Genius loci Aše. Život několika německých rodin od první republiky až do traumatizujícího odsunu. Znepokojivé svědectví o době a lidech, na které bychom nejraději zapomněli.
Aš. Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli. Hlavní hrdinkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, jež ji některé věci nutí dělat, v jiném jí naopak zabraňuje. Vehementně se snaží od Wernersreuthu, dnešního Vernéřova, odpoutat, ačkoli je s ním z různých důvodů trvale svázána. Prožívání Hedviky je odtržené i přitahované, lhostejné i zaujaté, vzpurné i pokorné. Hedvika se potýká s pocity odcizení i lásky, takové, jakou ji známe z milostných románů, ale podávané bez příkras.
O zivote v Sudetoch este pred vojnou. Zaujimavy pribeh Hedvigy, ktory je pre tuto literarnu postavu jedinecny, ale v sirsom ponimani asi tuctovy. Napriek tomu sa mi to velmi dobre pocuvalo, dostala som v podstate to, co som cakala. Dojal ma koniec, v ktorom Hedviga hodnoti svoj zivot a uplnou pokorou a prijatim.
Ehm.. Knihu jsem si půjčila kvůli knize Až ke křížku, která někoho zaujala, tak jsem chtěla vědět více a zjistila jsem, že má první díl...Bílý pramen. A že ty recenze na dtabázi vypadají, jako kdyby na objednávku... zajímavé. No... Bílý pramen je napsán v zvláštním neosobním odtažitém stylu, který má asi dát pocit pohledu zvenčí, jenže díky tomu máte pocit, že jste vážně venku a nějak se k postavám nepřiblížíte. To jsem měla aspoň já. Prostě to plynulo. Bylo to takové monolité, i když se tam nějaké věci děly, bylo to jako tlachání a plácání do vody. Nějak se tam ztrácela ta hlavní nit příběhu, která to měla táhnout. Jinak se snažila autorka držet módního tématu Sudet, problematiky Německa, zajímavě tam a dost bez rozmyslu kombinovala jména a místa, jednou česky, jindy německy.. ash? divný výraz.. A jinak to bylo takové... tuctové, nic nového, nic o čem nebylo ještě nikde jinde napsáno, nic zajímavě napsaného.
Nepamatuju si, že by se někomu jinému z Aše někdy povedlo vydat opravdovou knihu. Takže Kláře patří velké uznání. S přihlédnutím k tomu, že se jedná o její první knihu, dílko hodnotím kladně a těším se na další.