Děti jsou taky lidi

by Zdeňka Šíp Staňková

Autentické příběhy, které vám budou povědomé: jak výchova a dětství formují naši dospělost.

Genres: Psychology, Nonfiction, Czech Literature

302 pages, Paperback

Published January 1, 2022

Reviews

[Terka Juchelková · Rating 1 out of 5]

Momentálně velmi moderní a diskutovaná kniha (podzim 2022), která slibuje neodsuzovat a nemoralizovat. Přináší soubor příbehů a na ně navazujících názorů autorky. Ty vycházejí z Matého přístupu a v principu jde o to, přistupovat k dětem s respektem.
Přestože je kniha v podstatě jen negativně pojatá, občas textem probleskne naděje, že nikdy není pozdě a že s traumatem se dá vždy pracovat.

Pro mě osobně byla tato kniha úplně zbytečná. Opravdu obsahuje jen soubor příběhů, jak je/bylo všechno špatně. Zkušností je hodně, často se opakují, nepřináší nic nového, některé mi přijdou špatně zařazené. Celkově mi nesedí pojetí knihy - styl textu mi často nedával smysl, nenacházela jsem logické spojení mezi odstavci apod.
Velmi špatně jsou pojaty zdroje. U některých podstatných tvrzení chybí jakýkoli odkaz (např. že trauma způsobuje autoimunitní onemocnění), některé interpretace výzkumů jsou hodně mimo. Těch pár uvedených odkazů je nedostatečných (např. "Na YT najdete tipy jak na to"), literatura na konci je skoupá a ještě nekonzistentní.
V některých chvílích jde jen o opisy, výňatky a citace z jiných knih. Nejčastěji Trauma očima dítěte.
Největším mínusem pro mě bylo, že se čtenář nedozví v podstatě žádný praktický tip či radu. Jde jen o výčet toho, co všechno je špatně. Co s tím ale dělat se nedočteme. Na konci celé knihy jsou všehovšudy 4 odstavce o tom jak ovládnout vztek.
Všeobecně jde o velmi extrémní přístup toho, nechat vše na dítěti. Nemyslím si, že dět vždycky ví, co je pro ně nejlepší. Jak mohou zodpovědně volit, když kolikrát nemají ani představu, co jednotlivé možnosti znamenají? Věřím, že některé užitečné návyky trvá chvíli vytvořit i přes počáteční nechuť nebo nešikovnost. Autorka míjí spoustu potřeb y vývojových fází dětí, stejně jako jejich individualitu (vůbec nebere v potaz třeba potřebu boje u chlapců).

[Tomo Pondohva · Rating 1 out of 5]

(Too lazy to grammar check in czech, so review will be in english)
Let's start with pros...the desing of the book is absolutely wonderful. Very beautiful and gives a calming effect (even despite the hard topic and what is written there).
The book started very strong, and I like the main idea that the author was trying to share with us (for my understanding it was respect towards children). Stories from readers and her audience were really heartbreaking and horryfying but fresh in their vulnerability and quite eye-opening.
Now to cons. The author lost me when she started with "unschooling". Overall, the book is written like a bad mix of personal diary and a bachelor's thesis. It is very obvious that this woman is not a writer nor a psychologist. Unfortunately, I have to be harsh with this review because this book could be 30 pages long and have better effect on people. Citations from wikipedia lost me as well.
Then it started to escalate and escalate...becoming more and more negative toward schools and institutions. Veeery black and white. Like there are no good schools and no good doctors. Mixing up parenting and nazism. She tried to be objective but failed miserably. At times sounded very jusdhemental, covering ut up with a bandaid of "obviously anyone can do what is good for them".
So, unfortunately, I can not recommend this book to anyone. It's enough to open it up in a bookstore and read the first chapter. From there on , it just all goes downhill.

[Jarmila Lenyiova · Rating 4 out of 5]

Hlavním tématem knížky je násilí na dětech a následky, které si s sebou nesou do dospělosti. Téma je pojato hodně ze široka a nutí člověka k zamyšlení co všechno se vlastně dá označit za určitou formu násilného chování. A zjišťujeme, že překvapivě hodně. Druhým tématem, které se s tím prvním nerozlučně pojí, je svoboda dítěte a respekt k jeho potřebám a přáním. Autorka však otevírá i spousty navazujících, dílčích témat, která s výchovou a vzděláváním dětí souvisí a knížka tak může být chápána jako poměrně bohatý zdroj inspirace k posílení rodičovských kompetencí.

Autentické výpovědi lidí (a v několika případech dospívajících dětí), které jsou úvodem každé kapitoly, nás nechávají nahlédnout za dveře mnoha domácností, ale i institucí, a odhalují, co všechno (!) vlastně jako společnost tolerujeme a nad čím zavíráme oči. Věřím, že pro mnoho čtenářů může knížka působit svým způsobem i terapeuticky. Pomůže jim totiž uvědomit si, že to, co jako děti prožili, není vůbec ojedinělé, není se za co stydět a hlavně, nebyla to jejich vina.

Knížka po stránce provedení vlastně není moc kvalitní. Kapitoly nemají jednotný formát, ke každému dílčímu tématu je přistupování trochu odlišně. A určitě by si zasloužila i obsáhlejší základnu odborných zdrojů. Mnohým čtenářům navíc může připadat až příliš radikální. Nic z toho však neubírá na její důležitosti jakožto příspěvku k diskusi o (nejen) fyzických trestech a autoritativní výchově. Koneckonců, je jen na nás, jestli budeme s autorkou souhlasit a necháme se inspirovat (případně se v určitých oblastech dovzděláme) nebo ne.

[Michaela · Rating 4 out of 5]

Spuhlasím ve velké většině s tím, co Zdeňka říká, ale často mám problém s tím, jak to říká.. tak jsem byla na knihu hodně zvědavá. Ale byla jsem příjemně překvapená.. sdílené příběhy byly hodně silné a vůbec to nebylo snadné čtení, ale Zdeňčiny "komentáře" k jednotlivým kapitolám nabízely hodně podnětů k zamyšlení. Často cituje Levina a Van der Kolka, takže pokud autory a jejich díla znáte, asi vás její závěry nepřekvapí, i tak tam byl ale přesah v její osobní interpretaci a zkušenosti.
Takže za mě stojí za to číst.

[Kate · Rating 5 out of 5]

Je to něco neuvěřitelně silného... toto by mělo být povinnou četbou pro všechny rodiče, učitele a zkrátka lidi pracující s dětmi!

[D · Rating 2 out of 5]

Tak toto je veľmi ťažké hodnotiť. Časť s príbehmi bola na 4 hviezdičky, časť "autorská" tak na 1-1,5. Takže celkovo tak 2,5.
Príbehy boli drsné, ťažko pochopiteľné, smutné. Za seba by som ocenila aj príbehy menej "závažné" ale ukazujúce že aj jemnejšie formy fyzického/psychického násilia možu byť deštruktívne. Niektoré mi prišli tak zvláštne štylisticky, niektoré boli zaradené do divných kategórii a občas sa trochu opakovali (alebo mi pripadali takmer totožné).
Autorská časť je to s čím som mala veľký problém. Autorka používa odkazy na zdroje ale len vo veľmi všeobecnej rovine (názov knižky, webová stránka) čo mi príde veľmi divné a aj keby človek chcel tak si nič nedohľadá. A je ich žalostne málo.
Autorka má veľmi zvláštne názory ktorými komentuje a jej text je tým pádom veľmi subjektívny (zrušenie škol, teória o anti-autoritároch, nechať všetko rozhodovanie na deťoch... ). Uvítala by som popísanie toho čo jednotlivé formy násilia možu sposobiť (s dostatkom zdrojov a detailov), kľudne aj s časťou o jej osobnom názore. A rozhodne možnosti ako sa vymaniť zo začarovaného kruhu ktorý na rodičov uvalili ich rodičia. Pretože jediná rada ktorú autorka ponúka je terapia a na konci pár tipov na zvládanie hnevu. Prišlo mi že sa autorka nevie rozhodnúť či ide o osobný a subjektívny komentár s odkazom na vlastné skúsenosti alebo odborný popis so zdrojmi. Takže výsledok je že to nie je ani jedno (a tá jej subjektívna časť mi je vačšinou proti srsti)

[Ximara · Rating 2 out of 5]

Příběhy v knize jsou silné. Ale ač se autorka snažila je uspořádat do několika vlastních kategorií, není občas úplně jasné, proč jsou zrovna v dané kategorii a nejsou v jiné. Věřím, že příběhů má autorka velice mnoho, proto je skoro až zarážející, jak často se některé opakují. Naopak některé povzdechy podle mě ani nemělo smysl zařadit.
Vůči autorské části mám docela výhrady. Styl citací je opravdu tristní a takto se nedělá, to jí měli minimálně redaktoři vrátit – sice to vypadá, že něco cituje, ale dohledatelné to není (poznámka pod čarou a u toho "youtube.com" fakt není citace). S mnohými názory nesouhlasím, ale budiž, to je můj problém, nicméně z některých pasáží to odsuzování rodičů doslova kape.
Dozvěděla jsem se, co všechno je špatně, ale ve výsledku vůbec nevím, co vlastně mám dělat, abych se mohla změnit. Až někde na konci mrzká jedna stránka o zvládání vzteku a "dohledejte si na internetech". Dík.

[Janča Kopicová · Rating 4 out of 5]

Náročné čtení, velmi silné příběhy, spoustu témat k zamyšlení. Celkově se kniha nese více na negativní vlně (co vše se děje, co vše je špatně) a praktických rad bylo spíše poskrovnu, ale vnímám její přečtení za přínosné.
____________________________________________
Co si chci z knihy zapamatovat:

"Co je pro vás nejdůležitější? Vyhrát nad dětmi? Prosadit si svou? Nebo je to spíš vztah s nimi založený na oboustranné důvěře, úctě a respektu?"

"Chceš ukázat, jak bych to dělala já?"
"Můžu tě obejmout?"
"Můžu si půjčit tvoje ..?"
"Děda by ti chtěl dát pusu, ale ty se můžeš sama rozhodnout, jestli ji přijmeš"

Upřímná a otevřená komunikace - své pocity a obavy komunikuji v první osobě

[Honza Jaroš · Rating 5 out of 5]

Tak to bylo Horne silný čtení, nechápu jak popisované příběhy mohou být vůbec pravda a co se to se společnosti děje. Nicméně vlastní vzpomínky potvrzuji že to tak je nebo alespoň mohlo být.

Kniha je plná hruzných příběhů od školek po bití a zneužívání,

Opravdu pro silnější nátury, ale ne druhou stranu již zmíněné příběhy mají i terapeutický účinek a ukazuji co se má vlastně dělat jinak.

Autorka následně každou kapitolu rozvádí a probírá.

Ačkoliv úplně nesouhlasím s “unschoolingem” myslím si ze homeschool by měl být prováděn najmutým učitelem s vlivem rodiče, je kniha velmi obohacující.

[Rea · Rating 2 out of 5]

Kniha mala veľký potenciál, bohužiaľ ho nevyužila. Ako písali iné reviews, stačí prečítať prvú kapitolu, ktorá je dobrá, ďalej sa to už len opakuje. Žiadne reálne východiská a veľa odkazov na Van der Kolk, to už potom radšej čítať rovno jeho..