Život s panikou

by Alžběta Bublanová

Vyspat se do růžova. Bez problémů přejíždět po městě tramvají. Užít si klidnou dovolenou u moře a nestrachovat se, že každý pupínek může znamenat nevyléčitelnou nemoc… Takový život mají „panikáři“ málokdy. Úzkost jim v hlavě vytváří katastrofické scénáře hodné hollywoodského trháku a běžné úkoly můžou představovat nepřekonatelnou překážku. Spisovatelka Alžběta Bublanová v deníkových zápiscích upřímně popisuje, jaké to je existovat s panikou po boku a jak – a jestli vůbec – se dá nezvaná návštěvnice našich myšlenek obelstít, nebo je prostě potřeba se s ní naučit žít.

Genres: Nonfiction, Czech Literature

152 pages, Hardcover

First published January 1, 2021

Reviews

[Pixie · Rating 3 out of 5]

Blíží se konec roku a s ním i reflexe. Symbolicky se mi v knihovně jako jedna z posledních letošních připletla pod ruku tahle knížka.

Byl to náročný rok, jsme po něm s L. hrozně vyčerpané. Nová práce a hlavně stavba a kupa stresu a všechny možné vyřizování a řešení problémů. Není divu, že se mi hlavně v druhé půlce roku, kdy to na mě tak nějak všechno dolehlo, úzkosti a paniky zhoršily jako nikdy předtím.

Knížka mi asi nepřinesla nic moc nového. Zajímalo by mě, co na ni říkají lidé, kteří úzkosti neznají. Stejně jako bolest a další fyzické prožitky je i úzkost nepřenositelná a lidé, kteří to nezažili, si pod pojmem: "mám úzkost" prostě nepředstaví, jaký je to pocit.

Jsem ráda, že ale netrpím panikami tolik jako autorka, zvládám chodit do práce i spoustu dalších každodenních situací. Stejně tak si ale dokážu představit, jaké to je, když to "nejde."

Spousta vět mi mluvila přímo z duše.

Připomněla jsem si a musím si připomínat
-> nemusíte se těm situacím, které vám vyvolávají úzkost pokaždé vystavovat
-> důležitý je odpočinek, někdy je prostě potřeba zalézt do postele, číst si a uklidnit se
-> sport, protáhnout se, uvolnit se, vyplavit endorfiny
-> odříct si občas alkohol a kofein a dát si místo toho třeba bylinkový čaj nebo vodičku
-> mluvit o tom
-> trávit čas v přírodě

Zaujal mě taky doslov od psycholožky, možná by nebylo na škodu, přečíst si o úzkostech něco od odborníků.

"my panikáři nevidíme tu krásu, ale tu past"

Úzkost je úzká! to je můj život v kostce za poslední měsíce.

[czikitajło · Rating 2 out of 5]

zamiast wydawac hajs na alkohol i narkotyki powinnam wydać go na psychiatrę i osychologa, to z tej książki wyniosłam i to sobie cenię, ale mam z nią taki problem, że czułam jakby cały czas powtarzała jedną i tę samą rzecz. ale w sumie lękowe rzeczy to jest rozdrapywanie ciągle tego samego strupa i "spiralowanie". w każdym razie nie trafiła do mnie

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

V této knize najdete krátké deníkové zápisky, kdy autorka popisuje svůj život s úzkostí, panickou atakou, se strachem. Ukazuje nám na běžných činnostech, jak může být život obtížný a jak, a zda vůbec, s tím jde bojovat.

Upřímná, osobní, interní zpověď, která nám dává nahlédnout do pocitů a myšlenek autorky. Při čtení mám pocit, jak kdybych si o těchto problémech povídala s kamarádkou, a navíc jsem celou dobu měla potřebu jí nějak pomoci. Myslím, že o těchto věcech je potřeba více mluvit. Spoustu lidí si myslí, že jsou „divní“ a „jiní“, jenom proto, že prožívají paniku a úzkosti. Pokud zjistí, že v tom nejsou sami, může jim to pomoci. Můžou problém pojmenovat a pokusit se ho zvládnout.

Některé věci z knížky mě donutily se zamyslet, že jsem vlastně něco podobného také prožila, jen tím, že to nebylo tak silné, tak si to člověk ani neuvědomí. Strach a úzkosti jsou všude kolem nás. Člověk se s nimi musí naučit žít anebo s nimi bojovat, aby je zvládl.

To, čím se vyznačuje panika mi připomíná citát z jednoho mého oblíbeného filmu: „Píše deník, ale nepíše si o tom, co se stalo, ale katastrofickou vizi toho, co by se mohlo stát.“

Pokud se chcete dozvědět víc o těchto stavech a jak s tím třeba můžete bojovat i vy, přečtěte si autorčinu zpověď.

[Marti · Rating 2 out of 5]

uprimne? do přečtení jsem nechapala, jak funguje zivot s panickou atakou, co se deje v mysli cloveka, co ji trpí.
kazdopadne WARNING.
- po měsíci možná ani ne, od přečtení jsem dostala svoji první panickou ataku (zatím posledni) ale bylo to dosti nepříjemné, a proto knihu zařazuji hvězdičkově mezi ty horší, jelikož jsem do přečtení nikdy neměla problém, takže možná, že když jsem nad tím přemýšlela, něco si mozek sám vytvoril.. jako těžko říct, každopádně, nepříjemná zkušenost.

[Blančitos · Rating 4 out of 5]

Místy syrová sonda do duše panikářky.