What do you think?
Rate this book
Počkej na moře
Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky studentů na výměnném pobytu ze Švédska, kteří se v šedesátých letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává, že skrývá stejné tajemství jako on sám, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy.
328 pages, Paperback
Published November 20, 2022
40 people are currently reading
873 people want to read
About the author
Veronika Opatřilová
7 books79 followersNáslouchám příběhům a snažím se je zaznamenat. Žiju pro okamžiky, miluju moře, les, kočky a koně a všechno živé a všechno taky za živé považuju. Píšu, protože to je mým smyslem života. A taky si myslím, že nejlepším místem pro život je ostrov, jakýkoli, protože kamkoli se člověk podívá, všude uvidí moře.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 108 reviews
July 30, 2023
Po dočtení knihy Počkej na moře se ihned vracím na začátek a úvodní kapitoly čtu znovu. Proč? Protože taková tato kniha je. K pochopení začátku je nutné dojít na konec - a naopak. Nebo žádný konec vlastně neexistuje? Spoustu otázek, žádná odpověď :-)
Vyprávění o hluboké a utajené lásce mezi dvěma muži zasazené do Anglie v 60. letech.
Příběh je silný, napsán poeticky, křehce, melancholicky a s citem. Popis přírody, moře, atmosféry, prostředí, ale i myšlenek, pocitů a bohatého vnitřního života hlavní postavy se mi moc líbil.
Máte-li rádi knihy propracované a náročnější, bude tato kniha určitě dobrá volba.
Jen je potřeba dávkovat... :-)
Hodnotím 4,5 ⭐
"To, čeho ses tak bál, se pochopitelně stalo, nebývá to tak snad vždycky? Nepřitahujeme svými obavami právě to, čeho se tolik bojíme?"
Vyprávění o hluboké a utajené lásce mezi dvěma muži zasazené do Anglie v 60. letech.
Příběh je silný, napsán poeticky, křehce, melancholicky a s citem. Popis přírody, moře, atmosféry, prostředí, ale i myšlenek, pocitů a bohatého vnitřního života hlavní postavy se mi moc líbil.
Máte-li rádi knihy propracované a náročnější, bude tato kniha určitě dobrá volba.
Jen je potřeba dávkovat... :-)
Hodnotím 4,5 ⭐
"To, čeho ses tak bál, se pochopitelně stalo, nebývá to tak snad vždycky? Nepřitahujeme svými obavami právě to, čeho se tolik bojíme?"
August 19, 2023
Podobných gay románů jsem četla už několik, ale pak se objeví další a já si ho stejně chci přečíst. Dobře mi tak, protože tady jsem si na mnoha místech říkala, že už jsem to přece někde viděla. To nic nemění na tom, že je to dost hezky, lyricky a melancholicky napsaný, ačkoliv v některých částech zbytečně rozpitvaný a natahovaný. Zároveň je to hodně uvěřitelný - student se poprvé zamiluje a je ochoten obětovat skoro všechno, svým partnerem je až téměř posedný, což působí na mnoha místech v knize dost strašidelně (a zároveň to skoro nikdo do svý recenze nenapsal), mnoho věcí zůstává nevyřčeno, komunikace pokulhává, je to prostě tak, jak to ve vztazích občas bývá, zvlášť když oba víte, že se nemůžete zcela svobodně projevit. Úvodní část odehrávající se v roce 2015 mě zaujala natolik, že bych z ní chtěla asi celou další knihu.
December 30, 2022
Příběh nás zavede na anglický ostrov Wight, kam přijíždí švédský mladík, aby zde studoval na univerzitě. Brzy potká staršího profesora anglické literatury a je mu jasné, že skrývá stejné tajemství jako on. Píše se rok 1967 a ač byl vydán zákon, který zrušil označovat homosexualitu jako trestný čin, společnost stále nemá jasno. Sledujeme tak utajovaný milostný vztah, který může velice ovlivnit život obou dvou.
Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou….
Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!).
Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou.
Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala.
Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy.
Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.
Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou….
Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!).
Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou.
Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala.
Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy.
Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.
May 22, 2023
Som tu v totálnej menšine, takže asi trochu obšírnejšie.
Dávam 1* lebo kniha sa mi nepáčila, čítala sa ťažko, postavy ma neoslovili, chýbala mi pri nich hĺbka, vlastne si teraz uvedomujem, že ich nedefinovalo nič okrem ich homosexuality a chýbajúce vrstvy svojich hrdinov dokázala autorka zamaskovať formou, ktorú som však ja veľmi rýchlo prekukol.
Milujem Prostor a ich edíciu současnej svetovej prózy (teraz aj s českým rozšírením), kam táto kniha patrí, a postupne si skupujem a čítam všetky knihy v tejto edícii. Majú fakt podarený dizajn a páči sa mi rozmanitosť a kvalita ponúkaných diel.
Táto kniha, je však výnimka, ktorá potvrdzuje pravidlo. Myslím si, že autorka má talent, ale táto kniha potrebovala trochu viac učesať -- nie po štylistickej ale po dejovej stránke. Väčšina pasáží bola zbytočne rozťahaná, niektoré scény sa ťahali ako sopeľ a kniha sa preto čítala ako by som šiel hore kompcom v lete na saniach. To že bol hlavný hrdina ukvákaný akoby mal trinásť a lomcovala ním puberta od dverí až k oknám som dokázal prežuť, ale že mu to jeho milostný objav toleroval...
Autorka zvolila veľmi svojský štýl, rozprávačom je hrdina, ktorý sa celú knihu prihovára svojej polovičke a tak je to samé ty, tvoj, teba, ty, tvoj, teba, ty tvoj teba, tytvojteba... Na 320 stranách je toho fakt priveľa. Ako som spomínal, prospelo by skrátiť, vytiahnuť z toho to najlepšie a tak by to bolo lepšie, či skôr ľahšie stráviteľné. Takto mi to po čase začalo liezť na nervy.
Pravdupovediac som si myslel, že mi bude liezť najviac na nervy setting -- švédsky študent na anglickom vidieku -- ale to bolo fajn, čo ma iritovalo boli anglické básne v texte, síce sú na konci knihy preložené, ale k tomu som sa dostal až po dočítaní.
Ak nič iné, aspoň mi to ukázalo, že experimentálna forma nefunguje vždy najlepšie v našej jazykovej bubline.
Dávam 1* lebo kniha sa mi nepáčila, čítala sa ťažko, postavy ma neoslovili, chýbala mi pri nich hĺbka, vlastne si teraz uvedomujem, že ich nedefinovalo nič okrem ich homosexuality a chýbajúce vrstvy svojich hrdinov dokázala autorka zamaskovať formou, ktorú som však ja veľmi rýchlo prekukol.
Milujem Prostor a ich edíciu současnej svetovej prózy (teraz aj s českým rozšírením), kam táto kniha patrí, a postupne si skupujem a čítam všetky knihy v tejto edícii. Majú fakt podarený dizajn a páči sa mi rozmanitosť a kvalita ponúkaných diel.
Táto kniha, je však výnimka, ktorá potvrdzuje pravidlo. Myslím si, že autorka má talent, ale táto kniha potrebovala trochu viac učesať -- nie po štylistickej ale po dejovej stránke. Väčšina pasáží bola zbytočne rozťahaná, niektoré scény sa ťahali ako sopeľ a kniha sa preto čítala ako by som šiel hore kompcom v lete na saniach. To že bol hlavný hrdina ukvákaný akoby mal trinásť a lomcovala ním puberta od dverí až k oknám som dokázal prežuť, ale že mu to jeho milostný objav toleroval...
Autorka zvolila veľmi svojský štýl, rozprávačom je hrdina, ktorý sa celú knihu prihovára svojej polovičke a tak je to samé ty, tvoj, teba, ty, tvoj, teba, ty tvoj teba, tytvojteba... Na 320 stranách je toho fakt priveľa. Ako som spomínal, prospelo by skrátiť, vytiahnuť z toho to najlepšie a tak by to bolo lepšie, či skôr ľahšie stráviteľné. Takto mi to po čase začalo liezť na nervy.
Pravdupovediac som si myslel, že mi bude liezť najviac na nervy setting -- švédsky študent na anglickom vidieku -- ale to bolo fajn, čo ma iritovalo boli anglické básne v texte, síce sú na konci knihy preložené, ale k tomu som sa dostal až po dočítaní.
Ak nič iné, aspoň mi to ukázalo, že experimentálna forma nefunguje vždy najlepšie v našej jazykovej bubline.
October 27, 2024
Kniha, pri ktorej má človek taký ten pocit, že už dávno bola preložená do mnohých jazykov, zozbierala ocenenia a ľudia ju čítajú desiatky rokov… Ide však o druhý román talentovanej českej spisovateľky Veroniky Opatřilovej, ktorý vyšiel v roku 2022. Príbeh zo 60. rokov v Anglicku, krásne opisy prostredia, tempo viet. Po jednej knihe si chcem od autorky prečítať všetko, a niekde medzitým sa dlho pozerať na more. 🩵
“Kéž by se naše já dokázala bavit beze slov, bez cenzury našeho mozku, všechna ta slova procházejí změtí našich obav a filtrem našich nejistot a to, co nakonec vyslovíme, je už jen zlomek skutečných pocitů, skutečných myšlenek.”
“Všechno se mění, bez ustání, a i když jsem už dost starý na to, abych věděl, než život není nic víc než série změn, stejně si přeju, aby to tak nebylo.”
“Kéž by se naše já dokázala bavit beze slov, bez cenzury našeho mozku, všechna ta slova procházejí změtí našich obav a filtrem našich nejistot a to, co nakonec vyslovíme, je už jen zlomek skutečných pocitů, skutečných myšlenek.”
“Všechno se mění, bez ustání, a i když jsem už dost starý na to, abych věděl, než život není nic víc než série změn, stejně si přeju, aby to tak nebylo.”
February 7, 2025
"Zkuste na chvíli neuvažovat v pojmech dobré a špatné. Zkuste brát každé rozhodnutí takové, jaké je. Prostě jen rozhodnutí, jenom jedna z možností. Lidé až moc často dělí svět na dobro a zlo, i když jejich vlastní definice zla je dost mlhavá. Někdy ho dokonce definují až zpětně a pak mění něco dobrého v něco špatného, naprosto subjektivně, nic takového jako špatné a zlé ve vesmíru neexistuje, to je lidský výmysl."
June 6, 2024
meant to be read slowly & one of my favourite books of 2024, if not THE favourite
December 29, 2022
Knihu Počkej na moře jsem hned po přečtení, a následujícím druhém přečtení, odložil do své knihovny na místo mezi mé nejoblíbenější knihy, ke kterým se vždycky nekolikrát vracím. Student z Göteborgu mi nesmírně přirostl k srdci. Při čtení knihy jsem se cítil, jako bych byl v jeho hlavě a prožíval celý příbeh s ním.
„Představuju si, že být svobodný je říct ti tohle všechno a nebát se, co na to řeknes ty. Myslím si, že svoboda je chytit te za ruku a nemyslet si, že je to špatně.”
Kniha ve mně skutečně nechala pravý pocit svobody a toho, že je vše možné. Zároveň mě samotného trochu nasměrovala k tomu, jaký život chci žít. Bavilo mě poznat toho víc o šedesátých letech v Anglii, jak vypadal svět, a jaká hudba se v té době poslouchala. Dočtení knihy mě nechalo dlouho přemýšlet, asi kvůli jeho skutečnosti a realitě, ke které nakonec vždy musí dojít.
„Představuju si, že být svobodný je říct ti tohle všechno a nebát se, co na to řeknes ty. Myslím si, že svoboda je chytit te za ruku a nemyslet si, že je to špatně.”
Kniha ve mně skutečně nechala pravý pocit svobody a toho, že je vše možné. Zároveň mě samotného trochu nasměrovala k tomu, jaký život chci žít. Bavilo mě poznat toho víc o šedesátých letech v Anglii, jak vypadal svět, a jaká hudba se v té době poslouchala. Dočtení knihy mě nechalo dlouho přemýšlet, asi kvůli jeho skutečnosti a realitě, ke které nakonec vždy musí dojít.
March 31, 2024
Milostný queer příběh odehrávající se na anglickém ostrově, kam hlavní hrdina přijíždí ze švédské univerzity na několik měsíců studovat angličtinu. Zde se setkává s profesorem literatury, kterého jen tak nemůže vypustit z hlavy. Tu také začíná příběh velké lásky, možná až lehce obsesivní lásky, jež už sice v Anglii není považována za trestný čin - okolí je však stále plné předsudků a nepochopení.
Tohle bylo moc MOC hezké. S autorkou jsem se tu nesetkal poprvé, a tak jsem už lehce tušil, na co se můžu těšit.
Kniha je napsána tak příjemným poetickým jazykem, je plná krásných myšlenek a slovních obratů a je napojená na přírodu. To doplňují motivy umění, literatury a tehdejší hudby. Příběh je podán s neuvěřitelnou lehkostí, přirozeně plyne a především působí autenticky. Oba hlavní hrdinové se snaží vydobýt si své místo ve společnosti, každý svým vlastním způsobem, a přitom musejí skrývat svou lásku a to, kým skutečně jsou. Jejich vztah zahrnuje krásné momenty, které by mohly být nekonečné - jenže nic nikdy není. Zahrnuje totiž i momenty neshod a odlišností mezi nimi - a já tak přemýšlel, především ke konci, jakou by mohl jejich vztah mít budoucnost.
Kniha má přes tři sta stran, ty mi ale utíkaly pod rukama. Ač zpracovává po stránce historického zasazení náročný příběh lásky, četla se mi jednoduše, a způsob psaní navíc pohladil na duši i na srdíčku.
Kromě krásného a dojemného příběhu kniha nabízí i několik věcí, kterými je velmi jedinečná a specifická. Jednak je to její již zmíněné estetično, které mě učarovalo. Specifický je i styl vyprávění - jedna postava příběh vypráví té druhé (tu se musím přiznat, že po polovině knihy už mě tahle odlišnost nebavila tolik). Ke konci mi pak i skrze tento způsob vyprávění došlo, že nejsou vůbec zmiňována jména ani jednoho z mužů (pokud mi něco neuteklo, tak se v knize dozvíme jméno jen jednoho). Tahle věc s vynecháním jmen na mě upřímně zapůsobila. Poslední, co chci vypíchnout, je kompozice. Kniha začíná čtyřmi kapitolami (už těmi mě kniha naprosto vtáhla a zaujala), které se odehrávají v současnosti - mají také jiného vypravěče, než zbytek knihy. Po nich následuje prolog a hlavní část knihy, kde jsme vráceni do minulosti. Kompozicí si mě kniha taky získala - už jen kvůli tomu, že jsem se po dočtení vrátil na úvodní čtyři kapitoly a chvíli znovu četl a hodně přemýšlel.
Moc doporučuji! 4,5/5⭐️
Tohle bylo moc MOC hezké. S autorkou jsem se tu nesetkal poprvé, a tak jsem už lehce tušil, na co se můžu těšit.
Kniha je napsána tak příjemným poetickým jazykem, je plná krásných myšlenek a slovních obratů a je napojená na přírodu. To doplňují motivy umění, literatury a tehdejší hudby. Příběh je podán s neuvěřitelnou lehkostí, přirozeně plyne a především působí autenticky. Oba hlavní hrdinové se snaží vydobýt si své místo ve společnosti, každý svým vlastním způsobem, a přitom musejí skrývat svou lásku a to, kým skutečně jsou. Jejich vztah zahrnuje krásné momenty, které by mohly být nekonečné - jenže nic nikdy není. Zahrnuje totiž i momenty neshod a odlišností mezi nimi - a já tak přemýšlel, především ke konci, jakou by mohl jejich vztah mít budoucnost.
Kniha má přes tři sta stran, ty mi ale utíkaly pod rukama. Ač zpracovává po stránce historického zasazení náročný příběh lásky, četla se mi jednoduše, a způsob psaní navíc pohladil na duši i na srdíčku.
Kromě krásného a dojemného příběhu kniha nabízí i několik věcí, kterými je velmi jedinečná a specifická. Jednak je to její již zmíněné estetično, které mě učarovalo. Specifický je i styl vyprávění - jedna postava příběh vypráví té druhé (tu se musím přiznat, že po polovině knihy už mě tahle odlišnost nebavila tolik). Ke konci mi pak i skrze tento způsob vyprávění došlo, že nejsou vůbec zmiňována jména ani jednoho z mužů (pokud mi něco neuteklo, tak se v knize dozvíme jméno jen jednoho). Tahle věc s vynecháním jmen na mě upřímně zapůsobila. Poslední, co chci vypíchnout, je kompozice. Kniha začíná čtyřmi kapitolami (už těmi mě kniha naprosto vtáhla a zaujala), které se odehrávají v současnosti - mají také jiného vypravěče, než zbytek knihy. Po nich následuje prolog a hlavní část knihy, kde jsme vráceni do minulosti. Kompozicí si mě kniha taky získala - už jen kvůli tomu, že jsem se po dočtení vrátil na úvodní čtyři kapitoly a chvíli znovu četl a hodně přemýšlel.
Moc doporučuji! 4,5/5⭐️
September 1, 2025
Další krásná knížka od Veroniky Opatřilový. Těším se na další!
September 22, 2025
Kniha m�� bohužel neoslovila. Přibližně od sté stránky jsem ji chtěl odložit, protože mi vadilo neustále se opakující omílání myšlenek hlavního hrdiny, přemítání nad tím, co by on nebo jeho vysněný muž mohl nebo měl říct, a pak samozřejmě ta chybějící hloubka jednotlivých postav. Hlavní hrdina a jeho pohnutky a myšlenky za mě nebyly důvěryhodné, nějak jsem si ho nedokázal oblíbit, jeho vztah k okolí, rodině a čemukoli mě naprosto upřímně štval. To samozřejmě může být čistě můj problém a třeba to byl autorčin záměr, vykreslit přesně takovou postavu. Na mě to každopádně působilo iritujícím dojmem, protože minimálně třetina knihy tam vůbec nemusela být a o nic bychom nepřišli.
A to je za mě největší problém téhle knížky - byla zbytečně dlouhá a nebylo tam dostatečně děje, který by celý ten příběh táhl dopředu a těch tři sta stran nějak odůvodnil. Člověk už od začátku tak nějak tuší, o čem to celé bude, protože tahle knížka určitě není jediná, která pojednává o zakázané lásce dvou mužů v době, kdy se společnost začala měnit. Takže při čtení jen celou dobu čekáte na něco jedinečného, nového, co dává tomu čtení smysl a proč jste se rozhodli knihu přece jenom neodložit a dát ji šanci. Něco za tím dobrým hodnocením přece musí být. Nakonec jsem ale často jen přelétával řádky očima a nic jsem tam nenašel. Mrzí mě to.
A poslední věc, která mi na začátku přišla zajímavá, ale stala se dalším iritujícím prvkem této knihy, bylo to neustálé vyjmenovávání seznamu věcí, pocitů, nálad. Jakkoli mi to přišlo na prvních stránkách zajímavé, pak mě to jen a jen štvalo. Příklad:
"Tvůj byt: tichý, prázdný, trochu chladný, ale zalitý slunečním světlem.
Já: rozrušený, trochu provinilý, vyděšený, ale plný jarní odvahy."
Když by to bylo použito jednou, asi bych to přežil. Bylo tam toho ale nadbytečně moc.
Byla to první kniha autorky a zkusím ještě jednu, jestli jsem jen omylem nesáhl po knize, která jednoduše nebyla pro mě. Ale jsem z toho upřímně: zklamaný, trochu naštvaný, nervózní, plný nedůvěry a pochyb. Ale dám autorce ještě šanci.
A to je za mě největší problém téhle knížky - byla zbytečně dlouhá a nebylo tam dostatečně děje, který by celý ten příběh táhl dopředu a těch tři sta stran nějak odůvodnil. Člověk už od začátku tak nějak tuší, o čem to celé bude, protože tahle knížka určitě není jediná, která pojednává o zakázané lásce dvou mužů v době, kdy se společnost začala měnit. Takže při čtení jen celou dobu čekáte na něco jedinečného, nového, co dává tomu čtení smysl a proč jste se rozhodli knihu přece jenom neodložit a dát ji šanci. Něco za tím dobrým hodnocením přece musí být. Nakonec jsem ale často jen přelétával řádky očima a nic jsem tam nenašel. Mrzí mě to.
A poslední věc, která mi na začátku přišla zajímavá, ale stala se dalším iritujícím prvkem této knihy, bylo to neustálé vyjmenovávání seznamu věcí, pocitů, nálad. Jakkoli mi to přišlo na prvních stránkách zajímavé, pak mě to jen a jen štvalo. Příklad:
"Tvůj byt: tichý, prázdný, trochu chladný, ale zalitý slunečním světlem.
Já: rozrušený, trochu provinilý, vyděšený, ale plný jarní odvahy."
Když by to bylo použito jednou, asi bych to přežil. Bylo tam toho ale nadbytečně moc.
Byla to první kniha autorky a zkusím ještě jednu, jestli jsem jen omylem nesáhl po knize, která jednoduše nebyla pro mě. Ale jsem z toho upřímně: zklamaný, trochu naštvaný, nervózní, plný nedůvěry a pochyb. Ale dám autorce ještě šanci.
December 15, 2025
Příběh o osudové zamilovanosti, možná až mírné obsesi tím druhým. První kapitolu "po letech" hodnotím nakonec nejvíc kladně, měla spád, což se však nedalo říct o zbytku knihy. Několikrát jsem se přistihla, že nedávám pozor a musím se vracet. Ve výsledku to ale asi bylo jedno, protože se to dost opakovalo a celkově bych to dost proškrtala.
Knihu jsem na nějaký čas odložila, že to třeba pomůže. Nepomohlo, s poslední třetinou už jsem se vyloženě prala a z relativně dobrého hodnocení se stalo postupem času průměrné až mírně podprůměrné.
Hlavní postavu jsem chtěla několikrát proplesknout (zároveň byl v některých momentech až moc vyspělý a věcný na svůj věk), ale měla jsem pro to trochu pochopení, asi každý se někdy takhle osudově zamiloval, když mu bylo -náct like there is no tomorrow.
Co jsem oceňovala, tak bylo prostředí anglických ostrovů, uliček a univerzity. Ale někdy jsem si i díky tomu samovolně v hlavě překládala do angličtiny, zvlášť u některých dialogů, které zněly třeba v češtině kostrbatě (což dělám poslední dobou často, ale u překladových knih, ne u českých autorů...).
Knihu jsem na nějaký čas odložila, že to třeba pomůže. Nepomohlo, s poslední třetinou už jsem se vyloženě prala a z relativně dobrého hodnocení se stalo postupem času průměrné až mírně podprůměrné.
Hlavní postavu jsem chtěla několikrát proplesknout (zároveň byl v některých momentech až moc vyspělý a věcný na svůj věk), ale měla jsem pro to trochu pochopení, asi každý se někdy takhle osudově zamiloval, když mu bylo -náct like there is no tomorrow.
Co jsem oceňovala, tak bylo prostředí anglických ostrovů, uliček a univerzity. Ale někdy jsem si i díky tomu samovolně v hlavě překládala do angličtiny, zvlášť u některých dialogů, které zněly třeba v češtině kostrbatě (což dělám poslední dobou často, ale u překladových knih, ne u českých autorů...).
October 18, 2024
Někdy vidím knihu, hned se zamiluji do obálky, přečtu si titul a anotaci a prostě mám ten pocit, že to bude skvělé čtení. A bylo to tak. Veronika Opatřilová mě okouzlila svou fascinující a elegantní prózou. Všechno se jí tu zkrátka povedlo – postavy, atmosféra, celý příběh, který je vyprávěn tak jemně a s takovou hloubkou. „Počkej na moře“ je jedna z nejhezčích knih, kterou jsem letos přečetla a podle mého názoru nejpůsobivější český román současné literatury, na který jsem v poslední době narazila. Doufám, že příběh bude přeložen do dalších jazyků, aby tento román objevili i ostatní čtenáři.
„Svět mi už zase připadá jako obrovský zábavní park, ve kterém si vybírám, na jakou atrakci nasednu. Divoká jízda nebo volný pád? Nechci se pevně držet, chci ruce rozpřáhnout vysoko nad hlavu a věřit, že se udržím, nakonec dojedu do cíle a jediné, co zůstane, bude plnost dojmů, bušící srdce a touha zkusit to znovu.“
„Svět mi už zase připadá jako obrovský zábavní park, ve kterém si vybírám, na jakou atrakci nasednu. Divoká jízda nebo volný pád? Nechci se pevně držet, chci ruce rozpřáhnout vysoko nad hlavu a věřit, že se udržím, nakonec dojedu do cíle a jediné, co zůstane, bude plnost dojmů, bušící srdce a touha zkusit to znovu.“
May 11, 2023
Jedna z nejvíc poetických knih, jakou jsem za poslední dobu četla. Nelze od ní čekat zběsilý a překvapivý děj, ale svými popisy a jistou melancholií si mě získala.
December 2, 2022
Krásný příběh o jedné vcelku obyčejné lásce… až na to, že jde o dva muže a jsou šedesátá léta v Anglii. Kluk, co se zamiloval do profesora a řekl si, proč ne? Řekl si, že život teprve začíná a stát se může cokoliv. Jeho odvahu a v podstatě někdy až troufalost jsem obdivovala a líbila se mi chemie, kterou ti dva mezi sebou měli, a všechny fáze jejich vztahu (i ty, které v textu nejsou, ty pouze tušené). Nemám ráda tragické příběhy a tenhle mě potěšil, byl chytrý, laskavý a moc hezky napsaný. Věřím tomu, že si ho přečtu ještě mockrát.
September 3, 2023
Očekávání jsem neměl veliká, ale nakonec nejlepší českej lgbt román, co jsem četl, což zní nadějně. Obyčejnost psaní se člověku časem vryje pod kůži, začne si všímat nuancí, originálností, vtipnosti... Plus ten příběh a jak je román vystavěnej, hele dobrý! Asi nejsem úplně nezaujatej, až v přiliš mnoha částech a úvahách jsem nacházel sám sebe, což je vlastně asi to nejlepší, co se člověku při čtení může stát, a tohle navíc četlo velmi dobře. #překvapeníroku
February 27, 2023
Odlišné očakávania, dohady, čo si ten druhý myslí, zvedavosť, predstavy, túžby, sklamania. Snáď ani v jednej knihe, ktorú som doteraz čítala neboli pocity zamilovanosti tak krásne a výstižne vyjadrené. Poetickým jazykom, nevšednou du formou. O láske dvoch mužov, ale mohlo by to byť o komkoľvek. Za mňa oveľa silnejšie ako Call me by your name.
February 9, 2023
Skvěle vykreslené reálie i vnitřní nejistota vypravěče. Můžeme toho druhého ve vztahu vůbec poznat? Vygooglila jsem si spoustu uměleckých děl, mol a pobřeží a když jsem si poprvé přečetla "jeho" jméno, vyrazil mi dech fakt, že skutečně nezaznělo. Velmi nečeské (v pozitivním slova smyslu).
May 14, 2024
dokonalost. nenachazim slov pro vyjadreni vsech svych pocitu. bylo to ohromne opravdovy, lidsky, zamilovany a bolestivy. hlavni hrdina nam celou dobu taji sve jmeno a rika jen svoje myslenky a vznika tak neskutecne intimni pribeh. je velmi citlivy, statecny, odhodlany zit to, co si zaslouzi. je odhodlany milovat a byt milovan. je odhodlany riskovat a ziskat nebo ztratit. je clovek, ve kterem jsem se videla vickrat nez bych snad chtela. vecny overthinking, vecny touhy. je skvelej stejne jako david. david je uzavrenej, emocionalne rozkvetlej clovek. a konec pribehu je bohuzel jen konec, kterej, mam pocit, nikdy neskoncil. posledni strany bylo velmi ocividny, ze se schyluje ke konci. opakovani pocitu odmitani, nechtenosti, unava. bylo strasne smutny to sledovat. musim rict, ze uz to bylo obcas moc, ale zlomeny clovek je prece jen zlomeny clovek. jejich laska byla vrouci, byla hluboka, laskyna ale bolestiva. tohle vsechno ale velmi krasne podporil styl psani. du-forma tu fungovala moc dobre.
April 18, 2023
Konečně trochu čistá hlava, a tak můžu dočítat rozečtené / stará fotka ze žrandíčka, na které jsem vzala sebe / na str. 277 jsem si uvědomila, že ústřední dvojice nemá jména / psáno hodně ve druhé osobě, což miluju / slow burn, vyměňování básní, profesor literatury, light academia, cottage core, umění, moře, láska / 'To je to první, co mi v tomhle životě rekneš.' / #copravectu #pockejnamore #veronikaopatrilova / 🌊📚💛
January 17, 2024
Před pár hodinami jsem konečně doposlouchala tuto knihu a došla mi slova... Svou atmosférou, láskou mezi dvěma muži s větším věkovým rozdílem a dobou mi hodně připomíná Dej mi svoje jméno. Tohle je jiné a přesto v něčem stejné. Zároveň obyčejnější, ale o to kouzelnější. Špatně se mi hledají slova, jak celý příběh popsat a rozhodně mu onu jedinečnost dodává i jeho audioverze, která je nádherně zpracovaná a vyvolává v nás o to větší bouři emocí, kvůli kterým lze v závěru jen se těží potlačit slzy. Prostě a jednoduše miluju a doporučuji a víc se mi snad podaří sepsat do recenze, která vyjde během příštího týdne u mě na Instagramu 🧡
October 28, 2025
4,5 ⭐️ krásný příběh o lásce dvou mužů, v době kdy to neměli vůbec lehké, k pochopení konce příběhu je důležitý začátek, i tak ale mám spoustu otázek, zanechá to v člověku jemnost, dojetí a pocit lásky, ale i bolesti ❤️🩹
January 29, 2026
Ještě jsem se nerozhodla jestli "I finished that book" nebo "That book finished me". Každopadáně si chci vymazat paměť a dát si to znova.
September 1, 2024
DAN KREJČÍK
August 29, 2024
Ani nevím, kde začít. Hned ze začátku jsem věděla, že jsem se zamilovala do autorky psaní. Celý ten příběh, vyprávění, hloubky, melancholie, život v zahraničí, okleštěný život, prožitý život a marnivost dní a hledání smyslu toho všeho. Život. Jak napsala sama. 10/5*
November 18, 2023
Tato kniha mi něco vzala a zároveň něco darovala. Nerozumím, jsem ztracená, přesto ji chci přečíst znovu. A znovu.
August 6, 2024
Nečtu moc ráda love stories, tenhle příběh ale byl krásný, hluboký a opravdový. Skvěle popsány pocity z celého spektra od zamilovanosti po nejistotu a nepříjemná rozhodnutí. Do toho neustálá přítomnost vody, moře, Anglie, Švédska, literatury, umění. Až na konci jsem si uvědomila, ze jsem celou dobu nevěděla jména hlavních postav.
Přesto ale, a možná je to tím, ze neholduju romantickým pribehum, to bylo na mě hodně, někdy až moc, obsese kolem jednoho vztahu. Možná jsem tam hledala i něco více o jednotlivých postavách, což jsem tam moc často nenacházela.
Přesto ale, a možná je to tím, ze neholduju romantickým pribehum, to bylo na mě hodně, někdy až moc, obsese kolem jednoho vztahu. Možná jsem tam hledala i něco více o jednotlivých postavách, což jsem tam moc často nenacházela.
February 6, 2024
Příběh mladýho Švéda, který se zamiluje do svého anglického profesora. Zní to jak klišé, ale je to skvělý. Obyčejný, jednoduchý, uvěřitelný, blízký. I když se to odehrává v 60.letech a téma homosexuality, která v té době byla protizákonní a brána za úchylku, tak je to prostě v prvé řadě skvěle zachycený milostný příběh, se všemi myšlenkami, nejistotami, rozhodnutími a domněnkami. Trochu mi to připomnělo mou milovanou Sally Rooney. Za mě skvělý.
Displaying 1 - 30 of 108 reviews