Do butiku úspěšné návrhářky Lucie vejde Anna, mladá studentka filozofické fakulty, která si chce koupit nový kabát. Nesetkává se jen zákaznice s prodavačkou, ale především milenka s manželkou. Anna udržuje tajný poměr s Luciiným manželem a přišla pohlédnout do očí své konkurentce. Netuší však, že Lucie přesně ví, kdo do butiku vkročil. Atmosféra houstne a ožívá příběh dvou rozdílných životních cest, jejichž středobodem je jeden osudový muž. Stehy na nastřádaných ranách se napětím začínají párat a je jen otázkou času, kdy bolest začne být nesnesitelná.
Stehy jsou kniha o dvou ženách a jednom muži. Asi žádná z hlavních postav není zcela kladná a sympatická, ale všechny jsou lidské, což je lepší. Autorka bravurně vykresluje myšlenky a prožitky Lucie i Anny, obratně pracuje s jazykem a zároveň nás nezahlcuje zdlouhavým filozofováním. Tuto knihu je těžké odložit, a to říkám jako osoba, co běžně holduje akčnějšímu žánru fantasy. S každou přečtenou stranou ale chcete vědět víc, chcete postavy lépe poznat. Několikrát za knihu nastal moment, který mě donutil zcela přerámovat mé vnímání hlavních hrdinek. Právě tyto okamžiky tuto knihu posouvají o příčku dál. Jde tu totiž o lásku, věrnost, posedlost, nevěru… a šlo by to napsat jednoduše a přímočaře, Sára Zeithammerová však šla jinou cestou. Napsala knihu, kterou je těžké odložit a která ve vás notnou chvíli po dočtení stále rezonuje. Prostě výborný počin.
Taková klasika. Dvě zajímavý, schopný a chytrý ženský se zaseknou na průměrném pičusovi. A jak jako, že autorka je ročník 97? Jak dokázala popsat pocity podváděný ženský v mým věku? V doslovu jsem četla, že skoro přestala psát. Tak ať to nedělá. Jestli takhle píše v pětadvaceti, chci číst, co napíše mezi třicítkou a šedesátkou.
Výborné! Veľmi bolestivo napísaná kniha, o nevere a o tom, že každý si skrýva svojich kostlivcov v skrini. Aj milenka má svoje problémy a je človekom. Nič nie je čierno-biele a vzťahy už dupľom. (Za mňa bol Hynek strašne hnusná postava , akože doteraz nechápem, že dokázal očariť až dve ženy. )
Zvláštní styl prolínání dvou příběhů, několik časových rovin, otevřený konec. Za mě dobré a zase trochu jiné. Obě hrdinky mají docela bohatou sbírku traumat, ale navenek se snaží působit dokonale a nad věcí. Anna mi ale lezla na nervy o něco víc. Je to přesně ten typ hrdinky, který nechápu. Rozervaná a věčně nespokojená, samé kňú, zajištěná, s dostatkem času nechat se drásat každou blbostí. Ani Lucie není zrovna adeptka na nejoblíbenější postavu, ačkoli ona za sebou aspoň má zážitky, které si s sebou do života vláčet nechceš. Takže má člověk trochu pochopení. No a pak je tu Hynek. Totální vůl, který v sobě skrývá něco, pro co ho obě ženy (a zřejmě ještě pár dalších) obdivují. Přitom by zasloužil leda tak pár facek. Toto panoptikum doplňuje spousta dobře propracovaných vedlejších postav jako Julie nebo Heda. Čtení to není zrovna veselé, ale čtivé to je hodně. Někoho možná nepotěší pojetí konce, mě tahle varianta přišla jako důstojné uzavření...
Téma, které již bylo zpracováno snad na všechny existující způsoby je tu uchopeno neobyčejně civilně a z několika různých perspektiv. Obsah není nijak zvlášť inovativní, ale dýchá z toho lidskost, a to mě nakonec dostalo.
Na rozdíl od fotky na obálce, nevěra není černobílá. V mezilidských vztazích jsme často bezbranní, dobro a zlo se rozpíjí v emocích a na konci nikdo z nás není tím člověkem, kterým by chtěl být.
Fakt dobrý. A z autorky mám drobnou věkovou depresi - v jejím věku bych nic podobného rozhodně nenapsala, a teď, co si budeme, taky ne.
"Milenky by sis měl držet na svý straně, milenky prostě neodstřihneš, protože milenka prostě může vstát, polít ti život benzínem a škrtnout sirkou...". Pokud vás baví milostrný trojúhelníky, Stehy vás vezmou do nebe. Po kapitolách se střídá vyprávění manželky a milenky (v ich-formě). Často se mi u takových konceptů stává, že mě jedna postava bere víc než druhá, ale to není případ Stehů. Dobrá práce s tempem příběhu (retrospektiva dovolí vydechnout, návrat do přítomnosti a butiku zvedá tep). Škrtla bych motiv sebepoškozování, přidala konfrontační trojku s Hynkem v cílový rovince. Dávám plnej počet, protože prozaická prvotina (od autorky ročníku 1997 si to zaslouží). A jdu si pustit její seriál Pět let.
Tak teď nemám slov. Zrovna jsem tu knížku dočetla a nevím jak se cítit. Nic s podobným tématem jsem ještě nečetla, ale tahle knížka je skvělá. Donutí vás se zamyslet nad tím, že všechno není jen černobílé. Vážně dokonalá knížka.
3,5* Byla jsem zvědavá na poměrně novou českou autorku a sáhla jsem po její prvotině, kde se střídají pohledny manželky a milenky jednoho muže jménem Hynek. Ze začátku jsem měla rozporuplné pocity, místy mi příběh přišel takový nevyrovnaný a některé věci zůstávaly jen lezce načrtnuté, ale v druhé polovině se mi kniha moc líbila a vhled do obou hlavních hrdinek byl pro mě zajímavý. Autorka si hezky umí pohrát s jazykem a umí vystihnout atmosféru. Co se mi obzvlášť líbílo, že jsem nijak nefandila ani nezatracovala ani jednu z žen. K přečtení doporučit můžu, je to zajímavě koncipováno.
Čtivá jednohubka přečtená skoro na posezení. / Jako lidi moc neumíme psát o ničem jiném než o lásce. / Zase se ujišťuju v radosti jaké máme v poslední době skvělé české spisovatele. / "srdce mi šumělo" / "Nebuď chytrá." / "kosmopolitní píča s dvojím občanstvím" / Příliš mnoho pokládání hlav na ramena. / "Nebýt sama."
VY NI KA JÚ CE! Životy dvoch nedocenených žien. Na prvý pohľad sú úplne rozdielne, no predsa ich niečo spája.
Hltala som každé jedno slovo, a ani na konci som nemala dosť. Možno by som prijala ešte pohľad Hynka, aby to celé bolo fér. Ale napriek tomu som si toto čítanie neskutočne užila. Nikdy by som nebola povedala, že sa dostanem tak blízko k týmto dvom stranám a nebudem stáť za ani jednou, pretože každá má ten svoj príbeh a autorke sa podaril neskutočne reálne vykresliť.
Nemám viac čo dodať, toto si prosto musíte prečítať.
uff tohle bylo dost nešťastný. 200 stran o tom, jak dvě inteligentní a telentovaný ženy myslí jen a jen na nějakého neuvědomělého muže. Vlastně u všech ženských postav v tomto příbehu jsou jejich světy a úspěchy jako kdyby vedlejší, hlavní jsou jejich milostné pletky..
Bylo to moc zajímavé, procítěné a troufnu si říci, že i neotřelé. Věci jsou podávány dost syrově a má to své kouzlo. Jediné, co se mi nelíbilo celou dobu, byla postava Hynka, který působil jako naprostý stereotyp narcise a u ani jedné z postav mi vlastně nedávalo moc smysl, proč je v jejich životech a ta posedlost. I přesto kniha velmi výrazná a byla radost, i když trpká, ji číst.
Taková jednohubka. Upřímně vůbec nechápu, co ty ženy viděly na onom osudovém muži, neboť co jeho slovo, tak to nějaká debilní perla. Asi tak ze “každá žena miluje nějakého fašistu”. Jinak asi jedna hvezda za věk autorky, v jejím věku bych tak možná napsala nějakou ptákovinu.
Po shlédnutí mimořádně povedeného televizního seriálu Pět let, který autorka Sára Zeithammerová napsala, jsem byl zvědavý jak si poradí s románem. Autorka nezklamala, a naopak ukázala své mnohostranné nadání. Kniha Stehy je napínavé psychologické drama o vztazích, ve kterém autorka skvěle popisuje situace z pohledů obou protagonistek Anny a Lucie, proplétá i rozplétá jejich příběhy, efektně si hraje s motivy a zbytečně neplýtvá slovy. Kniha vás vtáhne do děje a je těžké ji odložit.
Krásná, složitá a přitom úplně jednoduchá jednohubka.
Bavila mě forma psaní, nejen střídání pohledů Anny a Lucie, které se skvěle doplňují a dávají textu dynamiku, ale i to, jak autorka popisuje emoce, lidi, místa i detaily každodenního dění. Díky nim se do příběhu naprosto vžiju a nemůžu se odtrhnout. Současnost a minulost se přelévají přirozeně, bez zmatku či nudy.
Do hlubokých analýz témat se pouštět nechci, jen pár postřehů:
🪡Hynek je sobecký srab, což ho činí realistickým. Slibuje rodinu a oporu, ale v těžkých chvílích od Lucie utíká. Pak si najde milenku, která zoufale hledá pozornost, což musí být zároveň zoufale nápadné a pak se diví, že se na něj fixuje.
🪡Lucie a Julie: Lucie Julii pohrdá, údajně proto, že na vyléčení deprese „stačí pořádná práce“, ale nakonec bych řekla, že jejich antagonismus vychází z toho co je spojuje, a to je sebepoškozování. Lucčin vztek vychází z toho, že Julie nemá tolik hrdosti trpět tiše, jako Lucie. Julie je privilegovaná a protivná, ale očividně nemocná.
🪡Postavy se postupně odkrývají, žádné ploché archetypy, ale lidé s minulostí, strachy a touhami.
🪡Konec mě rozsekal. Chtěla jsem dalších sto stran, ale otevřený závěr dává smysl. Věřím, že Lucie Hynka poslala k čertu a začala řešit vlastní život, Anna se od něj odstřihla a šla dál. Hynek zůstává sebestředný, obklopený lidmi, kteří ho litují. Ráda bych věřila, že všichni našli dobrého psychologa. 💀
Za mě kniha, která 100% stojí za přečtení a udrží vaše oči přilepené ke stránkám. I když se příběh může zdát jako poněkud jednoduchá záležitost, budete chtít vědět víc a víc a číst dál a dál.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Jeden muž, manželka a milenka. Příběh milostného trojúhelníku starý jako lidstvo samo. Manželka a milenka se potkají a ani jedna neví, že ta druhá o ní ví. Stehy jsou prvotinou mladé české autorky. Je to útlá knížka s neskutečně skvělou psychologií postav, s potenciálem otvírat oči a řezat do živého. Přečetla jsem ji za chvíli, ale rezonovat ve mě bude ještě dlouho. Je to niterné a moc bolestivé čtení, tak reálné až to mrazí. Tohle je přesně ten typ knih, co chci aby se psaly, abych je mohla číst. Je to plné vnitřního chaosu podváděné ženy i milenky, skvěle zobrazený pohled obou žen na tu druhou. Je to o tom, že realita je v porovnaní se skutečností úplně jiná. Tohle čtení doslova bolelo a pokud by romány pro ženy měly nějak vypadat, tak za mě přesně takhle. Díky za to.
Přečíst tuhle knihu mi trvalo něco málo přes dvanáct hodin (z toho jsem osum spala). A teda uf. Tolik bolesti zhuštěný do dvouset stran. Sympatickej mi v tý knize nebyl vůbec nikdo, ale postava, ze který mi bylo nejvíc na zvracení je pochopitelně Hynek. Ten příběh zdaleka neni jenom o milostnym trojúhelníku, velmi silně v něm rezonujou psychický nemoci a traumata, který si jednotlivý postavy nesou v duši a vypořádávaj se s nima různym (ve všech případech do jednoho patologickym) způsobem. Velmi silný.
Problém asi byl, že kniha je pro jinačí věkovou kategorii než jsem já, řekla bych aspoň 25+. Knížka mě vůbec nebavila a prokousávala jsem se jí přes dva měsíce. Anotace je velmi lákavá, nicméně příběh nemá pořádnou zápletku, kapitoly se mi pletou, protože mám zmatek v tom o kom jsou. A na konci jsem prostě čekala nějaké bum nebo pořádné drama… Nebyl to prostě můj šálek kávy, ale věřím, ze kniha má své oblíbence..
Kniha je prezentována (a na první dobrou se jeví) jako kniha o dvou ženách - podváděné manželce a mladé milence. Mohlo by se tedy zdát, že ústředním tématem knihy je tudíž nevěra.
Pro mě je však hlavním motivem knihy vyrovnávání se s nečekanou smrtí blízké osoby. Někdo se kousne, a prostě to vydrží. Problém je, že obdobné chování (respektive prožívání emocí) pak očekává od druhých, tím spíše, když má pocit, že jsou "mladí a nemají žádné problémy, kvůli kterým by se měli hroutit." Než jsem pochopila, že výše popsaný přístup, je pouze obranný mechanismus, velice těžko se mi četly promluvy jedné z hlavních hrdinek. K prolomení této skořápky dojde až na konci, pouze v jednom nepatrném okamžiku. Tyhle slova ale tesat do kamene. Přesto jak znějí banálně vystihují mnohé mé myšlenky, které jsem poslední dobou zpracovávala.
A já vím, že je to těžký. Já netuším, co ti je, a vím, že to zlehčuju, protože mi to možná připadá jednodušší než si připustit, že je fakt někde něco špatně a že s tím nemůžeme nic dělat. Ale jestli to vzdáš, tak s tím taky nic neuděláme. My tě nenahradíme, tebe nevyměníme, nemůžeme a nechceme. Prosím, prosím tě, udělej něco, cokoliv, my jsme tady, Hynek je tady, já jsem tady, tvoji rodiče, tvoji spolužáci (...).
Taky mi tohle čtení připomnělo věc, kterou na vztazích nemusím. Přestáváme dělat věci, aby jsme se líbili sami sobě, a začínáme je dělat, abychom se líbili tomu druhému. Tato (zvrácená) forma dialektiky, se projevuje tak, že se snažíme přizpůsobit obrazu, o kterém předpokládáme, že si o nás daný protějšek vytvořil, a této fikci založené na naší osobnosti se pak chceme přizpůsobit, abychom byli (resp. se cítili) validováni. Anna si začne s Hynkem, protože chce validovat svoji chytrost. Tímto by se jí tak dostalo začlenění do sociální bubliny, do které chce patřit, do které má pocit, že má patřit, protože do ní náleží i její otec. Skončí ale u toho, že se jejím měřítkem stanou vnější ukazatelé - krása, udržovanost, vyspělost. Zároveň nevidí, co ani vidět nemůže, protože jí to Hynek nedovolí. Nedovolí jí vidět, že v ní nevidí Annu, ale Julii.
Julii, která je pro mě ústřední postavou celého příběhu, protože je důvodem nepochopení jak mezi Hynkem a Annou na jedný straně (Hynek v Anně vidí nerozvážnou mladost a nespoutanosti své sestry, a kompenzuji si Anninou přítomností nepřítomnost Julie), a Hynkem a Lucií na straně druhý (kdy Lucie nedokáže skutečně pochopit emoce, které Hynek prožívá, byť by k tomu měla mít vzhledem k jejím traumatům pochopení - toto pochopení se však redukuje na "kousnout se, to musíš vydržet," což zdá se být pro Hynka nedostačující).
(Actually by to bylo tak na 3,8 hvězdičky.)
This entire review has been hidden because of spoilers.
Na knihu jsem natrefila náhodou, tudíž jsem od ní neměla nějaká přehnaná očekávání. O to větší požitek jsem z příběhu nakonec měla.
Střídání pohledů milenky a manželky bylo skvěle vyváženo a ani jedné nebyla dopřána ta výsada býti na piedestalu či v pozici, kdy zrovna ji by měli čtenáři litovat více (tento stejný aspekt se mi líbil i u autorčina scénáře seriálu Pět let).
Kniha postupně odkrývala vnitřní nejistoty hlavních postav, kterých rozhodně nebylo málo. Ani jedna z nich ve finále nebyla vyrovnanou osobou, která zkrátka jednoduše propluje životem, a zanechá za sebou jen příjemné vzpomínky svému blízkému okolí.
Ponejvíce se mi líbil popis rodinného zázemí a prostředí, kde naše hlavní postavy vyrůstaly a utvářely se jejich povahové rysy, ale i jejich sny a plány do budoucna. Manželka Hynka byla jeho přesným opakem a milenka se tak pro něj stala, alespoň se začátku, jakýmsi majákem a hostinným přístavem, ke kterému přijížděl zejména za účelem rozhovorů intelektuální povahy, spíše než kvůli aktivitám tělesného charakteru.
Konec byl otevřený, což celému příběhu nijak neubralo na jeho poutavosti, a v tomto případě jsem jej i uvítala.
Knihu vřele doporučuji. Děj i postavy jsou vážně velmi dobře napsané. Přes malý počet stran má kniha neskutečnou hloubku a nějakou dobu ve vás bude ještě rezonovat.
Autorka je pro mne objevem tohoto čtenářského roku a velmi se těším na její další tvorbu.
Obálka je překrásná, když knížka vyšla, hodně mě zaujala a hned jsem ji kupovala (což běžně moc nedělám a spíš vyčkávám, abych si ji koupila z druhé ruky). Nalákala mě samozřejmě i anotace a ohlasy prvních čtenářů, i když jsem se k ní dostala až teď, je to možná dobře. Nejsem tolik ovlivněná ostatními.
Jednotlivé kapitoly by mohly být trochu chaotické (já se naštěstí neztrácela, knížku jsem četla na dvakrát, takže jsem přesně věděla, koho pasáž čtu).
Děj se mi až do půlky líbil hodně. Bylo to čtivé, jiné a obě ženy mě bavilo objevovat. Od půlky mi ale začaly připadat trochu nesympatické (zvlášť Anna), což je v pořádku, ale navíc jsem se nemohla zbavit pocitu, že mě obě začínají svým způsobem nudit. Dozvěděli jsme se o nich sice dost, ale vztah jsem si k nim přesto nevybudovala. Linka Hynka mi ani tolik nechyběla. Ten mi byl jedno úplně nejvíc, a i když jsem ho měla zprostředkovaného vlastně jen přes ty dvě, názor jsem si na něj udělala asi nejvíc.
Každopádně na to, že jde o autorčinu prvotinu, jsem nadšená. Doufám, že se Sára rozhodne napsat něco dalšího, protože myslím, že má talent a psát umí.
Vy, co jste knihu četli: Nepřišlo vám, že měl Hynek pletky i s Lucky kamarádkou Lídou? V příběhu se to sice nedozvíme, ale pojala jsem podezření, že ta žena, se kterou ho Anna viděla by mohla být ona. Zvlášť po tom, co měla Lucka ten poslední (pro mě zvláštní) rozhovor s Luckou Možná jsem ale v Hynkovi chtěla vidět ještě většího vola, než ve skutečnosti byl.
Nebudu se bavit, jestli jde o kvalitní čtení nebo ne....neposoudím to .. tentokrát nejsem objektivní. Stehy byly opěvované a vyhajpované....a já si je blbec objednala, i když jsem se několikrát varovala, že tuhle ne, že to je něco, co já nerada. Ale byl hajp a já zapomněla o čem ta kniha je a vzala jsem ji z Knihovrátku... a chyba... Ta kniha mi nehorázně lezla na nervy. Není to můj žánr. Jsem zjevně generačně už jinde. Je to tak pro 25-35? Ideálně pro Pražáky? Takový trochu růžový čiči styl? Povrchní? Aspoň pardon, ale za mne to povrchní bylo, tedy ty postavy se v životě chovaly... dost růžově a tak nějak ... nafrněně... Pražsky ... :-D omlouvám se Pražanům, ale naše definice mimopražských je jasná. Všichni mi tam vadili. Nebyla tam ani jedna oblíbená postava. To vyjadřování bylo katastrofické. To uvažování rovněž. Ty vulgarity, které si na něco hrály. Hodně to bylo podle toho, co je v trendu a jak by asi měl vypadat moderní společenský román... Všechna políčka odškrtána. Mno... A u mne to byl pád kosy na kámen. Jako věřím, že bude oblíbená. Zvláště u čtenářů různých knih s pomalovanýma obálkama, růžovýma obálkama a podobně. Nic proti nim, jen jsou to přesně ty knihy, které nečtu, protože mne nebaví. Nicméně, ti, které tyto knihy čtou, si myslím oblíbí i tuto knihu.
Jedna z nejlepších českých knih, které jsem v poslední době četla! Manželka a milenka stojí tváří v tvář o obě se dívají na ženu, která má vše, co jim samotným schází. Stránku po stránce se dozvídáme víc o tom, jak se rozvinul poměr dvacetileté Anny se starším, ženatým Hynkem. Zatímco sledujeme její rozhodování, emoce a žárlivost na dokonalou manželku, vidíme i ji, manželku Lucii, která s Hynkem prožila mnoho dobrého i zlého a nyní ho vidí zahýbat s mladší holkou. Ani jedna z postav není zcela kladná a jednoznačně sympatická, všechny jsou ale lidské a zcela uvěřitelné. Podobně jako v knihách Petry Soukupové se čtenář až bolestně poznává, když pozoruje úvahy obou ženských postav. Vztah manželů ani milenců není nijak romantizovaný, naopak, oba jsou vystiženy plasticky syrově. Jak to ale celé tedy bylo? Kdo je Anna, kdo je Lucie a jak prožívají své vztahy s Hynkem? Strohé, krátké kapitoly se střídají tempem, které čtenáře zcela vtáhne a které knize dodává svižné tempo, od kteŕeho je těžké se odtrhnout.
Za mě je to kniha s nejhezčí obálkou (alespoň co jsem letos četla). Ta dává knize půl hvězdy navíc. Obsah knihy je tak na 3,5*. Všechny tři hlavní postavy, manžel, manželka i milenka, mi byli vlastně hrozně nesympatické. Což ale mělo tu výhodu, že jsem jako čtenář nikomu "nefandila" a mohla jsem tak příběh sledovat "nezaujatě". Hynek mi přišel jako ničím nezajímavý pozér, Lucie jako někdo, kdo sice tvrdí, jak má v životě vsechno srovnané, ale opak je pravdou, Anna jako nedospělá se sklonem k hysterii. I přes to všechno hodnotím knihu spíše pozitivně. Délka knihy odpovídala obsahu, nastínila příběhy obou žen, ale delší už by byla jen na škodu (osobně bych to nechtěla rozebírat na dalších 100 stranách). Jsem zvědavá, co nám autorka ukáže příště. Protože i přes určité výhrady jí dám určitě ještě šanci
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kniha zachycuje setkání dvou žen, manželky a milenky, a vypráví jejich úplně rozdílné životní příběhy. I když téma milostného trojúhelníku není úplně můj šálek kávy, rozhodla jsem se knihu vyzkoušet. Uff, přiznám se, že místy jsem trpěla. Obě hlavní hrdinky byly totálně posedlé jedním průměrným narcistickým blbem, ve kterém viděly nějakého poloboha. To vedlo k tomu, že se z nich staly roztřepané hromádky neštěstí, které si samy sebe neváží. Snažila jsem se s nimi alespoň trochu soucítit, což se mi místy dařilo v případě manželky Lucie, ale vůči milence Anně jsem byla úplně apatická. Kniha nebyla vyloženě špatná, právě že mi přišla celkem dobře napsaná a čtivá. Jen jsem se nemohla úplně přenést přes vyobrazení žen, které kvůli muži, který si ani jednu nezaslouží, ztrácejí hlavu a sebeúctu. Možná ale kniha prostě jen nebyla pro mě. 2,75 ⭐