, je podobné riešenie veľmi uveriteľné. Ale zároveň si vyžaduje svoj čas. Akákoľvek zmena je pomalá a väčšinou sa prejaví až za istý čas. Nehovoriac o tom, že musí nastať aj správny čas kedy niečo urobiť. Takže v niektorých momentoch je kniha zosobnením bolestného čakania. Čitateľ sa teda musí obrniť istou dávkou trpezlivosti. Výmenou za to dostane uveriteľnú záchranu sveta, v ktorej každý zohrá istú úlohu. Bez nutnosti vedenia zbytočných vojen.

Kniha Bouřný úsvit je primeraným zakončením postapokalyptickej trilógie. Hartmanová aj naďalej sústreďuje pozornosť na postavy. Na ich príbehy, ich prežívanie, ich vzťahy a tiež na to, ako toto všetko ovplyvňuje svet okolo nich. V duchu názvu série vlastne čitateľovi predstavuje preživších – pomyselné krysy, čo dokážu všetko prežiť. Zároveň však musia byť dostatočne silní, aby sa z toho aj spamätali. Aj vďaka tomuto zameraniu na postavy je pacifistický postup rebélie voči nefungujúcemu systému uveriteľný. Silno zastúpené sú však aj emócie, napätie, istá dobrodružnosť a tiež nezdolnosť ducha. Tempo je však pomalšie, takže knihu najviac ocenia tí trpezlivejší.


recenzia: https://book-addicts-kingdom.blogspot...

[Petra Machová · Rating 4 out of 5]

Začátek byl pro mě trochu táhlejší, ale pak se to slušně rozjelo (taky bez Garifa kafrajícího do děje to chvilku nebylo ono). Ke konci jsem netušila, jak to vlastně vůbec dopadne - mohlo se stát cokoliv. A řekněme, že u Arumiela bylo nejedno překvapení. Skvěle zakončené a přitom žádní klišé. Tahle trilogie stojí zato.

[Martina · Rating 5 out of 5]

Nejlepší zakončení trilogie, jaké jsem si mohla přát. Po první knize jsem byla dost skeptická, druhý díl mě přesvědčil, že to vlastně není vůbec špatný a třetí díl mě dostal.

Na 400 stranách dostanete úplně všechno. Akci, skvěle vykreslené (a někdy i trpící) postavy, nové informace o světě a fungování magie.

Ovšem čím víc se blížil konec, tím víc mám otázek. Na jednu stranu se mi nelíbí představa, že tohle má být vlastně všechno, už nebude žádné další pokračování. Na stranu druhou to ale chapu a vítám, muzu si aspoň představit, ze i přes to všechno to dobře dopadne.

Moc moc doporučuji celou sérii, zapisuji si ji k mým nej vůbec.

[Marie Domská · Rating 4 out of 5]

Celkově se mi série Krysy apokalypsy mooooc líbí. Spoustu postav jsem si oblíbila a s koncem jsem velmi spokojená. Jenom byla místa, kde jsem se trochu nudila. Ale to je spíš tím, že pád hlavního záporáka a tedy i vrchol knihy je uprostřed poslední dílu, ale spousta věcí ještě není úplně dořešena - pád záporáka je skoro jako teprve začátek 😉, takže má kniha celkem dlouhý dojezd. Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem mohla s postavami strávit ještě delší čas a dozvědět se o všem, co se jim stalo, než si mohly doopravdy vydechnout 😍

[Adéla Tůmová · Rating 2 out of 5]

Přiznám se, že jsem z knihy trochu rozčarovaná. Nečetla se mi zdaleka tak dobře jako první dva díly, pořád jsem měla pocit, že mi děj, to nejpodstatnější z celé knihy, nějak utíká mezi prsty. Osobně si myslím, že to bylo velkým množstvím postav, kterých bylo hlavně na začátku až moc a navíc měli jen velmi malý prostor pro svůj příběh, takže než jsem se začetla, už byl konec a čekal mě zase někdo jiný. Také jsem měla pocit, že bez příběhů některých postav bych se asi i obešla, pořád mi přišlo, že ne každý posouvá děj kupředu. Ta část mohla být klidně vyprávěna někým jiným. Navíc když už tam ta postava byla, poměrně velká část se věnovala tomu, jak se cítí, což by mi asi nevadilo, ale jak tam bylo na můj vkus až moc postav, začalo mě to pak trochu štvát. Kdyby jich bylo pět, tak v pořádku, ale takhle mě to čtenářsky zahltilo a můj zájem trochu upadal. Podobný pocit jsem kdysi měla při čtení některých dlouhých mang, kde ve volume 30 máte cca 17 postav a celkový příběh je strašně rozdrobený. Pořád to bylo docela fajn čtení, ale nevzbudilo to ve mně to nadšení jako předchozí knihy.

[Jane V. · Rating 5 out of 5]

Série Krysy apokalypsy se zařadila mezi mé absolutní knižní favority. Už od prvního dílu jsem se nedokázala odtrhnout a kdyby se mi do toho nevložily pracovní povinnosti, měla bych všechny tři díly přečtené raz dva. Strašně příjemné bylo to, jak vcelku poklidně vlastně poslední kniha plynula. Jestli toužíte po závěrečné epické bitvě, tady se jí nedočkáte. Dostanete toho ale mnohem víc. Autorka sází především na jednotlivé postavy a jejich osudy, o emoce tedy čtenář rozhodně nepřijde, naopak. Garif, Vesper, Corvus, Luciana, Serpin...Bylo naprosto perfektní pozorovat, jak se jejich osudy proplétají, jak se navzájem ovlivňují. Komplikovanější vztahy byste, mimochodem, jen těžko hledali :D O to víc však ve mě ty momenty rezonovaly. Jediná linka, u které mi přišlo, že trochu vyšuměla do prázdna, byla ta s bohyní zmaru. Ráda bych se do Leru někdy zase podívala, takže potají doufám, že má autorka nějaký návrat v plánu.
Krysy apokalypsy jsou ukázkou toho, proč by se čtenáři neměli bát české fantastiky, najdou se v ní totiž takovéhle poklady.

[Evie · Rating 5 out of 5]

Toľko zvratov na cca 400 stranách som nečakala. Bouřny úsvit nedokážem opísať ako epicky-akčné finále série. Úžasne sa to čítalo kvôli psychológií postáv a ich rozhodnutiam, ktoré sa budovali kúsok po kúsku. Dostali sme koniec, ale s tým že pero autorky ešte nedopísalo poslednú kapitolu na Lere. Ku koncu vznikalo viac otázok a odpovede zostali kdesi v nedohľadne. Dočkali sme sa toho, že sa vyriešili osudy niektorých postáv, či už v dobrom slova zmysle alebo nie. Každý dostal to čo si zaslúžil, aj to čo nie Dalo by sa povedať, že na Lere zavládlo akési pokulhávajúce neutrálne dobro

Dobrou správou je, že si autorka nechala otvorené vrátka vo svojom fantasy univerze. Takto môže naďalej robiť neplechu aj na našom Lere a dalších šiestich(?) kontinentoch, kedy sa jej zachce.

[Lucy Lillianne · Rating 3 out of 5]

Konečně jsme se dočkali a došli k cíli. První díly série mě přímo nadchly a neskutečně bavily. Sice zpočátku bylo těžké pochopit daný svět a jeho rozložení, ale stálo to za to. I u této knihy jsem tápala, ale to bylo především způsobeno dlouhou pauzou mezi knihami.

Kromě boje se vzpomínáním na předchozí děj, jsem trošku zápasila se stylem napsaného textu. Popravdě mi příliš nesedlo, jak se jednotlivé pohledy vyprávění rychle střídaly, a že jich bylo. Nestihla jsem se do toho pořádně vžít a už jsem byla zase někde jinde.

V této knize se ukazuje, že ne všechno musí končit válkou a krveprolitím. Což je dost netypické, ale zároveň osvěžující. Proč by pro jednou nemohlo něco jít spíše mírovou cestou? Ale mrzelo mě, že každá komplikace, která v průběhu přišla, byla vcelku rychle vyřešena, bez větších problémů. Žádné napínání, jestli se něco nezvrtne.

Jak už jsem dříve avizovala, v knize nenajdete žádný epický závěr, velkolepé ukončení, ani příliš napětí. Je to spíše jako životní příběh, pomalu plynoucí, bez větších překážek. Tak trošku to na mě působilo jako pohádka. Sice některé postavy autorka odpravila, ale většina došla do zdárného konce, který zůstal lehce otevřený, ale ne příliš. Přesto mám pocit, jakoby toho strašně moc nebylo ukončeno. Asi mám raději, když je napřímo všechno uzavřeno a vysvětleno...

Bylo to čtivé, ale i pomalé. Bez větších obtíží dojdete na konec, aniž by vás cokoli překvapilo, zarazilo, naštvalo, napínalo. Po všem, co se dělo, na mě asi moc optimistické, pozitivní až romantické zakončení příběhu...

[Josef Hrůza · Rating 4 out of 5]

Po nabušené dvojce působí poslední kniha trochu ospale. Věci se občas prostě dějí, protože nějak se to uzavřít muselo. Obzvlášť jedna slibná dějová linka se musela spokojit asi se třemi větami v epilogu. To je jakoby trošku škoda, těšil jsem se na nějakou tajemnou vypečenost.
Na druhou stranu, před Bouřným úsvitem jsem se prokousával knihou méně vypsaného autora.
V porovnání jsou třetí Krysy docela balzám na duši. Už se nikam neženou, jen tak posedávají, sledují východ slunce a užívají zasloužený odpočinek po tvrdé dřině. Ale dělají to pořád s řemeslným umem a lehce unikátním stylem, které neradno vnímat jako samozřejmost. Příběh se nedrží nějakých tradičních struktur, dělá si co chce a rozhodně nikam nespěchá, přesto že nám pomalu dochází stránky. Paradoxně pak svět působí živěji, skutečněji. Nic se nestalo proto, že je to zrovna konec knihy. Prostě takhle život na Leru probíhá. Bez pompy a bez pozlátka. Jako když se probudíte ráno před důležitou písemkou ve škole. Možná jste lehce nervózní a na výsledku záleží všechno, ale kafe chutná pořád stejně, do té tramvaje taky musíte, a když to konečně napíšete na výbornou, fanfáry z nebes nezazní. Prostě je hotovo a jdete s úsměvem domů.
Takový mám pocit z téhle knihy a svým způsobem to je uklidňující. Ne každý konec musí mít ohňostroje a crescendo.
Nakonec tedy velmi důstojná tečka za sérií.

[Klára Kosová · Rating 3 out of 5]

Jak? Jak mohl být ten konec tak špatný? První dvě knihy jsem četla jedním dechem a naprosto jsem věřila autorce, že přesně ví, kam příběh míří, že se na konci všechny dějové linky protnou a dospějí k nějakému uspokojivému (ne nutně velkolepému) závěru. Ale když jsem 100 stran před koncem se znepokojením seznala, že příběh nespěje ke konci, ale naopak se ještě dál rozvětvuje do mnoha dalších - mnohdy nelogických - zápletek, pochopila jsem, že autorka tam toho ještě na poslední chvíli chtěla narvat co nejvíc. Mnoho dějových linek pak bohužel vyznělo do ztracena, protože už nebyl prostor je objasnit. Nejvíc je to škoda u té s "novým bohem", která měla potenciál být oním vyvrcholením celé série. Místo toho dopadla stylem: "Ups, asi jsme to neměli dělat, stalo se." (Navíc by dávalo větší smysl, kdyby tím novým bohem bylo Lucianino dítě, jak jsme asi všichni předpokládali.) A taky musím podotknout, jak mě ke konci vytáčelo to neustálé řešení vztahových peripetií, které vznikly stejně jen tím, že se všichni zúčastnění chovali jako kkti (a ruku na srdce: chování mužských postav na mě nepůsobilo úplně věrohodně). Prostě chci říct, že kdyby autorka byla schopná obětovat některé nápady, vytyčit si jednu hlavní dějovou linku, ke které by se všechno sbíhalo, nemusela by pak příběh tak násilně utnout a všechno narychlo dovysvělit v epilogu. A je to sakra škoda.

[Martina Wolfová · Rating 3 out of 5]

Tolik jsem se na vyvrcholení celé série těšila, že to možná byla chyba, jelikož po dočtení posledního řádku, posledního písmene, mě napadlo jediné - to je jako všechno? Konec?

Bouřný úsvit se mi líbil a pokračování všech zajímavých linek mě potěšilo. Pomalejší tempo vyprávění mi zpočátku přišlo jako fajn způsob, jak se znovu ponořit do světa Leru a osudů mých oblíbených hrdinů. Za polovinou knihy mě začalo trochu znepokojovat, říkala jsem si, jak se chce tímto způsobem autorka dostat k velkému finále, které jsem po ději předchozích dvou dílů nedočkavě vyhlížela. No a pak jsem to konečně zjistila, a byla upřímně trochu zklamaná, protože nic takového se nekonalo. Epilog jako stručné zkratkovité shrnutí ve filmu ve stylu "několik měsíců po", osud Atshušiho na jeden odstavec... Myslím, že by příběhu slušely stránky navíc, nebo třeba rovnou další díl. Co s Lerem bude? Čekala jsem prostě něco jiného, a mé očekávání se nesetkalo s autorčiným záměrem.
I tak se ale těším, s čím novým Zuzana Hartmanová přijde příště :-)

[Katka Čermáková · Rating 2 out of 5]

Mám hrozný pocit viny ze svého hodnocení, když vidím, že se ostatním kniha tolik líbila a říkám si, jestli mi jenom něco neuniklo... Jsem zmatená. Kdyby se nejednalo o poslední díl, tak bych neváhala dát lepší hodnocení, ale Bouřný úsvit se mi jako zakončení zdá málo. Přirovnala bych to k seriálu, který je plně rozjetý a tvůrci najednou zjistí, že už nebude obnoven pro další sezónu, tak se snaží urychleně vyřešit všechny zápletky a zákonitě na půlku věcí zapomenou a druhá půlka je hrozně osekaná, nedodělaná. Možná si Bouřný úsvit ještě někdy znovu přečtu a uvidím, jestli budu mít lepší pocit.

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Závěrečný (?) díl trilogie je důstojným skoro-zakončením příběhu. Trochu jsem se musela prokousat částí, kdy se nic moc neděje, postavy po dlouhé době nikam nejdou ani nic neprovádí, a pouze si dávají do pořádku své životy a vztahy. Občas by možná nebylo na škodu nechat některé mužské postavy trochu více "macho", takhle to působí mírně nevěrohodně, ale v rámci žánru asi OK a ve výsledku mě kniha bavila.
Spousta dějových linek zůstala tak nějak napůl otevřených, pokud by se autorka někdy rozhodla k postavám a Leru vrátit, má na co navazovat.

[Eliška Jemelková · Rating 4 out of 5]

*3,75

Mini spoiler: doufám, že teda bude další trilogie nebo něco :⁠-⁠D

[knihomolka.janca · Rating 4 out of 5]

90%

[Suzanne · Rating 5 out of 5]

Garif Ungaar, velitel druhé kohorty, byl odsouzený k smrti a přibitý ke Zdi nářků. Jeho přátelé ho chtějí osvobodit, jenže jak něco takového provést přímo před nosem spasitelovi Arumielovi? Navíc umučenému Garifovi dochází síly a čas se mu krátí…

Mezitím se bůh smrti Corvus a bohyně života Luciana vydávají na nebezpečnou cestu přes Skleněnou poušť, aby prozkoumali zříceniny města, které se za ní nachází. Třeba se jim konečně podaří najít místo, kde by lidé i démoni mohli žít v klidu a míru bez Arumielovy nadvlády a strašlivých magických bouří. Jenže k záchraně celého Leru před zdivočelou magií je třeba, aby čistokrevní démoni stvořili nového boha a následně přivedli z vyhnanství Vulpeho. Jenže démonů s potřebnou mocí zůstala na Leru jen hrstka a nikdo vlastně netuší, jak takový rituál provést a čím za něj budou muset zaplatit.

A Gindžiro Hiramotský táhne se svou armádou na Aramej s plánem ji dobýt, zbavit se Arumiela a stát se vládcem Leru. Jenže Arumiel se nevzdává bez boje, a když už nemůže vyhrát, tak alespoň hodlá ostatní stáhnout s sebou do záhuby.

V Bouřném úsvitu nechybí překvapivé zvraty a odhalení, intriky, akce, komplikované vztahy, romantika, trochu sexu i nějaké to úmrtí. Přesto Bouřný úsvit není, ani nemá být, epickým završením trilogie Krysy apokalypsy. Celá trilogie je pojatá poměrně komorně a soustředěná především na spletité vztahy a motivace jednotlivých hrdinů. Takže se Zuzana Hartmanová vyhnula tradičnímu završení v podobě epické závěrečné bitvy, která všechno vyřeší. Místo toho jednotlivé zápletky rozplétá postupně, bez patosu a někdy i dost originálně. Také hrdinové se vyvíjejí a snaží se všechna nedorozumění a konflikty řešit dospěle a rozumně.

Než jsem se pustila do Bouřného úsvitu, tak jsem si přečetla i předchozí díly Před bouří a Oko bouře. Musím před autorkou smeknout, jak skvěle vymyslela a dotáhla celou trilogii. Až při druhém čtení jsem pořádně ocenila všechny detaily i autorčinu zručnou manipulaci s vnímáním čtenáře. A třeba i to, že jedna z vedlejších postav, legát Kipur Mojlaar, pro kterého mám z nějakého záhadného důvodu slabost, se objevuje už v prvním díle (čehož jsem si při prvním čtení Před bouří nevšimla) a hrál určitou roli ve vztahu Garifa a Vesper. Právě tyhle detaily, které do sebe postupně zapadají, dělají z trilogie Krysy apokalypsy komplexní příběh.

A epilog celý příběh krásně uzavírá. Není zbytečně polopatický, přesto vám nenápadně zodpoví všechny zásadní otázky. A pár dalších přinese, protože osud některých hrdinů zůstává zahalen rouškou tajemství, stejně jako onen nový bůh. Tím si autorka nechává otevřená vrátka pro případné pokračování, o které by si poslední věta vyloženě říkala.

Měla jsem vysoká očekávaní, ale Zuzana Hartmanová je ještě překonala. Bouřný úsvit je ještě lepším závěrem trilogii Krysy apokalypsy, než jsem doufala nebo se odvažovala snít. Takže se právem zařadí i na první příčky těch nejlepších knih, co jsem letos četla. A pokud se Zuzka Hartmanová rozhodne vrátit na Ler, tak budu skákat radostí do stropu.