Krajina za hranicemi města je dnes často nudná a jednotvárná. Možná tomu nebudete věřit, ale svou rozmanitostí a nevyzpytatelností je mnohem zajímavějším kusem přírody město, které se neustále mění a je překvapivě pestré. Pro mnohé živočichy a rostliny je tak daleko větší příležitostí. Kniha Planeta Praha vás zve na pátrání, co všechno je možné ve městě potkat a pozorovat. Ve městě to prostě žije!
Průvodce nečekaně pestrou přírodou města vydává nakladatelství JAKOST.
Výprava do betonové džungle (nejen) hlavního města může mít různé podoby. Koho zajímá, co se klube před domem ze škvíry mezi fasádou a chodníkem, kde se vzal na dvorku ve vnitrobloku šnek, jak si poradí slípka zelenonohá, když ji z jejího hnízda vyžene psík, tomu bude neocenitelným pomocníkem nová kniha Planeta Praha. Jak dostane bělozubka šedá svá mláďata bezpečně přes obrubník, k čemu se může ptákům hodit cigaretový nedopalek, kde hledat rdesno ptačí a co komu udělal merlík, že dostal přízvisko smrdutý či zvrhlý? Tento nevšední průvodce ukáže, že i v leckterém zákoutí, kterého by si možná nikdo ani nevšiml nebo by ho obešel velkým obloukem, se odehrávají neuvěřitelné příběhy.
Kniha vznikala souběžně s natáčením stejnojmenného filmu, jenž míří do českých kin 4. srpna. Stojí za ním režisér Jan Hošek se štábem odborných spolupracovníků a filmových kolegů. Odborníci se stali autory knižních textů, kameramani fotografy. A co nebylo natočeno, dohledala redakce v archivech botaniků, zoologů či historiků. Navíc knihu doplnila originálními ilustracemi. V 67 krátkých textech rozdělených do 7 kapitol a doprovozených téměř 4 stovkami fotografií a ilustrací vezme publikace čtenáře na průzkum více i méně známých lokalit. Uvidí díky ní Petřín, Karlův most, Stromovku, Letenskou pláň, Vyšehrad a Smíchovské nádraží (nebo nádraží obecně) ze zcela nové perspektivy. A poskytne zajímavé informace o genezi a vývoji rostlinných a živočišných druhů, jež se staly plnohodnotnými obyvateli hlavního města a často přehlíženými sousedy.
Moc pěkná, milá knížka. Učí nás koukat se kolem sebe a místo kritizování "městského nepořádku" v podobě neudržovaných zákoutí nebo zanedbaných parků oceňovat genialitu přírody a všímat si rozmanitosti. Velmi zajímavým a důležitým poznatkem pro mě bylo, že nejen kultivace městské zeleně, ale i přílišná ochrana přírody v tomto prostředí vede k ničení unikátních ekosystémů a úbytku biodiverzity. Nicméně hlavní myšlenka celé knížky je, že příroda si vždycky dokáže poradit a přizpůsobit se podmínkám. A my to můžeme jen s úžasem pozorovat.
Knížka je navíc plná obrázků a psaná lehkou, vtipnou formou. Jediný důvod, proč nedávám pět hvězdiček, je, že pro mě jako laika působila zhruba od poloviny docela repetitivně. Nicméně poslední část zase doporučuji nevynechat.
Jsem moc ráda, že jsem knihu četla, skrývá se v ní řada zajímavých postřehů, ale za krásnou bych ji neoznačila. Grafika je podobná učebnicím, na kterých jsem vyrůstala, fotky působí nenápadně a kresby jsou na rychlo načrtnuté - prostě tak, jak by je při pozorování patrně pořídili autoři (najali si na to ale ilustrátorku Silvii Luběnovou). Má to své kouzlo, ale u mnoha rostlin nemám potuchu, jak vlastně vypadají. Další problém mám s texty, některé jsou vysloveně nabubřelé a plné ega autora (především ty psané Janem A. Šturmou), věřím ale, že řadu čtenářů pobaví, je to prostě otázka preferencí.
Největším přínosem téhle knížky je, že člověka ohromně zcitliví vůči přírodě ve městě. Skrz dlažbu se najednou dere merlík, čekanka ještě víc zmodrala a kosa už nelze přeslechnout. Začneme odhadovat sukcesní stádia nesekaných trávníků a kolem akátů hledat klony.
(Hlavně pajasani jsou opravdu všude!! Zrovna včera večer jsem viděla jeden růst z okapovýho svodu. Taky kolonizovali oplocené plochy na Dornychu.)
Dál se můžeme dozvědět, že dnešní ježci žvýkají cigaretové nedopalky a následně se potírají slinami, jelikož nikotin odpuzuje ektoparazity; a pak taky můžeme touhle informací všechny obtěžovat (můj příběh).
Často mi ale neseděl styl vyprávění a samotná edice obsahuje řadu nedostatků. Obsah je členěn do krátkých kapitol-jednohubek, které očividně byly napsány různými autory bez následného redakčního sjednocení – řada informací se tak několikrát opakuje a text působí nesourodým, narychlo poslepovaným dojmem. Kapitolky se často vzájemně referencují, ale vágním způsobem typu o akátech píšeme samostatně jinde – tedy bez udání strany, na kterou text odkazuje. Výklad místy doprovází zbytečně trapné průpovídky jako kéž by to chápaly i všelijaké pseudoochranářské okrašlovací spolky typu „Matky Vesmíru“, i když sem tam mě i něco pobavilo (samozřejmě nesmíme zapomenout na městské humusáky, holuby).
Oceňuji záměr ilustrátorky, nicméně z prezentovaných kreseb je hrozně obtížné rozluštit, jak ten tvor skutečně vypadá. Zvlášť když jsme neznalci a většina zelených rostlin tak pro nás spadá do kategorie „asi tráva“. Myslím, že fotografie by byly mnohem praktičtější, zejména pro méně známé druhy.
Nicméně moc děkuji za knihu a teď taky prosím jednu o Brně!