What do you think?
Rate this book
Země
Lea o všechno přišla. Několikrát. Válka jí vzala rodinu, komunisti dceru, škodolibost osudu partnera. Naštěstí ale dostala do vínku nevšední dar – téměř nadpřirozenou fyzickou sílu. Znovu a znovu ji ve svém těle nalézá, aby přemohla strach, aby našla dceru Mirabelku, aby si udržela lásku. Bude jí ale její dar na to všechno stačit? Země je strhující sága, která na pozadí nesnesitelných dějin druhé poloviny dvacátého století vypráví o dvou generacích mimořádných žen a jednom neobyčejném talentu.
- GenresFiction
424 pages, Hardcover
First published October 1, 2022
2 people are currently reading
131 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 15 of 15 reviews
October 27, 2022
Pro mě jedna z nejsilnějších a nejemotivnějších knih, jaké jsem za poslední dobu a vlastně vůbec četla.
Někomu možná příběh postupně se skládající a prolínající několik časových rovin a postav nemusí vyhovovat. Je potřeba pozorně číst a nechat se autorem vést. A mně se tento způsob moc líbil. Je promyšlený, naplánovaný, gradující.
Ta neuvěřitelná bolest, neuvěřitelná síla a taky neuvěřitelná smůla ve mně asi ještě dlouho zůstane. Stejně jako všichni hrdinové knihy, ale zejména Lea. Bavila mě její vůle, její vytrvalost a motiv Elišky Pomořanské lámající meče. Návrat k superhrdince, kterou je konečně žena, která se dokáže životem probojovat sama!
Popis té nekonečné mateřské lásky, ať už ji prožívá kdokoli z aktérů a ať už je skutečným rodičem nebo není, je dechberoucí.
Ač je to u mě nezvyklé chválím tu popis a způsob, kterým dokázal autor přiblížit čtenáři i osudy postav, se kterými jsme se v příběhu setkali jen na krátkou chvíli.
Epstein si v tomto případě nasadil svou spisovatelskou laťku sakra vysoko a těším se, že se jí bude přinejmenším držet. Čte se to totiž krásně. Tak krásně, že přitom nastoupíte do jiné tramvaje, dojme vás v metru a dočítáte ji dychtivě na autobusové zastávce spolu se spoustou pozorovatelů, při čemž vám tečou slzy jako hrachy.
Nevadí. Snad jsem jim poskytla inspiraci k parádnímu dárku k Vánocům.
K Lee a jejímu příběhu se určitě vrátím. Mám takový pocit, že jsme spolu ještě neskončily.
(P.S. autorovi: za ten konec díky!!)
Někomu možná příběh postupně se skládající a prolínající několik časových rovin a postav nemusí vyhovovat. Je potřeba pozorně číst a nechat se autorem vést. A mně se tento způsob moc líbil. Je promyšlený, naplánovaný, gradující.
Ta neuvěřitelná bolest, neuvěřitelná síla a taky neuvěřitelná smůla ve mně asi ještě dlouho zůstane. Stejně jako všichni hrdinové knihy, ale zejména Lea. Bavila mě její vůle, její vytrvalost a motiv Elišky Pomořanské lámající meče. Návrat k superhrdince, kterou je konečně žena, která se dokáže životem probojovat sama!
Popis té nekonečné mateřské lásky, ať už ji prožívá kdokoli z aktérů a ať už je skutečným rodičem nebo není, je dechberoucí.
Ač je to u mě nezvyklé chválím tu popis a způsob, kterým dokázal autor přiblížit čtenáři i osudy postav, se kterými jsme se v příběhu setkali jen na krátkou chvíli.
Epstein si v tomto případě nasadil svou spisovatelskou laťku sakra vysoko a těším se, že se jí bude přinejmenším držet. Čte se to totiž krásně. Tak krásně, že přitom nastoupíte do jiné tramvaje, dojme vás v metru a dočítáte ji dychtivě na autobusové zastávce spolu se spoustou pozorovatelů, při čemž vám tečou slzy jako hrachy.
Nevadí. Snad jsem jim poskytla inspiraci k parádnímu dárku k Vánocům.
K Lee a jejímu příběhu se určitě vrátím. Mám takový pocit, že jsme spolu ještě neskončily.
(P.S. autorovi: za ten konec díky!!)
This entire review has been hidden because of spoilers.
November 30, 2025
Země je příběhem o velké statečnosti, lidské nezdolnosti a síle. Hlavní postava Lea totiž v životě postupně přijde téměr o vše, o rodiče, o partnera, dceru, o vše ji připraví nejprve válka, pak komunistický režim, který byl k ní a k těm, na kterých ji záleželo nejvíc, nemilosrdný. Ona je ale obdarena neskutečnou fyzickou sílou, která odráží i její duševnou sílu a nenechá se zlomit, ale bojuje do posledního dechu. Jiní by to na jejím místě už dávno vzdali, ale ona ne. A tak v střídání postav a časových rovin sledujeme Leu a její blízké a jsem svědky všech ran osudu, kterými je život častoval a že toho nebylo málo.
Při čtení Země jsem měla před očima film, film plný útrap, neštěstí, velké nespravedlnosti a režimu, který už tady naštěstí nemáme, ale který v minulosti napáchal tolik zla. Marek Epstein píše skvěle, poutavě, zajímavě, vtáhne vás do děje a už vás nepustí. Ze začátku jsem trochu bojovala se všemi postavami a časovými linkami, kým se mi to všechno propojila, já vše pochopila a už jsem se věnovala jenom příběhu, který mě bolel a zároveň bavil číst. Bylo to silné, smutné a zároveň to ale bylo plné naděje, protože vidět, jak se Lea po každé ráně zvedne a nevzdává to, i když jí život nakládá, vidět tu sílu, fyzickou i duševnou, to že se nenechala zlomit, to je obdivuhodné. Mohla se vzdát nebo bojovat, a ona bojovala. Pro mě je a zůstane jednou z nejsilnějších hrdinek, s jakými jsem se v knihách potkala.
Při čtení Země jsem měla před očima film, film plný útrap, neštěstí, velké nespravedlnosti a režimu, který už tady naštěstí nemáme, ale který v minulosti napáchal tolik zla. Marek Epstein píše skvěle, poutavě, zajímavě, vtáhne vás do děje a už vás nepustí. Ze začátku jsem trochu bojovala se všemi postavami a časovými linkami, kým se mi to všechno propojila, já vše pochopila a už jsem se věnovala jenom příběhu, který mě bolel a zároveň bavil číst. Bylo to silné, smutné a zároveň to ale bylo plné naděje, protože vidět, jak se Lea po každé ráně zvedne a nevzdává to, i když jí život nakládá, vidět tu sílu, fyzickou i duševnou, to že se nenechala zlomit, to je obdivuhodné. Mohla se vzdát nebo bojovat, a ona bojovala. Pro mě je a zůstane jednou z nejsilnějších hrdinek, s jakými jsem se v knihách potkala.
April 30, 2023
Stejný problém jakoko u Dravce, takže asi autorův osobní problém. Při čtení se mi vysloveně otvírala kudla v kapse. Jako nápad dobrý....i když... popravdě i ten už nebyl originální a v jiných variantách už jsems e s ním setkala, takže mně zaváněl klišé, ale ok.. to by až tak nevadilo.
Nevadilo mi ani to, co kritizují jiní, tedy ta spousta postav.
Vadilo mě to samé, co u Dravce... autor nemáá empatii...
Sice hraje populisticky na city a na emoce, což asi taky není zrovna nejlepší pro kvalitní knihu, ake především... kniha 1939,1937,1942,1962, 1987... a myšlení, mluva a ženské postoje z roku 2022... neřkuli, že opětně žena má mužský mozek... někdy ten slovník je na facku.
Jinak jako popisy a takové věci super. Kdyby kniha byla v současnosti ok.
Ale v dané době se mluvilo a chovalo jinak a byly i jiné věci dostupné...
Mno... a proto za 3*... ohromně mi to vadilo a vůbec jsem si to, co je v obsahu nevychutnala.
Nevadilo mi ani to, co kritizují jiní, tedy ta spousta postav.
Vadilo mě to samé, co u Dravce... autor nemáá empatii...
Sice hraje populisticky na city a na emoce, což asi taky není zrovna nejlepší pro kvalitní knihu, ake především... kniha 1939,1937,1942,1962, 1987... a myšlení, mluva a ženské postoje z roku 2022... neřkuli, že opětně žena má mužský mozek... někdy ten slovník je na facku.
Jinak jako popisy a takové věci super. Kdyby kniha byla v současnosti ok.
Ale v dané době se mluvilo a chovalo jinak a byly i jiné věci dostupné...
Mno... a proto za 3*... ohromně mi to vadilo a vůbec jsem si to, co je v obsahu nevychutnala.
June 5, 2023
Když jsem začala tuto audioknihu poslouchat, tak jsem byla nejprve velmi zmatená. Kniha je smíšením několika dějových linek z různých časových období, které zprvu nedávají smysl a působí, že spolu nijak nesouvisí. Setkáváme se s množstvím různých postav, které se střídají tak rychle, že si s nimi ani nestačíme vytvořit vztah. Avšak potom přišlo příjemné překvapení a zhruba od třetiny knihy začaly všechny linky, příběhy i postavy dávat smysl a já si začala poslouchání vychutnávat. Chci však upozornit, že tato kniha má pasáže, které jsou tak surové, že mi během nich nebylo vůbec dobře. Musím ale konstatovat, že právě díky tomu a zároveň i díky skvěle propracovaným postavám, se mi kniha opravdu dostala pod kůži. Konec mě dojal a já kvůli němu přejela autobusovou zastávku. A to je podle mě ta nejlepší vizitka dobré knihy.
June 21, 2025
Za mě vypravěčský experiment, který jen částečně vyšel. Vyprávět tu knihu lineárně tak možná vyvstane na povrch, že je to příběh plný poměrně jednoduchých klišé, takže za mě ta část, kdy se snažíte zorientovat v běhu událostí není úplně špatná. Jenže zhruba ve třetině máte kostru příběhu a druhé dvě třetiny jsou jen doplňování hluchých míst. Autor vyměnil napětí za hru na takový ten "aha" moment, kdy najednou věci začnou dávat smysl. A jeden takový moment, kdy věci zacvaknou tu i je, ale je to málo, dvě třetiny knihy to neutáhne.
Zbytečně dlouhá poznámka pro ty co se snaží občas psát: Napsat nechronologický příběh není sranda, ale možná z lehce jiných důvodů než by se na první pohled zdálo. V zásadě vidím dvě možnosti jak to uchopit. A) Napíšete to chronologicky a rozhážete to až následně. V takovém případě není úplně jednoduché udržet tok příběhu, mít na mysli, že sice tady dvě události píšu hned po sobě, ale čtenář je potká v jiných fázích.
B) Mám hrubou kostru příběhu, ale píši to nechronologicky přesně tak jak to čtenář potká. Ostatně kostru máte i když píšete chronologicky, někam ten příběh přeci směřujete, alespoň pro mě je psaní o objevování detailů, které vás zavedou tam kam míříte. A tady vidím mírný problém v tom, že občas v těch detailech objevíte odbočku z vytyčené trasy, nebo rovnou jiný cíl, mysleli jste si, že až na to přijde tak se hrdina pochopitelně vydá k cíli A, ale teď když stojíte na rozcestí, tak vidíte, že se musí vydat k cíli B, právě díky detailům, které vás na to rozcestí zavedly.
Jenže co můžete dělat, když váš hrdina v tom cíli A už stojí? Vždyť už máte napsáno hromadu kapitol za daným rozcestím. Změnit cíl v myšlenkové mapě je náročné, ale nezadá si to ani trochu s tím, když musíte vyhodit třetinu již napsané knihy. Takže ne, tím, že jste se vepsali do slepé uličky tak toho hrdinu dostanete do cíle A stůj co stůj.
Každá kniha má dvě fáze:
1. Fáze kdy objevujete příběh a baví vás to.
2. Bolest
Protože dostat příběh do čitelné podoby je bolest. Proto je dobré si zvolit postup takový, který minimalizuje bolest a kdybych chtěl napsat něco podobného Zemi, tak mi postup minimalizující bolest připadá:
Napíši to lineárně s ohledem na to, že se to bude rozhazovat --> rozhodím to --> projdu příběh a opravím nedokonalosti vzniklé rozhozením
Ale je to risk a sám netuším, jestli bych to takhle dokázal napsat. Udržet se přes čtyřista stran bez nějakého povědomí jak je to celé čitelné? Chápu proč to svádí to psát rovnou nechronologicky, určitě z hlediska čitelnosti příběhu je to jednodušší.
Ale co vlastně je kniha? Proč má smysl házet slova na papír? Podle mě je román takový dobře napsaný kousek pravdy. A za mě je Země dobře napsaná lež. Nerezonovalo to se mnou, invidiuální kapitoly jsou pěkně napsané, ale jako celku tomu nevěřím, nestalo by se to takhle, kdyby to měla být pravda. Bohužel/bohudík je pravda individuální koncept.
Zbytečně dlouhá poznámka pro ty co se snaží občas psát: Napsat nechronologický příběh není sranda, ale možná z lehce jiných důvodů než by se na první pohled zdálo. V zásadě vidím dvě možnosti jak to uchopit. A) Napíšete to chronologicky a rozhážete to až následně. V takovém případě není úplně jednoduché udržet tok příběhu, mít na mysli, že sice tady dvě události píšu hned po sobě, ale čtenář je potká v jiných fázích.
B) Mám hrubou kostru příběhu, ale píši to nechronologicky přesně tak jak to čtenář potká. Ostatně kostru máte i když píšete chronologicky, někam ten příběh přeci směřujete, alespoň pro mě je psaní o objevování detailů, které vás zavedou tam kam míříte. A tady vidím mírný problém v tom, že občas v těch detailech objevíte odbočku z vytyčené trasy, nebo rovnou jiný cíl, mysleli jste si, že až na to přijde tak se hrdina pochopitelně vydá k cíli A, ale teď když stojíte na rozcestí, tak vidíte, že se musí vydat k cíli B, právě díky detailům, které vás na to rozcestí zavedly.
Jenže co můžete dělat, když váš hrdina v tom cíli A už stojí? Vždyť už máte napsáno hromadu kapitol za daným rozcestím. Změnit cíl v myšlenkové mapě je náročné, ale nezadá si to ani trochu s tím, když musíte vyhodit třetinu již napsané knihy. Takže ne, tím, že jste se vepsali do slepé uličky tak toho hrdinu dostanete do cíle A stůj co stůj.
Každá kniha má dvě fáze:
1. Fáze kdy objevujete příběh a baví vás to.
2. Bolest
Protože dostat příběh do čitelné podoby je bolest. Proto je dobré si zvolit postup takový, který minimalizuje bolest a kdybych chtěl napsat něco podobného Zemi, tak mi postup minimalizující bolest připadá:
Napíši to lineárně s ohledem na to, že se to bude rozhazovat --> rozhodím to --> projdu příběh a opravím nedokonalosti vzniklé rozhozením
Ale je to risk a sám netuším, jestli bych to takhle dokázal napsat. Udržet se přes čtyřista stran bez nějakého povědomí jak je to celé čitelné? Chápu proč to svádí to psát rovnou nechronologicky, určitě z hlediska čitelnosti příběhu je to jednodušší.
Ale co vlastně je kniha? Proč má smysl házet slova na papír? Podle mě je román takový dobře napsaný kousek pravdy. A za mě je Země dobře napsaná lež. Nerezonovalo to se mnou, invidiuální kapitoly jsou pěkně napsané, ale jako celku tomu nevěřím, nestalo by se to takhle, kdyby to měla být pravda. Bohužel/bohudík je pravda individuální koncept.
October 16, 2022
Někdy dokáže být osud opravdu krutý a co všechno může naložit na záda jedné ženy, je až neskutečné. Důležité je se po každém pádu zvednout a jít dál s hlavou vztyčenou.
Marek Epstein nám představuje rodinou ságu. Lea, která dostala do vínku velkou fyzickou sílu přijde v životě o mnohé – o své rodiče, o svou dceru i o partnera. To vše v době, kdy pro náš národ nebyly dějiny zrovna příznivé – druhá světová válka a komunistická vláda, která si s lidmi nebrala servítky. V knize sledujeme, jak je možné přežít a dál bojovat.
Příběh složený ze střípků vzpomínek. Střídají se nám tu vypravěči i doba, ve které se zrovna nacházíme. Postupně si vše propojujeme a poskládáme tak příběh, který nás zasáhne i překvapí. Příběh plný bolesti, smutku a krutosti, s občasným záchvěvem lásky a dobrosrdečnosti.
Je to vyprávění plné pocitů a myšlenek. I když jsem ze začátku ještě netušila, jak se to celé propojí, od prvních stránek jsem byla do knížky ponořená a veškeré pocity, hlavně zoufalství a smutek, se na mě přenesly.
Moc se mi líbí autorův styl, i když je velmi osobitý, a ne každému musí sednout. Myslím, že by některým čtenářům mohl připadat lehce zmatený, tím, jak se hodně přeskakuje v čase. Ale já musím říci, že obdivuji, jak autor vše promyslel a poskládal. Všechno do sebe skvěle zapadlo a vynořil se před námi ucelený příběh plný bolesti i naděje. Rozhodně se toho nebojte, protože konečný dojem rozhodně stojí za to.
Ke knize bych měla jen jednu drobnou připomínku – bylo v ní na mě až moc náhod, ale i tak dávám plný počet hvězd, neboť jsem knížku přečetla za jeden den, nemohla jsem jí odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. To, co od knížek očekávám jsou emoce a tady jich byla opravdu velká nálož, a proto Vám knihu může jednoznačně doporučit.
Marek Epstein nám představuje rodinou ságu. Lea, která dostala do vínku velkou fyzickou sílu přijde v životě o mnohé – o své rodiče, o svou dceru i o partnera. To vše v době, kdy pro náš národ nebyly dějiny zrovna příznivé – druhá světová válka a komunistická vláda, která si s lidmi nebrala servítky. V knize sledujeme, jak je možné přežít a dál bojovat.
Příběh složený ze střípků vzpomínek. Střídají se nám tu vypravěči i doba, ve které se zrovna nacházíme. Postupně si vše propojujeme a poskládáme tak příběh, který nás zasáhne i překvapí. Příběh plný bolesti, smutku a krutosti, s občasným záchvěvem lásky a dobrosrdečnosti.
Je to vyprávění plné pocitů a myšlenek. I když jsem ze začátku ještě netušila, jak se to celé propojí, od prvních stránek jsem byla do knížky ponořená a veškeré pocity, hlavně zoufalství a smutek, se na mě přenesly.
Moc se mi líbí autorův styl, i když je velmi osobitý, a ne každému musí sednout. Myslím, že by některým čtenářům mohl připadat lehce zmatený, tím, jak se hodně přeskakuje v čase. Ale já musím říci, že obdivuji, jak autor vše promyslel a poskládal. Všechno do sebe skvěle zapadlo a vynořil se před námi ucelený příběh plný bolesti i naděje. Rozhodně se toho nebojte, protože konečný dojem rozhodně stojí za to.
Ke knize bych měla jen jednu drobnou připomínku – bylo v ní na mě až moc náhod, ale i tak dávám plný počet hvězd, neboť jsem knížku přečetla za jeden den, nemohla jsem jí odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. To, co od knížek očekávám jsou emoce a tady jich byla opravdu velká nálož, a proto Vám knihu může jednoznačně doporučit.
December 5, 2022
Na knihu som nasla vela pozitivnych recenzii. Iste, je to silny pribeh. Plny bolesti, smutku, trapenia. Plny pravdy. Bez ohladu na politicky ci spolocensky nazor na sucasnu dobu, doba v knihe bola priserna. Neviem si predstavit byt v kozi Lei alebo Vincenta. Ta bezmocnost...takze ano, pribeh nesie urcity odkaz a ma zmysel.
Hodnotenie ale znizujem za formu. Neskutocne mi prekazalo striedanie casovych obdobi. Prvu tretinu knihy som mala problem "vysomarit" sa kto je kto a dat si postavy do nejakej suvislosti. Velmi mi to uberalo to pozitivne z celkoveho dojmu. Ano rozumiem ze mozno chcel autor urcite veci nechat ako prekvapenie a odhalit ich az neskor ale mne sa v tejto forme naozaj tazko sustredilo a uberalo mi to radost z citania.
Hodnotenie ale znizujem za formu. Neskutocne mi prekazalo striedanie casovych obdobi. Prvu tretinu knihy som mala problem "vysomarit" sa kto je kto a dat si postavy do nejakej suvislosti. Velmi mi to uberalo to pozitivne z celkoveho dojmu. Ano rozumiem ze mozno chcel autor urcite veci nechat ako prekvapenie a odhalit ich az neskor ale mne sa v tejto forme naozaj tazko sustredilo a uberalo mi to radost z citania.
June 19, 2023
Když sem si přečetla na internetu popis této knihy, musela sem ji přečíst! A do jistě míry si za tím názorem stojím. Příběh je to velmi silný a určitě za totality mělo spoustu lidi podobně pocity. Jakožto někdo, kdo se narodil po Sametové revoluci sem toto přiblížení osudů lidi, kteří nesouhlasili se systémem velice ocenila. Co mi vadilo a otevíralo kudlu v ruce je jazyk, který autor používá. Že používá hodně vulgárního výrazů by se snad ještě dalo přehlédnout, ale zdálo se mi, ze nebyl schopen zachytit rozdíl mezi smýšlením dětí a dospělých. Malá Lea je stejně pragmatická jako její dospělá verze atp.
Nicméně, příběh je to opravdu silný a uvítala bych víc takových.
Nicméně, příběh je to opravdu silný a uvítala bych víc takových.
June 29, 2023
Lea is very strong, she can bend iron, she can run fast and far. Herrmann finds her during the Natzi raid and takes to live with her uncle Kurt in Sudets. When the war is over, all Germans must leave and Lea is sent to a new home but longs for a reunion. Her partner Vinc - a former war pilot - is sent to a labour camp. Mirabelka is born and it is Lea lifelong struggle to be with her again. Such a terribly difficult life situation.
This book brings new details and the man-author is an added benefit.
This book brings new details and the man-author is an added benefit.
February 24, 2024
Celou dobu jsem byla rozhodnuta dat 3 hvezdicky, protoze me bez ustani pletlo neustaly stridani casovych i dejovych linek. Ale pak ke konci cteni jsem si uvedomila, ze jsem dost mozna jeste necetla knihu, ktera by takhle presvedcive a zive licila absolutni beznadej a bolest druhe pulky 20. stoleti. Uf.
March 17, 2023
tahle knížka mě zasáhla, dala mi spoustu podnětů k přemýšlení a občas mi připadalo nemožné v ní pokračovat dál, protože je nesnesitelně těžká a zdrcující, ale zároveň je tak skvěle napsaná, že v ní musíte pokračovat
September 26, 2025
Tédy, moc krásná kniha. Teď před volbami bych řekla až Memento. Můj děda byl na uranu v Jáchymově, velice se mnou příběh rezonoval. Komunismus je nesmírné zlo a je jedno, jestli je to KSČ či Stačilo. Myslím, že opravdu stačilo!!!’
August 20, 2023
4.5. Někdy mě to trošku nudilo, jinak úplná masterpiece. Jak někdo dokáže napsat takhle komplexní román o několika lidech přes 50 let, nechápu.
January 27, 2025
Dočetla jsem a jen brečím. Tohle byl tak.neskutecne intenzivní a silný příběh, že to ještě pořád zpracovávám. Chvíli mi dělalo problém to časové rozházení, ale zvykla jsem si ... excelentní!
This entire review has been hidden because of spoilers.
September 1, 2025
Ackoli byla kniha bravurne napsana, vubec me nebavila. Ruzne dejove linky na sebe nebyly logicky navazany a tak celkovy dojel z knihy je opravdu slaby..
Displaying 1 - 15 of 15 reviews