Potmě jsme se viděli lépe

by Monika Zgustová

Před třiceti lety rodina musela uprchnout před totalitou a „normalizací“. Od té doby je vztah jejích členů poznamenán vším, co exil navždy zlomil. V průběhu let si všichni znovu vybudovali své životy, i když na různých kontinentech, s vědomím, že nejsou odnikud. Vzdálenost, málo času, který spolu sdílejí, a rozdílná realita, v níž žijí, jejich pouta oslabily. Když dcera letí přes oceán, aby se možná naposledy setkala se svou matkou, přezkoumává životy obou a hledá pochopení. A po příletu ji čeká ještě nejedno překvapení, které ukáže, že konec života může být tím nejintenzivnějším, nejhlubším a nejkrásnějším okamžikem, jaký lze prožít.

Genres: Contemporary, Fiction

196 pages, Hardcover

First published February 23, 2022

About the author

Monika Zgustová es una escritora y traductora checo-española. Los temas de su obra de ficción giran alrededor del exilio, la pérdida de la identidad y la vida íntima de las personas en tiempos del totalitarismo.

Reviews

[Jitka Č. · Rating 2 out of 5]

Tahle kniha je neobyčejně rozporuplná.

Na jedné rovině zpracovává témata, která mají potenciál. Konkrétně téma emigrace a sžívání se s novou kulturou může být velmi nosné, zvlášť obsahuje-li introspektivní prvky. Stejně tak zajímavý mi připadá motiv odcizení, které může do rodiny změna prostředí a s tím spojený stres přinést.

Hlavní hrdinka v knize primárně zpracovává svůj náročný vztah k matce, která v románu působí jako jedna z nejzajímavějších postav. Úzkostná žena, která potlačila samu sebe, aby se její zraněné ego dralo na povrch a manipulovalo všemi kolem - to je postava jak z Dostojevského.

Jenže tady přichází to ale. Jazyk je strojený, dialogy neobyčejně nepřirozené a vlastně se k žádné z postav pořádně nedostaneme. O členech rodiny se dozvídáme ze stylizovaných dopisů, které všechny znějí tak nějak stejně, spíš jako listy do cestopisu než jako rodinná korespondence.

Dralo se mi tu na mysl přirovnání "lízat zmrzlinu přes sklo". Přesně tak mi totiž tahle kniha přišla. Na jednu stranu vidíme, jak vypadá, umíme si představit, jak asi chutná, ale je to jen zprostředkovaný vjem, do kterého si můžeme vložit cokoli, ale skutečný zážitek stejně nemáme.

Škoda, škoda, věčná škoda.

[La Repisa de Elena · Rating 4 out of 5]

Desde la comodidad de tu hogar puedes pensar en el exilio pero no alcanzas a sentir como sería vivir esa situación.
Una separación de tu propio país dejando atrás costumbres y a tu propia familia.
El tiempo como principal eje de esta historia está plagado de sentimientos y adversidades.
Nos veíamos mejor en la oscuridad abre los ojos y te enfoca que ante cualquier percance nada puede superar el amor tan sólido que habita siempre entre madre e hija.
Si quieres profundizar en las vivencias que conlleva un exilio te animo a que leas esta historia que Monika Zgustova cristaliza en las páginas de su libro.

[Eduardo · Rating 3 out of 5]

Las relaciones personales entre martes e hijas son complejas muchas veces y más en este caso.

Un libro que me ha hecho pensar

[Martina · Rating 2 out of 5]

Czech emigrants to the USA find it difficult to naturalize, the mother Jana goes through panic attacks and depression, and her relationship with her daughter Milena is difficult. Milena lives in Barcelona and flies back to Jana just in time to get their reconciliation before the mother dies. Language is very stiff and unnatural. A biographical story.

[Zuzana Kolouchova · Rating 3 out of 5]

Žena se vrací za svou nemocnou matkou do USA a mezitím v rámci rozhovorů s jinými lidmi vypráví svůj příběh (emigrace z ČSSR, život v USA, partneři, vztah k rodičům). Ze
začátku mi to přišlo jako nuda, ale později jsem se docela začetla a musím říct, že tam jsou silné věty. I tak mi někdy ta forma vyprávění přišla násilná, tok myšlenek by stačil.

[Aurelio · Rating 3 out of 5]

Libro entretenido, a veces emocionante. Historia familiar y un relativo ajuste de cuentas entre ellos. Y un relato de la Europa del este durante el comunismo y un viaje por el mundo lleno de anécdotas.

[Mercè · Rating 2 out of 5]

Llibre personal de l'autora. Fragments retrospectius. Durant la pandèmia.

Temes: exili, adaptació familiar, diferents cultures, relacions mare i filla, la figura del pare.

L'he trobat una mica repetitiu.

[Xavi Galindo · Rating 4 out of 5]

Gift from my mom in Sant Jordi, Barcelona (April the 23rd). Started in La Rijana, Granada (May the 14th) - Finished in La Tijana, Granada (May the 21st

[Isabel · Rating 5 out of 5]

Una historia intensa

[Aneta Pruskova · Rating 3 out of 5]

*3.5

[Belén Souto · Rating 3 out of 5]

Esperaba algo más de intensidad teniendo tan pocas páginas.

[Mel · Rating 3 out of 5]

[2.5/5]

[Leila Afsahi · Rating 4 out of 5]

Such an easy read, loved it so much

[Anna · Rating 2 out of 5]

Avorrit i pedant. Del diàleg mare i filla del final no he entès re, no tenia sentit.

[Aleix · Rating 4 out of 5]

No em decidia entre el 3 i el 4.

M'ha agradat la senzillesa amb la que s'explica. Fa pensar en la relació que tinc amb la família.

[Jarmila Lenyiova · Rating 2 out of 5]

This book is short (only 100 pages in ebook verison) but still too long. It contains a lot of passages that are completely unnecessary for the story itself.

The main plot is supposed to be the difficulties of emigration from socialist Czechoslovakia which lead to estrangement of the family members becouse every one of them is trying to find his place in the world that they don´t understand and the world doesn´t understand them. But actually, the relationships in the family are far from ideal even before the emigration and everything revolves around the mother's mental problems.

However, there are a few things to notice:
The domestic population in the USA certainly doesn´t welcome the newcomers with open arms so they stick to other immigrants no matter their origin. (The problems of integration that we can see novadays too.) It is difficult for them to find "a home", a place where they would happily come back to, where they would feel safe and comfortable.

[Laura del Valle · Rating 2 out of 5]

No m'ha destacat ni cap a bé ni cap a malament. No gaire més que la història de la relació entre una mare i una filla i l'enteniment entre elles. Lectura lleugera per després d'algúna saga o llibre dens.

[calalala · Rating 3 out of 5]

meh

son diálogos que, poco a poco, se van haciendo cada vez más surrealistas, pedantes y extrañamente formados. me gusta el ritmo, lo demás no lo pillo del todo.