Češtinářky

by Veronika Valíková, Pavel Koch (Illustrator)

Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia.

Kdyby se Don Quijote pokusil svést souboj s českým školstvím, pokorně by se za pár hodin vrátil k větrným mlýnům. O tom je přesvědčená i češtinářka Tereza, jíž dělá ze života peklo byrokracie a despotický ředitel. Naštěstí má podobně naladěné kolegyně, studenty s otevřenou myslí i Čaroděje, který jí vykouzlí v duši klid spolehlivěji než Neurol. S jejich pomocí se vydává do světa příběhů… a její cesta za svatým grálem i k Hoře osudu ji zavede do nečekaných končin. Silný příběh o profesních i osobních strastech jedné češtinářky je inspirovaný mnohaletým působením spisovatelky Veroniky Valíkové na několika gymnáziích. Situace, do nichž se dostává hlavní hrdinka, jsou absurdní, tragické i komické. Autorka líčí život učitelky, manželky i matky ve všech jeho podobách.

360 pages, Hardcover

First published September 1, 2022

Reviews

[Lorean · Rating 5 out of 5]

"Nech to na pondělí. Pracovní doba skončila. Nejsi povinná odpovídat šéfovi o víkendu."
"Češtinářce přece pracovní doba nekončí nikdy."

Amen. Tahle knížka se ke mně dostala přesně v tu správnou dobu, kdy se i moje češtinářská duše těžce vyrovnává s tlakem systému. Obdivuji, s jakou lehkostí a otevřeností dokáže autorka psát o tak náročných (ale zároveň reálných) problémech našeho vzdělávacího systému. Tolik trefného pravdivého humoru a zároveň tvrdé učitelské reality v jedné knize už jsem dlouho neviděla. Povinná četba pro všechny češtináře a nejen pro ně. Učme děti číst a vnímat příběhy tak, aby si z nich dokázaly něco odnést, prožít je, hledat v nich krásu a poslání. Pragmatické maturitní drcení tropů a figur, do kterého nás uzamyká systém, v nikom lásku ke knihám nevytvoří.

Držme se, češtináři.

[niky_books · Rating 2 out of 5]

Tohle nebyla zrovna knížka, kterou bych si užila, bohužel. Hlavní hrdinka mě neskutečně vytáčela a skoro jsem kvůli ní knížku odložila. Ocenila jsem maximálně to prostředí a rozhovory o knihách, ale to bylo tak vše.

[helix · Rating 1 out of 5]

Kniha se v zásadě nedá číst. Bez přeskakování celých odstavců bych ji nedočetla. A jediný důvod proč jsem ji dočetla je to, že je kniha založena na škole, na kterou jsem chodila. Autorka se asi snažila o originální kombinování různých časových linek, ale v tomto případě se to úplně nepovedlo. Kniha v zásadě postrádá jakýkoliv děj. Působí jako náhodně zpřeházená směsice nesouvisejících výjevů. Kniha byla neuvěřitelně nudná a nezajímavá, až to bolelo. Nevím koho by bavilo 300 stránek číst o kňourání nad problémy se státní maturitou a učitelských poradách. Autorka si očividně hlavně vyřizuje účty na úkor jakýchkoli literárních kvalit. Není možné se orientovat v postavách. Asi proto, že jsou založeny na skutečných lidech, ve kterých se sama autorka orientuje dobře a na čtenáře už kašle..
Ztráta času, nechápu, že to vůbec někdo vydal.
Asi nejsem cílovka :(

[Dračice · Rating 5 out of 5]

Čtivé a přitom poněkud znepokojující. Konečně se mi podařilo narazit na knihu, kterou jsem během četby odkládala jen velmi nerada. Prolínání různých rovin se mi velmi líbilo, nepůsobilo nijak rušivě. A některé ze zmíněných příběhů si nejspíš přečtu ještě jednou, tentokrát i s postřehy Terezy Trhlíkové. Rozhodně ted mám o čem přemýšlet.

[Hana Moualla · Rating 5 out of 5]

Autorka shrnula problém českého školství do jednoho souvětí na str. 148. "A že právě láska, ta, o níž píše svatý Pavel, chybí i v e-mailech ředitele Melichara." Toto sice souviselo s maturitou z výtvarky jisté pečlivé studentky, která se netrefila do vkusu některých členů učitelského sboru, ale tak nějak to odpovídá náladám v některých školách. Na knize se mi líbí, že modelově popisuje, jak kreativní pedagogové musí bojovat s větrnými mlýny, často mohou shořet nebo zahořknout kvůli systému samotnému. Veronika je jazykově zdatná a líbí se mi její obraty. Třeba: "Český učitel má přece v popisu práce vyhýbat se hříchu jako anděl kolomazi." (str. 57). Nebo: "Splést si čerta s andělem není tak složitá záležitost. Oba pocházejí z jedné líhně a my lidé jsme občas malinko barvoslepí." (str. 165). Každý žák by zasloužil učitele, který jej podněcuje k přemýšlení a zvědavosti. Je malinko smutné, že i nadále se v našich "elitních" školách daří podlézačům. Učitelé si často pochvalují žáky, kteří nevyčnívají (a pilně opisují) a sami kritizují kolegy, kteří se ještě o něco úctyhodného snaží. Na tomhle základu se dobrá pracovní morálka (ani tzv. elita) nevypěstuje. Ráda si od paní Valíkové přečtu něco dalšího. Dávám pět hvězdiček za originalitu, přínos a odvahu pojmenovat věci, které by se mohly a měly změnit, aby tato země měla naději na přežití jinou, než jako republika ve výprodeji.