Soubor desíti povídek českých autorek a deset příběhů ženských (až na jednu výjimku) hrdinek. Hana se vrací do kraje svého mládí, doufajíc, že své dceři konečně představit jejího otce. Paní Jarmilu také čeká jedno „poprvé“ – a to už brzy oslaví šedesáté narozeniny. Marie se chystá na sraz gymnázia po dvaceti letech a moc se jí tam nechce, protože ví, že hlavním tématem u stolu budou samozřejmě děti, zatímco Karla plánuje v Buenos Aires navštívit kurz češtiny, aby si konečně mohla promluvit se svou matkou.
Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.
Já to nemůžu nazvat jinak než jako plytké. Napsat dobrou povídku je podle mě paradoxně těžší než napsat dobrý román, nahustit děj a postavy do pár stránek moc autorů neumí. Někdo se s tím popral nad očekávání (Klevisová), někdo vcelku dobře (Bolavá, Čechová) a někdo vyloženě podprůměrně (Mornštajnová, Dvořáková, Geislerová). Ve finále mě čtení bavilo, ale bylo to spíše délkou než obsahem, bohužel.
Naprosto perfektní poznávací kniha českých autorek. Alespoň za mě. Každá z pisatelek nám dovolila nahlédnout do jejího stylu psaní, a to se mi moc líbí :) Nejvíce se mi líbila povídka od Michaely Klevisové, Petry Dvořákové, Dory Čechové a Any Bolavé, to jsou mé nové potenciální oblíbenkyně a nemůžu se dočkat, až zjistím, jaké jejich další knihy si vyberu k dalšímu čtení.
Příjemná povídková sbírka, kdy vás konec každé povídky přiměje zamyslet se nad životem a hlavně nad vlastním životem. Obsahují totiž plno krásných a podnětných myšlenek, které máte chuť si zapsat. Povídky jsou čtivé a krátké, sbírku budete mít přečtenou během chvilky. Některé povídky ve sbírce jsou lepší, některé horší, ale na každé něco je a každá mě něčím dostala. Všechny vypravěčky v povídkách jsou ženy a tím je sbírka velmi originální. Zabývá se hlavně problémy žen a ženským pohledem na svět, různými situacemi, se kterými se v životě potýkají jako jsou mateřství, ageismus, samoživitelství a další. Ideální kniha na nějaké náročnější období, kdy nemá člověk moc času na čtení. Celkově se mi sbírka líbila, hlavně svými tématy a svým zpracováním.
Další víceméně průměrná sbírka z této edice. Na noční stolek ideální, sáhla jsem po ní ráda ráno po probuzení nebo naopak večer před spaním.
5* si za mě zaslouží Michaela Klevisová za "Co se stane dál", 4* pak Viktorie Hanišová za "Marie nemá děti" a Markéta Pilátová za "Mámu ze snu" (tady uznávám, že jsem zaujatá nostalgickou vzpomínkou na můj letošní výlet do Buenos Aires).
Zbytek povídek neurazí ani nenadchne, za zmínku však ještě stojí "Šestinedělí B" od Anny Bolavé, které mě dost vyděsilo a traumatizovalo. Závěrečnou "Difenbachii" od Ireny Hejdové pak považuji za spíše antiklimatické zakončení.
Nadprůměrně povedené povídky. Některé se mi líbili více (Co se stane dál), některé mě děsili (Šestinedělí B) ... jen ten krátký formát mi úplně nesedí.