Mysl'

by Leonid Andreyev

This work has been selected by scholars as being culturally important, and is part of the knowledge base of civilization as we know it. This work was reproduced from the original artifact, and remains as true to the original work as possible. Therefore, you will see the original copyright references, library stamps (as most of these works have been housed in our most important libraries around the world), and other notations in the work. This work is in the public domain in the United States of America, and possibly other nations. Within the United States, you may freely copy and distribute this work, as no entity (individual or corporate) has a copyright on the body of the work. As a reproduction of a historical artifact, this work may contain missing or blurred pages, poor pictures, errant marks, etc. Scholars believe, and we concur, that this work is important enough to be preserved, reproduced, and made generally available to the public. We appreciate your support of the preservation process, and thank you for being an important part of keeping this knowledge alive and relevant.

Genres: Fiction

80 pages, Paperback

First published January 1, 1996

About the author

Leonid Nikolayevich Andreyev (Russian: Леонид Николаевич Андреев; 1871-1919) was a Russian playwright and short-story writer who led the Expressionist movement in the national literature. He was active between the revolution of 1905 and the Communist revolution which finally overthrew the Tsarist government. His first story published was About a Poor Student, a narrative based upon his own experiences. It was not, however, until Gorky discovered him by stories appearing in the Moscow Courier and elsewhere that Andreyevs literary career really began. His first collection of stories appeared in 1901, and sold a quarter-million copies in short time. He was hailed as a new star in Russia, where his name soon became a byword. He published his short story, In the Fog in 1902. Although he started out in the Russian vein he soon startled his readers by his eccentricities, which grew even faster than his fame. His two best known stories may be The Red Laugh (1904) and The Seven Who Were Hanged (1908). His dramas include the Symbolist plays The Life of Man (1906), Tsar Hunger (1907), Black Masks (1908), Anathema (1909) and He Who Gets Slapped (1915).

Reviews

[Natália · Rating 4 out of 5]

Kniha rozpráva o boji, ktorý zvádza Anton Ignatievič Keržencev sám so sebou, presnejšie so svojou mysľou. Anton prežil celý život v ústraní, skrytý za tvárami svojich divadelných postáv, pozorujúc a mysliac. Po predstieranom bláznovstve a s krvou na rukách, dostáva sa do psychického ústavu kde s ním jeho vlastná myseľ začína hrať nebezpečnú hru.

[Luboš · Rating 5 out of 5]

Fixní idea je samostatně vydaná povídka, kterou přečtete za krátkou cestu vlakem. Hlavní postavou je doktor všeobecné medicíny Anton Ignaťjevič Keržencev. Zabije svého přítele - manžela ženy, kterou kdysi neúspěšně požádal o ruku. Nikoliv ze žárlivosti k Alexeji Konstantinoviči. Chce se pomstít Taťáně Nikolajevně. Celý příběh je psát formou deníku, který si Keržencev vede během psychiatrického vyšetřování. Brutální čin spáchal v předstíraném záchvatu. Bylo však šílenství předstírané?

Během četby zjišťujete, že Anton Ignaťjevič se na vraždu dlouho připravoval. Studoval knihy o duševních chorobách, aby byl předstíraný záchvat co nejvěrohodnější. Zdá se, že si naplánoval dokonalý zločin. Ale sám Keržencev si postupně klade otázku, zda netrpí chorobou zvanou monomanie, při které je člověk zaujat jedinou myšlenkou (fixní idea) a svůj život podřizuje jen jí.

Je člověk, který spáchá naplánovanou vraždu chladnokrevný nebo duševně nepříčetný? Já jsem názor během četby měnil, ale výsledek je, že v tom vůbec nemám jasno.

Krátká ukázka

Obejít zákon nebylo nic těžkého. Existují tisíce způsobů, jak nepozorovaně zavraždit člověka, a já se svými medicínskými znalostmi jsem se přece mohl uchýlit ke kterémukoliv z nich. Dlouho jsem uvažoval o tom, zdali bych neměl infikovat Alexejovi nějakou nevyléčitelnou a odpornou chorobu. Ale nakonec jsem zavrhl tento postup, jeho negativní stránky byly nad slunce jasné, sám objekt by se příliš dlouho trápil, což mě odpuzovalo čímsi nechutným, přisprostlým... nebezpečně primitivním, a nadto by mohla Taťána Nikolajevna najít v mužově nemoci další zdroj potěšení. Můj úkol byl přeci tak obtížný hlavně proto, že Taťána Nikolajevna musela bezpodmínečně vědět, která to byla ruka, co usmrtila jejího muže.