Herečka: Múza první republiky

by Jana Poncarová

První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.

352 pages, Hardcover

First published October 20, 2022

Reviews

[Ladislav Hrbacek · Rating 4 out of 5]

Chvilku mi trvalo si zvyknout na dvě časové roviny, ale s postupem knihou jsem tento přístup ocenil. Pasáže s Jarkou Horákovou jsou literárně povedenější, ale atmosféra protektorátu mě pohltila. Zajímavý vhled na dvě skutečné kdysi žíjící herečky.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné.
Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa.
Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře.
Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo.
A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy.
Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince.
Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.

[Mona-Lisa Vox · Rating 3 out of 5]

“Vždyť se tam tolik těším- a přece tuším uprostřed té slávy svoji zkázu.” Příběh prvorepublikové herečky založený na jejích deníkových zápiscích mě neoslovil na pět hvězd. Kostra knihy je střídání dvou pohledů- Jarky Horákové herečky z první republiky a Olgy spisovatelky z protektorátu, která píše o zesnulé kolegyni divadelní hru. Ze začátku příběh protékál kolem mě a ne a ne mě vtáhnout mezi řádky. Není to napsané špatně, vůbec ne. Dialogy dobové, divadelní prostředí je atraktivní s personami jako Seifert, Teigle, Voskovec… ale celé to na mě blikalo roztěkaností, jen lehce načrtlé a nedotažené do konce. Rozpolcenost herečky mezi povinností založit rodinu a touhou po divadle jen klouzala po povrchu a nezahryzla se do mě dostatečně. Nebylo tam to něco, co ve mně zůstane i za měsíc. Dějově se to za mě půlku knihy točilo v kruhu a nikam radikálně neposouvalo. “Jenže to nebyly dívky do života. Žily samy sebou, svoji krásou, uměním.” Ty myšlenky mezi řádky tam byly místy tak krásné, ale pro mě zkrátka neukotvené. “Nikdy nebyla holčička, co čeká na prince, ale herečka plná touhy. Svými rolemi mluvila za svoji generaci.” Posledních 100 stránek mě poháněla touha dozvědět se, jak Jarka dopadla, ale vzletné věty stále létaly kolem mě bez účinku. Zase ale, jako u každého zklamání dodávám, že to někomu může stačit, může sednout její styl a moc to těm čtenářům přeju. Já mezi ně bohužel nepatřím a další knížky vynechám.

[Alena Klvaňová · Rating 4 out of 5]

Mnohem lepší než jsem čekala. Překvapivě dobré, silné. Knížka poodhaluje popisovanou dobu a otevírá nové obzory. Líbily se mi popisy historických postav, skutečných míst a událostí. Myslím na ni i po několika dnech po přečtení. Ráda bych kvůli ní navštívila hrob Jarmily Horákové.

[BM · Rating 5 out of 5]

Nádherné jako vždy, a přece znovu originální. ❤️

[Alena Bohyně Kuchyně · Rating 5 out of 5]

Moje nejoblíbenější česká spisovatelka. Miluju její styl psaní. Jak barvitě popisuje postavy, děj i místa. Díky jejímu spisovatelskému umění jsem vždycky zcela vtažená do děje. Tentokrát je příběh o prvorepublikové mladičké herečce, která má obrovský talent. Jarmila Horáková si jde za svým snem stát se herečkou. V časech, kdy je běžné to, že se žena vdá a její kariéra je manželka, matka. Jarunka však dře a dostane se až na prkna Národního divadla. Bohužel zemře mladá...