Neděle odpoledne

by Viktorie Hanišová

Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství.

Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit.

Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.

Genres: Czech Literature, Contemporary, Fiction, Book Club

317 pages, Hardcover

First published January 1, 2022

About the author

Viktorie Hanišová (born 1980) debuted in 2015 with the well-received novel Anežka /Anežka, about the dysfunctional relationship of a mother and her adoptive daughter, concealed racism and stereotyping. Hanišová is a graduate in English and German from Charles University, Prague. She works as a translator and language teacher.

Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků.
Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.

Reviews

[Eva Králová · Rating 4 out of 5]

Po přečtení prvních pár desítek stran jsem měla chuť knihu odložit. Nechápala jsem, nerozuměla jsem... co je to za podivný psycho příběh? Moje zvědavost ale byla silnější, a tak zhruba v polovině nastal opačný problém - knihu aspoň na chvilku odložit.
Jedna rodina a tři naprosto odlišné pohledy na jejich společný život. Bolavý, hluboký a temný příběh, který ukazuje, jak moc nás formuje dětství a ovlivňují rodiče. A jak to může dopadnout, pokud dítěti chybí mateřská láska.

Zvláštnost a jinakost knihy mě ze začátku velmi odrazovala. Obecná čeština, vulgární výrazy, dialekt, žádné uvozovky, divné postavy...
Jenže pak mi to celé došlo, poslední část skládačky byla na svém místě, poslední stránka přečtená a mně se připomněla velmi důležitá věc... Nikdy neodsuzovat na první pohled.

[Viera Némethová · Rating 4 out of 5]

Autorka prikrýva čitateľa dekou príbehu, ktorá je ťažká ako olovo, smrdí ako staré jedlo v skrini, je stuchnutá ako rodinné príbehy o ktorých si zakazujeme hovoriť a nehreje, ako neláska, ktorú z príbehu cítiť skoro na každej strane.
Príbeh nadobúda tragické, priam starozákonné obrysy tragédie, s ktorou sa rodina vysporiadava rôznymi únikmi. Escape do sveta sekty, ktorá ponúka krátkodobú úľavu od bolesti a krívd, k lekárovi- špecialistovi, ktorý okrem liekov a zastaralých medicínskych spôsobov liečby, nemá žiadny poteciál pomôcť. Vyprázdnenosť a surovosť detskej duše chlapca, ktorý žije skoro dvojaký život a ktorá sa v tínedžerskom a dospelom veku láme na vypočítavosť a tvrdosť šmelinára a " šmejda".
Miesta, kde nevie hlavný hrdina Teo nájsť pochopenie, priateľstvo či lásku- rodina, škola, izba kamaráta, podnájom, práca sú opísané tak sugestívne a bezútešne, že som ich videla priamo pred očami.

[Simone · Rating 4 out of 5]

Co jiného číst o neděli...

Baví mě pozorovat proměny mých představ o postavách a motivacích s ubývajícími stránkami příběhu. Na základě něčeho si utváříme představy, doplňujeme je o domněnky a (třebas i nevědomky) vytváříme soudy, které nám nepřísluší. Člověk se snaží to nedělat. Ukazuje se (což není žádná novinka), že čím víc toho víme, tím spíše se dokážeme do druhých vcítit a pochopit je, poskytnout jim to, co od nás potřebují, namísto zcela zbytečných soudů.

Teo to má těžký. Ale ti, které by chtěl čtenář obvinit, to taky měli těžké. Věčný koloběh, který je těžké zpřetrhat. Takové příběhy bolí. Asi hlavně proto, že víme, jak reálné jsou.

[Jitka Č. · Rating 4 out of 5]

Hanišová, jako vždy, skvělá! Ze současných tuzemských spisovatelek jednoznačně moje nejoblíbenější - občas jí teda konkuruje Soukupová.

Výborně napsána knížka, která nenabízí jednoduchý zkratky, ale mnohovrstevnatý příběhy komplikovaných lidí. Bavilo mě to od začátku do konce, i když první cca dvě třetiny trochu víc.

Je tady všechno. Komplikovaný dětství, vyrovnávání se s traumatem, sektářství, zneužívání moci, nevyřešený rodinný vztahy, komplexy, křivdy, sociální vyloučení…

A přitom to vůbec není přetláskaný.

Lepší čtenářský start roku jsem si nemohla přát.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Tak tohle byla síla. Příběh mě vtáhl a nepustil. Samozřejmě jsem se chtěla dozvědět o nedělním odpoledni všechno. Na základě předchozích knih autorky jsem ale byla obezřetná. Dozvíme se jak to celé bylo, nebo budeme vydáni na pospas vlastní představivosti? Tentokrát mě autorka nezklamala a vše podstatné je řečeno (na rozdíl od Rekonstrukce, kde mi trochu chyběl konec). Synovu dějovou linku dokresluje příběh matky a uzavírá se vyprávěním otce. Zůstává tu však prostor pro domněnky, takže úplnou pravdu nepoznáme. Což je vlastně taky dobře.
Mohl Teodor někdy vést lepší život nebo byl prostě jen pokračováním série tragédií rodiny Šimáčkovy? Kdo ví. Jisté je, že v téhle knize je to jedno "velký špatný" vedle druhého. Člověku z toho není veselo. Ale čte se to výborně...

[Pavlína Konečná · Rating 5 out of 5]

O křehkosti bytí, o velikém žalu, o odpuštění, o životech, co visí na vlásku, o odříznutí a pokroucených realitách, o sektářství, covidu i šmejdech, o tom, když vás nikde nechtějí, o korporátech i chudobě a o tom, že není všecko zlato, co se třpytí, je Nedělní odpoledne.
Odpoledne, které s železnou pravidelností poukazuje na rodinné tajemství, co
má zůstat ukryto.

Když jsem začala číst, myslela jsem, že Hyn je džin.
A že Teodorova matka je antagonista.
A spoustu věcí jsem si myslela.
Jenže nic není takové, jak se zdá.
Poraženecky přiznávám, že jsem se opět domnívala a provedla pár neuvážených soudů.

Strašně dobře se to čte! Dost emocionální nálož.

Pět hvězdiček nestačí.

[Zuzu the Bookaholic · Rating 5 out of 5]

Chodte objat svoje deti, zoberte ich von, hrajte sa, nie potom ale hned teraz, a nahlas im povedzte ako velmi ich lubite. Kym nie je neskoro.

Viktorie Hanysova zase raz nesklamala. Velmi silny, smutny pribeh o generacnych traumach, ich obetiach, a sile-nesile bojovat casto vopred prehraty, neferovy boj.

[Karolína Hubáčková · Rating 5 out of 5]

O nedělích se dá dělat spousta věcí: jít na procházku, navštívit rodinu, nebo také vůbec nic. Co vlastně dělá otec Jindřich každou jednu neděli odpoledne? A proč se kolem této otázky vznáší tolik nevysloveného?

Příběh se rozplétá pomalu a trpělivě skrze tři postavy (syn Theo, matka Marika, otec Jindřich) a jejich životní osudy. Každá z nich nese vlastní bolest, vlastní vzpomínky i tiché výčitky. Autorka čtenáře nevodí za ruku, ale nechává ho skládat jednotlivé střípky sám…jednotlivé linky do sebe zapadají přirozeně, nenápadně, a přesto s přesností, která vyvolává neustálou potřebu číst dál a dál.

Hanišová píše úsporně, ale nesmírně účinně. Dokáže vystihnout rodinné vztahy ve chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje, a přesto se toho odehrává až příliš. Napětí nevzniká dramatickými zvraty, ale tichem, náznaky a tím, co zůstává mezi řádky. Čtenář cítí tíhu minulosti i nevyhnutelnost odhalení dávno potlačených pravd.

Tvorba Viktorie Hanišové je bravurní, citlivá a přesná a je skoro kriminální, jak málo se o ní mluví. Je to autorka, která si zaslouží pozornost všech, kdo mají rádi psychologicky propracované příběhy a literaturu, která se nebojí mlčet, aby mohla říct víc.

[Vierka · Rating 5 out of 5]

Viktorie Hanišová píše tak, že žijem každú jej postavu, ale tie postavy sú také, že nimi nechcem byť.
Najväčšia časť knihy je z pohľadu Teodora, chlapca, ktory má fakt zvláštnu rodinu. Mama je v sekte a učí ho doma. Otec každú nedeľu poobede niekam odchádza a on nevie kam. Niekoľko krát chcel ísť s ním, veľakrát sa pýtal oboch rodičov, že prečo nemôže ísť s ním. Nedostal odopveď, že kam jeho otec chodí, nemôže ísť s ním a on sa ide zblázniť z toho, že to nevie.
Posledné dve časti sú z pohľadu matky a otca a svojim spôsobom vysvetlia prečo bolo niečo tak ako bolo.
Dej je prekvapivý a nepredvídateľný a ak chcete cítiť ťažbou, ľútosť a napätie, tak odporúčam všetkými desiatimi.

[Monika · Rating 4 out of 5]

3.6/5

[Petra · Rating 4 out of 5]

Ze vsech knih Viktorie Hanisove pro me byla Nedele odpoledne nejslabsi. Po Houbarce, Anezce a Dlouhe trati… Ale i tady dokazala autorka neuveritelne vtirave popsat rodinna traumata a bolest. Asi mi trochu “vadila” prvni cast knihy a zvoleny jazyk, kdyz Teo dospel. Ale dalsi dve casti knihy, ktere vse postupne vysvetlovaly byly psane skvele. A jeste po docteni ve me zustava neprijemny pocit.

[Zuzi · Rating 5 out of 5]

Depresivni, ale krasne. Moc se mi libila odlisnost tri perspektiv. U prvniho vypravece jsem se leckdy nahlas rozesmala, cte (resp posloucha) se to hezky! (Poslouchala jsem audio, moc doporucuju, herci odvedli dobrou praci.)

[E · Rating 4 out of 5]

Nevim, jestli tuhle knihu miluju nebo nesnášim. Protože Hanišová píše neuvěřitelně skvěle, ale taky se tady sešlo VŠECHNO co nenávidim. Týrání dětí, týrání mě dětskými vypravěči, náboženskej fanatismus a sekty, psychicky labilní matky, které používají náboženství k týrání svejch dětí. Bylo to skvělý, ale bylo toho dost.

[Stáňa Jará · Rating 5 out of 5]

Když to doma za moc nestojí, rodiče se od toho nedokáží odpoutat, předávají to na své děti a nikdy to nedopadne dobře.

[Aneta Zemánková · Rating 5 out of 5]

Tak čtení téhle knihy bolelo, od začátku až do konce. Nejdřív mě kniha nebavila, vyprávění malého Tea bylo zvláštní, rodinné tradice mi připadaly vyloženě ujeté. Říkala jsem si, jak má autorka v plánu mě opět pohltit a vtáhnout do děje. Začala jsem ale již záhy pociťovat obrovský soucit a potřebu do knihy vstoupit a malého Tea obejmout a dát mu zakusit krásného dětství plného bezstarostnosti a pohody. Hlavou mi vrtala spousta otázek ohledně toho, proč je rodina Šimáčkova taková, jaká je. Po seznámení s Vychcanem, který Tea každým dnem měnil, jsem se obávala, kam až to zajde. A vskutku, čím byl Teo starší, tím větší pocit beznaděje jsem z jeho života měla. Po doplnění příběhu o pohled matky mi všechno dávalo smysl, ale moje srdce bolelo o to víc. Šikana a vyloučení člověka z jednotlivých sociálních skupin jen proto, že nás někdo označí za jiné/divné, přináší spoustu nenávisti a trápení. V kombinaci s citlivostí i jakousi životní smůlou, která vyústila ve velkou tragédii, pak opravdu Marika prožívala těžké momenty. Chápu, že si vytvořila ochranné mechanismy, které však v případě malého Tea byly destruktivní a následkem toho mu bylo upíráno to nejdůležitější, tedy pozornost a láska ze strany rodičů. Vyprávění otce pak příběh dokonale doplnilo a uzavřelo, všechno v ten moment zapadlo na svoje místo a ve mně se rozlil těžký, bolavý pocit. Jak dalekosáhlé a obrovské následky má nedostatek lásky a bolavá duše! Alespoň že nám autorka dala na konci naději.

[Brnk Pos · Rating 3 out of 5]

Autorčinu tvorbu mám ráda a sáhnutí po této knize nebyla špatná volba.
Co mě ale velmi štve, je fakt, že otec během knihy má 3 různá křestní jména (Evžen, Luboš, Jindřich). V příběhu není tolik hlavních postav, o to víc to bije do očí (a kazí celkový dojem z knihy, bohužel).

[Dasha · Rating 4 out of 5]

Ťažké, temné, depresívne. Rodinné tajomstvo, ktoré zastiera tragédiu, a ktoré produkuje ďalší cyklus nešťastia. Nešťastní a osamelí ľudia, ktorým sa nedostalo lásky, pochopenia, prijatia, a tiež takí, čo sa vedia na cudzom utrpení úspešne priživit a získaným bohatstvom si prebíjať vlastnú samotu.

"Jakmile dojičky zmizí, Marička odhrne od růže klacky a zbytky hnoje, sesbíra z květiny slámu. V následujících týdnech si ji vypiplá. Vypleje býlí kolem ní, obden ji chodí zalévat. Nakonec poupátko růžově vykvete. Tak přece. Přece se jí v tom marastu podarilo vytvorit něco krásného."

[Veru H · Rating 5 out of 5]

Míjení.
Toto slovo znělo snad ve všech recenzích, a ja ho musim napsat taky. Bohuzel mi to místy připomínalo muj vlastní domov, kde si každý nese silene těžký batoh plny zlých zážitků, strachů, zkusenosti a úzkosti, který ne a ne otevřít, přestože je zátěž rozežírá zevnitř. Ze začátku se to nezdálo, ale v druhé polovině se příběh pospojoval a autorka dokonale vykreslila psychologii postav. Sice se spojil, ale má tíseň se prohlubovala.

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Obecná čeština mi zase jednou dala zabrat. A při čtení některých expresivních výrazů jsem se notně červenala. Jedno se Viktorii Hanišové upřít nedá: Psát umí! Více na blogu: https://www.laniusminor.cz/post/nedel...

[KlaudiaH · Rating 5 out of 5]

Nakonec poupátko růžově vykvete.
Tak přece.
Přece se jí v tom marastu podařilo vytvořit něco krásného.

[Sylva Vodickova · Rating 5 out of 5]

Četla jsem jedním dechem i jedním.tahem. Nedalo se přestat. A miluji její nadějné konce.

[Romana Bihari · Rating 5 out of 5]

první část pro mě byla taková pohádka, ve druhé jsem cítila velkou nenávist a třetí jsem probrečela. silný příběh malého kluka, který pokračuje do budoucnosti a skrývá tajemství ohledně neděle odpoledne. tahle nenápadná knížečka skrývá velice silný a emotivní příběh. poprvé jsem si snad neoblíbila ani jednu postavu a vlastně je to podle mě i dobře, když už jsem v první části začala někoho litovat, pár vteřin na to jsem změnila názor. je to zvláštní příběh a něco mě nutilo si k tomu lehnout, zavřít oči, přemýšlet a jen poslouchat. je to bolestivý, ale zvláštně bolestivý, úplně jinak, než ostatní knihy. tuhle knihu jsem měla tedy jako audio a jsem spokojená na maximum. pro mě je/bude letošní rok ve znamení převážně české beletrie a objevování, co nejvíce českých autorů. jak Petru Dvořákovou, tak teď už i Viktorii Hanišovou s radostí doporučuju.

[Marcela Kleinbitch · Rating 4 out of 5]

Viktorie Hanišová umí, o tom žádná. Jen tady mi něco chybělo. Téma je depresivní, ale nějak se mě moc nedotklo. Snad příště.

[Bara · Rating 4 out of 5]

3,75*.

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 5 out of 5]

První stránky mi připomněly Houbařku (a bála jsem se, že se budeme 300 stran plácat s dětským schizofrenikem a jeho fanatickou matkou). Proto mě potěšily časové skoky, které děj rychle posouvají dopředu. Viktorie mě nadchnula expresivním jazykem Vychcana (který je pořád jasně odlišitelný od hovorového Teodora) a pečlivě budovaným/odhalovaným tajemstvím. Každá kapitola obhájila svůj význam. Líbilo se mi i nerovnoměrné rozdělení prostoru mezi tři hlavní hrdiny. Pecka.

[Mishell · Rating 3 out of 5]

3,3*

Většinou se vyhýbám moderním českým knížkám, ale tato knížka je ukázkou, proč bych to dělat neměla.
Přesto však musím uznat, že mi, jako čtenářovi, nesedla většina první části (což bohužel znamená, že tak půlka knihy nebyla nic moc pro mne) v knížce se objevuje docela dost témat, která stojí za hlubší zamyšlení, které však chybí. Ano dalo by se říci, že tím způsobem se v ní odráží ta velmi zmatená a zběsile pádící doba, ale přijde mi, že to hlavně znemožňuje předání jakékoli ucelené zprávy. (Co nám chtěla kniha předat? V první půlce knížky to vypadá na zprávu ve smyslu nenechte se podvést, ale pak se to zcela změní, nebo ne?)

Při rozuzlení toho, co se vlastně děje v neděli odpoledne, a vlastně nejen tam, mi přišlo zvláštní použití detailního popisu Prahy - jakože, pro lidi kteří to znají to může být lepší vtažení do děje (aby se víc soustředili v přípravě k vyvrcholení) jenže si také dokážu představit že nepražáky by třebas popisování autobusového terminálu na Čerňáku mohlo z příběhu dokonale vytrhnout...

No abych tady pořád nekritizovala... Velmi se mi líbilo, že když pohled syna a otce popisoval tutéž událost viděl to každý jinak. Tím nemyslím jen že by se změnila řeč, ale že doopravdy každý z nich vnímal jiné části této scény jinak a s jinačí intenzitou.

[Denisa Ballová · Rating 5 out of 5]

Viktorie Hanišová napísala svoju najlepšiu knihu. Je tam všetko – nezdravé rodinné vzťahy, utrápené detstvo, ktoré sa prelieva do dospelosti, bolesť, nevyslovené výčitky, a hnev, hnev, hnev. A potom apatia, tá predovšetkým.

Román Neděle odpoledne má mierne kostrbatý úvod, pomalý rozbeh, ale je to zámer. Sledujeme chaotickú a nešťastnú rodinu, kde si každý člen nesie svoj náklad. Pomaly kráčajú vpred, nie spolu, ale zvlášť. Aj preto je kniha rozdelená na tri veľké časti, ktoré nám umožňujú nazerať na udalosti z troch odlišných perspektív. Postupne sa ukazujú nové súvislosti, lepšie tiež chápeme trpkú mamu aj utiahnutého otca. Syn sa takisto prejavuje s každým svojim rozhodnutím, keď predlžuje vzdialenosť od rodičov.

„Proč jsem takovej divnej, proč nemůžu bejt jako ostatní, táto, proč? A jeho táta bezmocně přešlapuje na chodníku a mlčí, neví, jak to vysvětlit, jak mu vyvrátit, že není divnej, když to nejde, a tak toho kluka chytne kolem ramen a snaží se ho přitisknout na svoje tlustý břicho a kluk se mu na chvíli stulí do náruče, ale pak se vysmekne.“

Najlepšie na Hanišvej knihe sú postavy – vybičované do krajnosti, no stále ľudské. Česká spisovateľka nás nenavádza k tomu, aby sme ich ľutovali, ich trápeniu sa môžeme len prizerať, nesúdiť, možno sa zamyslieť skôr nad sebou a prehodnotiť vlastné postoje a skúsenosti.

„Prsejčka, opakuje si v duchu Marička. Od té doby co jí začala rašit, je všechno ještě horší. No jo, geny se nezapřou, utrousila nedávno prodavačka v obchodě, když Marička kupovala chleba a otřela se hrudí o regál se suchary. Ty couro, zakrej se! Štěká na ni matka doma, i když Marička skoro neodkládá huňatý svetr. (…) Co největší silou si na ně tiskne předloktí a doma si lehá břichem na podlahu. Když bude dostatečně tlačit, třeba ty dva malé hrbolky na hrudi zalezou zpátky do těla. Schovají se mezi vystouplá žebra a přestanou ji obtěžovat.“

Ak bola Rekonstrukce dobrou knihou a Houbařka ešte lepšou, tak Neděle odpoledne je vynikajúcim románom, ktorý vám odporúčam. Nič by som na knihe nemenila, asi len záver, tú poslednú vetu, ktorá ma nepripravenú rozplakala.

„Co si tak ten pán o něm musí myslet? Že je nějaký blázen nebo bezdomovec? Ale já přece nejsem bezdomovec, řekne si Jindřich, ja domov mám, jen rodinu ne.“

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Pro mne je Viktorie Hanišová zárukou toho, že přijde se silným lidským příběhem, který nebude snadné číst, ale od kterého zároveň bude těžké se odtrhnout. O to víc, když to bude psané nádherným vytříbeným jazykem. A je to případ i její nové knihy Neděle odpoledne. Alespoň já to tak vnímala.
Od začátku tušíte, že za tou zdí, kterou si postavy kolem sebe staví, je nějaké tajemství - ani to nemuselo být uvedené v anotaci, autorka to skvěle dokázala vtisknout již do úvodních pasáží knihy. A vy pak jen sledujete, jak se bortí jednotlivé cihly a to tajemství se vám vyjevuje přímo před očima.
Je pravda, že od určité chvíle šlo odhadnout, o jaké tajemství v dané rodině jde. Ale určitě to příběhu neubírá na naléhavosti a síle rodinného příběhu. Je fakt, že jsem přesto neodhadla vše, autorka mne dokázala překvapit a přimět mne zamyslet se nad tím, jak snadné je soudit jiné, když si uděláme ukvapené závěry a předsudky, ač nemáme kompletně všechny informace. Za to paní autorce děkuji - je to něco, co by si měl připomenout čas od času každý.
Nakonec dávám "jen" 4 hvězdy. Zatím mi z autorčiných knih nejvíc v hlavě utkvěla Houbařka. To ale neznamená, že Neděle odpoledne nestojí za pozornost - protože určitě stojí. A já tuto knihu určitě mohu doporučit. Je to velmi zručně napsané dílo změřené na lidskou tragédii, která se bohužel může v nějaké míře stát komukoliv z nás.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Teo nemá snadné dětství. Nechodí do školy, jeho matka ho učí doma, navíc s ní musí navštěvovat komunitní náboženské centrum. Otec je věčně v práci, a navíc každou neděli vždy odjede. V dospívání si Teo najde nové kamarády a jeho vztah k rodičům se začne měnit.

Příběh sledujeme z pohledu Tea, jeho matky i otce. Každý nám svůj příběh převypráví po svém a my si tak postupně dáváme dohromady nelehký obraz jedné rodiny, kde je dusí tajemství, o kterém se prostě nemluví.

Autorčiny knihy mám moc ráda. Smutné, temné příběhy mě v jejím podání moc baví. Postupné odhalování toho, co se vlastně děje. Temné myšlenky. Depresivní pocit. Ani tady tomu nebylo jinak, do příběhu jsem se ponořila, nemohla jsem se od něj odtrhnout a potřebovala se dozvědět, co se děje v neděli odpoledne.

Chtěla bych dát pět hvězdiček, ale nemohu. V knize byly nějaké momenty, které mi vadily. Nejvíce asi když Teo dospěl, tak kam se ubíral jeho život. To mi tam nesedělo, nebavilo mě to. Skvělé naopak bylo, že jsme pohlédli i do dětství rodičů a dozvěděli se tak, jaká traumata si sami nesou už z dětství.

Každopádně Viktorie Hanišová zůstane i nadále mou oblíbenou autorkou a budu se těšit na každou její další knihu.

[Mona-Lisa Vox · Rating 4 out of 5]

Nečtu si poslední dobou anotace a volbu této knihy má jednoznačně na svědomí autorka. Má oblíbená, která se nebojí temnějších emocí a traumat a kostlivců a všeho dalšího, co z jejich kousku nedělá příliš veselé čtení. Takže tady máme rodinu ze tří pohledů :syna, matky, otce. Základní motiv knihy je drsné dětství a nekomunikace, které způsobují začarovaný kruh, který se dál nese generacemi. Já u knížky trpěla nejen díky těm křivdám, lidské blbosti a zášti, ale hlavně díky tomu náboženství, kam se podíváš. Matka - náboženský fanatik - díky špatnému dětství v tomto stylu vychovává svého syna. V první části, kterou vidíš jeho očima je trošku zmatek díky chybějícím uvozovkám, nespisovné češtině a jeho handicapu, o kterém vlastně pořádně nic nevíš. Co si vymýšlí? Co je pravda? A co se děje v neděli odpoledne? Jo! Neděle odpoledne je celkem důležité pro celou knihu. A tím pádem i motor, co tě ženě kupředu. Přetrpěla jsem díky tomu i část z pohledu věřící matky. Vůbec si z knížky neodnáším dobré pocity, přemýšlím, co mi dala a jaké je adekvátní hodnocení? Netřepala jsem se hnusem, jak u Houbařky ani nekývala chápavě hlavou, jak u Anežky. Bylo mi líto hlavní postavy, pointa do příběhu zapadla, nicméně delší dobu mi v hlavě nezůstane- takže slabší 4 hvězdy.