Hledání vlastních kořenů v záhybech pohnutého 20. století. Cesta románového hrdiny Mika začíná v dětském domově v pohraničí, odkud se vydává poznávat svět i sebe sama. Jeho příběh se mísí s historií, jež se vynořuje kdesi na zakarpatské Ukrajině. V mnoha tragických i úsměvných zákrutech se obě linie proplétají, aby nakonec dospěly k překvapivému rozuzlení.
Román Raci v hlavě je pestrým obrazem lidské touhy po smyslu života. Jeho hledání se odehrává na pozadí turbulentní historie středoevropského prostoru posledních sta let, se všemi jeho vzlety a pády. Text sleduje několik dějových linií, které se různě vynořují a proplétají. Mísí se v něm prvky gangsterky, iniciačního příběhu i magického realismu. Propojuje realistické události z dětského domova, kde hlavní hrdina vyrůstá a odkud se vydává poznávat svět, s dojemnými příběhy nejen z 1. světové války. Ve vyprávění doslova vybuchujícím gejzíry nápadů Rudolf Král dovedně rozvíjí hlavní linie dalšími a dalšími zábavnými i vážnými mikropříběhy lidských osudů, aby nakonec nechal celý román vyznít v nečekané pointě.
Zatím nejlepší počin z téhle edice, který se mi dostal do rukou. Dokazuje, že v současné české próze se dají najít autoři, kteří skvěle ovládají vypravěčské umění.
Příběh Miku a Nestora. Na první pohled dva naprosto odlišní muži, kteří nás provedou tímto zajímavým románem. Miku vyrostl v dětském domově a jakmile dosáhl plnoletosti, odjíždí do velkého města, aby začal svůj vlastní život. Nestor je mlynář ze Zakarpatské Ukrajiny a během první světové války sledujeme jeho putování za novým životem. Lidské osudy na pozadí dějin dvacátého století.
V příběhu najdete historii, gangsterku, prvky magického realismu, osudy velice zajímavých postav. Od prvních stránek je to čtivé, vtáhne Vás to do příběhu a budete potřebovat víc a víc. Autor má příběh krásně promyšlený, kam nás chce všude vzít a co nám chce vše ukázat. Jak se jednotlivé události a osudy protnou. To bylo skvělé.
Magický realismus já v knihách můžu. Je to něco, co nám lehce popostrčí fantazii a já si čtení neskutečně užívala. Propojení dvou, na prvních pohled nesourodých, linek, mě moc bavilo. Celou dobu mě autor udržoval v napětí, kdy přijde nějaká spojitost. Dočkala jsem se až téměř na konci. Více mě bavila historická linka s Nestorem, ale hlavně mě bavila kniha jako celek. No a pak přišla poslední kapitola, které stačila jen jedna stránka, a naprosto mě dostala.
Musím zmínit nádherné ilustrace a grafické zpracování. Jak je to u edice Tvář zvykem, knížka je malým uměleckým dílem a já si ji ráda přidám do knihovny mezi ostatní krásky z této edice.
3,5 * Zpočátku to nešlo. Bavil mě příběh Mika, ale druhá dějová linka byla pro mě nudná. Nakonec se to otočilo, spojilo a získalo až filozofický závěr. Moc pěkné dílo plné krásných slovních obratů, barvitého jazyka a magického realismu. A taky touhy nejen po smyslu života, ale taky vlastní životní historii.
Zajímavá kniha, putování 20. stoletím, východní a střední Evropou i v hlavách lidí. Dvě roviny příběhu, které střídavě opouštíte a navracíte se do nich. Mám ráda tohle střídání rovin a vypravěčů a jako téměř vždy jsem chvílemi potřebovala zůstat v příběhu z jedné z postav a nechtělo se mi do toho druhého, ale pak jsem se zas začetla do druhého a autor ho schválně utnul a vrátil mě zpět. A já těkavě sledovala události Rakouska Uherska, 1. světové války, až po poválečnou dobu po 2. světové válce a zároveň se vciťovala do příběhu teenagera z děcáku, který se později snaží uchytit ve světě dospělých. V obou příbězích jsem však vnímala stejné motivy - kořeny, vliv okolí na jedince, touhu po samostatnosti a po aspoň trošce štěstí. Příběhy se na konci propletly a já byla rozčarovaná, že teda to je na mně moc, a i když špetku nereálna dokážu přijmout i v jinak reálném příběhu, tohle už tedy autor přehnal. Jenže on přesně věděl, co dělá, a já na posledních řádcích zůstala ohromená. Je to sakra dobře vystavěné a skvěle napsané dílo, originální, svěží, citlivé.
Podařené, bavilo. Od začátku mi vrtalo hlavou, jak se asi spojí dvě tak vzdálené dějové linie a vlastně mě bavily obě (ta z minulosti ale o něco víc). Třetí (a naštěstí nejkratší a okrajová) linie, která se tam objevila, ta už mě teda trošičku rušila, ale až tak zásadní to nebylo. Asi jako největší plus vnímám dějinné souvislosti, které si člověk uvědomí, takové to propojení střední a východní Evropy, kde se hrdinové přesunují z Ukrajiny na Slovensko, do Vídně, do Německa a Čech, aby je až po druhé světové válce definitivně rozdělila železná opona. Konec docela překvapivý.
Poctivých čtyři a půl. V případě několika linek příběhu mám vždycky nějaký oblíbenější, tady to bylo naprosto vyrovnané, obě dvě stejně dobře napsané, stejně poutavé. Prvky magického realismu, u kterých mi nebylo trapně. Mezi českými autory je těžké najít příklad, kdy v jejich podání nevypadá magický realismus jako třeskutá snaha hrát si na Márqueze. Jazyk přesně tak akorát, aby řekl dost a přitom nebrzdil příběh zbytečnými slovy. Zatím asi nejlíp investované peníze do knížky v tomhle roce.