Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.
Má již čtvrtá sbírka povídek z edice Česká povídka. Tentokrát se vracíme do doby před rokem 1989. Do doby, kdy “naděje byla často to jediné, k čemu se mohl člověk upínat.” Už jsem si zvykla, že jsou povídky těchto sbírek většinou melancholické, ale tenhle titul to vyšvihl úplně na jinou úroveň. . “Všichni žijeme za plotem a děláme spoustu věcí, které vlastně ani dělat nechceme, protože máme strach, aby náš život nebyl ještě horší.” . Mými favority byly povídky od Petry Dvořákové s názvem “Magdička”, jejímž tématem byla dětská leukémie a od Michaeli Klevisové s názvem “Jestli vůbec někdy”, která se odehrávala v západním Berlíně a sedí na ní motto: “Všude dobře, doma nejlíp.” Slzy v očích jsem měla při dočtení povídky od Marka Epsteina “Kulka pro kluka”.
s. 19 Měla vidět, jak byla vděčná za každé jídlo. s. 70 „... zbyly s. 105 Magdu popadla za loket jednoho z asistentů s. 119 Vinárka U raráška s. 129 Nic neřekla, Pochopil to. schůze, Nemám podrží,“ Ještě chvilku
zajímavý. nejlepší za mě byla povídka o Berlíně od Michaely Klevisové, ale i další byly fajn (třeba ta poslední od Marka Epsteina, nebo ta od Petry Dvořákové..)