Spisovatelka pátrá po minulosti tajemného domu v rodné vesnici. Jak její mise dopadne?
Havířovina je nevzhledný a zanedbaný dům v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové… Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž. Vydává se tak po stopách historie tajemného a pravidelně opouštěného obydlí a prostřednictvím rozhovorů s obyvateli vesnice se snaží přijít na kloub tomu, jestli se v tomto místě skutečně odehrává něco nadpřirozeného, nebo je všechno jenom zvláštní souhrou náhod a smůly. O tom všem píše svůj román, od kterého si slibuje, že ji po trpké životní etapě a zatím spíše neúspěšné literární dráze vrátí do normálního života a přinese jí vytoužený úspěch. Na této dobrodružné výpravě do minulosti se kromě jiného setkává i se svými starými strachy — a poznává nové. Co jí návrat do rodné vesnice a touha napsat román o strašidelném domě ve skutečnosti přinese?
Mnohem lepší než Šalina, dokonce tu bylo i pár vtipných momentů (např. setkání čtenářského kroužku). Nečekala jsem žádnou duchařinu, horor ani detektivku, takže jsem nebyla zklamaná tím, že se z toho vyklubal obyčejný příběh z vesnice. Jenže... třeba Dvořáková jde podle mě v popisech hlouběji a u Soukupové se to NIC děje jaksi mnohem čtivěji. Havířovina se sice četla dobře, ale pořád jsem čekala, co z toho vyleze. A ono to prostě najednou skončilo. Něco se vyjasnilo, něco ne. Co tím vlastně autorka chtěla říct? Netuším. Neurazilo, nenadchlo. P.S. Zaujalo mě, že zmíněné lokality skutečně existují (potok Smutná, obec Nadějkov). Existuje tedy i předobraz Havířoviny?
Havířovina je kniha, u které jsem se opět nechala nalákat zajímavě znějící anotací. Přiznám se však, že z nějakého důvodu jsem měla pocit, že půjde o něco hororového nebo o čtení s nádechem thrilleru, ale možná jsem anotaci pochopila trochu jinak, protože z knihy se vyklubalo něco trochu jiného. Ale přitom nemohu říct, že bych byla vysloveně zklamaná. A navíc si za to asi mohu spíš sama, že jsem měla očekávání trochu jinde. Po pravdě řečeno, ten začátek knihy mi dal trošku zabrat. Na můj vkus byla hlavní hrdinka až moc sebelítostivá, ten začátek mi připadal takový ufňukaný. Jasně, uznávám, každý člověk prožívá určité životní události jinak, ale tady jsem se s hlavní hrdinkou nějak úplně nepotkala. Čím víc se ale čtenář noří do příběhu, tím víc je pohlcen. Je pohlcen nejen atmosférou té vesnice a místních vztahů, ale také přemýšlí, co se vlastně v domě zvaném Havířovina děje a dělo. Aspoň tak jsem to měla já. Ta aura tajemna tu nakonec v nějaké míře je, byť není tak silná, jak jsem třebas doufala. Autorka tu každopádně zobrazuje řadu bolestivých, těžkých témat, o kterých je určitě třeba mluvit a je dobře, že to proniká i do literatury. O to víc, když to jsou témata, která mohou potkat každého z nás nebo někoho v našem blízkém okolí. Nejsem schválně konkrétní, abych nespoilerovala a vy nepřišli o pointu knihy. Nicméně ta témata jsou z knihy zcela zřetelná, takže každý čtenář určitě pochopí... Kniha sama je psána z pohledu hlavní hrdinky, které tak díky tomu vidíme do hlavy - jako bychom četli její myšlenky. Je tomu uzpůsoben i styl psaní - je to dost nespisovné. To by asi někomu mohlo při čtení dělat problém - chápu, že někdo v písemné preferuje jazyk spisovný. Na druhou stranu, když to máme vnímat jako sondu do hlavy hlavní postavy, ruku na srdce - spousta z nás při přemýšlení používá nespisovné varianty slov a bereme to jako normální. Je pravda, že jsem se při čtení na tomhle také párkrát zasekla, ale obecně to asi nevnímám jako něco vyloženě negativního. Jen na to raději upozorňuji, pokud byste se do knihy chtěli pouštět a jste zrovna na toto citliví... Nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami, tak 3,5 - ten začátek mne bohužel prostě neoslovil a chvilku trvalo, než jsem se do příběhu začetla a začala nasávat to sdělení, které se autorka snažila předat. Určitě tu však vidím přesah, který si čtenář z knihy může odnést, a za to jsem určitě ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Taková jednoduchá jednohubka, když už se člověk začte. Škoda toho uspěchaného jednostránkového konce, který na mě působil, jako by autorce došlo, že už vyčerpala rozsah (když už je kniha trochu o autorské krizi). A to říkám jako čtenářka, co má jinak otevřené konce ráda.
*2,5 ehmmm jsem rozpolcená Databáze 168 70% tu 123 3,63 ehm Někdo je nadšen a někdo je naopak na druhé straně. Já jsem rozpolcená, protože se mi to prostě nelíbilo. Nebavila jsem se. Nepřišlo mi to zajímavé a pro mě osobně to byla ztráta času. Tvrzení, že to je vtipné? Minulo mě to... ani to plácání kolem, aby nudný život na vsi trochu ožil... Mno...ne tohle nebyla ta správná volba pro mne. Já navíc měla pocit podle anotace, že půjde o něco jiného. Nevyhovoval mi ani styl psaní.. to vyjadřování nebyl můj šálek kávy. Mno.
Čtenářsky nenáročná jednohubka na dva večery, když budete rychločíst jako já, tak zvládnete i za jeden. Vůbec mě to nechytlo, postavy nepropracované, bez hlubší psychologizace, bez atmosféry. Jazyk fádní, střídání spisovné a hovorové češtiny není žádné novum, text by si zasloužil lepší redakci kvůli opakujícím se výrazům. Mnoho témat je jen zmíněno, nakousnuto a dále s nimi autorka vůbec nepracuje a postavy tím ztrácí na plasticitě a přesvědčivosti: potíže s otěhotněním, zamlklé těhotenství, rozpad dlouholetého vztahu, zjištění hrdinky ohledně vlastních rodičů, apod. To vše se hlavní hrdinky týká, ale vlastně příliš nedotýká. Jasně, je napsáno, že to "nese těžce", ale copak to stačí? Dvě hvězdičky dávám za poslední čtvrtinu, kdy se nápaditě poodhalila některá tajemství, a také za téma domácího a sexualizovaného násilí. Škoda, že zůstalo u jakéhosi skečovitého nastínění, jako kdyby se autorka musela vejít do počtu stran a už je všechny zaplnila nepodstatnými slovy a na hlubší ponor prostě nezbylo místo.
Od autorky jsem už četl knihu DÉMON ZE SÍDLIŠTĚ (YoungAdult), která se mi bohužel příliš nelíbila. Nicméně chtěl jsem dát autorce ještě jednu šanci, a tak jsem se začetl do knihy HAVÍŘOVINA, která se mi líbila mnohem více.
Kniha vypráví o mladé ženě, spisovatelce, která se navrací do místa svého bydliště ke svým rodičům, a rozhodne se napsat v pořadí již třetí román, který bude pojednávat o domě HAVÍŘOVINA a jejich obyvatelích, kteří zde žili. Tento chátrající dům se nachází v její vesnici a nemá dobrou pověst.
V románu jsem našel humor, strašidelné i romantické chvíle a situace, se kterými se můžeme setkat v běžném životě. Hlavní hrdinka se ve svých vzpomínkách také navrací do svého dětství a postupně je všechno vysvětleno.
Spoilers Líbí se mi, jak autorka buduje naše očekávání klasických literárních rozuzlení a řešení, jen aby nám potom předložila něco zdánlivě improvizovaného a náhodného s výraznou příchutí "tak to probíhá ve skutečném životě". Existuje umění jak tohoto přesvědčivě docílit a autorka ho skvěle zvládá. Klasický romantický český venkovský román je tak postaven před nevzhlednou realitu, kterou mnozí čtenáři poznají... a možná budou někdy proto zklamáni. Ale klasický příběh o strašidelném domě i překvapí ironickým zvratem, jak se paradoxně promění v drsný sociální realismus odkazujicí na (zlo)duchy v stroji. Pěkně napsaný román s mnoha působivými, hezky vyjadřenými postřehy.
Ale jo. Neměla jsme očekávání a nakonec to bylo fajn zpestření cestování. Původně thriller nakonec docela drsný popis vesnice, jejich členů, problémů a osobních tragédii. Nebude to moje top knížka, ale ani zdaleka to není ztráta času!
Ze začátku jsem byla nadšená, popis čtenářského kroužku byl super vtipný, trefné popisy vesnického života mi trochu připomínaly moji oblíbenou Destrukci, ale pak se to postupně nějak rozplizlo a "znormálnilo".
Bavilo, moc. Hlavní hrdinka mi byla tak zvláštně blízká, což teda pro mě asi není dobrá vizitka 😄 Zároveň mám ráda záhady, fascinují mě staré domy a jejich tajemná historie, i ty duchařiny mě baví… prostě se to dobře potkalo 🙂
Havířovina se mi moc líbila, dobře se četla a rychle ubíhala. Nečekejte rozebírání existenciálních problémů, ale jen tajemství jedné vesnice. Za mě zdařilá knížka.
Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl.
Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo.
Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy.
Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem 🙂
Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknut��, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec 🙂
Knížka mi hodně připomínala Teorii podivnosti od Pavly Horákové. Mladá žena, bez partnera, bez dětí, ale s originálním pohledem na svět. Příběh je výborně postavený, napínavý, nezdál se mi prvoplánový a ani nějak výrazně překombinovaný. Nejzajímavější linkou pro mě byl vztah s truhlářem a vůbec přemýšlení hrdinky o tom, kolik času jí ještě zbývá, jak dlouho ještě bude pro muže atraktivní. A nakonec spravedlivé naštvání, ale i trochu pochopení pro chlapíka, který se přece musí zkusit vrátit k manželce. Kvůli dětem.
Původně jsem čekala hororovej příběh o baráku, ve kterým straší duchové. Nakonec se z toho stal příběh o lidech z vesnice, kde se postupně odkrývají jejich tajemství a problémy tehdejší, ale i dnešní společnosti. Do knihy se noříte hloubš a hloubš, až tak nějak postupně ztrácíte naivitu. V něčem to připomíná život, který známe my všichni.