Гюнстайн Баке публикува първия си роман през 2000 г. Романът "Мод и Аюд" е номиниран за най-голямата норвежка литературна награда "Браге" през 2011 г., а през 2012 г. получава Наградата за литература на Европейския съюз.
Това е един от най-странните, но и един от най-добрите съвременни норвежки романи. Гюнстайн Баке ни поднася благородна сплав между истинска литература и движението като самосъзнание на модерния човек в епохата на петрола и газта. В книгата трафикът се явява мощен дишащ организъм от пристигания и отпътувания, циркулации, асфалт, стомана и плът. Главозамайващо и готическо приключение, в което модерният човек се носи шеметно в колата, на която той се явява най-обикновен придатък. Баке разглежда човешките същества от птичи поглед, а битието като крехка основа, по която трябва да се придвижваме предпазливо, независимо дали сме всмукани в пътното движение, или сме погълнати от живота си.
Gunstein Bakke (b.1968) was born in Setesdal, a valley in Aust-Agder county in southern Norway. He made his authorial debut in 2000 with the novel Kontoret. All his publications have been well received, but with Maud and Aud he has finally been recognized as one of the most original and interesting voices among Norwegian authors. Bakke's thought-provoking book combines poetic language, polyphonic narrative and astute analysis in a manner that stands out in contemporary Norwegian literature, and Maud and Aud has brought him much acclaim from literary critics as well as several nominations for Norwegian literary prizes. Bakke currently lives partly in Oslo, partly in Gotland. Maud and Aud. A Novel About Traffic Bakke, Gunstein: Maud og Aud. Ein roman om trafikk
Winner of the European Union Prize for Literature 2012 Winner of Melsomprisen 2011 Nominated for the Brage Prize 2011 Nominated for the P2 Listeners' Prize 2011 Nominated for the Sørlandet Prize of Literature 2012
"Avārija nav ieplānojama, avārija ir izredžu spēle. Un automašīna nemeklē avāriju, tāpat kā nemeklē ideālus apstākļus. Arī tie, kas piedzīvoja avāriju, to nemeklēja."
Cilvēki nemeklē konfliktus un problēmas attiecībās vienam ar otru, vai tomēr meklē? Ideālus apstākļus gan ikviens vēlas, bet vai atrod? Romāns, protams, vairāk nekā par satiksmi.
"Před očima ti neuběhne celý tvůj život, tvůj život ubíhá každý den, ale ne teď neboť nemáš čas a proto nemáš život - právě teď - a proto ani nestačíš zemřít." Jak by řekl Enrique Iglesias: ¿Qué? Bakke je tak poetickej a filozofickej, že se u toho člověk ani v klidu nevykadí. Pokud člověk teda nezvládá tlačit a filozofovat zároveň.
Bakke napsal norský silniční román. To je jako kdybych já upek českej betonovej rohlík. Do silničního románu sestavil Bakke svůj filozofickej svět okolo aut, dopravy a silnic. A ano, je to stejně tak zajímavý jak to zní.
Překvapivě to ale neni tak debilni jak sem očekával - Maud a Aud jsou dvojčata, který vyvázly jako malý z bouračky. Jejich máma bohužel nevyvázla a táta tak trochu. Stal se z něj totiž robokkop (ano, to je norsky robocop).
Aud je od tý doby posedlá bouračkama, ale překvapivě neni tak traumatizovaná, že by se furt chodila někam zbourat do baru. Jenom bouračky na tajňáka rekonstruuje ve svým černým mercedesu. Spoiler alert. 5/10 - blbě se u toho kadilo, ale na druhou stranu Bakke zmiňuje kapely jako Swans a Coil, takže musim dát aspoň 5.
Pensum i samtidslitteratur Bok om bilen, trafikk, ulykker og teknologien bak biler. Litt for lyrisk og svevende, samt søkt perspektiv om en bil som lever og styrer seg selv.
most original book I ever read. helps me with anxiety of driving a car. beautiful language and interesting crazy smart and brave ideas. totally love this book.
It kā poētiski, bet tāda sajūta, ka autors sēž uz katedras monotonā balsī diktē priekšā definīcijas, reizēm minot kādu piemēru, bet tu snauduļo un nevari atcerēties, vai atnāci uz fizikas vai filozofijas stundu. Par cilvēku ķermeņiem, automašīnu ķermeņiem, ceļiem, naftu un briesmām. Un vēlreiz par ķermeņiem, jo šis ir romāns par satiksmi. Par to, kā mēs viens pie otra nokļūstam, ķermenī. Vai arī nevis no katedras, bet blakus automašīnā? Un garām slīd tumšas Norvēģijas ainavas.
"Ķermenis ir vecs, ķermenis ir sīksta sistēma, šī iemesla dēļ ķermenis joprojām pazīst lāci, vairāk nekā simt gadu pēc tam, kad tie Norvēģijā faktiski ir iznīcināti. Cik daudzi gan kādu reizi nav sapņojuši, ka viņus vajā lācis? Aiz muguras brīkšķ, tas ir pienācis tik tuvu; elsošana ir paslēpusies tavā satrauktajā elpā, un zari ir tik biezi un sapinušies, ka nav iespējams izkustēties no vietas. (..) Turpretim automašīna pēc piecdesmit gadiem ir kā plaši izplatījusies sabiedriska būtne, ar desmitiem tūkstošu nāves un sakropļošanas gadījumu šī procesa rezultātā, vēl nezināms lielums. Automašīna nevajā. Automašīna nav personiska. Tā trāpa apstākļu sagadīšanās dēļ, nevis tīšām. Kā dievs: pati to neapzinoties."
This book is not something for a quiet evening unwinding from work, it's challenging and thought provoking. If I were a teenager, or a person eager to experience new challenging style of experiencing a novel, I would have loved this book. It's full of imaginative scenes, metaphors, dreamy snippets of time, insightful pieces of inner though, everything tied together through the core topic of road (un)safety. As I'm older and look for a gradually built story that drags me in and entertains me without the need of employing thinking processes, I didn't enjoy it as much. But I can see why it got the awards.