Petr Sagitarius žije v Jablunkově, a právě tam, do nejvýchodnějšího cípu naší země, blízko trojmezí Česka, Polska a Slovenska, kde se mluví „po naszymu“, umístil autor děj svých kriminálních příběhů.
Vyšetřovatelem všech případů je svérázný major ostravské kriminálky, Třinečan Roman Saran. Pro ránu nejde daleko, má kladný vztah k sexu a s ničím se moc nepáře. Ostatně Jablunkovsko není snadno čitelný region, a kdo se bojí, snadno se tam ztratí v lesích i ve vztazích. Má jinou historii než zbytek země, jinak se tam žije, a dokonce i jinak mluví. Je to část země, která má velmi dobrou paměť, ve skříních mohou být ukryti kostlivci hodně staří a důvodem k vraždě věci nečekané.
Kruhy jsou součástí trilogie, kterou Petr Sagitarius (nejde o pseudonym, autor je Jablunkovan jako poleno, byť se narodil v Třinci) nazval Trujkunt. Kdyby si slovo Trujkunt nevymyslel autor (sic!), mohli bychom si ho přeložit jako trojmezí. Tedy území ohraničené třemi hranicemi, slovenskou, polskou a českou. A takový pomyslný trojúhelník na sebe klidně může vzít vlastnosti podobné tomu bermudskému, kterému se mimochodem říká rovněž ďáblův. Máte-li podobný prostor, můžete pustit autorskou fantazii na špacír. Jenže to Petr Sagitarius nedělá, naopak, využívá přesně ty atributy, které mu jeho kraj nabízí: magickou krásu hor, složitou historii, odlehlost lidnatých sídel, gorolskou tvrdost a rovnost a samozřejmě nářečí. Počítejme s tím, že některé postavy k posluchači promluví po naszymu, jazykem, v němž se mísí čeština, polština, němčina a slovenština. Tak schválně – víte, kdo je to pachoł nebo co je to pajtok či werk? Ale bát se netřeba, neznalost místního dialektu rozhodně nikomu nepokazí zážitek z poslechu.
Poučení i zábavu nabízí akční detektivka Kruhy Petra Sagitaria z trilogie Trujkunt. Snad nám zpříjemní loučení s létem a dá zapomenout na starosti všedního dne.
Jako detektivka zábavnější než úvodní Dwur, záhada je to čtivější (a s hezkým koncem), bohužel ani tady úplně nejde o to, aby se čtenář sám pokusil o rozluštění, protože mu vše autor postupně sám naservíruje. Nářečí je méně, historie taky, zato přibyla hlubší fascinace očima hlavního hrdiny a ženskými křivkami. No co už... Bonusem je pak zdejší folklorní festival, který se ale prakticky mihne jen jako kulisa nabízející jídlo a alkohol.