What do you think?
Rate this book
En känslig själ
En tjeckisk skådespelare med familj blir utjagade från England av en pöbel på jakt efter polacker. De irrar runt Europa på väg mot karnevaliska och morbida upptåg i hemlandet.
En resa genom ett Europa alltmer präglat av populism, främlingsfientlighet och Rysslands invasion av Ukraina, från vilken man lyckas fly med Gérard Depardieu i koppel. Groteskt, underhållande och stundtals brutalt skildras de som försöker finna sin plats i ett nytt samhälle och hur de reflekterar över kärlek, religion, vänskap, politik och döden. Råskinn, med känsliga själar.
En resa genom ett Europa alltmer präglat av populism, främlingsfientlighet och Rysslands invasion av Ukraina, från vilken man lyckas fly med Gérard Depardieu i koppel. Groteskt, underhållande och stundtals brutalt skildras de som försöker finna sin plats i ett nytt samhälle och hur de reflekterar över kärlek, religion, vänskap, politik och döden. Råskinn, med känsliga själar.
434 pages, Hardcover
First published April 6, 2017
34 people are currently reading
523 people want to read
About the author
Jáchym Topol
47 books105 followersJáchym Topol was born in Prague, Czechoslovakia, to Josef Topol, Czech playwright, poet, and translator of Shakespeare, and Jiřina Topolová, daughter of the famous Czech Catholic writer Karel Schulz.
Topol's writing began with lyrics for the rock band Psí vojáci, led by his younger brother, Filip, in the late '70s and early '80s. In 1982, he cofounded the samizdat magazine Violit, and in 1985 Revolver Revue, a samizdat review that specialized in modern Czech writing.
Because of his father's dissident activities, Topol was not allowed to go to university. After graduating from gymnasium he worked as a stoker, stocker, construction worker, and coal deliveryman. Several times he was imprisoned for short periods, both for his samizdat publishing activities and for his smuggling across the Polish border in cooperation with members of Polish Solidarity. He was also a signatory of the Charter 77 human rights declaration.
During the 1989 Velvet Revolution in Czechoslovakia, Topol wrote for the independent newsletter Informační servis, which later became the investigative weekly Respekt. As of October 2009, he was on the staff of the daily Lidové noviny.
He currently lives in Prague with his wife, Barbara, and their two daughters, Josefína and Marie.
Topol's writing began with lyrics for the rock band Psí vojáci, led by his younger brother, Filip, in the late '70s and early '80s. In 1982, he cofounded the samizdat magazine Violit, and in 1985 Revolver Revue, a samizdat review that specialized in modern Czech writing.
Because of his father's dissident activities, Topol was not allowed to go to university. After graduating from gymnasium he worked as a stoker, stocker, construction worker, and coal deliveryman. Several times he was imprisoned for short periods, both for his samizdat publishing activities and for his smuggling across the Polish border in cooperation with members of Polish Solidarity. He was also a signatory of the Charter 77 human rights declaration.
During the 1989 Velvet Revolution in Czechoslovakia, Topol wrote for the independent newsletter Informační servis, which later became the investigative weekly Respekt. As of October 2009, he was on the staff of the daily Lidové noviny.
He currently lives in Prague with his wife, Barbara, and their two daughters, Josefína and Marie.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 47 reviews
Read
January 30, 2022Kol kas nežinau, kiek vertint, pamarinuosiu, pažiūrėsiu, kas liks galvoj po kiek laiko. Iš tų, kur nei trys nei keturios.
https://knyguziurkes.com/2022/01/30/j...
https://knyguziurkes.com/2022/01/30/j...
November 20, 2017
Kriste pane.
Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě.
S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me.
Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou."
Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši.
2/10
Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě.
S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me.
Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou."
Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši.
2/10
June 4, 2017
Román o lidech, se kterými se v normálním životě nesetkávám úplně často a pokud, tak se na ně díváme spíš skrz prsty. O lidech, kteří žijí na hraně a na první pohled bez pravidel a zákonů, ve skutečnosti však ctí zákony vyšší, než ty stanovené státem. Hlavním cílem je přežít, ochránit rodinu, vymyslet co dál a přitom se tak nějak vyrovnat s minulostí a všemi okolnostmi, co přijdou do cesty. Občas je nutné zápasit nejen s lidmi, ale i přírodou, použít hrubá slova, nebo i sílu, všechno se ale děje s nějakým důvodem, dobrým úmyslem. Stejně jako se lidé okolo rodí a umírají, život plyne dál svou přirozenou, často krutou cestou.
Kniha plná silných myšlenek jak o minulosti, tak současnosti. Skrz oči němého pozorovatele přibližuje syrový svět plný násilí, ale i lásky, víry a soudržnosti. Chytlavý příběh, s velkým finále a pravděpodobně nikdy nekončící cesta. Ač místy mrazivý, plný smíchu, vtipu a grotesky. To je Citlivý člověk.
Kniha plná silných myšlenek jak o minulosti, tak současnosti. Skrz oči němého pozorovatele přibližuje syrový svět plný násilí, ale i lásky, víry a soudržnosti. Chytlavý příběh, s velkým finále a pravděpodobně nikdy nekončící cesta. Ač místy mrazivý, plný smíchu, vtipu a grotesky. To je Citlivý člověk.
May 9, 2017
Jáchym Topol se vrací po osmi letech se svým buldozerem bizarností včetně tradiční absence uvozovek pro přímou řeč. Jak je v jeho próze zvykem, sype na čtenáře příběh syrovým, neučesaným slohem. A protože se jako plešatej člověk nečešu, tak to mám neučesaný nejradši.
Citlivý člověk je příběh kočovného herce táty a jeho poutě Evropou zpátky až k Sázavě. Cestou potká několik postav a tady si dává Topol velmi záležet, aby oproti každý z nich vypadala nachcaná Lenka Kořínková ve škarpě jako obyčejná spořádná občanka. Což mi připomíná, že bych si měl dojít vyměnit občanku. Děkuji, Lenko.
K próze Jáchyma Topola mám skoro vždy osobní vztah, ať už to je Sestra (mám bráchu), Anděl (chodil jsem tam na pivo) nebo Chladnou zemí (v Německu je v zimě zima). I tady je to trefa do Černého (ne černocha, ale bejvalýho brankáře Slavie) - příběh se odehrává v Čerčanech, Poříčí, Pyšelech a okolí. A kde měl Pečiho děda chatu, než ji odnesla voda? V Poříčí! Pane Topol, přestaňte mě stalkovat. Díky. 8/10
Citlivý člověk je příběh kočovného herce táty a jeho poutě Evropou zpátky až k Sázavě. Cestou potká několik postav a tady si dává Topol velmi záležet, aby oproti každý z nich vypadala nachcaná Lenka Kořínková ve škarpě jako obyčejná spořádná občanka. Což mi připomíná, že bych si měl dojít vyměnit občanku. Děkuji, Lenko.
K próze Jáchyma Topola mám skoro vždy osobní vztah, ať už to je Sestra (mám bráchu), Anděl (chodil jsem tam na pivo) nebo Chladnou zemí (v Německu je v zimě zima). I tady je to trefa do Černého (ne černocha, ale bejvalýho brankáře Slavie) - příběh se odehrává v Čerčanech, Poříčí, Pyšelech a okolí. A kde měl Pečiho děda chatu, než ji odnesla voda? V Poříčí! Pane Topol, přestaňte mě stalkovat. Díky. 8/10
July 27, 2019
Tohle je hrozný hukot. Divočina. Úchylné. Fantaskní. Snivé, ale pokud máte fakt velké noční můry. Možná tu a tam větší úlet, než by bylo třeba, ale .. Ale stojí to za to.
Dejte si to jako audioknihu načtenou Čtvrtníčkem. Uf. Pecka
Dejte si to jako audioknihu načtenou Čtvrtníčkem. Uf. Pecka
February 18, 2024
Vienas šios knygos GR review labai trumpas, bet taiklus:
"Hm".
Nugarėlėje knyga pristatoma kaip "groteskiškas, juodojo humoro kupinas kelio romanas".
Apie paribio žmones. Dažnai net ne paribio, o gan visiško užribio.
Daug girtuokliavimo, daug įvairaus sunkumo nusikaltimų.
Visko tiršta.
Nei juoktis, nei šyptelti skaitant nesinorėjo. Beveik visa knyga pasakojama iš mažo berniuko perspektyvos. Tai tiesiog ėmė šiurpas įsivaizduojant, kad tokiomis sąlygomis auga vaikai, ką jie kasdien mato ir dedasi į savo mažas galveles.
Kai kurie epizodai bei dialogai dabar vykstančio karo kontekste irgi nuskamba šiurpiai (knyga rašyta 2017, jau po Krymo okupacijos).
Dėl daugelio priežasčių man šią knygą buvo emociškai sunku skaityti.
Romanas kaip ir be normalios pabaigos. Bet paskutinis sakinys visgi yra nuoroda į tam tikra prasme naują pradžią.
Jachym Topol rašymo stilius man patiko.
Labai daug gerų dialogų.
Jei dar kokia jo knyga kada būtų išversta į lietuvių kalbą, turbūt skaityčiau.
"Hm".
Nugarėlėje knyga pristatoma kaip "groteskiškas, juodojo humoro kupinas kelio romanas".
Apie paribio žmones. Dažnai net ne paribio, o gan visiško užribio.
Daug girtuokliavimo, daug įvairaus sunkumo nusikaltimų.
Visko tiršta.
Nei juoktis, nei šyptelti skaitant nesinorėjo. Beveik visa knyga pasakojama iš mažo berniuko perspektyvos. Tai tiesiog ėmė šiurpas įsivaizduojant, kad tokiomis sąlygomis auga vaikai, ką jie kasdien mato ir dedasi į savo mažas galveles.
Kai kurie epizodai bei dialogai dabar vykstančio karo kontekste irgi nuskamba šiurpiai (knyga rašyta 2017, jau po Krymo okupacijos).
Dėl daugelio priežasčių man šią knygą buvo emociškai sunku skaityti.
Romanas kaip ir be normalios pabaigos. Bet paskutinis sakinys visgi yra nuoroda į tam tikra prasme naują pradžią.
Jachym Topol rašymo stilius man patiko.
Labai daug gerų dialogų.
Jei dar kokia jo knyga kada būtų išversta į lietuvių kalbą, turbūt skaityčiau.
February 18, 2018
Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
August 1, 2022
Commedia dell'assurdo con protagonista un attore girovago che trascina la sgarrupata famigliola in giro per vari festival itineranti. La famiglia passerà diverse disavventure sempre più grottesche, dall'omicidio di uno scimpanzè alla distruzione di un convento nel Dombass durante la guerra civile separatista (il romanzo è del 2017), dalla ricomparsa di un fratello all'incontro con Gerard Depardieu, inconsciamente reclutato per sponsorizzare la causa dei separatisti filorussi.
L'intento era presumibilmente divertente, ma a me è sembrato solo un gran mescolone di tanti aneddoti assurdi (per scelta), con un humor nero che non ho apprezzato.
Gli anziani vogliono tutti morire per non finire in ospizio, le donne sono tutte assatanate di sesso e si accoppiano con tutti, gli uomini sono tutti degli ubriaconi. E' questa la popolazione della Repubblica Ceca?
L'intento era presumibilmente divertente, ma a me è sembrato solo un gran mescolone di tanti aneddoti assurdi (per scelta), con un humor nero che non ho apprezzato.
Gli anziani vogliono tutti morire per non finire in ospizio, le donne sono tutte assatanate di sesso e si accoppiano con tutti, gli uomini sono tutti degli ubriaconi. E' questa la popolazione della Repubblica Ceca?
March 2, 2022
Knyga kuri nepatiko, skaitėsi neįdomiai, kai kurie veikėjai nepatiko, autoriaus groteskiškumas nelabai patiko. Žodžiu knyga nelabai, bet galbūt kitiems ir patiks.
June 2, 2019
Šílená jízda, drsná báseň, komika i smutek, množství úžasně zpodobněných postaviček z okraje společnosti, které se zabývají jak politikou, tak stárnutím a strachem z umírání, vlastně i dalšími strachy, které nás provázejí, a to všechno napsáno jazykem, který ukazuje krásu češtiny a její takřka neomezené možnosti. Začala jsem Čtvrtníčkovou dramatizací, ale potom jsem ještě nutně musela přečíst knihu, abych o něco nepřišla. Když jsem se po přečtení ponořila do recenzí a objevila různá politická stanoviska, byla jsem dost nepříjemně překvapená. Chápu, že takovou knihu každý vnímá jinak a že každý má právo vyjádřit svůj názor, a proto vlastně nechápu titulek jedné reakce na rozhovor s autorem: „Smí spisovatel Topol napsat román Citlivý člověk?“. Podle mého názoru smí a je dobře, že to udělal.
October 30, 2017
Četla jsem v kombinaci s rozhlasovou četbou na pokračování v podání Petra Čtvrtníčka. Podle mě skvělá interpretace. (Každopádně usnadňuje vnímání přímé řeči, která je v knize (u Topola obvyklé) bez typografického značení.) Atmosférou, a pro mě i svou sociální jinakostí, mi text připomíná Ryšavého Lesní chodce. Kontrasty bezstarostného plynutí až vláčení životem, s reálnými zastaveními v čase (nádraží Keléty, návštěva prezidenta Zemana, rozhovory o Ukrajině). Spousta zeleniny ze zahrádek. Postavy z knihy obvykle nic nemají, to, co mají, ukradly, co je jim ale vlastní, je jejich prožívání a užívání si života. Jejich city.
August 21, 2017
Nedočteno. Odpudivé postavy a nezajímavý příběh.
March 17, 2022
Labai keista ir intensyvi knyga. Neperkandau jos.
October 29, 2021
Rapido appunto mentale: non comprare MAI PIÙ libri che vengono definiti "esilaranti". Mai più.
"Su e giù per l'Europa Orientale", recita l'aletta (o la quarta, non ricordo e non voglio più riprenderlo dallo scaffale per controllare), facendo intuire che la vicenda - una famiglia di artisti che si trova catapultata in giro per l'est del vecchio continente, diceva sempre la stessa sinossi - ha per contorno uno spaccato della realtà politica e locale del mondo che attraversa.
No.
Per mezzo libro, la famiglia in questione viene gettata a caso in situazioni grottesche ad un tasso di improbabilità che farebbe storcere il naso al lettore più ben disposto (rapiti in aereo da un "fratello" del protagonista che lui stesso non riconosce, guerre civili di contadini dispersi nel nulla, omicidi di ricchi emiri in saune di lusso, il rapimento di Gerard Depardiè ubriaco su un auto di lusso in una repubblica ex sovietica secessionista...), fino a dividersi per non ritrovarsi più.
L'altra metà, finalmente quasi stanziale sulle rive di un maleodorante fiume fuori Praga, affastella personaggi senza criterio, tutti dannatamente sopra le righe, nessuno con una minima parvenza di plausibilità, in un tornado di luoghi ed eventi che non rende comprensibile il corso della vicenda né i rapporti tra le persone.
Topol ha una scrittura frammentaria, affida pezzi di riflessione o di trama a personaggi che non ne sembrano adeguati (completi imbecilli che all'improvviso si lanciano in riflessioni filosofiche illogiche, carogne spietate che di punto in bianco si fanno gentili e illuminate), il tutto senza riuscire a descrivere adeguatamente il contesto. Azione continua in luoghi indefiniti, una scia di morti e feriti - soprattutto nelle ultime cento pagine - a orologeria e incomprensibile, parentele caotiche, figure di contorno che appaiono e scompaiono incasinando ancora di più la lettura. Il tutto in troppe, troppe pagine.
Salvo con una seconda stella alcune divagazioni che fanno momentaneamente riflettere e la verve della penna nello scrivere i dialoghi più briosi. Dopodiché, la sensazione continua è quella di leggere un libro che tenta di trascrivere un brutto film che vuole emulare Kusturica, ma visto da ubriachi e senza averci capito niente.
Inutile dire che non c'è stata mezza riga in cui abbia almeno sorriso.
E vabbè, non fa decisamente per me. Andiamo avanti.
"Su e giù per l'Europa Orientale", recita l'aletta (o la quarta, non ricordo e non voglio più riprenderlo dallo scaffale per controllare), facendo intuire che la vicenda - una famiglia di artisti che si trova catapultata in giro per l'est del vecchio continente, diceva sempre la stessa sinossi - ha per contorno uno spaccato della realtà politica e locale del mondo che attraversa.
No.
Per mezzo libro, la famiglia in questione viene gettata a caso in situazioni grottesche ad un tasso di improbabilità che farebbe storcere il naso al lettore più ben disposto (rapiti in aereo da un "fratello" del protagonista che lui stesso non riconosce, guerre civili di contadini dispersi nel nulla, omicidi di ricchi emiri in saune di lusso, il rapimento di Gerard Depardiè ubriaco su un auto di lusso in una repubblica ex sovietica secessionista...), fino a dividersi per non ritrovarsi più.
L'altra metà, finalmente quasi stanziale sulle rive di un maleodorante fiume fuori Praga, affastella personaggi senza criterio, tutti dannatamente sopra le righe, nessuno con una minima parvenza di plausibilità, in un tornado di luoghi ed eventi che non rende comprensibile il corso della vicenda né i rapporti tra le persone.
Topol ha una scrittura frammentaria, affida pezzi di riflessione o di trama a personaggi che non ne sembrano adeguati (completi imbecilli che all'improvviso si lanciano in riflessioni filosofiche illogiche, carogne spietate che di punto in bianco si fanno gentili e illuminate), il tutto senza riuscire a descrivere adeguatamente il contesto. Azione continua in luoghi indefiniti, una scia di morti e feriti - soprattutto nelle ultime cento pagine - a orologeria e incomprensibile, parentele caotiche, figure di contorno che appaiono e scompaiono incasinando ancora di più la lettura. Il tutto in troppe, troppe pagine.
Salvo con una seconda stella alcune divagazioni che fanno momentaneamente riflettere e la verve della penna nello scrivere i dialoghi più briosi. Dopodiché, la sensazione continua è quella di leggere un libro che tenta di trascrivere un brutto film che vuole emulare Kusturica, ma visto da ubriachi e senza averci capito niente.
Inutile dire che non c'è stata mezza riga in cui abbia almeno sorriso.
E vabbè, non fa decisamente per me. Andiamo avanti.
May 16, 2021
Uf, no jak ohodnotit tohle dílo? Doposud mé první setkání s Jáchymem Topolem bylo trochu jako dostat fošnou přes tlamu. Ale hezkou vyřezávanou dubovou fošnou... Prvních pár desítek stránek jsem si zvykal na specifickou formu a autorův osobitý jazyk. Absence uvozovek u přímé řeči byla jedním z mnoha klacků pod mýma nohama. Rozmanitost postav a děje s často zdánlivě nesouvisejícími pasážemi mě tak mátly, že jsem knihu někdy po první třetině na dobré dva roky odložil na polici. Neměl jsem na to zkrátka chuť, šlo to z tuha, neorientoval jsem se v tom. Nyní jsem ji zvednul znovu a konečně dorazil. I když málem dorazila ona mě. Pořád to šlo z tuha, pořád jsem se v tom ztrácel. Nekonečná dystopie v kulisách českého Posázaví plná pochybných existencí mě málem zválcovala, jako ten tank policejní auto v posledních kapitolách. Musím ale opravdu ocenit autorovu vládu češtinou. Uprostřed smrdutých bažin, hnusu, nekonečného chlastu a kurev se často skvěly místy až geniální jazykové nápady a technické hříčky. Dílo tedy má nesporné kvality nejedná se v žádném případě o brak, ale zároveň je velmi těžko stravitelné. A moje pocity jsou tedy ve výsledku rozporuplné. Asi bych tuto knihu nezvedl že bych si ji s chutí přečetl znova, na to to byla moc velká dřina.
Read
March 29, 2021Kiedyś pojechałam na polsko-czeski festiwal rockowy, który odbywał się na końcu świata, czyli na pograniczu w Kotlinie Kłodzkiej. Taki mieliśmy plan - czeskie piwo, rock, a potem dwa dni jeżdżenia na rowerze. Na miejscu przywitała nas wisząca w powietrzu katastrofa sanitarna (30 stopni w cieniu, brak kibla, brak umywalki, wszyscy brudne dupska myli w pięknym strumieniu przepływającym przez pole gospodarza) oraz młodzi, włochaci, bezzębni i pijani jak szpadel uczestnicy. To było parę lat temu, a ja dalej widzę te szczerbate uśmiechy i czuję cywilizacyjny dreszcz obrzydzenia na samą myśl o nich. Czy to wtedy zrozumiałam, że nie mam prawdziwie rockowej duszy? Być może. Czy było mi wstyd z tego powodu? Na pewno nie, myślałam tylko o tym, żeby się umyć. Koniec końców, uciekliśmy stamtąd najkrótszą drogą.
I takie właśnie emocje towarzyszyły mi przy lekturze przygód bohaterów Wrażliwego Człowieka. Brudne i bezzębne na własne życzenie ludzie, rozwiązujące problemy, które same na siebie sprowadziły. Zgadnijcie, czy mnie to ciekawi. Nara.
I takie właśnie emocje towarzyszyły mi przy lekturze przygód bohaterów Wrażliwego Człowieka. Brudne i bezzębne na własne życzenie ludzie, rozwiązujące problemy, które same na siebie sprowadziły. Zgadnijcie, czy mnie to ciekawi. Nara.
July 25, 2018
Tohle jde jenom těžko popsat. Sonda do téměř post-apokalypticky vypadajícího života lidí, které společnost nezajímá, zřekli se jí anebo se prostě pohybují naprosto mimo ni. Prodchnutá míst až neuvěřitelně lidskými dialogy, alkoholismem a zvláštním druhem vnitřní, takřka duchovní temnoty, která zahaluje každého hlavního protagonistu, snad s výjimkou dětí. Ač jsem se divil, že tahle kniha nedostala Magnesii, už to chápu. Některé komentáře, podobenství, obrazy a metafory jsou ve své totální absurditě vlastně až příliš jasné. Topol rozebírá aktuální témata a s pábitelskou schopností sobě vlastní je zasazuje do kontextuálního vnímání tzv. "malých českých lidí", jimiž tato kniha přetéká nejvíc. Pasáže, kde stařenka líčí své setkání s prezidentem Zemanem, jakož i opětovné shledání Táty s jeho starou matkou jsou naprostým vrcholem knihy.
September 5, 2018
Nemůžu říct, že by se mi to líbilo, ale ani že by se mi to nelíbilo. Prostě to není úplně moje krevní skupina. Ale oceňuju práci s jazykem, je v tom trochu zvrhlého potěšení to jenom číst. O apokalyptické cestě plné zmaru a chlastu. Až v jednu chvíli jsem ten groteskní roadtrip chtěla přestat číst, jak mi přišlo, že se autor opakuje - rodinka přibude celkem vyřízená na nějaké místo, tam někoho potká, chlastají, dotyčný vypráví svůj příběh, pak se stane něco násilnickýho a rodinka ještě víc vyřízená pokračuje dál. A tak dál. Trochu prvoplánově působí Zeman a Duka, a navíc podle mě knížce ubírá na nadčasovosti a univerzálnosti. Dojem taky trochu zkazil posléze přečtený rozhovor, kde se autor vymezuje vůči pražským čtenářům a straní lidem z vesnic. zrovna ti by, si myslím, mu něco takového hodili na hlavu.
June 19, 2017
Fantastika uz nie je zaner. Topol potvrdil, ze Sestra nebola halucinogenny vyplod divokych 90 tych rokov, ale strukturovana vypoved o sialenych casoch. Sialene casy su uz normou a fantastika nas uz nedokaze prekvapit a sokovat. Uz ju zijeme vzdy, ked si zapneme spravy alebo prehodime facebookofilozoficke debaty s chlapikom v krcme. Niet uniku od svetlej buducnosti. Zvycajne si staci nieco kupit na splatky a sme tam.
May 29, 2018
Přečetla jsem 60 stránek, přičemž prvních 40 mi přišlo docela v pohodě. Pak se vyprávění zlomilo, bizarnosti nabraly takové obrátky, že jsem to fakt nepobírala. Vzhledem k tomu, že mám na seznamu k přečtení minimálně 300 titulů, tímhle fakt ztrácet čas nebudu. Topolovi dám druhou šanci, až bude seznam to-read prázdný a já budu mít čas a trpělivost se prokousat tím neuvěřitelným gejzírem slov, která ale jen zřídka dávají nějaký smysl.
March 22, 2018
Asi jsem autora nepochopil, nebo s ním nejsem na tejné vlně. Nejlépe to asi sumarizuje věta z recenze, která přirovnávala četbu Citlivého člověka k ránu po proflámované noci. V mém případě je třeba dodat, že ten flám se opravdu nepovedl.
October 26, 2019
Bardziej 3,5. Przez 70% książki nie mogłam znieść postaci i ich irracjonalnych, obrzydliwych zachowań. Ostatnie 30% nagle bardzo spoko plus parę naprawdę trafnych obserwacji społecznych.
November 25, 2019
Ono to vlastně bylo dobrý.
April 15, 2020
Non. ho. capito. niente. Qualcuno mi può spiegare la trama di questo libro?
November 20, 2022
Jag vill läsa mig jorden runt och kan nu lägga till Tjeckien på listan. Tyvärr höll jag på att förlora läslusten på köpet.
”Jag är också av den meningen att botemedlet mot existentiell ångest är att resa. Den oändliga färden.”
En känslig själ är någon slags sjaskig odyssé genom ett Europa i sönderfall. Det är en kollektivroman med absurda och satiriska inslag. Vi följer en familj som tvingas lämna England i och med Brexit. På sin resa mot Tjeckien träffar mer eller mindre utsatta och plågade människor. Det är inte bara fönstren som hänger löst på gångjärnen om man säger så. Texten är ett rörigt sammelsurium av dialog och sunkigt äventyr. Handlingen kretsar främst kring nihilism, missbruk, snusk, våld, misär, rasism, smuts och sexism.
”I slutändan är ju alla trasiga, man dör ensam och av sjukdomar, ingenting varar ju, vänskap, kärlek, det blåser bort, till slut finns bara döden och smärtan kvar.”
Jáchym Topol, Tjeckiens mest översatta författare framstår som en mix av Erlend Loe och Michel Houellebecq. Den norska snoppen och den franska gränslösheten vilar på en djupt allvarlig och existentiell grund. Det är förstås tänk att vara lite kul, men jag skrattar inte. Hans prosa med felstavat talspråk och könsord tilltalar mig (oftast) inte. Jag lär mig ingenting om Tjeckien (som jag hoppats). Jag kommer inte nära och känner egentligen inte för någon av karaktärerna, de lever liksom aldrig upp. Och sen dör de.
”Och om hon får barn så kommer hon bara fördärva dom och så får vi nya olyckliga varelser som irrar runt i världen. Och dom i sin tur kommer föda nya skadade stackare, liksom för att ha något att leva för, jorå. Jag ville hjälpa henne sätta stopp för det där en gång för alla, denna meningslösa stafett med cellernas fackla. Denna fåfänglighet.”
Avsikten med romanen är nog inte dum, men jag borde verkligen ha gett upp efter femtio sidor. Att vara i den här diegesen försatte mig i ett extremt olustigt och tvivlande tillstånd där jag ifrågasatte hela poängen med att läsa. Romanen är så mörk och deprimerande att hälften vore nog. Inget för en känslig själ! Och vad värre är, den är fruktansvärt tråkig.
”Jag är också av den meningen att botemedlet mot existentiell ångest är att resa. Den oändliga färden.”
En känslig själ är någon slags sjaskig odyssé genom ett Europa i sönderfall. Det är en kollektivroman med absurda och satiriska inslag. Vi följer en familj som tvingas lämna England i och med Brexit. På sin resa mot Tjeckien träffar mer eller mindre utsatta och plågade människor. Det är inte bara fönstren som hänger löst på gångjärnen om man säger så. Texten är ett rörigt sammelsurium av dialog och sunkigt äventyr. Handlingen kretsar främst kring nihilism, missbruk, snusk, våld, misär, rasism, smuts och sexism.
”I slutändan är ju alla trasiga, man dör ensam och av sjukdomar, ingenting varar ju, vänskap, kärlek, det blåser bort, till slut finns bara döden och smärtan kvar.”
Jáchym Topol, Tjeckiens mest översatta författare framstår som en mix av Erlend Loe och Michel Houellebecq. Den norska snoppen och den franska gränslösheten vilar på en djupt allvarlig och existentiell grund. Det är förstås tänk att vara lite kul, men jag skrattar inte. Hans prosa med felstavat talspråk och könsord tilltalar mig (oftast) inte. Jag lär mig ingenting om Tjeckien (som jag hoppats). Jag kommer inte nära och känner egentligen inte för någon av karaktärerna, de lever liksom aldrig upp. Och sen dör de.
”Och om hon får barn så kommer hon bara fördärva dom och så får vi nya olyckliga varelser som irrar runt i världen. Och dom i sin tur kommer föda nya skadade stackare, liksom för att ha något att leva för, jorå. Jag ville hjälpa henne sätta stopp för det där en gång för alla, denna meningslösa stafett med cellernas fackla. Denna fåfänglighet.”
Avsikten med romanen är nog inte dum, men jag borde verkligen ha gett upp efter femtio sidor. Att vara i den här diegesen försatte mig i ett extremt olustigt och tvivlande tillstånd där jag ifrågasatte hela poängen med att läsa. Romanen är så mörk och deprimerande att hälften vore nog. Inget för en känslig själ! Och vad värre är, den är fruktansvärt tråkig.
August 18, 2020
Immagina di salire su una giostra.
Tu hai le vertigini e ti gira la testa ma è proprio questo che ti diverte e ti fa pensare di volerlo rifare, una volta finito il giro.
È la sensazione che ho avuto leggendo "Una persona sensibile" di Jàchym Topol ed edito da Keller.
Alla prima pagina cerco posto nella macchina sfasciata dei protagonisti e assisto un po' attonita ai dialoghi surreali di questi genitori un po' strambi. Dopo qualche chilometro invece non so più dove sto andando. Sono catapultata in un mondo in rovina con personaggi grotteschi e situazioni tragicomiche da vertigine, in un viaggio lungo l'Europa dell'Est più autentica, tra sbronze colossali, suicidi, rapimenti e violenze inaudite.
"Una persona sensibile" non è un libro per tutti, questo lo avrai capito.
Ma in questa macchina sfasciata ti facciamo posto se:
1. Vuoi provare l'ebbrezza di finire in un film di Kusturica
2. Sei curioso di sapere di quella volta che degli scalmanati sequestrarono Gerard Depardié e poi lo videro correre per i campi con le chiappe al vento
3. Sei alla ricerca di avventure pericolose
4. Porti da bere per tutti
Tu hai le vertigini e ti gira la testa ma è proprio questo che ti diverte e ti fa pensare di volerlo rifare, una volta finito il giro.
È la sensazione che ho avuto leggendo "Una persona sensibile" di Jàchym Topol ed edito da Keller.
Alla prima pagina cerco posto nella macchina sfasciata dei protagonisti e assisto un po' attonita ai dialoghi surreali di questi genitori un po' strambi. Dopo qualche chilometro invece non so più dove sto andando. Sono catapultata in un mondo in rovina con personaggi grotteschi e situazioni tragicomiche da vertigine, in un viaggio lungo l'Europa dell'Est più autentica, tra sbronze colossali, suicidi, rapimenti e violenze inaudite.
"Una persona sensibile" non è un libro per tutti, questo lo avrai capito.
Ma in questa macchina sfasciata ti facciamo posto se:
1. Vuoi provare l'ebbrezza di finire in un film di Kusturica
2. Sei curioso di sapere di quella volta che degli scalmanati sequestrarono Gerard Depardié e poi lo videro correre per i campi con le chiappe al vento
3. Sei alla ricerca di avventure pericolose
4. Porti da bere per tutti
September 12, 2021
V tejto knihe niet jedinej sympatickej postavy. Snáď okrem Svetlany, ktorej je ale človeku tiež skôr ľúto, než že by ju obdivoval. Netreba tiež čakať žiadny ucelený príbeh; naopak, človeka konfrontujú epizodické výjavy z putovania, či skôr úteku, vskutku netradičnej rodinky. Túto divokú jazdu riadi Táta, ktorému sa toto oslovenie hodí asi najmenej zo všetkých tátov ever.
Pre to všetko sa mi kniha ťažko čítala.
Zároveň však pre mňa bola jedna z najzaujímavejších za posledné obdobie. Ak budem na niečo spomínať v dobrom, tak je to jazyk, akým je kniha písaná. Na ten lingvistický humor, ktorý sa predieral na povrch z tých najzabudnutejších miest.
Pre to všetko sa mi kniha ťažko čítala.
Zároveň však pre mňa bola jedna z najzaujímavejších za posledné obdobie. Ak budem na niečo spomínať v dobrom, tak je to jazyk, akým je kniha písaná. Na ten lingvistický humor, ktorý sa predieral na povrch z tých najzabudnutejších miest.
Read
May 31, 2019Kniha, u které máte při každém čtení nutkavou potřebu jít se osprchovat, ale přesto si nějak prokutá cestu do vašeho srdce. Když jsem ji dočetla, musela jsem se začít smát, a to se asi počítá, stejně jako pár životních mouder, které se mezi dialogy objeví.
A eště něco, tetino, ti teďka povim, jo?
Copak, děvče, co?
Hele, teto, já starý lidi uznávám, ale dyž melou píčoviny, tak jim to řeknu, jo? Tak už drž chvíli hubu, jo?
A eště něco, tetino, ti teďka povim, jo?
Copak, děvče, co?
Hele, teto, já starý lidi uznávám, ale dyž melou píčoviny, tak jim to řeknu, jo? Tak už drž chvíli hubu, jo?
January 7, 2018
Moc by mě zajímalo, na čem jel, když to psal. Solidní zhulenina. Hodně barvitě popsané, spíš naprosto fantasmagoricky, události jak současnosti, tak minulosti, spojené nejen rodinnými vazbami. Děj něco jako Na cestě řízlý s My, děti ze stanice ZOO. Stylem Páral (vypravěč), ale i Hrabal (postavy). Kombinace stejně šílená jako děj.
Displaying 1 - 30 of 47 reviews