Královna koloběžka první Fimfárum O rybáři a jeho ženě Jak na Šumavě obři vyhynuli Až opadá listí z dubu Lakomá Barka Líná pohádka Moře, strýčku, proč je slané? Splněný sen Tři sestry a jeden prsten Paleček František Nebojsa Král měl tři syny Tři veteráni Pohádka o zasloužilém vrabci O třech hrbáčích z Damašku Chlap, děd, vnuk, pes a hrob
Už to vidím. Na setkání knihomolů: Otázka: "U jaké knížky naposled jste vydrželi vzhůru skoro celou noc?" Ostatní: -- cokoliv z toho, co teď frčí -- Já: "Fimfárum." *radostně mrká*
Mimochodem... na konci je pohádka tvořená jen jednoslabičnými slovy! Krása! :))
Zázračná kniha! Miluju Werichovu češtinu, jeho jednoslabičná pohádka na konci je úchvatné čtení. Je úplně jedno, co kdo z Fimfára zfilmoval, tohle nepřečíst znamená mít větší mezeru ve vzdělání než neznat Babičku! Kniha, která by měla být povinnou literaturou pro všechny generace. Škoda, že tu neexistuje možnost dát knize ne šest, ale deset hvězdiček.
Z pohádek člověk nikdy nevyroste - o (ne)pohádkách to platí dvojnásob! Werich je prostě jednička a pokud hledáte něco, u čeho se budete smát, tak rozhodně sáhněte po Fimfáru! Některé z pohádek byly slabší, některé jsem moc nepochytil a některé zase nebyly vhodným čtivem do autobusu. Poměrně často jsem se totiž ďábelský zubil a smál. Aneb další ukázka, že česká kvalita není špatná. Vůbec ne. Teď už se jenom kouknout na filmové zpracování. :)
Aaaaah finally a book that wasn't for school. I feel so relieved and I am so glad that I have decided to read this one as a first book after half a year! It was nice to read fairytales, feel like a child that doesn't have to study for graduation 😌
"Nic nesplete člověk tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořelzich, a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než kde jinde.
Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže.
A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se chodilo buď Píseckou branou nebo oklikou.
Nejspíš ještě se dalo věřit vesničce dedaleko Dejvic, která se jmenovala Černý Vůl. S ohledem na starostu to bylo jméno pravdivé, i když barvoslepé, noboť starosta byl zrzavý."
Werichovská čeština je krásná. To, jak si uměl hrát se slovy, se jen tak nevidí.
" Musíte jet osobním vlakem, čím osobnější, tím lepší, a pojedete přes Důvěřov, Vejtahy do Samochval. V Samochvalech přesednete na lokálku a jedete přes Tůdlety, potom přes Támhlety, až přijdou Tůdlemy. V Tůdlemech vystoupíte a vezmete si autobus. Ten jede přes Horní Dedál, pak přes Dolní Dedál, až potom přijedete do vesnice, která se jmenuje Nejdedál. "
Dokonalé 😊
Moje stoprocentně nejoblíbenější pohádka je O rybářovi a jeho ženě.
" Zlatá rybo, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova. Mám ženu zlou jako šídlo a pálí ji dobré bydlo. "
Pana Wericha si pamatuji především coby herce. O to větší bylo mé překvapení, když jsem narazila na tuto překrásnou sbírku pohádek.
Spousta pohádek (v čele s Královnou Koloběžkou První) patřila k mým nejoblíbenějším televizním i převyprávěným pohádkám aniž bych vůbec věděla, z koho pera pochází.
Jak je i v jiných zdejších komentářích zmíněno, pohádky to jsou spíše pro dospělé. Nejen z toho důvodu jsem přesvědčená o tom, že jsem Fimfárem nelistovala naposledy.
Skvělé moderní pohádky! Krásné hraní se slovy, milé vtípky fungující i po tolika letech, příběhy úžasné a i překvapivé. Je fajn číst taky pohádky, co nejsou tak trapně šťastné, kdy se vždy vše nakonec povede. Už od první stránky jsem byl nadšen. Chtěl jsem přečíst celou knihu na jeden zátah, ale abych si moc pohádky nemíchal, povedlo se mi je rozložit aspoň do tří dnů. Určitě si přečtu znovu ještě několikrát.
Nevím, proč jsem se k pohádkám Jana Wericha dostala až nyní jako dospělá. Přitom to bylo jako tak krásné čtení! Laskavé, chytré, jazykově vytříbené, humorné. Člověk by na první pohled možná ani neřekl, jak jsou některé myšlenky aktuální i v dnešní době. Některé z pohádek se dočkaly filmového zpracování (Koloběžka I. a Tři veteráni). Docela by mne zajímalo, co by pan Werich na ty zfilmované pohádky asi řekl a jak by se mu líbily. K této knize se určitě ještě vrátím. Důvod, proč hodnotím, "jen" 4 hvězdami je prostý. Přiznám se, že tu byly asi 2-3 pohádky, které mi asi tolik neučarovaly a trochu jsem se do nich zamotala. Ale to nic nemění na tom, že jako celek se mi kniha líbila velmi a moc ráda se k ní zase vrátím.
Fimfárum, soubor krátkých pohádek, to je klasika. Co se příběhu týká, pohádek někdy povedených více, jindy zase o trochu méně. Ale co z této knížky dělá dílko přímo klasické, je ta kouzelná čeština. Pan Werich si s ní hraje, troufnu si říct, přímo mazlí. Mně se celkově nejvíce líbí pohádka Tři veteráni, která se vymyká i co do délky. Nu a poslední pohádka Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, vyprávění složené pouze z jednoslabičných slov, je nevšední ukázkou toho kouzlení s češtinou. Dle mého názoru by Fimfárum mělo patřit do povinné školní četby ;-).
Werichovo Fimfárum mě nikdy nezklame, miluji klasickou knihu, miluji audioknihu a v neposlední řadě miluji loutkové zpracování. A hlavně miluji pohádku o Lakomé Barce! Strašně moc mě baví ten nezapomenutelný a neotřelý humor, jazyk a styl vyprávění. Některé pohádky jsou spíše pro dospělé, některé trochu slabší, ale za mě jeden z pokladů české literární tvorby.
Krásné pohádky pro děti i dospělé napsané neskutečně nádherným jazykem. Oceňuji také poměrně malou předvídatelnost - z některých zápletek jsem byl nadšený.
Za mě jsou to ohromně silné čtyři hvězdičky. Rád bych dal pět, ale některé příběhy mě přeci jen bavily méně.
"Naštěstí všichni lidé nejsou tak hloupí aby chtěli být za každou cenu chytří."
Tyto pohádky byly moje dětství. Sice to kreslené filmové zpracování, ale stejně. Tři veteráni a Koloběžku první jsem tolikrát neviděla. Moje nejoblíbenější je Až opadá listí z dubu a Lakomá Barka. Konečně jsem si knihu napůl přečetla a napůl poslechla. Jedna z mých nejoblíbenějších českých knih.
Spíš pro trochu otrlejší dětské hlavičky, ale nemyslím, že by to bylo na škodu. Největší práci dá odolat, aby se člověk nesnažil to číst jako Werich :)