Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf. Tady úřaduje krutý a cynický národní správce a člen rudé gardy Vojtěch Tomeček. Svým žoviálním a podlézavým způsobem nabízí rodině krásný sudetský dům. Dům Smolíkovi okamžitě nadchne, má jen jeden nedostatek. Dosud v něm žije původní německá rodina, která čeká na odsun. Všichni se tak musejí načas naučit žít ve společné domácnosti. Jedni, kteří jsou zde novými pány, ale musejí trpět staré obyvatele domu. A druzí, kteří zde žili celý život, ale teď jsou tu vlastně cizí. A v pozadí toho všeho se objevují staré křivdy a rány, které způsobila válka...
Knihy českých autorů téměř nečtu a tato se k mně dostala ve formě audioknihy. Nakonec jsem byla velice mile překvapena. Vypravěčka měla příjemný hlas a samotný děj byl nabitý informacemi o poválečných událostech v pohraničí. O odsunu německých obyvatel jsem věděla jen povrchově a nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jaké to muselo pro sudetské starousedlíky být. Kniha přináší dva pohledy na toto období - české rodiny stěhující se do pohraničí a německé rodiny, která v kraji žije celý život a zná ho jako své boty. Velmi se mi líbilo, že jsme mohli sledovat rozdílné názory obou rodin na stejné události. Musím říct, že členy české i německé rodiny jsem si oblíbila. Především jsem měla ráda Hannelore (i když mě většinu času pěkně rozčilovala) a antagonista Tomeček byl fakt svin*., takže bylo velice lehké ho nenávidět a soucítit s postavami. Jako třešničkou na dortu pro mě byla i romantická linka, protože romantiky není nikdy dost 🤗 Určitě si přečtu další díl.
Mít barák v Sudetech není žádný med. Lidé jsou dobří, nebo zlí. A někdy to šeredně odskáčou ti zcela nevinní.
Tolik hlavní/jediné teze ke knize, která sama trpí nadměrnou tezovitostí. Prostě takové jednoduché (formou i obsahem) počteníčko o složitých věcech. Když je laťka tak nízko, že bych nějaký bestseller také po večerech spíchla? (Samozřejmě žertuji, vždyť já horko těžko sepisuji i ty recenze. (-;)
Kniha sa mi prekvapivo citala akosi tazko, nevedela som sa zacitat, chytit taky ten citatelsky "dych", hoci dej bol zaujimavy, skratka mi akosi nezapasovala. Mozno nevhodne zvolene obdobie, tazko povedat. Co vsak viem povedat urcite je, ze sa mi nepacil koniec. Pochopim, ak bude mat pribeh pokracovanie 🤷
This entire review has been hidden because of spoilers.
Konečně téma, které mě fakt chytlo. Kolektivní vina, a to na konci války v pohraničním městečku. Pro čtení sem měla pocit, že každá jedna postava je špatná a zároveň dobrá. Jako v životě. Že nic není černobílé a vyrovnávání se s historií způsobuje traumata mnohdy obyčejným lidem. Ten vinným i těm, kteří to mysleli dobře.
Kniha na nesmírně obtížné téma. Je dobře, že jsou takové knihy psány a že čtenáři mohou zprostředkovaně zažít všechna příkoří tehdejší temné doby a zamyslet se nad tím, jestli je vše opravdu tak černobílé. Jako člověk pocházející ze Sudet jsem odmalička slýchávala příběhy o tom, jak je ten a onen statek po Němcích, jak našli noví obyvatelé schované zásoby na tajných skrýších i dlouho potom, co k odsunu došlo a jak veškeré morální hodnoty jsou zpochybňovány, když slyšíte, k jakým příkořím na obou stranách docházelo. Během čtení mi tolikrát bylo tak teskno! Do příběhu jsem se velmi rychle začetla a s hrůzou očekávala, co ještě přijde dál. Jednotlivé postavy byly uvěřitelné a i jejich chování jen potvrzovalo to, že nic není černobílé. Přesně jak se píše v knize: "Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli." Jednu hvězdičku strhávám za ne úplně dobrou korekturu, gramatická chyba u skloňování příjmení rodin mi opakovaně trhala oči. Na druhý díl se však i tak velmi těším, už aby byl v knihovně připraven!
Váhanie či 3 alebo 4. Koncentrácia na dej, cez ktorý prenikajú hlboké myšlienky. Kniha sa dá prečítať ako rýchla jednohubka, avšak rovnako sa v nej dajú podčiarkovať vety a premýšľať, že od 30. a 40.rokov minulého storočia sme sa veľmi neposunuli ďalej. Ocenila som postavy, ktoré neboli iba dobré alebo iba zlé.
i don't care the book is czech, i'm writing this review in english.
you know i've joined a book club at work when i read a type of book i'd never read on my own. i really wanted to give it a chance but boi, did i viscerally hate every page.
the premise was okay, even interesting, but the execution made me literally annoyed to read it.
when a book is about the fate of people, you'd think the author would at least try to make you like those people, but nope, there was no one to empathize with. the characters were unpleasant, some straight up annoying. this is i guess personal preference, but what was also driving me crazy was how one chapter was written from the point of view of multiple characters - i wouldn't mind if it was just the main characters, but nope, randomly we'd suddenly see in the head of a side character for a minute, and then go back to the main characters.
i guess people in the 1940s did speak differently, but most of the conversations were hardly believable, caught myself even rolling my eyes once. i believe there's a time and place for short sentences, like when you're trying to build tension or there's an action-packed scene, but when the whole book is like that, it just doesn't read well. and don't even get me started on the whole style, it was straight up kitschy and about as original as the narrations my high school classmates and i wrote for the school-leaving exam. in the 350 pages there were like 2 sentences/thoughts i liked.
overall, i expected that this book wouldn't be my cup of tea, but boi, do i have a lot to say in the book club meeting.
1. Chyběl konflikt, zápletka či nějaká silná motivace postav. Bylo to hodně popisné, často až moc a chybělo mi hlubší propojení s dějem, takže jsem necítila vůbec žádné napětí nebo dění v příběhu.
2. Příběhy postav byly za mě až moc statický. Přítom nápad na rozdělení děje do dvou rodin, tedy příběhů je skvělý. Nepodařilo se mi ale navázat hlubší propojení s postavami. Tam uplně chybělo nějaké prožívání emocí jednotlivých postav. Byl to jen a jen popis situací. Tak buď měli mít hlubší příběh, nebo jich mělo být zkrátka méně. Připadalo mi to tím pádem velmi povrchové. Vůbec jsem se necítila být součástí děje a neprožívala s postavami nic. Vůbec nic.
3. Pomalé. Pomalé. Velmi pomalé. A myslím, že právě proto, že se tam vlastně nic moc nedělo a bylo tak popisné.
4. Když už to vypadalo, že by se tedy konečně něco mohlo dít, mohl nastat nějaký zvrat, tak byl příběh postavy divně utnutý. Chyběl mi nějaký wow nebo aha momet. Bylo to zcela prázdné, bez emocí a byla jsem ráda, že už to vlastně skončilo.
Připadá mi, že se chtěl autor asi přiblížit stylu Katin Lednické v Šikmém kostele, tedy vyprávění na pozadí velkých dějinných událostí s důrazem na lidské osudy, trauma a atmosféru doby. Jenže upřímně — tohle má k tomu hodně daleko. Šikmý kostel je absolutní emocionální příběhová bomba, kde je cítit každá křivda, naděje i ztráta. Sudecký dům je naprosto plochý.
Jak jsem zprula Chaloupky, tak jsem nadšená z posunu. Konečně pořádná obálka, která má smysl a nesnaží se kopírovat. Sice se musí držet stylu Chaloupek, ale je vidět, že se od podobnosti s Šikmým kostelem se snaží odpoutat. I ta fotka má příběh. No kniha je konečně rozvinutá, věnuje se kratšímu úseku a zavěsil se na menší počet lidí. Tohle všechno je hned znát. Dobře vystavěný příběh a vypsanější ruka je hned znát. Člověk by chtěl další díly... co se dělo dál? Kniha je barvitá, hodně výstižná a celkem přesně vystihuje danou dobu. Bohužel odhaluje i to, že dané doby využívají potom i místní... kteří jsou možná ještě horší než ti zahraniční. ...němečtí ... Ano, tuhle knihu mohu velmi vřele doporučit a já jsem ráda, že jsem dala autorovi ještě jednu šanci.
Horký kandidát na stopku '23. Téma se podle mě dá stále kvalitně vytěžit, ale tady se to fakt nepovedlo. Naprosto nemožné postavy (ok, toto může být můj problém), u kterých se mě autor imrvéve pokoušel přesvědčit o jejich rozpolcenosti, jakémsi vnitřním boji, který vedli, protože pár roků dozadu jsme byli ti zlí my, tak si to zasloužíme, ale stále to jsou fuj Češi, jój mamo, co s tím. Dialogy a vůbec styl psaní mi přišly jak něco mezi Foglarem a náhodným obrozencem, "aby ti byla bližší košile než kabát, Františku!" Celé to bylo jak špatná slohovka plná nereálně znějících rozhovorů. Náhodně otevřeno:
"Lehl si na záda a vzhlížel k nebi. Ta světla dole jsou dílem člověka. Proto není jisté, jak dlouho tu ještě budou zářit. Zato ta světélka nahoře, ta má v rukou sám Bůh. Proto jsou věčná. Svítí na svět bez ohledu na to, co se na něm děje. A svítí všem stejně. Dobrému i zlému. Svět tam nahoře má svůj řád. Ten pozemský o něj dávno přišel."
"Starali se o zvířata, ženy dojily krávy a rodily telata, muži stavěli ohrady a kovali podkovy. Za to vše jim příroda poskytovala skromné živobytí."
K tomu všemu autor nezvládl a korektor (pokud byl) odignoroval skloňování, kdy na mě stále vyskakovalo Fuschsovi a Smolíkovi tam, kde mělo být Fuchsovy a Smolíkovy. A nezná rozdíl mezi díky a kvůli.
Prostě hrůza hrůz a velmi lituju tu desetikorunáčku, co mě stála rezervace v knihovně!
Poválečný stav v Sudetech a vypořádávání se s německými obyvateli mě zajímá a vnímám to jako velkou poválečnou křivdu vůči často zcela nevinným lidem. Bylo to správně? V té době asi ano, ale po letech a z našeho pohledu přece není správné vystěhovat někoho z domu bez nároku a komenzace. Líbilo se mi, jak autor nepodává jednostranné svědectví a zdá se, že nestojí na jedné nebo na druhé straně a dobře popisuje tu situaci, která nastala - zhrzené Čechy, kteří touží po pomstě, ale když poznají konkrétní Nemce, dokážou pochopit jejich nelehkou situaci. Zároveň Němce, kteří v tomto příběhu jsou spíše na té perzekuované a nezáviděníhodné straně, jak začínají vidět, že jejich činy ve válce a jejich smýšlení a podpora Hitlera byla vůči jejich českým sousedů nefér a nyní se strany obrátily. Nyní už si Němci vyskakovat nemohou, ale kdyby se strany znovu otočily, nebudou se náhodou chovat zase stejně nadřazeně? Ano, je to v nich a propagandu ze sebe jen tak nedostanou. Román se mi moc líbil, i když děj byl víceméně předvídatelný, ráda podobné příběhy čtu. Stopy lidskosti tam rozhodně byly.
Javůrek je sympaťák, takovej ideální starší brácha :) Je podle mě je pořád ještě na začátku své psací dráhy, ale jak už tu někdo psal, s každou další knížkou se zlepšuje. I mezi Sudetskými domy I a II je znát posun. Jednička mi přišla ještě trošku uchvátaná. Moc děje na relativně malém prostoru. Což vedlo k drobným logickým lapsům (Paula chodí v květnu na horách na borůvky). Ano, někdy je to trochu černobílé a učebnicové. Asi byly na podobné téma napsány i lepší knihy (třeba mně to evokovalo chuť připomenout si znovu Zdivočelou zemi). Ale celkem jsem si čtení užil. Měl jsem kombinaci e-knihy a audioknihy. Výjimečně mi tady audio podání moc nesedlo, Kamila Janovičová tomu ještě přidává takový nádech patosu. Když jsem si SD četl sám, bylo to mnohem civilnější, což tomuto příběhu, kdy se VELKÉ DĚJINY dotýkají i obyčejných lidí, sedí líp. Oba dva díly rozebírám ve svém podcastu Proč je to bestseller. Je na YouTube a Spotify, odkaz v Recenzích ;)
Tato kniha se mě dotkla víc, než jsem možná i čekal. Mám k ní totiž osobní vztah: pocházím ze smíšené česko-německé rodiny a jsem, slovy pana Burachoviče z karlovarského muzea, „sudetský Čech“. Téma odsunu je tak pro mě, potomka sudetského Němce a Češky, obzvlášť citlivé. Osud mého pradědečka, který se oženil s Češkou, je toho dokladem. Po válce byli oba určeni k odsunu a měli již vybrané místo u Frankfurtu. Díky posunutí termínu odsunu a následnému zákonu o smíšených manželstvích nakonec mohli zůstat v Československu.
Jsem moc rád, že se takové knihy píší. Připomínají nám, že historie není černobílá a že lidé, ať žijí kdekoli, mají dobré i špatné stránky. Čtení to sice nebylo lehké, ale kniha je napsaná poutavě a dokáže oslovit i ty, kteří se s problematikou pohraničí před a po druhé světové válce teprve seznamují.
Tohle není lehké čtení. Ano, je to fikce, ale základ má v reálných událostech dané doby a místa. Není pro mě těžké uvěřit, že takto se vše mohlo odehrávat. V jednom z místních hodnocení knihy se zmiňuje, že žádná postava nebyla napsána tak, aby si ji člověk oblíbil. Jenže přesně to dokládá, jak je kniha reálná. Copak charaktery lidí jsou černobíle? Je vůbec možné, aby někdo v dané době mohl mít tak ryzí charakter a odvahu, aby činil jen to správné? A pokud ano, měl by vůbec šanci přežít více než tři kapitoly? Sama jsem si mnohokrát při čtení knihy kladla otázku, jak bych se na místě určité postavy zachovala já. Nemůžu říct, že by se mi mé upřímné odpovědi líbily
Až potom, co jsem knížku koupila, jsem v recenzích narazila na svůj rok starý komentář, kde děkuju za upozornění, že kniha je blbě napsaná. Jenže jsem na to zapomněla a doporučila mi ji tchyně (jinak ale máme dobré vztahy).
Námět samozřejmě zajímavý a s potenciálem, ale ten školácký styl mě odrovnal po prvních pár stránkách. Připomíná mi to pátou třídou, kdy jsem pomalu začínala číst knížky pro dospělé, zatímco ve škole jsme si hromadně předčítali Hochy od bobří řeky. Nějak tak jsem trpěla i u Sudetského domu. Pokud je něco napsané tímhle stylem a autorovi shodou okolností není něco mezi devíti a třinácti, těžko můžu očekávat, že se dostane někam do hloubky.
Nic není černobílé, kolektivní vina, sovětští “osvoboditelé”, Němci a vyrovnávání se s jejich vinou, vraždy a násilí, divoký odsun a divoké dosidlování… to všechno na osudu dvou rodin, které se ocitly v jednom domě. Jedna rodina měla být brzy vyhnána, druhá hledala v horách nový život. A moc ve státě přebírali ti, kteří si na odsunu a zabírání majetku Němců vyzkoušeli, jak budou o necelé tři roky později krást majetek zbývajícím Čechoslovákům…
Bavilo mě to moc, těším se na další díly. Příběh mě vtáhl, rychle plynul, člověk si dokázal tu dobu představit a vcítit se do jednotlivých postav.
Příběh v této knize mě donutil nad hromadou věcí přemýšlet z různých úhlů. Vyvolal ve mě snad všechny emoce, včetně strachu číst dál. Nezbývá, než se z historie poučit, zároveň je důležité si uvědomit, že nic není černobílé, a že je těžké soudit něco, co jsme sami nezažili. . . "Chtít být hrdinou je snazší, než se jím skutečně stát." "Život, to je cesta. Dlouhá a klikatá cesta. A člověk se musí pořád prát. Za sebe. Za své blízké. Za věci, které má rád... NIC NENÍ TAKOVÉ, JAK TO VYPADÁ NA PRVNÍ POHLED."
Wohoho 😱 chovej se ke každému tak, jak kdyby byl stejně dobrý nebo lepší než ty... Tak tohle heslo v té době a na tom území nikdo neznal. Kolik zloby, kolik nenávisti, zničených životů v Sudetech způsobila nenávist a sadismus. Když vládu a moc dostanou lidé, kteří si nesou nějaká trauma a nejsou s nimi vyrovnání, tak bylo zle. A do nákladních vagónů nejprve vehnali Židy, a za 5 let do stejných vagónů vehnali sudetské Němce. Spravedlnost? Kdeže, ta je rozhodně slepá. Rozhodně doporučuji přečíst příběhy obyčejných lidí.
První setkání s autorem. Očekávání byla dost velká, a nemůžu říct, že by to bylo úplně zlé, ale zázrak se taky nekonal. Na podobné téma vzniklo poslední dobou mnoho knih, nečetla jsem zdaleka všechny, ale pár ano, a tato se řadila spíš ke těm (pod)průměrným. Po literární stránce mě nezaujalo nic, byla to spíš taková dlouhá slohová práce se zadáním "vyprávění". Než jsem se dostala k této první knize, stačily už vyjít dvě další ze série. Rozhodně časem zkusím pokračovat, už jen proto, abych zjistila, zdali a kam se autor posunul.
Příběh o odsunu Němců z poválečné doby mi celkem připomíná Šikmý kostel - věnuje se dopadu politických rozhodnutí na běžné lidi. I když se zde jedná místo česko-polských vztahů o vztahy česko-německé, situace je v mnoha ohledech podobná.
I v Sudetském domě jsou hlavními postavami fiktivní rodiny, které ale prožívají skutečné události. A jejich prostřednictvím se čtenář může o této časti historie mnoho dozvědět. Ze začátku mi příběh přišel slabší než v Šikmém kostelu, ale nakonec je moje motivace přečíst další díly Sudetského domu ještě větší než u minulé trilogie.
Mne de to líbilo moc. Po dlouhé době kniha, která mne vždycky to čtení vtáhla a nechtěla pustit. Kdybych měla prostor, dam ji snad na jeden zátah.
Problematika odsunu Sudetských Němců mnou vždy rezonuje, tenhle příběh je hezky vystavěný, dobře vykresluje postavy, jejich charaktery a osobní vývoj, zlehka ukazuje historický kontext a pohlíží na to z úhlu jednotlivců.
Konec se mne hluboce dotkl a kdyby bylo pokračování, hned ho chci číst.
Konec II. světové války, osvobození, euforie i pohled druhé strany, zklamání, strach. Pohled na válku očima obyčejných lidí, lidí, kteří chtějí jen žít svůj život a mít své štěstí. Zrůdnost války i poválečného znásilňování, odplácení, krádeže pod záštitou obnovení míru. Člověku je z toho úzko, jak lehce lze ovládnout a ovlivnit mysl, jak snadno omluvit násilí a jak těžké je se tomu všemu postavit.
Sad story about the time during and after WWII, when the small village near the czech border and its inhabitant, czech and german, and tbat nlt only the war brings the worst and what can people do to others
Výborne spracovaný príbeh o tom, čo sa dialo v Sudetoch po skončení druhej svetovej vojny. Oceňujem, že autor dal do popredia českú aj nemeckú rodinu, a teda vidíme ako dianie vnímali obe strany. Silnou témou je tiež kolektívna vina, s ktorou sa opäť stretávame na oboch stranách. Knihu odporúčam všetkým. Okrem toho, že nazriete do dejín, na ktoré nesmieme zabúdať, dodá autor napínavý príbeh obyčajných ľudí, na ktorých vám určite bude záležať.
Autor si vybral zajímavé téma s potenciálem, ale styl psaní byl takový - jednoduchý. Určitě to šlo zpracovat líp. Nakonec dávám 4*, díky konci - ten se mi fakt líbil! Otevřený i uzavřený zároveň.