Martin pracuje ve stacionáři pro lidi s autismem. Když má volno, pije víno, sarkasticky komentuje sebe i okolí a sleduje svět skrz sociální sítě. Zdánlivě ho nic nerozhází, dokud mu v jeden moment do života nevstoupí dva lidé: Veronika, se kterou začíná chodit, a nový a ne zrovna bezproblémový klient Michal. K oběma si Martin nachází cestu, zároveň ale zjišťuje, že tyto vztahy naťukly jeho pracně budovanou skořápku cynika. Martin se tak ocitá uprostřed vlastní zranitelnosti a křehkosti a není pro něj jednoduché si je připustit.
Prozaický debut oblíbeného autora knih Autismus & Chardonnay vypráví o tom, jak těžké je požádat o pomoc, když ji nejvíce potřebujeme, a že odhalit svá slabá místa vyžaduje odvahu.
"Někdy mi život připadá jako tornádo. Když máte kliku, ocitnete se uprostřed. Tam je takový to klidný oko, kde skoro vůbec nefouká. Jenže většina z nás má tu smůlu, že se celý život pohybuje na okraji tornáda, z kterého nejde vyskočit."
První román od Selnera, klasicky o autismu, s nadsázkou o životě, o pokraji alkoholismu a o bolestivých rozchodech a vztazích, ale nejen těch partnerských.
Tak prý je lepší být v klidném oku tornáda... Uprostřed. Možná. Ale i tam je moc dobře vidět, jak kolem zuří tornádo. Tahle kniha byla takovým malým tornádem. Žádné veselé čtení jako předešlé dvě knihy Martina Selnera. Pro mě je možná tahle vážnější poloha ještě lepší než obě předešlé vtipné knihy, také k zamyšlení, ale jinak. Zcela jistě doporučuji přečíst všechny 3 autorovy zatím vydané knihy.
Jedním dechem. Velmi subjektivní hodnocení sociálního pracovníka. Už dlouho jsem s žádnou knížkou tolik nesouzněla, nesoucítila a netrpěla. Hezky jsem si u toho prošla a trochu snad i zpracovala některá svá tlející a temná místečka, jen ten závěr mě trochu zamrzel, dala bych tomu ráda víc naděje a optimismu. A celou dobu jsem přemýšlela, jestli mám hlavního hrdinu víc chuť obejmout, nebo s ním pořádně zatřást, aby se konečně probral.
Autismus a Chardonnay boli milé, láskavé a vtipné knihy, autizmus nám bol podávaný s nadhľadom, ľahkosťou a humorom. Táto je úplne iná. V tejto knihe vidíme celý obraz človeka, ktorý pracuje v pomáhajúcej profesii a ktorý sa pomaly ale iste rúti do úplného vyhorenia. Vidíme ako to vplýva na jeho pracovné aj osobné vzťahy. Nie je to láskavé, nie je to pekné, je to bolestivé. Nebudem to hodnotiť, je to veľmi osobný pohľad. Pre mňa veľmi zaujímavé (a milosrdne krátke).
Líbily se vám oba díly Autismu & Chardonnay? Pak se vám rozhodně bude líbit i Uprostřed, beletristický debut Martina Selnera. S lehkostí a suchým humorem sobě vlastím vás v tomhle textu opět vezme na návštěvu do těžce pochopitelného světa autistů, jejich vnímání a toho, jak je často vnímají většina "normálních" lidí. Zároveň najdete v Uprostřed i druhou linku, ve kterém budete sledovat vývoj romantického vztahu. Osobně se moc těším na další autorovu knihu a jsem zvědavá, jak se Martin Selner do budoucna ještě rozepíše. Zatím ho vnímám jako brilantního autora krátkých, úderných, vypointovaných příběhů, v Uprostřed bych se bývala ráda ponořila hlouběji, opravdu až doprostřed na dřeň :)
Vlastně proč ne, i když je otázka, jestli to u opravdu zajímavé knihy stačí.
Styl vyprávění mi celkem seděl, takový ten trochu cynický a trochu chápající nadhled byl vcelku fajn. Čekala jsem asi něco trochu veselejšího nebo alespoň optimističtějšího.. ale ani ten trochu posmutnělý tón nebyl vlastně na škodu, ono to v téhle oblasti asi až taková sranda není.
Co mi trochu chybělo bylo (aspoň částečné) vysvětlení, jak co bylo doopravdy. U obou dějových linek bylo jenom tak naznačeno, co a proč se teda stalo. Za mě je asi lepší trochu polopatičtější vysvětlení...
Zaujímavá kniha aj autor Sedí mi štýl písania autora a jeho cynizmus mi je sympatický. Písať o takto o ľuďoch s autizmom aj o sebe samom sa zdá ako cesta, ako všetko spraviť o kus normálnejšie. Kniha hovorí o autorovom vzťahu aj práci a ja sa musím priznať, že som mu držala palce. Sklamanie v tomto poli neovplyvňuje moje hodnotenie. Tak nejak túžim po happy ende a pochopení všetkých zúčastnených. Aj by som ťažkú prácu autora obdivovala, ale asi by sa mu to nepáčilo.
Román o životě člověka v pomáhající profesi, práci s autisty. Kdy dřív nebo později přijde vyhoření, zklamání z práce apod. Nebo také kdy člověk o práci musí neustále přemýšlet a nejde mu hlava nikdy vypnout. Pak ho mnoho těchto faktorů ovlivňuje nejen v pracovním, ale hlavně v soukromém životě a jak moc. Jak já to znám, osobně i z vyprávění...
Takové upřímné, takové ze života. Připadám si, že čtu svůj vlastní deník. A su rád, že není můj. Nebo je? Už ani nevím... Ne, nemůže být. Tak vtipnej nejsu.