Jump to ratings and reviews
Rate this book

Pan Theodor Mundstock

Rate this book
Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka.

190 pages, Hardcover

First published January 1, 1963

16 people are currently reading
632 people want to read

About the author

Ladislav Fuks

25 books57 followers
Ladislav Fuks byl český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím. Jako symbol tohoto tématu si pak zvolil druhou světovou válku a holokaust. Většina jeho díla je autobiografická, často skrytě - téměř všemi jeho knihami prochází figura senzitivního, slabého hocha, žijícího ve svém vnitřním světě a toužícího po citovém přátelství. Právě tato stále se vracející postava trpícího a mučeného chlapce má silnou míru autobiografičnosti. Fuksovo dílo je někdy také autobiografickou travestií – např. Vévodkyně a kuchařka. Fuks je ve svém díle též mistrem masky, jinotajů a náznaků, k čemuž byl jako homosexuál přirozeně donucen dobou, v níž žil a tvořil. Ve svých knihách se také často dopouští jen těžko odhalitelných žertů a se svými čtenáři nejednou hraje rafinovanou hru, která mnohým z nich zůstane neodhalena.

Ratings & Reviews

What do you think?
Rate this book

Friends & Following

Create a free account to discover what your friends think of this book!

Community Reviews

5 stars
301 (35%)
4 stars
355 (42%)
3 stars
145 (17%)
2 stars
34 (4%)
1 star
8 (<1%)
Displaying 1 - 30 of 46 reviews
Profile Image for Ajeje Brazov.
953 reviews
October 25, 2020
1941 Praga, in piena repressione nazista degli ebrei. Il signor Theodor Mundstock si aggira per la città, deserta, fredda, cupa, morta...
Romanzo appartenente al filone delle testimonianze, anche se è effettivamente una fiction storica, su uno dei periodi più crudeli del Novecento, ma è talmente fuori dagli schemi classici, da parere un romanzo postmoderno e surreale sulla Shoah.
La scrittura è molto intimista e ricca di sfumature sui sentimenti e stati d'animo del protagonista, molto surreale come il Kafka de "La metamorfosi".

A oriente albeggiava.
Il sole di maggio all'alba è come una ciliegia tutta becchettata da un uccello. Ne sgorga un dolce succo. Quando però sulla terra c'è la guerra, sanguina. Perchè scoppiano la guerre? A questa domanda ancora nessuno è riuscito a rispondere...


https://www.youtube.com/watch?v=OjkME...
Profile Image for Mariel.
667 reviews1,213 followers
November 27, 2013
The engine was steaming impatiently, it had no thoughts to spare for that poor man with his case. A soulless machine without feelings, interested only in its levers and wheels. The poor fellow was at the end of his strength, jerking the case along, pale, stumbling, desperately staring at the endless row of coaches ten paces away; the engine whistled and quivered with impatience. Callous, as though it was a living thing.

Mr. Mundstock is watching the man who stole his love away. He is watching him of then from far away, a blind look at the sun before eyes unwillingly tear. Have you felt that you couldn't see for the brightness even all screwed up? This is how he can see Mr. Vorjahren and his lost love. He can barely say her name to himself. Now he is watching the man, his "And how is so and so...." self protection, dragged along by just a really big suitcase on the train to the concentration camp. Mr. Vorjahren is now a new plan in motion, a cog in the machine, so and so. He will prepare for when his letter arrives. He will take the heaviest books in his place. His suitcase will break your foot if you try to kick it. He is afraid again and blighted faces of burned and parched watch him behind his hand. He will carry his suitcase for their cries from seeing. He is right-handed and his left-hand is weaker after a life time of ill favor. If he can so and so it all.

One night his neighbor will hear Mr. Mundstock's home conquered by German soldiers. I thought it was important that he cannot get too close to thinking about that girl from his past, though. When the neighbor leaves she sees him smiling, a peaceable brave man. I saw him smile a lot in this book. It is a "psychological" profile of mental eye of the tiger sweat and marathoning himself for the death day. Much of the book tell me and tells me what he is doing and what it means about what he is doing. I don't care about any of that. Mr. Mundstock has a smile that he wears all of the time that it is going to slip right off of his face. A Hello Kitty type of beacon for don't feel a thing. They made him wear the Star of David on his clothes and he's afraid to dream of walking without it where others have never born it. I felt that his Hello Kitty smile was a part of him and I'm not too sure it hadn't been cancering his expressions already.

He turned round, but there was no shadow behind him. His shadow had disappeared. Only on the lampshade Columbus's ship came sailing towards him...

If Mr. Theodore Mundstock was always like when he is interacting with people instead of the air he cannot breathe it would have been a really good book. It isn't bad but it is more like reading about a book than reading a book, if reading a book is falling into someone else. Okay, so he has a disappearing constellation of friends. People he could count before he goes to bed at night. Maybe they were never friends. He does haunt himself with his own shadow he calls Mon. Mon sometimes cries for Mr. Mundstock over his bed. He says out loud what Mr. Solid and Blood dare not say. I thought I would have been more interested in how he talks to himself. But this book is too much talking to oneself and sometimes when you shut up is important too. So when he goes to visit one of the families he has to prepare for every moment of it. The questions they will ask and what he will say. I had this idea that he probably lived his whole life building himself up with inner conversations. Suspecting him from before was better than Fuks telling me. His life would depend on if he would let himself believe in them. Fuks did this very well how Mr. Mundstock would tear or lift himself up after his interactions. They will ask him about what will happen to them. If the War will end. He says the spring. He cannot control what they already know and it was even better how he juggles the mind them with the real them at the same time, for the whole family. One of them has been dumped by her fiancee. I thought it was important that he needed them to believe him that everything would work out okay. Put him out of your mind it is as easy as one two three. You'll see. He needed their belief as belief in himself. It was said in how he rehearses it, yet, but better in his shoulder slump when it doesn't play. I had to watch how he watched for it. This one scene of him reading them their fortunes was the best part of the book because I saw him do these things. If you're going to know what the seeds of doubt are lying under everything he has to worry about it is better to sense it, I think, than to be merely told they are there. When their letters come telling the worst is here he will sword himself on the knowledge that they never believed in his assurances. There is still the youngest boy of the family left behind and the wheels in his mind go round round again to teaching the boy his preparation plans. Toughen up, survive. What will he do when or if the boy also dies? Or turns inside his own mind for support. If only he could have surprised himself with his own mind. He had so many tricks up his sleeve, after all (wasn't that what the shadow Mon was for). Unfortunately for me, Fuks was more interested in constructing the ropes to feel pulled before he will ever dare peek. The ever present no face smile was good, though. They might show themselves that way, shrinking from the lights.
Profile Image for Post Scriptum.
422 reviews120 followers
November 27, 2017
Praga 1941. Viuzze grigie d’angoscia e aria densa di paura.
Theodor Mundstock, prima procuratore della ditta “Menache Löwy. Canapa, corde e fili”, ora deve spazzare le vie cittadine. Le leggi razziali non risparmiano nessuno.
Attende, lui come tutti, la “convocazione”.
Theodor dialoga con Mon, la sua ombra. A Mon rivolge i suoi deliranti ragionamenti. A Mon, spetta il compito di contrastare le illusioni di Theodor.
In questo clima schizofrenico la gallinella che vive con Theodor riceve e dispensa affetto.
Il signor Mundstock attraversa la storia come presenza impercettibile, e forse proprio per questo ne porta tutto il peso.
Alla sua angoscia si unisce quella dei suoi amici. Alla sua paura, quella di un intero popolo.
Il signor Mundstock troverà un modo per prepararsi all’orrore che sarà. Esercitarsi per non essere sopraffatto dal terrore.
Quel filo d’angoscia che lega le parole non lascia scampo. Ci unisce inesorabilmente ai sentimenti che turbinano nella mente del signor Mundstock, alle sue paure, alle sue illusioni, alle sue speranze.

"... la peggior cosa che ci sia è perdere la speranza. Perdere la speranza è la peggiore cosa che possa toccare a un uomo. Senza la speranza anche un ricco è un mendicante, figuriamoci poi noi, poveracci con la stella..."

Il crimine che segnerà per sempre la storia sta per compiersi. Incalza e risuona nell’aria col suono funesto di passi che avanzano a ritmo di marcia.

"Ci sono pensieri che schiacciano un uomo, ci sono disperazioni grevi come pietre di piramidi egizie."

Un libro greve, in bianco e nero.
A eccezione della rossa flanella. E della stella gialla. A sei punte.
Profile Image for Vittorio Ducoli.
581 reviews84 followers
March 21, 2020
Kafka inverato: l’angoscia nella Praga dell’occupazione nazista

Praga era una città davvero magica. Chiunque ami la letteratura del ‘900 non può prescindere dai grandi autori che in questa città sono nati e vissuti. Praga è stata in grado, con le sue atmosfere, la sua geografia urbana e sociale, di imprimere il proprio inconfondibile marchio su una serie impressionante di grandissime opere letterarie, che il lettore individua subito come praghesi: forse nessuna altra città in Europa ha saputo, per ragioni complesse che critici e storici hanno compiutamente analizzato, divenire non solo lo scenario, ma l’essenza stessa di tante opere, la conditio sine qua non la loro produzione.
Se l’age d’or della produzione letteraria praghese è stato senza dubbio il primo novecento, epoca del crollo dell’impero austroungarico, della ritrovata identità nazionale, del rapido avvicinarsi della seconda guerra mondiale, è indubbio che essa abbia avuto una coda importante anche nei decenni del secondo dopoguerra, nei quali Praga è stata sicuramente l’epicentro emblematico delle speranze, delle contraddizioni e delle tragedie che hanno segnato il socialismo realizzato. In particolare nei primi anni ‘60, periodo che precede la fine drammatica della cosiddetta primavera di Praga, si affacciano sulla scena letteraria praghese una serie di scrittori che a vario titolo subiscono l’influsso della città e della sua recente storia culturale. Alcuni di questi, soprattutto dopo la caduta del comunismo, vengono tradotti in tutto il mondo, divenendo vere e proprie star internazionali, e non è un caso, a mio avviso, che si tratti quasi sempre degli scrittori più leggeri, portatori di istanze letterarie in sintonia con il nuovo pensiero unico, nelle quali Praga, le sue atmosfere tragiche, grottesche e profondamente ironiche ad un tempo vengono usate per raccontare l’aspirazione alla libertà dell’individuo, che ovviamente deve coincidere con la piena occidentalizzazione della città e del paese. Altri grandi scrittori di quel periodo, con storie più problematiche rispetto al cliché dell’intellettuale-censurato-e-perseguitato-dal-regime, latori di una letteratura che non è facilmente classificabile entro i canoni del mainstream culturale, vengono solo sporadicamente frequentati e proposti in occidente, e spesso rapidamente margi nalizzati.
E così in quest’oggi nel quale Praga è stata ormai germanizzata ad un livello che neppure i nazisti avrebbero ritenuto pensabile, i cui luoghi magicisono ridotti a postazione di selfie e di acquisti di souvenir per masse di turisti low-cost, quasi fossero luoghi di una Venezia qualsiasi, trovare in libreria un romanzo di un autore come Ladislav Fuks è impresa ardua, mentre abbondano in vari cataloghi editoriali le opere di Milan Kundera e Bohumil Hrabal, simboli a mio avviso di un certo praghismo di seconda mano. Eppure la lettura de Il signor Theodor Mundstock, romanzo d’esordio di Fuks, rivela al lettore un narratore di prima grandezza, la cui poetica e la cui prosa si ricollegano direttamente alla grande letteratura ceca dell’anteguerra e la attualizzano rispetto ai tempi in cui è vissuto.
L’opera di Fuks giunse in Italia grazie da Angelo Maria Ripellino, grande connettore tra la nostra cultura e quella slava: così nel 1972 (altri tempi, davvero) Einaudi pubblicò Il bruciacadaveri, secondo romanzo di Fuks, edito originariamente nel 1967, e nello stesso anno uscì presso Garzanti, con l’orripilante titolo Una buffa triste vecchina, il suo quarto romanzo, il cui titolo originale è traducibile in I topi di Natalie Mooshabrová. Einaudi propose poi, ben venticinque anni dopo, a seguito della morte dell’autore, Il signor Theodor Mundstock, uscito a Praga nel 1963. Oggi, solo Il bruciacadaveri è di nuovo disponibile in libreria, in una nuova traduzione per Miraggi edizioni, (consiglio caldamente di acquistarlo prima che vada fuori catalogo, così come consiglio la recensione che ne fa Lilicka sul suo blog) mentre delle altre opere di Fuks (in tutto circa una decina di romanzi) non vi è traccia.
Come detto, il mio sospetto è che l’oblio di cui è oggetto questo importante autore sia, almeno in parte, dovuto al fatto che Fuks non risponde allo stereotipo dello scrittore marginalizzato dal regime, meglio se esule in occidente. Certo la sua vita non fu facile: nato nel 1923, visse drammaticamente l’occupazione nazista della Boemia, assistendo alla deportazione di numerosi suoi amici ebrei od omosessuali come lui: questa esperienza sarà alla base di alcune delle sue prime opere. Dopo la guerra lavorò in alcuni uffici culturali statali, dedicandosi a tempo pieno alla letteratura solo dai primi anni ‘60. Anche se in alcune sue opere evidenziò gli aspetti critici del regime e più tardi denunciò l’invasione sovietica, aderì alla ufficiale lega degli scrittori cechi e continuò a pubblicare in patria anche dopo la fine della primavera. Di carattere tormentato, col tempo si isolò (e fu isolato) sempre più, morendo nell’agosto del 1994: il suo corpo venne ritrovato due giorni dopo la morte nell'appartamento di Praga in cui viveva in solitudine da anni.
Il signor Theodor Mundstock è ambientato a Praga tra l’autunno del 1941 e il giugno del 1942. La città è da tre anni capitale del Protettorato di Boemia e Moravia, dopo l’occupazione nazista del marzo 1939. In quei mesi si svolsero avvenimenti di portata storica: il 20 gennaio 1942 si tenne la Conferenza di Wannsee, durante la quale venne pianificata la soluzione finale nei confronti delle comunità ebraiche tedesche e dei territori occupati; il 27 maggio dello stesso anno un attentato ferì gravemente Reinhard Heydrich, governatore del Protettorato, il boia di Praga ed organizzatore della conferenza: Heydrich morì, in conseguenza delle ferite riportate, dopo alcuni giorni, e i tedeschi attuarono una sanguinosa repressione.
Il clima che si respira a Praga in quei mesi è quindi di angoscia, soprattutto in seno alla comunità ebraica: ogni giorno può arrivare la convocazione, l’ordine di partire per i campi di concentramento. Molte famiglie ebraiche sono già sparite lungo i binari che portano ad est, e poco si sa di quale sia il loro destino. C’è chi parla di lavori forzati, di fucilazioni o di semplice deportazione in luoghi remoti. Alla paura per il futuro si aggiungono le ristrettezze date dal razionamento del cibo e il clima di sospetto dato dalla presenza di delatori e collaborazionisti.
Fuks racconta quel clima attraverso gli occhi di una piccola, grande figura: quella del signor Theodor Mundstock. È un ebreo ormai piuttosto anziano (sessantenne, presumibilmente), che vive solo in un piccolo appartamento della città. Nel corso del romanzo veniamo a conoscere i pochi avvenimenti significativi della sua vita prima dell’occupazione: per oltre trent’anni ha lavorato come procuratore per la ditta «Menache Löwy. Canapa, corde e fili», dividendo l’ufficio con il signor Vorjahren - con il quale aveva un rapporto che non andava al di là delle formalità tra colleghi - sino a quando un giorno non trovò l’ufficio devastato e occupato dai tedeschi che gli annunciarono il suo licenziamento. Lungo gli stessi trent’anni ha avuto una storia platonica con Ruth Krausová, una ragazza ebrea bruttissima, soggetta a depressione, che per lunghi periodi preferiva non vederlo. Altro di lui non sapremo, se non che è religioso, che in tempo di pace frequentava qualche famiglia della comunità ebraica ed un locale dove si ritrovava borghesia ceca, che è molto cortese e dimesso con vicini di casa e conoscenti, tra i quali peraltro si annida anche un delatore della Gestapo: ora frequenta unicamente, e solo dietro espliciti inviti, gli Štern - una famiglia di commercianti che conosce da molti anni, caduta in povertà per la requisizione del loro negozio - essendo tra l’altro molto affezionato a Šimon, il loro quindicenne figlio minore. Farà visita anche a un vecchio rabbino, un tempo guida della comunità, che ora vive solo in una vecchia e cadente casa. Verremo infine a sapere che, provvisto di un liso cappotto grigio su cui spicca la stella gialla a sei punte, deve spazzare alcune delle vie di Praga in forza dell’Arbeitseinsatz.
Mundstock è un antieroe piccolo-borghese, che di fronte ad una tragedia di cui non riesce a percepire il senso e neppure l’entità si è ritirato in sé stesso, trincerandosi dietro un piccolo universo personale fatto del suo minuscolo appartamento, di una gallinella che gli fa compagnia zampettando ai suoi piedi e della sua ombra, da lui chiamata Mon, con la quale da qualche tempo dialoga spesso, cercando in un grottesco contraddittorio con sé stesso di esorcizzare la paura di trovare la convocazione nella cassetta delle lettere.
Nonostante la sua solitudine Mundstock ha ancora dei doveri sociali, che gli derivano dall’essere stato a suo tempo un apprezzato procuratore. Così, quando si reca dagli Štern, sempre più disperati per la prospettiva di essere trasferiti in un campo di concentramento, si dice convinto che la guerra finirà presto con la sconfitta dei nazisti e sfrutta la sua fama di cartomante per predire un futuro sereno alla famiglia.
Quando l’atmosfera si fa sempre più cupa e le partenze hanno ormai coinvolto gran parte dei suoi conoscenti, Mundstock cambia tattica, ed invece di cercare di non pensare a ciò che potrebbe capitargli decide di prendere di petto la questione, e di prepararsi alla partenza e alla futura vita nel campo di concentramento. Cessa di parlare con la sua ombra e, ricordandosi di essere stato un uomo pratico, decide di darsi un metodo: analizza i problemi che dovrà superare, dal trasporto della pesante valigia verso il treno al modo di evitare di essere bastonato all’arrivo al campo, dal modo di dormire su un tavolaccio di legno alla strategia per sfuggire alle presumibili angherie degli aguzzini, sino a come affrontare la possibile morte. Nella parte centrale del romanzo, in alcune pagine bellissime, Mundstock vede ciò che lo aspetta, identifica i suoi punti deboli e si esercita per superarli. Raggiunge così uno stato di superiore tranquillità: non ha più paura di dover partire, perché si è autoconvinto di poter superare tutte le difficoltà cui andrà incontro quando succederà.
Gli avvenimenti intanto incalzano: nella tarda primavera c’è l’attentato a Heydrick, e all’istintivo moto di gioia della popolazione ebraica subentra presto la spietata repressione nazista. Il romanzo va verso la sua fulminea e fulminante conclusione.
Il signor Theodor Mundstock è a mio avviso un grande romanzo, per una serie di motivi. Innanzitutto perché tratta una tematica importante, quella dello sterminio degli ebrei di Praga e più in generale dell’olocausto, da una angolazione particolare, affidandola ad un uomo senza qualità, un modesto impiegato che, senza la grande tragedia che la Storia gli getta addosso avrebbe avuto una vicenda umana segnata comunque da una tragica banalità. Egli era già un vinto prima, con la sua storia fallimentare con Ruth, la sua routine lavorativa, sempre uguale a sé stessa per trent’anni, le solitarie vacanze in Slovacchia. Se ciò che accade è senza senso, se è dettato da decisioni impossibili da comprendere, solo chi ha già di per sé vissuto senza senso potrà cercarne l’antidoto, il modo di superare l’angoscia che permea l’aria. La razionalità, il metodo nel quale Mundstock si rifugia convincendosi di poter resistere alle prove cui verrà sottoposto, è figlia del suo rammentersi di essere stato un uomo pratico, epiteto che il suo collega Vorjahren gli appioppava ironizzando sul suo rapporto con la racchia Ruth. Significativamente, sarà l’unica crepa in questa corazza meticolosamente autocostruita da Mundstock per autoisolarsi da tutto e da tutti, l’unico filo che ormai lo lega all’esterno, ovvero il suo legame con gli Štern e l’amore per il giovane Šimon, a far fallire in modo tragicamente ironico il suo metodo.
Thomas Mundstock è secondo me innanzitutto un grande personaggio pienamente immerso nel novecento letterario, che- prendendo le mosse dalle angosce esistenziali tipiche del prima - ha la possibilità, se così si può dire, di sperimentare in che forma tali angosce si inverano negli anni della seconda guerra mondiale.
Il signor Theodor Mundstock è un grande romanzo anche in quanto, accedendo ad un altro livello interpretativo, si può affermare che trascenda dalla contingenza della tragedia degli ebrei di Praga per raccontare al lettore cosa siano la paura e l’angoscia assoluta, in questo caso indotte da precise condizioni ambientali, e come queste vengano interiorizzate ed espresse. In questo senso Fuks si riallaccia pienamente alla grande lezione di Kafka, e Thomas Mundstock può essere considerato stretto parente dei protagonisti dei suoi due maggiori romanzi. Anche lui infatti si trova di fronte ad avvenimenti che non può comprendere e ne ricerca una impossibile razionalizzazione. A differenza di Kafka, però, Fuks non è di cultura ebraica, e ciò che marca l’atmosfera dei romanzi di Kafka, il senso del magico e dell’ineluttabile, è qui di fatto assente. Anche senza essere Kafka, Fuks è comunque maestro nell’arte di condurre la narrazione in modo perfettamente coerente con il senso di angoscia che vuole trasmettere al lettore. Il romanzo è scritto in terza persona, ma il narratore non è onnisciente: è nella mente e dietro gli occhi di Mundstock, di cui registra i pensieri e le parole in modo asettico ed oggettivo, senza commento alcuno, facendoli spesso soffermare su particolari apparentemente insignificanti ma essenziali per descrivere i meccanismi di difesa della mente di fronte all’inconcepibile, come quando, a fronte della notizia dell’attentato ad Heydrick la sua attenzione viene assorbita dalla ringhiera del balcone con la vernice scrostata o quando, attendendo l’arrivo della Gestapo, pensa a come è stata costruita la sua cassetta della posta. Sono inoltre magistrali, come ho già detto, i passi in cui Mundstock passa dalla visione del viaggio verso il campo di concentramento alla realtà del suo appartamentino e viceversa.
In definitiva anche la prosa di Fuks rivela il grande scrittore, che troverà conferme nelle prove successive.
A volte anche la letteratura del secondo ‘900, peraltro da me poco frequentata, regala autori e libri importanti: a mio avviso Ladislav Fuks e Il signor Theodor Mundstock lo sono, e non meritano l’oblio cui sono al momento condannati, mentre gli scaffali sono come sempre pieni di insostenibili leggerezze e servitori di re inglesi.
Profile Image for Markéta Forejtová.
Author 6 books703 followers
January 8, 2020
Bavilo mě to, i když méně, než jsem čekala.
Akce je až na konci a vůbec, autorův styl psaní se mi na konci zdál mnohem lepší. Vím, že u klasiky je to kacířství, ale mám chuť říct, že si to po sobě taky mohl přečíst :D
Sorry not sorry.
Celkově 3/5*, dobré, ale o tématu už jsem četla mnohem kvalitnější literaturu.

Recenzi v deseti slovech na tuhle a další knihy najdete na blogu.
Profile Image for Lubomír Tichý.
382 reviews60 followers
November 20, 2021
Protože svázat život do rozumových schémat a chlácholit se tím, že schopnost přežít je smyslem života, nestačí. Fuksova postava se ocitá v zajetí nejen svého pokoje, ale i svého celého života.
Už jen výběr perspektivy je unikátní a posunuje typické židovské téma k dalším vrstvám. Vyšinutost pana Mundstocka se projevuje už od prvních stran – doprovází jej stín Mon, jakýsi vnitřní úzkostný hlas (snad i schizofrenický). Patologičnost hlavní postavy však nekončí, provází jej mnoho halucinací, proto je při čtení čtenář mnohdy na vážkách, co je doopravdy temná skutečnost a co pouze bludy. Hororový a fantazijní svět totiž vcelku přirozeně splývá s okupační židovskou situací.
Tolik úzkosti, nejistoty, beznaděje, strachu a temnosti je v málokteré knize. Zároveň však poté, co při úklidu ulice Theodor Mundstock přijde na svoji praktickou metodickou přípravu, začíná se mnoho situací jevit groteskně a absurdně; ať už jsou to výtečné scény u pekaře a řezníka ("tlapy na skle") či návštěva Moše Hause.
Umně pracuje Fuks s opakujícími motivy: třeba halucinační slípka či Kolumbova plachetnice, která se stále blíží svému cíli – ten je však pouhou iluzí. Proti moci je jakýkoliv systém marný, smrt je nevyhnutelná, únik přes veškerou snahu nerealizovatelný.
Ani detaily nejsou zanedbány, všímám si třeba opakujících se zdrobnělin v pochmurných pasážích knihy (snížek, jablíčko), případně podoby jmen Mon – Šimon (poslední věta – ta krásná a deptající neurčitost!). Fuks se totiž nezaměřuje pouze na individualitu, ale nenápadně mapuje židovský mikrokosmos Mundstockových známých, k nimž se hlavní postava chová dobrotivě a povzbuzuje je. S postavami Ruth a Vorjahrena se noříme hlouběji do Mundstockovy minulosti, která odkrývá, že jeho úzkostlivost a nejistota nejsou zapříčiněny pouze válkou. Naopak v postavě Šimona snad vidím nějaký ten optimismus – že třeba ten, v koho pan Mundstock tak věřil, se přece jenom dostane z pařátů zlé doby.
I na jazykové rovině se dějí věci. Třeba postupné přecházení vypravěčova hlasu do Mundstockova vnitřního monologu, množství židovských termínů či využití nejednoznačnosti dopisů podtrhují jedinečnost tohoto díla, které vznikalo zas v jiné složité době. Jedině dobře, že to vyšlo, protože to vážně vyšlo.

Sanytrová ulice měla výhodu, že byla poměrně čistá. Dosti čistá na to, že jí procházelo mnoho lidí a na obou koncích stály školy. Co tam zametl, býval jen papír, tramvajové lístky, ohořelé zápalky. Někdy také ohryzky jablíček. Ale slupka z banánu nebo pomeranče nikdy. Zpočátku ho to dost udivilo, děti mají přece banány a pomeranče rády. Ale když zahlédl uniformy ve vysokých botách, kolony vojenských aut a nadechl modrý zápach benzinu a gumy, probouzel se. Vždyť byla válka a okupace. V okupaci a válce není místa na banány a pomeranče, nýbrž na granáty a pušky. A tu si pak uvědomoval jednu věc: že dokud bude on, Žid Theodor Mundstock, mést Sanytrovou ulici, nikdy se tu nebude válet šlupka z banánu či z pomeranče. A metl tramvajové lístky a ohořelé zápalky.
(s. 93)
Profile Image for Lucie.
28 reviews2 followers
July 24, 2017
Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději.
Profile Image for Vilný Faun.
83 reviews11 followers
April 22, 2020
Je to tak, mám rád depresivní knihy, beznadějné knihy, ponuré knihy.
Proto mám rád knihu Pan Theodor Mundstock.
Protože pan Theodor Mundstock právě nezažívá nic veselého.
Pan Theodor Mundstock žije v neustálém strachu, paranoie, pan Theodor Mundstock blouzní, pan Theodor Mundstock se důkladně připravuje na odjezd do koncentračního tábora.
Ladislav Fuks vypráví jeho příběh a jde z toho chlad.
Je těžké se oprostit od jeho starostí, přestože se s ním seznámíte pouze na chvíli, stejně vám na něm záleží.
Pan Theodor Mundstock, ač ne na první pohled, byl neuvěřitelně tvrdej!

Pozdravujte Mona, pane Mundstock..
Profile Image for terka.
452 reviews35 followers
October 4, 2025
Masakr.

Miluju Spalovače mrtvol od Fukse a pořád jsem se chystala na jeho další knihy, ale mám vždycky děsný problém se k něčemu dokopat. Naštěstí jsme tuhle knihu nově přidali na seznam maturitní četby, takže motivace hnedka naskočila.

Tahle útlá knížka v sobě obsahuje neuvěřitelně silné emoce, ještě vyostřené vypravěčským umem Ladislava Fukse. Autor je mistr prózy, skládá věty jako střípky vitráže, kdy samotné vypadají někdy až nahodile, ale jakmile ustoupíte trochu dál a podíváte se na celý obraz, tak vám to konečně docvakne. Přesně ví, co jak říct, hraje si se čtenářem, když míchá dohromady realitu a fantaskní představy pana Mundstocka. Nevím, jak moc budou moji studenti schopni ocenit tento mistrovský um, ale přinejmenším já jsem se v některých částech musela zastavit a jen vstřebat ten text, ten efekt, to umění.
Profile Image for Mario G.
91 reviews7 followers
May 4, 2022
Impenetrable, occasionally alluring, purposefully hyper-repetitive, messily plotted, hurriedly concluded.
Profile Image for Pečivo.
484 reviews182 followers
March 17, 2016
Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.

No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky. 

Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.

Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba sledovat biatlon. 5/10
3 reviews
November 6, 2020
Mile mě to překvapilo. První polovinu jsem se ne a ne začíst,a od poloviny se to najednou rozjelo, až mi bylo líto že to skončilo
Profile Image for Marek.
1,352 reviews10 followers
June 8, 2021
Kniha byla náročnější na četbu, nicméně příběh mne oslovil. Knihu hodnotím na 4,5 hvězdičky, tj. 90 %.

Hlavní postavou je pan Theodor Mundstock - Žid, který žije s vědomím, že půjde do transportu. Trpí schizofrenií, svému fiktivnímu dvojníkovi dává jméno MON a vede s ním dialog. Zajímavě byly vykresleny situace, kdy se připravuje na transport, nad čím vším uvažuje, aby obstál při transportu a následně v koncentračním táboře. Líbilo se mi, že také navštěvoval rodinu Šternových (Šimon, Frýda, Otto, paní Šternová, babička) a dával jim sílu a energii různými prostředky. Tvrdil, že bude lépe, ale musí ještě nějaký čas vydržet. Navštěvoval také jiné lidi, aby je podpořil. Seznamuje se také s dívkou Ruth Krausovou, která v jeho životě sehraje určitou roli..

Kniha na mne působila tajemně, groteskně, na text jsem se musel více soustředit. Líbily se mi také dopisy, které se v knize vyskytovaly a také například, když V PARKU zalétne otázka, která dojme Theodora Mundstocka. Zajímavá je také kapitola, kdy Mundstock navštíví pana Šolema, který mu vypráví o některých událostech, které se staly v minulosti a tyto události se vztahují k židům.

V knize se vyskytuje DOSLOV, ve kterém jsou uvedeny informace o Ladislavu Fuksovi a jeho tvorbě a také se v něm dočteme, jakými peripetiemi musel autor projít, než kniha byla vydána. V Doslovu je uvedeno, že "pozornost přitahovala psychologická analýza zvláštních postav a stejně zaujal vypravěčský styl, do detailů promyšlený. Fuks psal způsobem poněkud starobylým, ozdobným, obřadným. Vypravěčův jazyk si neliboval v emocích a spíše dbal na přesný popis a na rafinovanou strukturu motivů. Stylizované dialogy a melodie věty, jaké se nejvíc tradovaly ve starších měšťanských rodinách, plynuly v pomalejším a vážném tempu. A vypravěč přitom s potěšením a záludně, ale s vážnou tváří, vyhledával příležitosti ke groteskním efektům."

Oceňuji, že se v knize nacházejí také VYSVĚTLIVKY (slova a citáty z hebrejštiny).

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Ztratit naději je to nejhorší, co může člověka potkat. Bez ní je i boháč žebrák, natož pak my, chudáci s hvězdami.

Je známo, že všechno na světě časem přebolí. I ty nejsmutnější věci, které člověka potkají, časem ztratí svou, jak se říká, příchuť smutku, takže už nepadne do duše člověka ani kapka žalu...

Jsme-li, není smrti, je-li smrt, nejsme.

Smrt je mezník, před nímž se lidé zastavují.
Profile Image for Michal Cemper.
40 reviews
January 8, 2012
Výborný náhled do duše válkou rozpolceného žida, schizofrenika, který se vlastním přesvědčením dostává z totálního dna až do stavu soukromé nirvány, odpoutaného od útrap jeho reálného válečného utrpení.

Postavy se chovají tak, jak byste od nich očekávali. Děj je vyprávěn z pohledu třetí osoby. Kniha není dlouhá. Stručně řečeno, není důvod, proč by se mi podobné dílo nemělo líbit a především pro to, aby dostalo méně než pět hvězd.

O to překvapivěji působí konec tragického příběhu.

Slušný mindfuck hodný poctivého čtení a úvahy o díle, době, člověku vůbec.
Profile Image for Barbora Kilian.
72 reviews1 follower
March 13, 2021
Tak tohle mě rozbrečelo... tohle není o popisech toho nejhoršího, čeho byli nacisté schopni. Ono totiž není potřeba připomínat si ty největší sadistické zvěrstva na to, aby tato historie člověkem znova zacloumala. Stačí jednoduchost smutného žití jednoho pražského Žida v prvních letech války. To neustálé čekání na “předvolánku” na transport... okleštěné žití, ponižovaní, strach, šílenství... je to celé tak autentické, až z toho mrazí. O to víc, když fiktivní pan Mundstock žil pouze o dvě ulice dále než já nyní a v Sázavské stojí místo Vinohradské synagogy škola.
Profile Image for Miranda Grey.
100 reviews
May 22, 2018
Nejdříve jsem chtěla udělit maximálně tři hvězdičky, avšak po přečtení celého díla jsem si uvědomila jeho literární hodnotu. Krátký příběh, který nám umožní pohled do duše strachem sžíraného člověka, snad schizofreního. Některé pasáže působí jako obyčejný sen, a tak jsem si sama nebyla jistá, co je skutečné a co není.
Velmi zajímavá perspektiva.
Profile Image for Pampeliskove Chmyri.
61 reviews
February 5, 2016
Zpočátku jsem si připadala jak omizerný čtenář, ale zhruba od druhé třetiny jsem už pouze žasla nad pěknou, čtivou, plnou knihou se spoustou krásných slov. Díky.
Profile Image for Aemilia .
43 reviews1 follower
May 31, 2024
poučení: nemůžete si naplánovat jakou barvu váš flanel bude mít
Profile Image for Norman.
2 reviews
April 11, 2024
Theodor Mudnstock was a weird pick for me, because I went into it even though I knew the ending. At first the book felt random at time. For example at the beginning of the story Theodor is walking through a park and halucinating the event of walking there and talking to a woman. But when the world was build and I grasped of what was going on the story started making sense to me. Especially the second part where he started preparing for concentration camp. The author made me feel that even though Theodor was mentally ill I knew why he did the things he did. I even started having nightmares of preparing for such ordeal. Thats the point when I knew that the book is phenomenal, the point when it left some mark on me.

The ending made me feel horrible, I was close to crying hearing about Šimon probably never meeting his parents again. And the ending, even though I knew what was about to happen, still left me with a feeling of sorrow. It was almost satirical. Theodor preparing for every scenario and when he forgot one of his methods, thats when he was driven over by a truck. I would love seeing the book made into a movie.

In conclusion it would be something between 75 and 80 % out of 100.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Profile Image for Ja.Andre.ja.
34 reviews1 follower
April 19, 2025
"Tušit konec je právě tak strašné jako ztratit naději."
Osudu neuteče nikdo, i když se o to snaží sebevíc. Pan Theodor Mundstock bojuje ze všech sil s nacistickou mašinérií tím, že si v tak temné době zachovává důstojnost a laskavost. Právě láskou k bližnímu bojuje proti zhmotnělé zrůdnosti úplně stejně jako ozbrojení vojáci na frontě.
Zajímavá je také role Mona. Kdo může říct, že si s sebou nenese žádný stín, žádné břemeno, žádnou temnou vzpomínku? Kdo nepotřebuje, zejména v nejhorších chvílích, útěchu v něčí společnosti, nepotřebuje slyšet lidský hlas? Přítomnost Mona není pouhým příznakem schizofrenie, nýbrž nahou podstatou lidské existence.
Osobně se domnívám, že závěr knihy není tragický; naopak ve mně evokuje pocit klidu, kterého pan Mudstock došel. Protože v Lodži by starého pána čekalo teprve skutečné utrpení a nehynoucí obavy o Štěpána. Někdy si bohužel člověk musí vybírat z menšího zla a někdy je tím nejmenším zlem smrt.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Profile Image for Baru.
103 reviews2 followers
November 25, 2021
Tohle mi dalo tedy práci dočíst. 😅 Celkově mi to nepřišlo špatné, ale děj se mi docela táhnul. Možná to bylo tím, že jsem věděla, že knížka má být o jisté přípravě, na což jsem se dalo by se říci těšila, ale to se začalo objevovat až v půlce. Bohužel jsem také věděla, jak příběh skončí, což byla docela zásadní a jinak i překvapivá událost.
Rozhodně to ale mělo něco do sebe. Tentokrát mi tolik nevadil styl psaní jako u druhé knížky, Spalovače mrtvol, i když v něčem tam ale přeci jen byla trochu podobnost.
I přes to, jak je knížka krátká, mě překvapilo jak dlouho jsem ji četla. Jinak ale nebyla špatná, až na pomalejší rozjezd.
Také mi přišlo fajn zmiňování skutečných historických spojitostí a v některých momentech byla až dojemná.
Profile Image for sberatelka.knih.
674 reviews232 followers
March 7, 2020
Nebyla to špatná kniha, četla se celkem dobře, ale něco mi tam chybělo.
Pojednává o Židovi, kterému hrozí transport do koncentračního tábora. Ze začátku se bojí, jenže pak se rozhodne, že se pořádně připraví a pak koncentrák přežije. Čekala jsem, že přípravy budou více rozepsány a probrány, ale byly jen minimálně. Více se kniha zaměřovala na ostatní lidi, kteří byli posláni do koncentráku.
17 reviews
December 26, 2023
Bellissimo. Romanzo incentrato sulla psicologia del protagonista, che di fatto impazzisce per la paura di essere deportato nei campi di concentramento dai nazisti. Segue la degenerazione del signor Mundstock, descritta in modo fantastico e tale da confondere anche il lettore. Estremamente piacevole da leggere
17 reviews
January 10, 2025
Pan Mundstock má strach z transportu do koncentraku. Má negativní myšlenky, svůj stín = Mon. Jeho dětství a najivitu představuje syn od přátel Šimon.
Později pochopi svuj osud jako žid a začne se psychycky i fyzicky připravovat na transport.
I přes všechnu přípravu ho stejně předtím, než nastoupí do vlaku zajede vojenské auto a končí příběh.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Profile Image for Katie.
327 reviews15 followers
October 19, 2022
Asi ta první půlka měla nějaký význam, ale kdyby se výrazně zkrátila, spíš by člověk o nic nepřišel. Konec je fajn, ale už jsem toho o holocaustu přečetla tolik, že to na mě žádný velký dojem neudělalo.
Profile Image for Martina.
240 reviews
March 2, 2025
This is certainly a masterpiece, a typical Mr.Fuks' style in his first book. It is hard to read it for pleasure but it is morbidly weird.
I am glad I have read it.
No happy-end, thus not a 5-star rating.
Profile Image for Maurizio Manco.
Author 7 books132 followers
October 1, 2017
"Rovinare la vita alla gente, per questo non c'è un paragrafo del codice, si tratta di politica." (p. 195)
Displaying 1 - 30 of 46 reviews

Can't find what you're looking for?

Get help and learn more about the design.