Setkat se s člověkem a udělat si na něj názor umíme všichni, ale kdo se odváží dostat opravdu pod povrch? Jakub, Klára a Jonáš mají příležitost to alespoň zkusit. Potkávají se jedné noci možná náhodou, nebo možná právě proto, aby vyprávěli své příběhy a vyložili karty na stůl. Odhalit své nitro někomu cizímu je totiž snadnější než být upřímný sám k sobě. Jakub bloudí mezi vztahy, aby našel cestu k tomu nejdůležitějšímu, ke své dceři. Klára hledá pevný bod, aby ustála překvapivé dění kolem sebe. A Jonáš? Tomu osud rozdal snad nejhorší možné karty. Hraje ale s odhodláním a vírou, že je brzy promění v esa, a hra se tak konečně obrátí v jeho prospěch. Život ale občas bývá těžký soupeř…
Od autorky jsem již před rokem četla její prvotinu (knihu Černobíle), která mě velmi překvapila a dostala - v pozitivním slova smyslu. A u téhle to nebylo jinak. Působivé čtení o třech (z počátku se může zdát, že jen o dvou) lidech, které svede dohromady náhoda jedné hotelové noci. Může to znít všelijak, ale věřte, že vás kniha mile překvapí. Alespoň u mě to tak bylo. Z mého čtenářského pohledu to bylo působivé a poutavé čtení. Přímo ze života, smutné i veselé. Líbilo se mi jakým stylem byly příběhy postav podány (vyprávěny) a jak to autorka celé zakomponovala do téhle zajímavě pojaté knihy.
3,5/5 . Jedna noc, hotelový pokoj a tři lidské osudy. To je shrnutí tohoto románu, který nám vysvětluje, proč bychom neměli soudit lidi na první pohled. Proč bychom se měli někdy pozastavit a dotyčného se zeptat, jak se do nynější situace dostal. Ani poté nemáme právo ho soudit, ale už si dokážeme lépe představit, čím si musel prožít a čeho se - například - musel vzdát. . Mezi hlavní postavy patří Klára, recepční hotelu Bosco; Jakub, stálý návštěvník hotelu Bosco a Jonáš, zaměstnanec hotelu Bosco. Životy těchto lidí se v jednu noc protnou, a kdyby nebylo Klářiny chladné hlavy a vynalézavosti, nemuselo to dopadnout vůbec dobře. Nad sklenkou dobrého pití se Jakub svěřuje Kláře se svou minulostí a ona mu oplácí stejnou mincí. Díky tomu se dozvídáme o jejich strastech a trápeních. . Říká se, že lidé se radují z cizího neštěstí. Já si při čtení takovýchto životních situací vždy uvědomím, že mám vše, co potřebuju. Neměla bych si na nic stěžovat, protože by vždy mohlo být hůř.
Plameňák je dílo, jež v české beletrii vynikne nejen svou minimalistickou obálkou, ale zejména nahlédnutím za oponu lidské masky. Kniha je jednohubkou, kterou jsem měla za dva večery přelouskanou, avšak její obsah ještě chvilku ve mně rezonoval. Plameňák je nadprůměrným počinem, který má tendenci přilákat českého čtenáře téměř jakéhokoliv věku.