What do you think?
Rate this book
Skutečná cesta ven
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let?
Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých.
Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.
Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých.
Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.
216 pages, Paperback
Published September 30, 2022
7 people are currently reading
254 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 29 of 29 reviews
November 8, 2022
"U vysavače, cembala, a autodráhy začal proces mé integrace do gádžovské společnosti." ... "Já jsem třeba na hodinách hudební výchovy hrál na klavír tak, že mi pani učitelka Baudyšová přenechávala u klavíru místo. Naučil jsme se hrát všechny ty nemelodické debilní písně ze zpěvníku a alespoň dvě hodiny v týdnu se cítil, že zapadnu medzi ostatní."
Patrik Banga sa narodil v roku 1982 vyrastal na pražskom Žižkove a o tom píše. Ako sa tam žilo, ako chodil do škôlky, ako sa naučil u starej Židovky čítať, ako sa v škole nudil, ako ho pätnásťročného priviazali o radiátor na polícii, ako dostal prvý počítač (teenage rómsky kluk), ako s bratmi hral, ako žil, o krásnom vzťahu s gádžovkou, ako ho policajti vysadili za mestom, ako sa stretli s ~ pětici kluků, kteří spívali falešně něco o mámě ~
Patrik Banga je tak starý ako ja. Nezapadal do školského systému v rovnakých rokoch ako ja. Ja som vyrastal v Petržalke, on na Žižkove. Úplne iné životy, ale dobu som si vedel predstaviť presne, zmeny, náckov, divočinu. Ale on si to odsral viac, pretože nebol gádže, ale Roma. Prežil a píše. Čítajme.
Patrik Banga sa narodil v roku 1982 vyrastal na pražskom Žižkove a o tom píše. Ako sa tam žilo, ako chodil do škôlky, ako sa naučil u starej Židovky čítať, ako sa v škole nudil, ako ho pätnásťročného priviazali o radiátor na polícii, ako dostal prvý počítač (teenage rómsky kluk), ako s bratmi hral, ako žil, o krásnom vzťahu s gádžovkou, ako ho policajti vysadili za mestom, ako sa stretli s ~ pětici kluků, kteří spívali falešně něco o mámě ~
Patrik Banga je tak starý ako ja. Nezapadal do školského systému v rovnakých rokoch ako ja. Ja som vyrastal v Petržalke, on na Žižkove. Úplne iné životy, ale dobu som si vedel predstaviť presne, zmeny, náckov, divočinu. Ale on si to odsral viac, pretože nebol gádže, ale Roma. Prežil a píše. Čítajme.
October 29, 2023
Opravdu drsný příběh o vyrůstání jednoho Roma na pražském Žižkově v 90. letech. Tak nějak jsem tušil, že to Romové v Čechách neměli nikdy moc lehké, nedokázal jsem si ale ani představit, s čím se museli dennodenně potýkat. Text i díky ráznosti a údernosti autora pak zanechává velice hluboký dojem.
Mrzí mě jen, že je kniha tak krátká - určitě by šlo spoustu situací více rozvést. Některé dějové linky jsou jen načrtnuty a bohužel se už nikdy nedozvíme, jak dopadly.
Mrzí mě jen, že je kniha tak krátká - určitě by šlo spoustu situací více rozvést. Některé dějové linky jsou jen načrtnuty a bohužel se už nikdy nedozvíme, jak dopadly.
November 12, 2022
Nejsem velkým fanouškem autobiografických knih, zvlášť těch psaných začínajícími autory. To, co sepisovatel [sic] považuje za zajímavé, zvláštní a objevné, mnohdy bývá přehlídkou banalit, klišé a neskutečné nudy. Knihy inspirované vlastním životem totiž až příliš často píšou grafomani, kterým chybí fantazie a originalita, a to nejen v psaní.
Jsou ale i výjimky. Jednu z nich jsem dnes nad ránem dočetla a byla jsem opravdu nadšená. Tak nadšená, že jsem ji dala na jeden zátah.
Příběhy romského kluka, který v devadesátkách vyrůstal na Žižkově, jsou ze své podstaty zajímavé - pro všechny, kdo se zajímají o to, jaké takové dětství asi muselo být. Pro ty, kdo rozumí tomu naštvání a zlosti, které se člověku vaří hluboko v kostech, když je neustále vystaven nekonečné sérii šikany, pošťuchování a odstrkování jen kvůli svému původu. Jeden posměšný vtípek, jeden křivý úšklebek nebo jedno odsednutí v tramvaji - toho si člověk ani nevšimne. Když je jich ale tisíc, vybouchnete. Zákonitě. I buddha by do něčeho třísknul.
Autor tohle nezakrývá, nedělá se lepším - popisuje ty žižkovské rvačky a konflikty s policií až dokumentaristicky věcně. Podobně střídmě vypráví i o zážitcích streetworkera, když na ulici mezi drogově závislými potkával trosky svých někdejších kamarádů z dětství, nebo když píše o živoření romů v uprchlickém táboře v někdejší Jugoslávii.
Příběh je to fascinující, ale to samo o sobě by nestačilo. Velmi oceňuji autorův syrový, nesentimentální styl, vypravěčskou zručnost a jeho schopnost sebeironie (u narážek na dětskou genialitu jsem se nesmírně bavila, měla jsem to totiž taky :-) ).
Přečtěte si to!
Jsou ale i výjimky. Jednu z nich jsem dnes nad ránem dočetla a byla jsem opravdu nadšená. Tak nadšená, že jsem ji dala na jeden zátah.
Příběhy romského kluka, který v devadesátkách vyrůstal na Žižkově, jsou ze své podstaty zajímavé - pro všechny, kdo se zajímají o to, jaké takové dětství asi muselo být. Pro ty, kdo rozumí tomu naštvání a zlosti, které se člověku vaří hluboko v kostech, když je neustále vystaven nekonečné sérii šikany, pošťuchování a odstrkování jen kvůli svému původu. Jeden posměšný vtípek, jeden křivý úšklebek nebo jedno odsednutí v tramvaji - toho si člověk ani nevšimne. Když je jich ale tisíc, vybouchnete. Zákonitě. I buddha by do něčeho třísknul.
Autor tohle nezakrývá, nedělá se lepším - popisuje ty žižkovské rvačky a konflikty s policií až dokumentaristicky věcně. Podobně střídmě vypráví i o zážitcích streetworkera, když na ulici mezi drogově závislými potkával trosky svých někdejších kamarádů z dětství, nebo když píše o živoření romů v uprchlickém táboře v někdejší Jugoslávii.
Příběh je to fascinující, ale to samo o sobě by nestačilo. Velmi oceňuji autorův syrový, nesentimentální styl, vypravěčskou zručnost a jeho schopnost sebeironie (u narážek na dětskou genialitu jsem se nesmírně bavila, měla jsem to totiž taky :-) ).
Přečtěte si to!
January 27, 2025
Obviously Romani people have been so thoroughly excluded from public life in the Czech Republic that quite literally any book coming out of the community is automatically going to be an important work.
Patrik Banga writes in an informal way that is very funny and approachable. Literary writing it is not, but it also isn't trying to be - it's a book anyone could pick up and I think easily find ways to connect to and empathize with Patrik's struggle for full citizenship.
I think what this lacked for me was some kind of broader thesis on the state of the Czech Romani community, or even the Czech Romani individual. At the book's rather abrupt end, Patrik emphasizes that the real way out of racial profiling is to keep trying and not give up, which is kind of a truism. For someone who throughout the book makes a few very astute observations about the broader fates of the Czech Romani people in the 90s, I just expected it all to culminate in something more.
Overall, it is a relatively individualistic account of striving for a better life. It isn't preachy, though, and never does it fall into any kind of 'I'm better than all those who have failed fo find success' mentality. To the contrary, Banga most of the time maintains a highly empathetic approach to inter-community differences.
(Also a star off for the casual misogyny. Not cute, particularly from an author that's himself asking to be respected as a full person in spite of his marginalized status.)
Patrik Banga writes in an informal way that is very funny and approachable. Literary writing it is not, but it also isn't trying to be - it's a book anyone could pick up and I think easily find ways to connect to and empathize with Patrik's struggle for full citizenship.
I think what this lacked for me was some kind of broader thesis on the state of the Czech Romani community, or even the Czech Romani individual. At the book's rather abrupt end, Patrik emphasizes that the real way out of racial profiling is to keep trying and not give up, which is kind of a truism. For someone who throughout the book makes a few very astute observations about the broader fates of the Czech Romani people in the 90s, I just expected it all to culminate in something more.
Overall, it is a relatively individualistic account of striving for a better life. It isn't preachy, though, and never does it fall into any kind of 'I'm better than all those who have failed fo find success' mentality. To the contrary, Banga most of the time maintains a highly empathetic approach to inter-community differences.
(Also a star off for the casual misogyny. Not cute, particularly from an author that's himself asking to be respected as a full person in spite of his marginalized status.)
February 8, 2025
Tato výpověď je podle mne hodně silná v tom, že člověku chtě nechtě nastavuje zrcadlo, nutí člověka čelit vlastním předsudkům a sáhnout si do vlastního svědomí.
Autor tu bez nějakého přikrašlování vypráví svůj příběh, kde nejvíce prostoru dostává vyprávění o jeho životě od útlého dětství do nějakých 18 let. A byla jsem úplně perplex z toho, kolik toho člověk v tak mladém věku dostane naloženo, že by to vydalo skoro na několik životů po sobě.
Hodně mne to nutilo přemýšlet nad tím, jak se ten život může vyvíjet různě podle toho, jaké příležitosti a okolnosti člověka v životě potkají. A jak je potřeba pracovat na tom, aby tu startovní čáru do života měli všichni nalajnovanou stejně. Pak už je na každém, jak se s tím životem popasuje.
Zároveň mi to ukazovalo možnost toho, kolik toho člověk prací a pílí dokáže, když zatne zuby - že dokáže víc, než si o sobě myslí on sám nebo si o něm myslí okolí.
Děkuji za tuto knihu, bylo to velmi podnětné čtení a je dobře, že tento typ knih vychází.
Autor tu bez nějakého přikrašlování vypráví svůj příběh, kde nejvíce prostoru dostává vyprávění o jeho životě od útlého dětství do nějakých 18 let. A byla jsem úplně perplex z toho, kolik toho člověk v tak mladém věku dostane naloženo, že by to vydalo skoro na několik životů po sobě.
Hodně mne to nutilo přemýšlet nad tím, jak se ten život může vyvíjet různě podle toho, jaké příležitosti a okolnosti člověka v životě potkají. A jak je potřeba pracovat na tom, aby tu startovní čáru do života měli všichni nalajnovanou stejně. Pak už je na každém, jak se s tím životem popasuje.
Zároveň mi to ukazovalo možnost toho, kolik toho člověk prací a pílí dokáže, když zatne zuby - že dokáže víc, než si o sobě myslí on sám nebo si o něm myslí okolí.
Děkuji za tuto knihu, bylo to velmi podnětné čtení a je dobře, že tento typ knih vychází.
September 21, 2024
Subjektivní, čistě ze svého pohledu psaný příběh o tom, jak se dostat na jinou životní úroveň, do jiné sociální vrstvy.
Odpověď na otazku jak je, těžko, přes spoustu pádu, nevzdat to a vydržet....
Při líčení zejména postojů a událostí z dětství P.Bangy ve mě doutnal plamen naštvaní na nespravedlnost světa, která tu ale vzdycky byla a bude.... To že "skutečná vesta ven" je reálná zejména pro výjimečně obdarované osobnosti, které mají nejen ohromný potenciál, ale hlavně vydrží ve své snaze a přijmou to, že se vždycky budou muset snažít nasobně víc, než ostatní...
Rychlé a příjemné čtení.
Odpověď na otazku jak je, těžko, přes spoustu pádu, nevzdat to a vydržet....
Při líčení zejména postojů a událostí z dětství P.Bangy ve mě doutnal plamen naštvaní na nespravedlnost světa, která tu ale vzdycky byla a bude.... To že "skutečná vesta ven" je reálná zejména pro výjimečně obdarované osobnosti, které mají nejen ohromný potenciál, ale hlavně vydrží ve své snaze a přijmou to, že se vždycky budou muset snažít nasobně víc, než ostatní...
Rychlé a příjemné čtení.
January 19, 2023
První kapitoly jsou neuvěřitelně silné a čtivé. Škoda jen poněkud uspěchaného závěru a několika nedořečených věcí . I tak jde o jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem v poslední době četl, zejména díky autorově upřímnosti a psaní bez zbytečných kudrlinek.
May 24, 2025
(3,5+*)
I always find it hard to rate autobiographical books like these, since they're not fiction - and thus style and plot become less relevant for me personally - but also not typical non-fiction - style and structure, thus, still being of some level of importance (this is also the case with all kinds of non-fiction of course, but for me there might be a difference). Banga's language is very colloquial, using good amounts of slang, sometimes (bordering on) coarse, so I wouldn't necessarily label it as 'literary', bút perhaps all the more as accessible and easy to read. Plus I learned some new words, yay! My knowledge about the Czech Roma community is quite limited but I want to learn more, and I suppose this book was a good start. Problems regarding poverty and neonazis weren't new information per se, but especially the descriptions of (very) widespread arbitrary-yet-targeted police violence were an uncomfortable eye opener. The same was the case for the parts about problems related to drug addiction in the late nineties/early zeroes; I remember that Prague a bit from when I visited the city as a child, but at the same time it's a period in recent Czech history I don't know that much about, and reading about the scale and severity of the problems was confronting. I liked Banga's persona; raw yet sensitive, sharp yet nuanced, both hard and soft. I just had some problems with several descriptions of (sitations involving) women; they weren't always very 'woke'/considerate/refined and some remarks were just unpleasant. In other areas, Banga is nuanced; he fiercely criticizes the situation Roma find themselves in, but also mentions patterns and behavior by Roma that might maintain/worsen their situation; he points out the racism and misdoings of white people, but also some problems in other communities; he sketches a soaring image of the societal position of Roma, but doesn't resort to a superficial victim position. Nice balance for a debut. The structure of the book was a bit unbalanced though, especially towards the end; large parts take place in wartorn former Yugoslavia, and I get it; this appears to be an important period in Banga's life and development, and it's clear he wants to point out that these are important (his)tories (and, again: situations I heard about as a child but don't know enough about). However, it makes the final part(s) feel a bit confusing and rushed, with the laster chapter or two all of a sudden rushing through many years, while the rest of the book has a significantly slower pace. The editor might have made some different choices here. Anyway: a clear and strong voice from a marginalized community. I still hope to learn more, maybe moving towards fiction a bit more.
Addition: it turns out Banga's brother has also written an autobiographical book, sketching a very different image of the (home) situation though. Should be interesting...
I always find it hard to rate autobiographical books like these, since they're not fiction - and thus style and plot become less relevant for me personally - but also not typical non-fiction - style and structure, thus, still being of some level of importance (this is also the case with all kinds of non-fiction of course, but for me there might be a difference). Banga's language is very colloquial, using good amounts of slang, sometimes (bordering on) coarse, so I wouldn't necessarily label it as 'literary', bút perhaps all the more as accessible and easy to read. Plus I learned some new words, yay! My knowledge about the Czech Roma community is quite limited but I want to learn more, and I suppose this book was a good start. Problems regarding poverty and neonazis weren't new information per se, but especially the descriptions of (very) widespread arbitrary-yet-targeted police violence were an uncomfortable eye opener. The same was the case for the parts about problems related to drug addiction in the late nineties/early zeroes; I remember that Prague a bit from when I visited the city as a child, but at the same time it's a period in recent Czech history I don't know that much about, and reading about the scale and severity of the problems was confronting. I liked Banga's persona; raw yet sensitive, sharp yet nuanced, both hard and soft. I just had some problems with several descriptions of (sitations involving) women; they weren't always very 'woke'/considerate/refined and some remarks were just unpleasant. In other areas, Banga is nuanced; he fiercely criticizes the situation Roma find themselves in, but also mentions patterns and behavior by Roma that might maintain/worsen their situation; he points out the racism and misdoings of white people, but also some problems in other communities; he sketches a soaring image of the societal position of Roma, but doesn't resort to a superficial victim position. Nice balance for a debut. The structure of the book was a bit unbalanced though, especially towards the end; large parts take place in wartorn former Yugoslavia, and I get it; this appears to be an important period in Banga's life and development, and it's clear he wants to point out that these are important (his)tories (and, again: situations I heard about as a child but don't know enough about). However, it makes the final part(s) feel a bit confusing and rushed, with the laster chapter or two all of a sudden rushing through many years, while the rest of the book has a significantly slower pace. The editor might have made some different choices here. Anyway: a clear and strong voice from a marginalized community. I still hope to learn more, maybe moving towards fiction a bit more.
Addition: it turns out Banga's brother has also written an autobiographical book, sketching a very different image of the (home) situation though. Should be interesting...
July 3, 2024
Vynikající kniha, která mně, gádžovi jen o dva roky staršímu než autor sám, otevřela oči co do země a doby v nichž jsme oba vyrůstali. Jako náctiletý pankáč jsem sice na vlastní kůži věděl co byli skini v devadesátkách za sv*ně, ale neměl jsem sebemenší tušení, jak všudypřítomný byl rasismus se kterým se Romové neustále potýkali, jak podrýval jejich lidskou důstojnost, jak se na nich provinil školský systém, a jakému zacházení byli vystaveni ze strany policie. Jako přesvědčivé osobní svědectví tuto knihu mohu a musím doporučit k přečtení každému.
Autor v ní ke čtenáři mluví přirozeným jazykem, nic zbytečně nežehlí, ale zároveň není za každou cenu lidový. Je to zkrátka autentická osobní výpověď. Čte se to lehce, ačkoliv to vůbec není lehké čtení. Autor v knize prokazuje svou osobnostní vyzrálost a nadhled, není zakyslým uzlíčkem nenávisti vůči většinové společnosti, která se k němu často chovala macešsky, dovede rozlišovat dobré gádže od špatných, ačkoliv ví, že z opačné strany tentýž přístup mnohdy chybí.
Z díla je patrné přirozené sebevědomí člověka, který navzdory klackům, které mu roky byly házeny pod nohy, v životě uspěl a shodil se stolu všechna ta rasistická proroctví o vlastní předurčenosti k životu kriminálníka, či parazita. Nikomu se zbytečně nemstí, nemá to za potřebí už jen z toho důvodu, že jeho úspěch je směrem k těm zástupům pochybovačů tou nejlepší a nejsnazší odpovědí.
Popisuje své vzpomínky, zážitky, hledá ztracený čas a místo Žižkova devadesátých let a všech jeho obyvatel. Doufám, že především dnešní romští dospívající (ale nejen oni) si tu knihu přečtou a bude je motivovat k jejich vlastní cestě ven. No a nám většinovým pomůže v tom, abychom si nedávnou historii naší země nelakovali příliš na růžovo, a až příště budeme mít chuť říct: "tohle se v Česku neděje!" abychom se radši kousli do jazyka a "mlčeti zlato". Za generaci za dvě už, doufejme, žádná cesta ven pro Romy nebude potřeba a tohle všechno bude jenom zlý sen z minulosti, asi jako když nám v dětství babičky vyprávěly jak se žilo za protektorátu.
Proč tedy jen čtyři hvězdy? Kniha vzala v poslední třetině poměrně rychlý konec a myslím si, že autor má materiálu na deset takových. Kniha v něm zrála roky, a pravděpodobně měl potřebu to už takříkajíc dostat ven, aby to nejtěžší mohl uzavřít, uložit k ledu, a dívat se dopředu. Snad to ještě napíše. Pokud ano (a doufám že ano), rozhodně si to přečtu.
Autor v ní ke čtenáři mluví přirozeným jazykem, nic zbytečně nežehlí, ale zároveň není za každou cenu lidový. Je to zkrátka autentická osobní výpověď. Čte se to lehce, ačkoliv to vůbec není lehké čtení. Autor v knize prokazuje svou osobnostní vyzrálost a nadhled, není zakyslým uzlíčkem nenávisti vůči většinové společnosti, která se k němu často chovala macešsky, dovede rozlišovat dobré gádže od špatných, ačkoliv ví, že z opačné strany tentýž přístup mnohdy chybí.
Z díla je patrné přirozené sebevědomí člověka, který navzdory klackům, které mu roky byly házeny pod nohy, v životě uspěl a shodil se stolu všechna ta rasistická proroctví o vlastní předurčenosti k životu kriminálníka, či parazita. Nikomu se zbytečně nemstí, nemá to za potřebí už jen z toho důvodu, že jeho úspěch je směrem k těm zástupům pochybovačů tou nejlepší a nejsnazší odpovědí.
Popisuje své vzpomínky, zážitky, hledá ztracený čas a místo Žižkova devadesátých let a všech jeho obyvatel. Doufám, že především dnešní romští dospívající (ale nejen oni) si tu knihu přečtou a bude je motivovat k jejich vlastní cestě ven. No a nám většinovým pomůže v tom, abychom si nedávnou historii naší země nelakovali příliš na růžovo, a až příště budeme mít chuť říct: "tohle se v Česku neděje!" abychom se radši kousli do jazyka a "mlčeti zlato". Za generaci za dvě už, doufejme, žádná cesta ven pro Romy nebude potřeba a tohle všechno bude jenom zlý sen z minulosti, asi jako když nám v dětství babičky vyprávěly jak se žilo za protektorátu.
Proč tedy jen čtyři hvězdy? Kniha vzala v poslední třetině poměrně rychlý konec a myslím si, že autor má materiálu na deset takových. Kniha v něm zrála roky, a pravděpodobně měl potřebu to už takříkajíc dostat ven, aby to nejtěžší mohl uzavřít, uložit k ledu, a dívat se dopředu. Snad to ještě napíše. Pokud ano (a doufám že ano), rozhodně si to přečtu.
July 31, 2023
V první třídě jsem velice často zapíral, kdo rozpoutal rvačku ("Yep, thats me."). A pak se většinou stejně zjistilo, jak to bylo a viník byl potrestán. To, že vám pak ti samí lidé nevěří, když řeknete pravdu tak, jak byla, je tak nějak nasnadě. A stejně tak mi přijde zvláštní, jak dotčeně Banga reaguje na to, že Gadžové se dívají na Romy tak, jak se na ně dívají. Banga tu totiž staví tenhle naivní obraz oběti v demokratické společnosti. Ale jsou za tím podložené zkušenosti. A v obecné rovině je lidem jedno, že jeden, dva, sto, tisíc, takoví nejsou, když drtivá většina je. Integrace vietnamské menšiny, většinou daleko skromnější (opět, i jejich menšina má tu a tam řekněme aspekty organizovaného zločinu, ale jak se chovají, jednají, jejich přístup není iritující), mi přijde zdařilejší, čistě pro srovnání. Pokud se bavíme o autobiografickém aspektu samotného textu, o Romovi, který se dostal ze svého zázemí k novinařině, je to ok, pro někoho to může být inspirující. Za sebe doporučuju spíše knihu 'Tatitatitati' od maďarského autora Tamáse Jónáse, která je, řekl bych, mnohem lepší. Na Bangovi je zajímavé to, že je to tuzemsko a během devadesátek+, ale jinak asi nic, nemluvě o tom, že jeho vlastní bratr vydal taky autobiografii, kde je vše zase řečeno obráceně, což se taky vzájemně úplně nevylučuje, ale působí to úsměvně a ironicky, protože jakoby si člověk říkal, že ty předsudky vždycky nakonec mají něco do sebe. Magnesia opět cpaná hlavně z politických důvodů.
May 5, 2023
Velmi zajímavá a užitečná kniha. Příliš mnoho textů popisující zkušenosti romů u nás nevychází. Tenhle se čte tak, že si člověk chvíli neubrání, že to je určitě nadsazené, že určitě přehání. Zároveň ovšem si spoustu případů co Patrik popisuje z doby dospívání pamatuji a ta diskriminace tady je a byla, to popřít nejde. Rozhodně jsem názoru, že v naší společnosti je prostor toto téma ještě víc otvírat, víc o něm otvírat a ta pravá vlna nás možná teprve čeká.
Moje výtka ke knize se týká její nevyváženosti. Autor sám píše, že dlouho ležela v šuplíku a dlouho trvalo její dokončení. Bohužel však konec působí i přesto urychleně a nedokončeně. Myslím si, že by vůbec neuškodila větší délka, která by dala autorovi prostor se dostat i víc do současnosti. Text se však čte svižně a nikde výrazně nedrhne. Ano – a nejsem si přesně jist co měly znamenat obrázky, na kterých z větší části není skoro nic vidět. Klidně bych se bez nich obešel, přišly mi poněkud samoúčelné.
Moje výtka ke knize se týká její nevyváženosti. Autor sám píše, že dlouho ležela v šuplíku a dlouho trvalo její dokončení. Bohužel však konec působí i přesto urychleně a nedokončeně. Myslím si, že by vůbec neuškodila větší délka, která by dala autorovi prostor se dostat i víc do současnosti. Text se však čte svižně a nikde výrazně nedrhne. Ano – a nejsem si přesně jist co měly znamenat obrázky, na kterých z větší části není skoro nic vidět. Klidně bych se bez nich obešel, přišly mi poněkud samoúčelné.
November 3, 2023
Na knihu Skutečná cesta ven jsem se hodně těšila a kupovala pár dní po vydání. Že jsem ji přečetla až nyní je věc jiná. Kdybych však věděla, jak poutavě Patrik dokáže popsat svůj příběh, sáhla bych po knize již dřív.
Autor v knize barvitě popisuje události, které ovlivnily jeho život a jak ostatní v recenzích ukazují, i já bych klidně ocenila, kdyby byla kniha delší. Mrzí mě, že se autor nevrátil k osudu své maminky, nebo v závěru své knihy nezmínil své bratry, o kterých v první polovině knihy mluvil velmi často. Závěr mi přišel trochu uspěchaný a ráda bych si od autora klidně přičetla i větší zamyšlení o současné situaci Romů a zda vidí nějaký posun v přístupu k nim.
Kniha jako celek se mi velmi líbila a bavila mě. Patrik měl, má a bude mít světu vždycky co říct.
Autor v knize barvitě popisuje události, které ovlivnily jeho život a jak ostatní v recenzích ukazují, i já bych klidně ocenila, kdyby byla kniha delší. Mrzí mě, že se autor nevrátil k osudu své maminky, nebo v závěru své knihy nezmínil své bratry, o kterých v první polovině knihy mluvil velmi často. Závěr mi přišel trochu uspěchaný a ráda bych si od autora klidně přičetla i větší zamyšlení o současné situaci Romů a zda vidí nějaký posun v přístupu k nim.
Kniha jako celek se mi velmi líbila a bavila mě. Patrik měl, má a bude mít světu vždycky co říct.
December 20, 2023
Dobré, silné, autentické.
Kniha nabídne pohled jednoho Roma na vyrůstání v době 80. až 0. let a potíže s integrací do většinové (=ne-Romské) společnosti. Některé zážitky, zejména více v historii, opravdu šokují. Některé, které šokují autora, zase vždy nepřijdou šokující mě. Ale tady bude rozdíl pohledu zvenku od dospělého ne-Roma a dospívajícího Roma, který to tehdy sám zažíval.
Syrovost knihy je autentická. Jde vidět, jak se utváří autorův názor a jak i on si vytváří svůj ne zcela konzistentní prostor dobra a zla, aby se ve světě jednoduše zorientoval.
Kniha nabídne pohled jednoho Roma na vyrůstání v době 80. až 0. let a potíže s integrací do většinové (=ne-Romské) společnosti. Některé zážitky, zejména více v historii, opravdu šokují. Některé, které šokují autora, zase vždy nepřijdou šokující mě. Ale tady bude rozdíl pohledu zvenku od dospělého ne-Roma a dospívajícího Roma, který to tehdy sám zažíval.
Syrovost knihy je autentická. Jde vidět, jak se utváří autorův názor a jak i on si vytváří svůj ne zcela konzistentní prostor dobra a zla, aby se ve světě jednoduše zorientoval.
July 29, 2023
S lehkou pozitivní diskriminací o hvězdičku výše :)
Napsáno, tedy i načteno, s nadšením a spoustou energie. Několik nových pohledů například na vznik ghet na severu Čech, autentičnost střetů s holohlavými a policisty. Leč i jisté stereotypy, černobílé vnímání, možná nadsázka či rychlé se vypořádání se situací, kde by to chtelo více do hloubky... kapitoly z nemocnice, vesnice
Jazyk přímočarý, reportážní.Závěr realisticky nadějný, tedy za plus hvězdička. A on to autor měl asi o něco složitější než většina :).
Napsáno, tedy i načteno, s nadšením a spoustou energie. Několik nových pohledů například na vznik ghet na severu Čech, autentičnost střetů s holohlavými a policisty. Leč i jisté stereotypy, černobílé vnímání, možná nadsázka či rychlé se vypořádání se situací, kde by to chtelo více do hloubky... kapitoly z nemocnice, vesnice
Jazyk přímočarý, reportážní.Závěr realisticky nadějný, tedy za plus hvězdička. A on to autor měl asi o něco složitější než většina :).
May 10, 2024
Po knize jsem sáhla primárně proto, abych mohla splnit “povinnou četbu” a zpracovat tak úkol do sociologie. Tahle na mě z rychlého výběru působila nejzajímavěji i přesto, že autobiografii spíše nečtu. Když jsem se do ní s nízkou dávkou motivace pustila, nemohla jsem ji dát z ruky a celou ji přelouskala za jedno odpoledne! Kniha byla neskutečně čtivá a nešla odložit. Konec mi ovšem připadal zbytečně uspěchaný a autor se klidně mohl více rozepsat a dokončit tak i některá naťuklá témata z jeho života. Každopádně moc doporučuji!!
January 17, 2023
Čtivá a bezskrupulózní výpověď žižkovského Roma a novináře Patrika Bangy o dospívání v ulicích a školách Prahy. S každou přibývající stránkou je to lepší a lepší. Potenciál knihy a tématu ale autor zcela nevyužil. Je zjevné, že materiálu by bylo mnohem víc a že by jistě byl zajímavý a kniha tak mohla mít i 500 stran. Bohužel má ale pouze 200. Ty jsou navíc v poslední čtvrtině velmi uspěchané. Je to škoda, ale i tak je to dobré a zajímavé čtení.
January 13, 2023
Přečteno za den. Úplně nenávidím knihy o utrpení dětí, tady ho bylo poměrně dost, což není nekvalita knihy, ale můj problém.
Kniha mi přišla strohá a fakt bych ocenila, aby neskončila tak brzy. Protože cesta ven vlastně stále trvá, dodnes není situace Romů příliš růžová.
Takže více textu, více textu a pak klidně budu hodnotit pěti hvězdičkami.
Kniha mi přišla strohá a fakt bych ocenila, aby neskončila tak brzy. Protože cesta ven vlastně stále trvá, dodnes není situace Romů příliš růžová.
Takže více textu, více textu a pak klidně budu hodnotit pěti hvězdičkami.
September 23, 2023
strucna, vtipna a ctiva biografie detstvi patrika bangy. precteno vicemene na posezeni. chvilkama na me trochu ubrecene a konec trochu kycovity, ale i tak si za vemi pristupne vykresleni romskeho zizkova zasouzi pet hvezdicek.
March 27, 2025
Kniha není úplná slátanina a dá se číst, ale je strašně stereotypní. Připadal jsem si, jako bych spíš četl slohovou práci na střední škole. Úroveň je opravdu nízká a literárně bídná. Kniha hodně hraje na city.
June 15, 2025
Syrová, upřímná a ryzí výpověď, u které mi snad nakonec vadilo jen to, že byla příliš krátká a trochu uspěchaná, hodně momentů prolétla natolik encyklopedicky a letem světem, že mi chybí, že jsem se o nich nemohla dozvědět víc. Bonusových sto stran navíc by Skutečné cestě ven neuškodilo.
November 19, 2022
Líbilo. A knírek Ivana Veselého podtrhuji.
May 16, 2023
Zhltnuto za den, neuvěřitelně lehce čtivý styl bez zbytečných kudrlinek. Pátou hvězdičku nedávám jen za nečekaně utnutý konec.
This entire review has been hidden because of spoilers.
April 17, 2024
četba na Českém rozhlasu
July 2, 2024
Smutná, ale vlastně optimistická kniha o tom, jak to mají v naší zaprděné většinové společnosti Romové o hodně těžší. Výborně napsané.
November 16, 2025
Oprávněně oceněná kniha! Lehkost se kterou Patrik píše o těžkých zá��itcích je až neuvěřitelná. Doporučuji všem a těším se na další literární tvorbu autora ❤️
December 31, 2025
Takto si predstavujem skutočnú cestu z geta. Plnú drsnoty, pár banálnych historiek a veľa smútku a hnevu. Opis, ako dostali Rómov zo širšieho centra Prahy je neskutočný. Stojí za prečítanie.
November 15, 2022
Povinne citanie pre vsetky vychodoeuropske krajiny ktore trapi nacizmus, rasizmus a ine -izmy ...
March 11, 2023
Knížka, která není úplně optimistická, ale přesto se velmi dobře čte. Patrik Banga dokázal i velmi nepříjemné zážitky z dětství a dospívání vylíčit s lehkostí a nadhledem, který očividně během svého života získal.
Pro mě bylo čtení této knížky jako vstup do jiného světa. Jasně, všichni víme, že tu máme rasismus zaměřený hlavně proti Romům (i když v posledních pár letech proti všem tmavší pleti). Ale vždycky jsem si myslela, že je to ve smyslu: dáváme si na cigoše pozor, ať něco neukradnou; cikáni nepracujou a mají hromady dětí, na které berou dávky; případně budeme mít předsudky že jsou nevzdělaní, děcka školu flákají a akorát otravují. Ne, že by to bylo málo! Ale ani ve snu by mě nenapadlo (fakt ne, jsem naivka), že se mohlo (může? snad už ne!) stát, aby policajti sebrali skupinku dvanácti-třináctiletých děcek a čistě preventivně je zmlátili na stanici, "protože beztak něco ukradli". Případně že by bitku dvou náctiletých Romů vs. sedmi dospělých skinů vzali jako záminku ty Romy sebrat a na služebně jim namlátit ještě víc. To je fakt síla!
Po přečtení téhle knížky se už vůbec nedivím, proč jsou Romové k většinové společnosti často nedůvěřiví, odtažití a mnozí z nich se možná ani nesnaží nějak zapadnout, integrovat se. Proč taky, když je vlastně nechceme a stojí tolik úsilí a ponižování...
Autor ovšem není nekritický, vnímá i problémy na straně Romů a v knížce i je často zmiňuje.
Pro nás gádže je tahle knížka stržením růžových brýlí. Pro mladé Romy může být naopak úžasnou inspirací a motivací, protože co všechno Patrik Banga dokázal zvládnout, ještě než mu bylo osmnáct, je opravdu obdivuhodné.
Pro mě bylo čtení této knížky jako vstup do jiného světa. Jasně, všichni víme, že tu máme rasismus zaměřený hlavně proti Romům (i když v posledních pár letech proti všem tmavší pleti). Ale vždycky jsem si myslela, že je to ve smyslu: dáváme si na cigoše pozor, ať něco neukradnou; cikáni nepracujou a mají hromady dětí, na které berou dávky; případně budeme mít předsudky že jsou nevzdělaní, děcka školu flákají a akorát otravují. Ne, že by to bylo málo! Ale ani ve snu by mě nenapadlo (fakt ne, jsem naivka), že se mohlo (může? snad už ne!) stát, aby policajti sebrali skupinku dvanácti-třináctiletých děcek a čistě preventivně je zmlátili na stanici, "protože beztak něco ukradli". Případně že by bitku dvou náctiletých Romů vs. sedmi dospělých skinů vzali jako záminku ty Romy sebrat a na služebně jim namlátit ještě víc. To je fakt síla!
Po přečtení téhle knížky se už vůbec nedivím, proč jsou Romové k většinové společnosti často nedůvěřiví, odtažití a mnozí z nich se možná ani nesnaží nějak zapadnout, integrovat se. Proč taky, když je vlastně nechceme a stojí tolik úsilí a ponižování...
Autor ovšem není nekritický, vnímá i problémy na straně Romů a v knížce i je často zmiňuje.
Pro nás gádže je tahle knížka stržením růžových brýlí. Pro mladé Romy může být naopak úžasnou inspirací a motivací, protože co všechno Patrik Banga dokázal zvládnout, ještě než mu bylo osmnáct, je opravdu obdivuhodné.
Displaying 1 - 29 of 29 reviews