What do you think?
Rate this book
Zvonkohra
Poetické dobrodružství (ne) všedních hrdinů.
Kniha psaná pozpátku, od zvonů k zvonkům, od vyústění k prvotnímu impulsu. Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role. Poetické vyprávění ne vždy poetických osudů, které autorka doprovodila vlastními hudebními skladbami. Vydejte se na dobrodružnou výpravu do města soch a zjistěte, který příběh vám přiroste k srdci nejvíc.
Kniha psaná pozpátku, od zvonů k zvonkům, od vyústění k prvotnímu impulsu. Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role. Poetické vyprávění ne vždy poetických osudů, které autorka doprovodila vlastními hudebními skladbami. Vydejte se na dobrodružnou výpravu do města soch a zjistěte, který příběh vám přiroste k srdci nejvíc.
196 pages, Hardcover
Published February 20, 2023
7 people are currently reading
263 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 67 reviews
April 13, 2023
4/5
Od Zvonkohry jsem očekávala antologii povídek z českého, maloměstského prostředí, u které bych se mohla na pár hodin zabavit. Ale Zvonkohra mi dala mnohem víc. Je napsaná nádherným, květnatým jazykem, je plná zajímavých myšlenek a nese v sobě poselství o naději.
Každá z povídek je úplně jiná, ale přesto mají spojující prvky, které dohromady vypráví ucelenější příběh, v němž si každý najde "to svoje". A navíc, ty doprovodné hudební skladby, které k povídkám autorka složila? Boží :D. Podobnou tvorbu bych si nechala od českých autorů líbit <3
*kniha mi byla poslána na recenzi autorkou a nakladatelstvím CooBoo, za což moc děkuji <3
Od Zvonkohry jsem očekávala antologii povídek z českého, maloměstského prostředí, u které bych se mohla na pár hodin zabavit. Ale Zvonkohra mi dala mnohem víc. Je napsaná nádherným, květnatým jazykem, je plná zajímavých myšlenek a nese v sobě poselství o naději.
Každá z povídek je úplně jiná, ale přesto mají spojující prvky, které dohromady vypráví ucelenější příběh, v němž si každý najde "to svoje". A navíc, ty doprovodné hudební skladby, které k povídkám autorka složila? Boží :D. Podobnou tvorbu bych si nechala od českých autorů líbit <3
*kniha mi byla poslána na recenzi autorkou a nakladatelstvím CooBoo, za což moc děkuji <3
May 29, 2023
Taková nádherná knížka! Možná jste ji zaznamenali! Vyšla nedávno autorce Elišce u CooBoo spadající pod Albatros knihy a myslím, že si to pekelně zaslouží!
Filozofický román o životě. A jeho nástrahách. O životních fázích. A tom odkud a kam jsme došli. A kam jdeme a ještě kam půjdeme. A kam jsme mohli jít kdyby… kdyby naše cesty neprolínali cesty někoho jiného. Krásná knížka o tom jak životy jiných jdou ruku v ruce životům nás všech.
Zase po nějaký době se mi stalo, že jsem měla husí kůži u čtení. Moc často to nedělám, ale Elišky styl psaní mi připomínal hodně Backmana. A ten přesně já miluju. Ten styl kdy se vám příběh zabodne do srdce a nepustí vás dokud knížku nepřečtete!
Hrozně mě těší jakým směrem se příběh vyvinul.
9 příběhu, 9 písmenek a všechno spojuje jedna krásná Zvonkohra.
Krásný příklad toho jak něco změní zase něco a to něco je ten důvod proč něco vzniklo!
A co musím ještě ocenit je playlist vytvořený přímo Eliškou, který najdete na YouTube k jednotlivým povídkám. Všechny zahrála sama a tím tu knížku vyšvihla ještě o stupeň výš!
Včetně bonusové kapitoly i písničky.
Vážně… pokud chcete být na chvilku v příběhu někoho jiného… tohle si přečtěte.
A pořád ty tři tečky…
Filozofický román o životě. A jeho nástrahách. O životních fázích. A tom odkud a kam jsme došli. A kam jdeme a ještě kam půjdeme. A kam jsme mohli jít kdyby… kdyby naše cesty neprolínali cesty někoho jiného. Krásná knížka o tom jak životy jiných jdou ruku v ruce životům nás všech.
Zase po nějaký době se mi stalo, že jsem měla husí kůži u čtení. Moc často to nedělám, ale Elišky styl psaní mi připomínal hodně Backmana. A ten přesně já miluju. Ten styl kdy se vám příběh zabodne do srdce a nepustí vás dokud knížku nepřečtete!
Hrozně mě těší jakým směrem se příběh vyvinul.
9 příběhu, 9 písmenek a všechno spojuje jedna krásná Zvonkohra.
Krásný příklad toho jak něco změní zase něco a to něco je ten důvod proč něco vzniklo!
A co musím ještě ocenit je playlist vytvořený přímo Eliškou, který najdete na YouTube k jednotlivým povídkám. Všechny zahrála sama a tím tu knížku vyšvihla ještě o stupeň výš!
Včetně bonusové kapitoly i písničky.
Vážně… pokud chcete být na chvilku v příběhu někoho jiného… tohle si přečtěte.
A pořád ty tři tečky…
April 10, 2023
Druhá povídka, sádrový tuleň mě zaujala nejvíce . Bylo to krásné. Vyprávěno ichformou a moc se mi líbila rozdílnost všech postav .
4,25*
4,25*
February 21, 2023
Moc krásně napsané, ale neuvěřitelně naivní.
April 4, 2023
Tenhle drobný úkaz trochu nezvyklého stylu vyprávění příběhů pozpátku, pomocí devíti hrdinů, byl opravdu hustý. Fakt, že jo. Rozhodně je to kniha plná hloubky a života, kterou jsem zbaštila jako zákusek na posezení. Všechny příběhy měly v sobě jistou dávku originality a kouzla. Za sebe dávám 4 body a rozhodně doporučuji!😇
August 3, 2023
Tohle bylo prostě strašně krásné 😍
December 2, 2023
Trošku mě mrzí, že jsem u čtení neposlouchala ten soundtrack, protože se to k tomu fakt hodí.
Doporučuji.
Doporučuji.
January 9, 2024
Jeden den mi trvalo přečíst tuhle knihu. A za jeden den jsme zjistila jak moc je tato kniha výjimečná. Já jsem většinou z knížek který jsou tolik hypovaný zklamaná, protože si utvořím nějakou mojí představu, ale knížka je samozřejmě úplně jiná. Příběh ve mně vyvolal hodně pocitů, ale zklamání tam mezi nimi ani zdaleka není. Čekala jsem, že to bude dobrý, ale nečekala jsem, že to bude dobrý takhle moc. Jsem neskutečně hrdá, že tohle zplodila česká autorka a tohle by měl být národní klenot. Takže ponaučení dne: Děcka čtěte český knížky!
August 11, 2024
zacatek (na zacatku, ne na konci)
1,5*
disclaimer: tuhle recenzi jsem napsala se spoilery, protoze abych si dokazala stezovat na vse, musela jsem do toho mimo slohu zahrnout i dej.
uff... ja si kvuli tyhle recenzi zapnula pocitac, protoze mi bylo jasny, ze neco tak dlouhyho by se mi na telefonu psalo blbe. jako pokusim se to mit kratky, protoze nema cenu se nad tim dal rozcilovat, ale rekneme, ze to ve mne nechalo proste dost pocitu, z cehoz snad ani jeden nebyl pozitivni - ne, pockat, jeden jo - libilo se mi docela to prostredi, i kdyz teda nebylo popsany nejak extremne do detailu. ale posledni dobou jsem sucker pro ty cesky vesnicky a chaloupky v nich, kde mate misto drevenych podlah kamenny dlazby a ten dum je bilej a vsude jsou zaclonky a voni to tam po senu... to ja mam rada, i kdyz jsem si tuhle atmosferu spis vykouzlila sama tim, ze jsem o vikendu byla ve stramberku, nez ze by mi ji autorka nejak poskytla. takze lol asi nic.
rozhodla jsem se spis zhodnotit jednotlivy povidky protoze je v tom takovej bordel a tolik pocitu ze kdybych se to snazila shrnout celkove tak by to bylo uplne nesrozumitelny.
zvony
tahle povidka se mi "libila" asi ze vsech nejvic - melo to solidni zacatek o umelci, kterej se pohadal se svym brachou kvuli nejaky holce, tak jsem si myslela, ze cim vic budu cist, tim vic toho o tomhle problemu zjistim, ale autorka nam to "vysvetlila" uz asi po peti strankach, proste hned rekla, co se stalo. fajn, whatever. ty narazky na elsu a annu by mohly bejt vtipny kdyby tam byla ta jejich mladsi segra, ale kdyz ty narazky zacali rikat oni sami, ze jeden bracha rekne tomu druhymu ze "se chova jako elsa, protoze si okolo sebe stavi zdi", musela jsem se smat. okay.
behem dvou stranek textu jsem tam pak narazila trikrat na to, ze hlavni hrdina "polykal hořké snehove vlocky". poprvy jsem si rikala ze to je docela zajimavy prirovnani, ale kdyz to napsala znova asi po deseti radcich a PAK JESTE POTRETI, bylo mi do breku.
takze opakujici se slovni spojeni: horke snehove vlocky
sadrovy tulen
tohle bylo mediocre vypraveni o prvni lasce, ten kluk byl celkem zajimavej, takovej sprostej karel kryl spojenej s britskym chavem, coz bylo vtipny, ale originalni. holka byla krestanka, ale nebala se bejt tvrda a delala sochy. to bylo tak nejak vsechno. rozhodne me to nenastvalo jako dalsi povidky, ale bylo to takovy... ja nevim, rozhodne to ve mne nezanechalo zadny veliky pocity, maximalne jsem byla zmatena tim, ze se holka najednou rozhodla s klukem nebyt, protoze on nechce prijmout jezise... nevim proc si s nim vubec zacinala, kdyz celou dobu premyslela takhle. zacit vztah s tim, ze budu doufat, ze toho druhyho zmenim, je asi ta nejvetsi blbost, co muzes udelat. no a ty jejich mesta ze soch, jak si s nima jakoby povidali, musela jsem zvedat obe oboci.
konec byl fajn, libilo se mi ze opravuje zvon, ale zaprvy uplne nevim jak muze bejt takovej zvon tak tezkej opravit, zadruhy by ho k tomu stejne asi nemelo mesto ani pustit, a za treti, ze se ten zvon rozezvucel jen diky tomu, ze kluk zacal verit?? no ja fakt koulela ocima. jasne ze ti nejde opravit zvon, you havent used the power of friendship!! jdete do haje.
opakujici se slovni spojeni: dva svety na opacnem konci silnice
odchylka
tohle byla za mne asi ta nejhorsi povidka z cely knihy, ten matematik byl hodne stereotypni vyzobrazeni nerda, nevim, proc tam ta sekvence s tulenem byla, bylo to fakt cringe, nesmala jsem se radoby vtipum a kdyz ten tulen zacal odpovidat, seriozne jsem premyslela nad tim, jestli to mam zabalit tady a ted a tu knihu nekam hodit, abych ji uz nikdy nenasla. rekla jsem si ale, ze jsem masochista a ze to doctu, protoze jsem tenhle rok uz odlozila hodne knih, takze tyhle dam proste sanci.
vsechno na tyhle povidce mi zpusobovalo fyzickou bolest, ja ani nevim, jak jinak to mam popsat. kazdy tri stranky jsem se musela zastavit, otrit si slzu, ktera mi zacala stekat po tvari, napsat kamaradce, ze to, co ctu, asi nepreziju, a pak jsem teprve sla dal.
kdybych behem cteni tyhle knihy hrala pici hru s tim, ze bych se napila pokazdy, kdyby se tam objevily slovni spojeni typu "motylek s barvou lucnich zvonku" nebo az moc caste spojeni slov "prach" a "usta" nebo "vrasky" v jedne vete, asi bych se vzbudila az pozitri.
opakujici se slovni spojeni: motylek barvy lucnich zvonku
socha z uranu
tohle melo solidni zacatek, konecne tam byla aspon trochu zajimava postava, tedy diana. prisla mi tam jako jedinej uveritelnej teenager a zajimala me jeji dynamika s rodinou. vsechno bylo celkem fajn, dokud se teda neobjevil julian jako nejakej deus ex machina, kterej ji rekl veskery moudra, ktery potrebovala slyset.
zhruba prvni pulstranka sceny u babicky byla velice real a ja si rikala, ze tahle povidka tak strasna asi nebude (az na ten neustaly prach, ktery si sedal babicce na vrasky a usta (????????)), jenze pak zacala babicka zpivat a ja si najednou prisla jako v nejaky velice cheap komedii z roku 2003. povypravela vnucce pribeh, kterej nedaval moc smysl, sice to bylo realisticky a mohlo se to stat, mam pocit, ze zrovna tenhle pribeh ma asi neco z reality, ale ten duvod, proc prestala zpivat a proc byla na svoji vnucku za to nastvana, to bylo fakt k smichu.
no a zaverecna scena kde si vnucka zazpiva s babickou byla jak z nejakyho spatnyho hallmark filmu. ne dik.
opakujici se slovni spojeni: prach ji sedal na vrasky, citila jsem prach v ustech, kralovna nedopalkoveho parku (nebo ceho)
dvacet sestka
tohle bylo taky naprosto priserny, jeste tim, ze autorka basically priznala, ze sloh v tyhle povidce opsala z disney animaku (fun fact - k takovymhle vecem se vetsinou lidi priznavat nechteji). celou dobu jsem si rikala, koho mi ten julian pripominal, ale kdyz na zaveru povidky udelal narazku na fucking evzena houzdvicku z na vlasku, bylo mi hned jasny, ze mel pripominat tyhle disney hrdiny, ktery prochazi tim plnym mestem, narazi do zen, ktere na ne krici "evzene, co to zas delas?" a oni sejmou klobou, charmingly se na ne zaculi a odpovedi neco jako "pardon, pani perckettova!" a bezi zas dal za dobrodruzstvim.
potom ho nejakej borec odvezl v jeepu na vlakovou stanici a kluka nenapadlo nic lepsiho nez mu rict 'gandalfe?' a 'pane carodeji' protoze mu ho asi pripominal? jako pardon, ale pokud je tomu julianovi vic nez 7 let, coz si myslim, ze fakt je, tak to je ten nejtrapnejsi pokus o vtip, co jsem v zivote slysela. myslela jsem, ze se do zeme propadnu.
rvalo mi to vlasy. hlavne i ten rybar. to vypraveni o julianove prvni lasce bylo celkem snesitelny, kdyby do toho fakt kazdy tri slova neskakal nejakej random rybar??? jako pani autorko, muzete to udelat jednou nebo dvakrat, ale abych nedokazala souvisle cist nejaky vypraveni kvuli postave, ktera mela ocividne byt comic relief, to ja uple rada nemam.
cela ta povidka byla proste takova uvodni disney scena no. jako nezajimalo me to, bohuzel. trvalo mi to precist asi nejdyl ze vsech povidek, i kdyz odchylka byla horsi.
opakujici se slovni spojeni: more speku, maminy, obraceny cislo dvacet sest...
ester
tohle melo nastesti jen par stranek a taky to bylo to nejmensi zlo, ale stejne pres kopirak pribeh stale white wonder bread boy X manic pixie dream girl - pro ty, co nevi, co to je, je to jedna z nejvic kontroverznich zpodobneni romantickyho vztahu, kde se ta holka (ktera je proste hrozne jina nez ostatni, je to strasnej chaos) objevuje jen kvuli tomu, aby posunula hlavniho hrdinu, kterej je ten nejvic prumernej clovek, co kdy zil, a aby ho naucila si spravne uzivat zivota. a pak mu z toho zivota zmizi.
priklady: hledani aljasky, scott pilgrim vs the world, elizabethtown (500 dni se summer a eternal sunshine of the spotless mind jsou uplne nejznamejsi filmy s timhle, ale ty jsou aware, ze tuhle dynamiku pouzivaji, takze je to trosku neco jinyho)
ester tam pribehla doslova popsana "jako chaos", zjistilo se, ze je psychicky nemocna (nic vic o ni nevim), a pak zas odesla.
co jsem si z tohodle mela jako vzit? ze autorka se inspirovala nejakou skutecnou slecnou a nedokazala ji popsat jinak nez ze je "samej chaos" a nakonec "psychicky nemocna"??
opakujici se slovni spojeni: chut horkeho prachu v ustech (zase je neco hořký for some reason), male nekonecno (is that hvezdy nam nepraly reference??)
apoziopese
tady se nam najednou bori tvz. "fourth wall", takze autorka sama v podstate vstoupi do pribehu (castecne, asi). smichy me rozsekal popis autorcinych nejlepsich kamaradu (byli to moji tri musketyri - zrzek, arijec a vietnamec) a tech hrncu bile cokolady, co vypila.
je mi jasny, ze tahle povidka mela bejt ten prelom, to, kde vsichni zacnou plakat, tukat si na celo a rikat si "no jasny, vsak ono je to vsechno opravdovy a propojeny", ale mne to uz bylo uprimne nejak jedno.
autorciny srdcervouci proslovy proc chce psat a jeji spatreni sebe sama byly done many times before, nic to ve mne nezanechalo, jen jsem se musela smat.
opakujici se slovni spojeni: hrnec bile cokolady, male nekonecno (zase)
hledani godota
tohle bylo docela okay, mohla bych se porad zastavovat nad tim, proc starik vybehl do okolnich vesnic hledat psa, misto toho aby proste zavolal na nejaky mestaky, mohla bych se zastavit nad tim, proc ocividne nechape narazky na hru cekani na godota, kdyz se jeho pes jmenuje godot a proc skoro umrel ve vanici. ale to uz je fakt jedno, melo to byt srdcervouci a romanticky, whatever.
opakujici se slovni spojeni: asi ani nevim, mozna uranova socha nebo gabriela na kasne, ale tady toho zas tolik nebylo
zvonky
tady asi neni ani co hodnotit, melo to tak 5 stranek... adi nasla zvonky uprostred zimy jako kdyz maruska nasla jahody bez kterych se nesmela vracet, a dala je do ruky starci, kterej umiral na zimu (coz jsem nejak ani z predchozi povidky nepochytila lol). konec.
dohra
tady je nam vsechno vysvetleno, jak vse do sebe zapada a jak je konec na zacatku a zacatek na konci.
--------
dalsi pripominky
proza a muj vek (?)
no co si budeme, ten styl, kterym to bylo napsany, mi asi vadil ze vseho nejvic. autorka se snazila byt strasne poeticka a psat jinak nez ostatni, ale bylo to takovy to klasicky psani johna greena, aristotela a danteho co hledaji zahady vesmiru nebo treba tady konci svet. a asi, bohuzel, i sloh knihy, kterou mam porad moc rada, tedy dam ti slunce.
kdyz mi tohle doslo, byla jsem rozervana, jestli vlasne neni problem celou dobu ve mne, jestli to nectu az jako moc stara, a ze to proste nebylo cileny na me. zaroven jsem vedela, ze autorka je mlada a zacatecnice, takze, nemela bych byt hodnejsi? nebyl problem z moji strany, spis nez z jeji?
na druhou stranu...
jsem cetla spoustu jinych prvotin, ktere se mi libily znacne vic (z ceske sceny treba svetla nad mocalem nebo vune citronu, ze zahranicni poppy war ci conversations with friends), takze je to takova vymluva nevymluva. zaroven si taky muzu hrat na smrt autora a delat, ze vubec nic o autorce nevim - nevim jeji vek, jestli predtim napsala neco jinyho, kde vyrostla, v co veri... takze bych mela pred sebou jen a pouze tuhle knihu a hodnotila podle ty knihy a ne podle okolnosti ohledne autorky.
muj vek by asi byl vetsi prekazkou, ale sakra, hlavnimi postavami byli lidi jen o neco malo mladsi nez ja - nekteri uz chodili dokonce dva roky na vysku, jini byli ve ctvrtaku... takze jsem ocividne necetla knihu pro dvanactilete deti.
buh vi, co by se stalo, kdyby ta kniha vysla v roce 2018 a ja si ji precetla ve stejny cas, jako jsem cetla dam ti slunce a greenovky. mozna by se mi to libilo a mozna taky ne. kazdopadne to ale ctu ted, ve dvaceti, takze muj nazor je negativni.
prectete si nejaky jiny cesky veci, pokud nemate radi sloh, kterej bije do oci tim, ze se snazi byt strasne poetickej a jinej nez sloh ostatnich. byt vami si prectu z pera knihomolu, abyste zjistili, jake vsechny zacatecniky na cesky young adult scene mame a podle povidky, ktera se vam libi nejvic, bych se odrazila dal a hledala jine knihy, ktere autorka dane povidky napsala.
konec (na konci, ne na zacatku).
1,5*
disclaimer: tuhle recenzi jsem napsala se spoilery, protoze abych si dokazala stezovat na vse, musela jsem do toho mimo slohu zahrnout i dej.
uff... ja si kvuli tyhle recenzi zapnula pocitac, protoze mi bylo jasny, ze neco tak dlouhyho by se mi na telefonu psalo blbe. jako pokusim se to mit kratky, protoze nema cenu se nad tim dal rozcilovat, ale rekneme, ze to ve mne nechalo proste dost pocitu, z cehoz snad ani jeden nebyl pozitivni - ne, pockat, jeden jo - libilo se mi docela to prostredi, i kdyz teda nebylo popsany nejak extremne do detailu. ale posledni dobou jsem sucker pro ty cesky vesnicky a chaloupky v nich, kde mate misto drevenych podlah kamenny dlazby a ten dum je bilej a vsude jsou zaclonky a voni to tam po senu... to ja mam rada, i kdyz jsem si tuhle atmosferu spis vykouzlila sama tim, ze jsem o vikendu byla ve stramberku, nez ze by mi ji autorka nejak poskytla. takze lol asi nic.
rozhodla jsem se spis zhodnotit jednotlivy povidky protoze je v tom takovej bordel a tolik pocitu ze kdybych se to snazila shrnout celkove tak by to bylo uplne nesrozumitelny.
zvony
tahle povidka se mi "libila" asi ze vsech nejvic - melo to solidni zacatek o umelci, kterej se pohadal se svym brachou kvuli nejaky holce, tak jsem si myslela, ze cim vic budu cist, tim vic toho o tomhle problemu zjistim, ale autorka nam to "vysvetlila" uz asi po peti strankach, proste hned rekla, co se stalo. fajn, whatever. ty narazky na elsu a annu by mohly bejt vtipny kdyby tam byla ta jejich mladsi segra, ale kdyz ty narazky zacali rikat oni sami, ze jeden bracha rekne tomu druhymu ze "se chova jako elsa, protoze si okolo sebe stavi zdi", musela jsem se smat. okay.
behem dvou stranek textu jsem tam pak narazila trikrat na to, ze hlavni hrdina "polykal hořké snehove vlocky". poprvy jsem si rikala ze to je docela zajimavy prirovnani, ale kdyz to napsala znova asi po deseti radcich a PAK JESTE POTRETI, bylo mi do breku.
takze opakujici se slovni spojeni: horke snehove vlocky
sadrovy tulen
tohle bylo mediocre vypraveni o prvni lasce, ten kluk byl celkem zajimavej, takovej sprostej karel kryl spojenej s britskym chavem, coz bylo vtipny, ale originalni. holka byla krestanka, ale nebala se bejt tvrda a delala sochy. to bylo tak nejak vsechno. rozhodne me to nenastvalo jako dalsi povidky, ale bylo to takovy... ja nevim, rozhodne to ve mne nezanechalo zadny veliky pocity, maximalne jsem byla zmatena tim, ze se holka najednou rozhodla s klukem nebyt, protoze on nechce prijmout jezise... nevim proc si s nim vubec zacinala, kdyz celou dobu premyslela takhle. zacit vztah s tim, ze budu doufat, ze toho druhyho zmenim, je asi ta nejvetsi blbost, co muzes udelat. no a ty jejich mesta ze soch, jak si s nima jakoby povidali, musela jsem zvedat obe oboci.
konec byl fajn, libilo se mi ze opravuje zvon, ale zaprvy uplne nevim jak muze bejt takovej zvon tak tezkej opravit, zadruhy by ho k tomu stejne asi nemelo mesto ani pustit, a za treti, ze se ten zvon rozezvucel jen diky tomu, ze kluk zacal verit?? no ja fakt koulela ocima. jasne ze ti nejde opravit zvon, you havent used the power of friendship!! jdete do haje.
opakujici se slovni spojeni: dva svety na opacnem konci silnice
odchylka
tohle byla za mne asi ta nejhorsi povidka z cely knihy, ten matematik byl hodne stereotypni vyzobrazeni nerda, nevim, proc tam ta sekvence s tulenem byla, bylo to fakt cringe, nesmala jsem se radoby vtipum a kdyz ten tulen zacal odpovidat, seriozne jsem premyslela nad tim, jestli to mam zabalit tady a ted a tu knihu nekam hodit, abych ji uz nikdy nenasla. rekla jsem si ale, ze jsem masochista a ze to doctu, protoze jsem tenhle rok uz odlozila hodne knih, takze tyhle dam proste sanci.
vsechno na tyhle povidce mi zpusobovalo fyzickou bolest, ja ani nevim, jak jinak to mam popsat. kazdy tri stranky jsem se musela zastavit, otrit si slzu, ktera mi zacala stekat po tvari, napsat kamaradce, ze to, co ctu, asi nepreziju, a pak jsem teprve sla dal.
kdybych behem cteni tyhle knihy hrala pici hru s tim, ze bych se napila pokazdy, kdyby se tam objevily slovni spojeni typu "motylek s barvou lucnich zvonku" nebo az moc caste spojeni slov "prach" a "usta" nebo "vrasky" v jedne vete, asi bych se vzbudila az pozitri.
opakujici se slovni spojeni: motylek barvy lucnich zvonku
socha z uranu
tohle melo solidni zacatek, konecne tam byla aspon trochu zajimava postava, tedy diana. prisla mi tam jako jedinej uveritelnej teenager a zajimala me jeji dynamika s rodinou. vsechno bylo celkem fajn, dokud se teda neobjevil julian jako nejakej deus ex machina, kterej ji rekl veskery moudra, ktery potrebovala slyset.
zhruba prvni pulstranka sceny u babicky byla velice real a ja si rikala, ze tahle povidka tak strasna asi nebude (az na ten neustaly prach, ktery si sedal babicce na vrasky a usta (????????)), jenze pak zacala babicka zpivat a ja si najednou prisla jako v nejaky velice cheap komedii z roku 2003. povypravela vnucce pribeh, kterej nedaval moc smysl, sice to bylo realisticky a mohlo se to stat, mam pocit, ze zrovna tenhle pribeh ma asi neco z reality, ale ten duvod, proc prestala zpivat a proc byla na svoji vnucku za to nastvana, to bylo fakt k smichu.
no a zaverecna scena kde si vnucka zazpiva s babickou byla jak z nejakyho spatnyho hallmark filmu. ne dik.
opakujici se slovni spojeni: prach ji sedal na vrasky, citila jsem prach v ustech, kralovna nedopalkoveho parku (nebo ceho)
dvacet sestka
tohle bylo taky naprosto priserny, jeste tim, ze autorka basically priznala, ze sloh v tyhle povidce opsala z disney animaku (fun fact - k takovymhle vecem se vetsinou lidi priznavat nechteji). celou dobu jsem si rikala, koho mi ten julian pripominal, ale kdyz na zaveru povidky udelal narazku na fucking evzena houzdvicku z na vlasku, bylo mi hned jasny, ze mel pripominat tyhle disney hrdiny, ktery prochazi tim plnym mestem, narazi do zen, ktere na ne krici "evzene, co to zas delas?" a oni sejmou klobou, charmingly se na ne zaculi a odpovedi neco jako "pardon, pani perckettova!" a bezi zas dal za dobrodruzstvim.
potom ho nejakej borec odvezl v jeepu na vlakovou stanici a kluka nenapadlo nic lepsiho nez mu rict 'gandalfe?' a 'pane carodeji' protoze mu ho asi pripominal? jako pardon, ale pokud je tomu julianovi vic nez 7 let, coz si myslim, ze fakt je, tak to je ten nejtrapnejsi pokus o vtip, co jsem v zivote slysela. myslela jsem, ze se do zeme propadnu.
rvalo mi to vlasy. hlavne i ten rybar. to vypraveni o julianove prvni lasce bylo celkem snesitelny, kdyby do toho fakt kazdy tri slova neskakal nejakej random rybar??? jako pani autorko, muzete to udelat jednou nebo dvakrat, ale abych nedokazala souvisle cist nejaky vypraveni kvuli postave, ktera mela ocividne byt comic relief, to ja uple rada nemam.
cela ta povidka byla proste takova uvodni disney scena no. jako nezajimalo me to, bohuzel. trvalo mi to precist asi nejdyl ze vsech povidek, i kdyz odchylka byla horsi.
opakujici se slovni spojeni: more speku, maminy, obraceny cislo dvacet sest...
ester
tohle melo nastesti jen par stranek a taky to bylo to nejmensi zlo, ale stejne pres kopirak pribeh stale white wonder bread boy X manic pixie dream girl - pro ty, co nevi, co to je, je to jedna z nejvic kontroverznich zpodobneni romantickyho vztahu, kde se ta holka (ktera je proste hrozne jina nez ostatni, je to strasnej chaos) objevuje jen kvuli tomu, aby posunula hlavniho hrdinu, kterej je ten nejvic prumernej clovek, co kdy zil, a aby ho naucila si spravne uzivat zivota. a pak mu z toho zivota zmizi.
priklady: hledani aljasky, scott pilgrim vs the world, elizabethtown (500 dni se summer a eternal sunshine of the spotless mind jsou uplne nejznamejsi filmy s timhle, ale ty jsou aware, ze tuhle dynamiku pouzivaji, takze je to trosku neco jinyho)
ester tam pribehla doslova popsana "jako chaos", zjistilo se, ze je psychicky nemocna (nic vic o ni nevim), a pak zas odesla.
co jsem si z tohodle mela jako vzit? ze autorka se inspirovala nejakou skutecnou slecnou a nedokazala ji popsat jinak nez ze je "samej chaos" a nakonec "psychicky nemocna"??
opakujici se slovni spojeni: chut horkeho prachu v ustech (zase je neco hořký for some reason), male nekonecno (is that hvezdy nam nepraly reference??)
apoziopese
tady se nam najednou bori tvz. "fourth wall", takze autorka sama v podstate vstoupi do pribehu (castecne, asi). smichy me rozsekal popis autorcinych nejlepsich kamaradu (byli to moji tri musketyri - zrzek, arijec a vietnamec) a tech hrncu bile cokolady, co vypila.
je mi jasny, ze tahle povidka mela bejt ten prelom, to, kde vsichni zacnou plakat, tukat si na celo a rikat si "no jasny, vsak ono je to vsechno opravdovy a propojeny", ale mne to uz bylo uprimne nejak jedno.
autorciny srdcervouci proslovy proc chce psat a jeji spatreni sebe sama byly done many times before, nic to ve mne nezanechalo, jen jsem se musela smat.
opakujici se slovni spojeni: hrnec bile cokolady, male nekonecno (zase)
hledani godota
tohle bylo docela okay, mohla bych se porad zastavovat nad tim, proc starik vybehl do okolnich vesnic hledat psa, misto toho aby proste zavolal na nejaky mestaky, mohla bych se zastavit nad tim, proc ocividne nechape narazky na hru cekani na godota, kdyz se jeho pes jmenuje godot a proc skoro umrel ve vanici. ale to uz je fakt jedno, melo to byt srdcervouci a romanticky, whatever.
opakujici se slovni spojeni: asi ani nevim, mozna uranova socha nebo gabriela na kasne, ale tady toho zas tolik nebylo
zvonky
tady asi neni ani co hodnotit, melo to tak 5 stranek... adi nasla zvonky uprostred zimy jako kdyz maruska nasla jahody bez kterych se nesmela vracet, a dala je do ruky starci, kterej umiral na zimu (coz jsem nejak ani z predchozi povidky nepochytila lol). konec.
dohra
tady je nam vsechno vysvetleno, jak vse do sebe zapada a jak je konec na zacatku a zacatek na konci.
--------
dalsi pripominky
proza a muj vek (?)
no co si budeme, ten styl, kterym to bylo napsany, mi asi vadil ze vseho nejvic. autorka se snazila byt strasne poeticka a psat jinak nez ostatni, ale bylo to takovy to klasicky psani johna greena, aristotela a danteho co hledaji zahady vesmiru nebo treba tady konci svet. a asi, bohuzel, i sloh knihy, kterou mam porad moc rada, tedy dam ti slunce.
kdyz mi tohle doslo, byla jsem rozervana, jestli vlasne neni problem celou dobu ve mne, jestli to nectu az jako moc stara, a ze to proste nebylo cileny na me. zaroven jsem vedela, ze autorka je mlada a zacatecnice, takze, nemela bych byt hodnejsi? nebyl problem z moji strany, spis nez z jeji?
na druhou stranu...
jsem cetla spoustu jinych prvotin, ktere se mi libily znacne vic (z ceske sceny treba svetla nad mocalem nebo vune citronu, ze zahranicni poppy war ci conversations with friends), takze je to takova vymluva nevymluva. zaroven si taky muzu hrat na smrt autora a delat, ze vubec nic o autorce nevim - nevim jeji vek, jestli predtim napsala neco jinyho, kde vyrostla, v co veri... takze bych mela pred sebou jen a pouze tuhle knihu a hodnotila podle ty knihy a ne podle okolnosti ohledne autorky.
muj vek by asi byl vetsi prekazkou, ale sakra, hlavnimi postavami byli lidi jen o neco malo mladsi nez ja - nekteri uz chodili dokonce dva roky na vysku, jini byli ve ctvrtaku... takze jsem ocividne necetla knihu pro dvanactilete deti.
buh vi, co by se stalo, kdyby ta kniha vysla v roce 2018 a ja si ji precetla ve stejny cas, jako jsem cetla dam ti slunce a greenovky. mozna by se mi to libilo a mozna taky ne. kazdopadne to ale ctu ted, ve dvaceti, takze muj nazor je negativni.
prectete si nejaky jiny cesky veci, pokud nemate radi sloh, kterej bije do oci tim, ze se snazi byt strasne poetickej a jinej nez sloh ostatnich. byt vami si prectu z pera knihomolu, abyste zjistili, jake vsechny zacatecniky na cesky young adult scene mame a podle povidky, ktera se vam libi nejvic, bych se odrazila dal a hledala jine knihy, ktere autorka dane povidky napsala.
konec (na konci, ne na zacatku).
October 26, 2024
4,5-4,7 ⭐
April 30, 2023
Bylo to strašně moc krásný a ještě víc obdivuju Elišku Václavíkovou za to, že něco tak krásného dokázala napsat. Ten jazyk je láska. Ta knížka je láska. Ta propojenost všech těch postav je úžasná. A ty klavírní skladby k tomu taky. No a Evžen je úžasný.
August 2, 2023
nádherné, poetické. všech devět povídek se proplétá a vzájemně na sebe navazuje. je to radost číst, neboť se jednotlivá slova a věty stále opakují a vytvářejí tak kouzelný dojem. čím víc se člověk dostává na konec knihy, ale vlastně na začátek příběhu ke zvonkům (psát to pozpátku je moc dobrý nápad), tím je celý ten příběh emotivnější. aspoň teda za mě. a právě proto jsem se do knihy tak zamilovala. bylo to nádherné a příště to budu číst od zvonů ke zvonkům. myslím, že to bude zas o něco jiný čtenářský zážitek, ale přesto budu stejně spokojená. takovéhle knihy jsou pravým pokladem. eliško, děkuju!
June 24, 2025
Krásná knížka zajímavě pojatá od konce do začátku, kde se nám příběh postupně odhaluje. Ústředními motivy jsou správná rozhodnutí, dobré skutky, překonávání životních úskalí. Do osudů jednotlivých postav jsem byla zainvestovaná, i když jsem je sledovala jen chvilku. Moc se mi líbil konec, dodatek s přesahem, u kterého jsem i uronila slzu dojetí. Děkuju Anežce❤️
April 17, 2023
Kniha v sobě skýtá mnoho pocitů, postav a myšlenek. V myšlenkách se k ní budu ještě mnohokrát vracet.
August 23, 2025
*drobná, vtipná, překvapivá*
Drobná sbírka povídek (zvonků) které se propojují v jeden příběh (zvonkohru) z různých úhlů pohledu. Některé zápletky mi přišly psané trochu na sílu. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem se v závěru knihy dočetla, že některé z těchto příběhů byly inspirovány skutečnými osudy. Oceňuji také doplnění povídek o zvukovou stránku:)
Osobně se mi nejvíce líbila povídka Socha z uranu, Dvacet šestka a Apoziopeze.
Děkuji Anežce!
Drobná sbírka povídek (zvonků) které se propojují v jeden příběh (zvonkohru) z různých úhlů pohledu. Některé zápletky mi přišly psané trochu na sílu. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem se v závěru knihy dočetla, že některé z těchto příběhů byly inspirovány skutečnými osudy. Oceňuji také doplnění povídek o zvukovou stránku:)
Osobně se mi nejvíce líbila povídka Socha z uranu, Dvacet šestka a Apoziopeze.
Děkuji Anežce!
June 1, 2023
Miluju Zvonkohru!!! 🤍
Mně osobně formát povídek vůbec nesedí, ale říkala jsem si, že když to napsala jedna autorka a ještě jsou jednotlivé příběhy propojené, nemuselo by mi to vadit. A vůbec! Zvonkohra obsahuje devět příběhu, které jsou vzájemně propletené a jsou vyprávěny pozpátku. Nachází se tu spousta nádherných i méně nádherných postav, ale všechny jsou skvělé napsané, jen kvůli tomu velkému množství jsem se v nich hlavně ze začátku ztrácela. Styl, jakým Eliška Václavíková píše, je tak krásný, poetický, ale vůbec se nečte těžce, právě naopak.
Mně samotné se asi nejvíce líbila povídka Ester, u které jsem dokonce brečela, což se mi často neděje, ale i ta úplně poslední byla úplně úžasná (u té bych taky brečela, ale četla jsem to venku na zastávce..). Všechny ty příběhy jsou ve výsledku úplně dokonalý a o Zvonkohře budu básnit ještě hoodně dlouho.
A btw Eliška sama složila ke každé povídce klavírní skladbu. Rozhodně je doporučuji při čtení poslouchat na smyčku, ihned to tomu dodá ještě lepší atmosféru 🤍
5/5 ★
Mně osobně formát povídek vůbec nesedí, ale říkala jsem si, že když to napsala jedna autorka a ještě jsou jednotlivé příběhy propojené, nemuselo by mi to vadit. A vůbec! Zvonkohra obsahuje devět příběhu, které jsou vzájemně propletené a jsou vyprávěny pozpátku. Nachází se tu spousta nádherných i méně nádherných postav, ale všechny jsou skvělé napsané, jen kvůli tomu velkému množství jsem se v nich hlavně ze začátku ztrácela. Styl, jakým Eliška Václavíková píše, je tak krásný, poetický, ale vůbec se nečte těžce, právě naopak.
Mně samotné se asi nejvíce líbila povídka Ester, u které jsem dokonce brečela, což se mi často neděje, ale i ta úplně poslední byla úplně úžasná (u té bych taky brečela, ale četla jsem to venku na zastávce..). Všechny ty příběhy jsou ve výsledku úplně dokonalý a o Zvonkohře budu básnit ještě hoodně dlouho.
A btw Eliška sama složila ke každé povídce klavírní skladbu. Rozhodně je doporučuji při čtení poslouchat na smyčku, ihned to tomu dodá ještě lepší atmosféru 🤍
5/5 ★
May 29, 2023
Na tuto knihu slyším v poslední době jen samou chválu, takže jsem se obávala zklamání. Je pravda, že jsem se nad druhou povídkou z osobních důvodů docela zasekla a díky společnému čtení vím, že jsem nebyla jediná. Ovšem i přestože kniha nebyla úplně na 100% můj šálek kávy, tak musím ocenit její poetickou stránku a filozofické myšlenky, které mi sedly. Nemáme tu navíc žádné sáhodlouhé vypravování, ale dynamický text, který svižně plyne. Textu tu tedy není mnoho, ale vše je popsané tak, že to perfektně zapadá do sebe a kniha tvoří krásný komplex. Bavilo mě, jak se všech devět povídek proplétalo do sebe a díky tomu, že to celé bylo vyprávěno od konce, tak má kniha jakýsi jedinečný nádech, který je zkrátka potřeba ocenit. 😌
June 5, 2023
99999999*/5
Jak bych popsala tuto knihu dvěma slovy? Perfektní. Miluju..... (-Apoziopeze☺️❤️)
PS: moc doporučuji pouštět si ke kapitolám jednotlivé skladby. Jsou nádherné.
Jak bych popsala tuto knihu dvěma slovy? Perfektní. Miluju..... (-Apoziopeze☺️❤️)
PS: moc doporučuji pouštět si ke kapitolám jednotlivé skladby. Jsou nádherné.
February 3, 2023
Boží a není tomu co vytknout. ♥ Miluju povídkové soubory, kde jsou všechny povídky nějak propletené, taková práce s motivikou se v YA tolik nevidí. A jazyk díla je naprosto nádherný.
December 27, 2023
A aby se jeden kluk přestal na chviličku řídit zákonitostmi každodenního života a monotónností vypočitatelných okamžiků, stačí jeden sádrový tuleň a píseň.
A možná nebyla nemocná ona, ale zbytek světa, který neviděl to, co viděla ona.
Dvě ženy, přecházející k sobě po mostě z hudby, co se klenul nad generační trhlinou. Dvě rozbitý hrací skříňky
A možná nebyla nemocná ona, ale zbytek světa, který neviděl to, co viděla ona.
Dvě ženy, přecházející k sobě po mostě z hudby, co se klenul nad generační trhlinou. Dvě rozbitý hrací skříňky
August 9, 2023
Mega mega mega dobreeee!!! Rychle se to četlo, hezky se to četlo a bylo to boží. Doporučuju všem. Je to úžasné!
January 14, 2024
Q: ,,Někdy může jeden nepatrný, bezelstný dobrý skutek spustit řetězec událostí, a tak, jako z malého semínka vyrůstá strom, může být tím prvním impulsem, poryvem větru, který rozezní zvonkohru.”
Prekrásne peotické poviedky, ktoré do seba zapadajú ako lego a vytvárajú jeden celok, jeden príbeh. Pohladia vašu dušu či už čítateľskú alebo hudobnú, každá kapitola je sprevádzaná klavírnou skladbou.
Príbeh od zvonov k zvončekom, k veľmi dôležitej zvonkohre. Od konca až na začiatok. Nevedela som si predstaviť čo presne to bude znamenať, viem, že sú také príbehy, ja osobne som však také niečo zatiaľ nečítala. To mám na čítaní najradšej, objaviť vždy niečo nové.
Ak hľadáte dokonalé umelecké prostriedky zakomponované tak, aby človeka nevyrušovali, toto je to pravé pre vás.
Postáv bolo veľmi veľa, dalo sa v tom však orientovať. Veľmi ma bavilo si pri každej poviedke zapísať ako je prepojená s tou pred ňou. Pri čítaní ma naozaj nič nerušilo, knihu zaraďujem do top trojky 2023.
Autorka v debate veľmi pekne poznamenala, že nemá najobľúbenejšiu postavu, pretože je to ako hodnotiť jej deti. Po dočítaní tomu úplne rozumiem. Kapitolu však obľúbenú mám a priznám sa, že najväčšie sympatie má u mňa predsa len niekto… TEN sádrový tuleň.
Ak by som raz napísala knihu, chcela by som aby bola presne takáto. Úplne iná, krásna, s hlbokým posolstvom a priam magická.
Prekrásne peotické poviedky, ktoré do seba zapadajú ako lego a vytvárajú jeden celok, jeden príbeh. Pohladia vašu dušu či už čítateľskú alebo hudobnú, každá kapitola je sprevádzaná klavírnou skladbou.
Príbeh od zvonov k zvončekom, k veľmi dôležitej zvonkohre. Od konca až na začiatok. Nevedela som si predstaviť čo presne to bude znamenať, viem, že sú také príbehy, ja osobne som však také niečo zatiaľ nečítala. To mám na čítaní najradšej, objaviť vždy niečo nové.
Ak hľadáte dokonalé umelecké prostriedky zakomponované tak, aby človeka nevyrušovali, toto je to pravé pre vás.
Postáv bolo veľmi veľa, dalo sa v tom však orientovať. Veľmi ma bavilo si pri každej poviedke zapísať ako je prepojená s tou pred ňou. Pri čítaní ma naozaj nič nerušilo, knihu zaraďujem do top trojky 2023.
Autorka v debate veľmi pekne poznamenala, že nemá najobľúbenejšiu postavu, pretože je to ako hodnotiť jej deti. Po dočítaní tomu úplne rozumiem. Kapitolu však obľúbenú mám a priznám sa, že najväčšie sympatie má u mňa predsa len niekto… TEN sádrový tuleň.
Ak by som raz napísala knihu, chcela by som aby bola presne takáto. Úplne iná, krásna, s hlbokým posolstvom a priam magická.
November 7, 2025
Prvních pár kapitol to bylo pro mě dost matoucí. Věděla jsem, že příběh má být psán od konce na začátek. Od zvonů k zvonkům.
Po čtvrtce knížky se mi ale rozsvítilo a já se zorientovala. A pak mě bavilo zjišťovat to, jak kapitoly na sebe postupně navazují. To bylo vlastně první co jsem odhalila. A potom jsem zdolávala cestu od zvonů k zvonkům. A musím říct, že mě to mile překvapilo.
Hlavně cením to, že na konci knihy je napsána ta souvislost mezi kapitolama. Byla jsem z toho nadšená i proto, že u jedné kapitoly jsem si souvislostí nebyla jistá.
Nejvíc se mi líbila asi kapitola sádrový tuleň. Byla tam láska, napětí a prostě všechno pro to, aby to bylo prostě boží. Chvíli jsem už ani nedoufala v dobrý konec. Ale jak se říká dej tomu čas. Já ho tomu dala a viděla jsem úspěch...
Kapitoly které se mi ale líbily nejvíc jsou dvě. Tou druhou je Ester. Vlastně nevím čím se mi tak líbí, ale je prostě boží. A taky je tou kapitolou, kterou jsem nomohla nikam zařadit. Vnímala jsem jí jako něco uprostřed ničeho. A tohle myslím v dobrém slova smyslu.
A málem bych zapomněla na skladby. Ty jsou úplně boží. Já si dost ráda čtu a při tom mám zapnutý nějaký playlist. Ale musí se vždy ke knize nějak vztahovat. Což tady bylo. Některé skladby mi pak hrály i nespočetně krát. Mimochodem Hlavy dubový je taky moc krásná píseň. Prostě doporučuji všema deseti.
Po čtvrtce knížky se mi ale rozsvítilo a já se zorientovala. A pak mě bavilo zjišťovat to, jak kapitoly na sebe postupně navazují. To bylo vlastně první co jsem odhalila. A potom jsem zdolávala cestu od zvonů k zvonkům. A musím říct, že mě to mile překvapilo.
Hlavně cením to, že na konci knihy je napsána ta souvislost mezi kapitolama. Byla jsem z toho nadšená i proto, že u jedné kapitoly jsem si souvislostí nebyla jistá.
Nejvíc se mi líbila asi kapitola sádrový tuleň. Byla tam láska, napětí a prostě všechno pro to, aby to bylo prostě boží. Chvíli jsem už ani nedoufala v dobrý konec. Ale jak se říká dej tomu čas. Já ho tomu dala a viděla jsem úspěch...
Kapitoly které se mi ale líbily nejvíc jsou dvě. Tou druhou je Ester. Vlastně nevím čím se mi tak líbí, ale je prostě boží. A taky je tou kapitolou, kterou jsem nomohla nikam zařadit. Vnímala jsem jí jako něco uprostřed ničeho. A tohle myslím v dobrém slova smyslu.
A málem bych zapomněla na skladby. Ty jsou úplně boží. Já si dost ráda čtu a při tom mám zapnutý nějaký playlist. Ale musí se vždy ke knize nějak vztahovat. Což tady bylo. Některé skladby mi pak hrály i nespočetně krát. Mimochodem Hlavy dubový je taky moc krásná píseň. Prostě doporučuji všema deseti.
December 28, 2023
„Nemusíme tedy hřmět silou kostelních zvonů, když chceme něco změnit. Někdy stačí jenom utrhnout zvoneček.“
Deväť príbehov, ktoré sú písané od konca 😉. Príbehy sú navzájom poprepájané a jednotlivé postavy sa v nich striedajú v hlavných a vedľajších postavách.
Knihu sme čítali v Klárkinom @knizna.pivnicka novembrovom mesačnom klube. Zo začiatku som si chvíľku myslela, že to asi nie je čítanie pre mňa. No ako som sa postupne „prehrýzla“ prvým príbehom, už som knižku nepustila. Je to veľmi pekná kniha. Príbehy sú písané zaujímavým štýlom, ktorý si Vás hneď podmaní a už ju neodložíte, kým ju nedočítate. A navyše ku každému príbehu autorka pridala aj vlastnú klavírnu skladbu, ktorú si nájdete pred každou poviedkou schovanú v QR kóde.
Nebudem už viac písať, jednoducho si tú knihu prečítajte a uvidíte 😉.
A na záver, rovnako ako aj na začiatku si neodpustím citáciu z autorkinej dohry :
„Nikdy bychom neměli zapomínat na to, jakou moc má něco tak zdánlivě malého jako luční zvonek či modlitba. Na to, že naše činy mají následky a že i úsměv může být zbraní. Že i malý krůček z komfortní zóny může mít velikou cenu.“
4☆/5☆
Deväť príbehov, ktoré sú písané od konca 😉. Príbehy sú navzájom poprepájané a jednotlivé postavy sa v nich striedajú v hlavných a vedľajších postavách.
Knihu sme čítali v Klárkinom @knizna.pivnicka novembrovom mesačnom klube. Zo začiatku som si chvíľku myslela, že to asi nie je čítanie pre mňa. No ako som sa postupne „prehrýzla“ prvým príbehom, už som knižku nepustila. Je to veľmi pekná kniha. Príbehy sú písané zaujímavým štýlom, ktorý si Vás hneď podmaní a už ju neodložíte, kým ju nedočítate. A navyše ku každému príbehu autorka pridala aj vlastnú klavírnu skladbu, ktorú si nájdete pred každou poviedkou schovanú v QR kóde.
Nebudem už viac písať, jednoducho si tú knihu prečítajte a uvidíte 😉.
A na záver, rovnako ako aj na začiatku si neodpustím citáciu z autorkinej dohry :
„Nikdy bychom neměli zapomínat na to, jakou moc má něco tak zdánlivě malého jako luční zvonek či modlitba. Na to, že naše činy mají následky a že i úsměv může být zbraní. Že i malý krůček z komfortní zóny může mít velikou cenu.“
4☆/5☆
April 23, 2023
Miluju, miluju, miluju.
Tahle kniha má jen jednu chybu - málo Evžena a Dvacet šestky! Jinak je ale naprosto boží.
Začínáme koncem a končíme začátkem. Povídková sbírka o tom, jak na sebe různé příběhy a lidské osudy narážejí a jak jedno cinknutí může ovlivnit spoustu věcí - jako zvonkohra. Jak to tak u povídek bývá, ne všechny člověku sednou, ale musím říct, že tady jsem nenašla asi žádnou, která by se mi vyloženě nelíbila.
Mým favoritem je, jak jsem už říkala, Dvacet šestka. Když jsem se u téhle povídky začala smát ve vlaku, vypadala jsem opravdu divně😁. A nejvíce mě zasáhla Ester. Proč asi, že?
Důvod, proč ode mě tahle kniha dostává 5 hvězdiček, je autorčin styl psaní. Sakra, to je tak neuvěřitelně poeticky nádherný! A ty citáty? Miluju, miluju, miluju. Třešničkou na dortu jsou pak vlastní skladby ke každé povídce - i když se musím přiznat, že ne všechny jsem slyšela, protože ne vždy byl prostor. Musím to co nejdříve dohnat! A Ester si dát 4x❤️.
5☕️/5 a jedno veliký doporučení!!
Tahle kniha má jen jednu chybu - málo Evžena a Dvacet šestky! Jinak je ale naprosto boží.
Začínáme koncem a končíme začátkem. Povídková sbírka o tom, jak na sebe různé příběhy a lidské osudy narážejí a jak jedno cinknutí může ovlivnit spoustu věcí - jako zvonkohra. Jak to tak u povídek bývá, ne všechny člověku sednou, ale musím říct, že tady jsem nenašla asi žádnou, která by se mi vyloženě nelíbila.
Mým favoritem je, jak jsem už říkala, Dvacet šestka. Když jsem se u téhle povídky začala smát ve vlaku, vypadala jsem opravdu divně😁. A nejvíce mě zasáhla Ester. Proč asi, že?
Důvod, proč ode mě tahle kniha dostává 5 hvězdiček, je autorčin styl psaní. Sakra, to je tak neuvěřitelně poeticky nádherný! A ty citáty? Miluju, miluju, miluju. Třešničkou na dortu jsou pak vlastní skladby ke každé povídce - i když se musím přiznat, že ne všechny jsem slyšela, protože ne vždy byl prostor. Musím to co nejdříve dohnat! A Ester si dát 4x❤️.
5☕️/5 a jedno veliký doporučení!!
June 8, 2023
Tohle mě strašně překvapilo. Neměla jsem vůbec žádné očekávání, ale teď vím, že jsem strašně ráda, že jsem si ti knihu mohla přečíst🌷. Je to kniha, kde je 9 povídek, které se navzájem proplétají a doplňují informace. Přišlo mi kouzelné jak to autorka vymyslela, protože každá povídková kniha, kterou jsem četla, tak na sebe povídky nenavazují. Miluju autorčin styl psaní. Tak čtivé. Kouzelné a poetické. Má to 190 stránek, takže to přečtete během dvou dnů úplně v pohodě🫶🏻. Jsou tam taky dvě povídky, kde se objevuje sádrový tuleň a já ho miluju😂. Celý ten svět je plný soch, ale sádrový tuleň má kompletně jiné poselství🫂. Taky to byla další kniha, kde jsem lepíkovala, protože tady jsem musela. Ty myšlenky a poslání miluju a každý si tam najde to své✨. A navíc je každá povídka doprovázena skladbou od autorky na klavír a já jsem si všechny moc užila a zamilovala❤️🩹
January 13, 2025
Musím říct, že tohle není vůbec můj styl knížek, ale strašně mě zaujala obálka knížky a řekla jsem si, že si ji koupím. Hrozně se mi líbí nápad. Nechápu, jak moc práce muselo dát vymyslet, aby vše na sebe navazovalo. Je zde pěkné poselství a donutilo mě to nad několika věcmi přemýšlet. Líbí se mi, že autorka složila hudbu k jednotlivým povídkám. Ale jsem trochu smutná, že některé věci nebyly vysvětleny – například proč se bratři tolik hádali a co se vlastně pořádně stalo, kdo byla ta dívka a jak to s ní dopadlo? Ale chápu, že do takto krátké knihy se vše nevejde, jen mi přišlo, že tohle je taková věc, která mohla být úplně na konci. Dvě hvězdičky jsou můj subjektivní názor, věřím, že jsou lidé, kterým se knížka líbit bude.
September 17, 2023
Byl jsem velmi zvědavý na tohle celkem krátké dílo a moc mile mě to překvapilo. Samozřejmě první, co mě ohromilo, byla ta nádherná obálka. Zvonky se mi obecně líbí, takže tohle bylo přesně něco pro mě.
Když jsem se dozvěděl, že povídky byly seřazeny pozpátku, měl jsem menší strach z toho, jak to celé nakonec bude vypadat. Bál jsem se, že třeba budu nepozorný čtenář a nebudu vědět, co se děje. Opak byl pravdou. U této knihy vlastně ani nejde nedávat pozor, protože povídky jsou psány nesmírně čtivě s úžasnými postavami, které si budu asi ještě dlouho pamatovat. Jo, bylo to přesně něco pro mě a rád bych si to klidně ještě někdy zopakoval.
Autorka má obrovský potenciál, rád bych viděl, s jakou úžasnou věcí přijde příště :)
Když jsem se dozvěděl, že povídky byly seřazeny pozpátku, měl jsem menší strach z toho, jak to celé nakonec bude vypadat. Bál jsem se, že třeba budu nepozorný čtenář a nebudu vědět, co se děje. Opak byl pravdou. U této knihy vlastně ani nejde nedávat pozor, protože povídky jsou psány nesmírně čtivě s úžasnými postavami, které si budu asi ještě dlouho pamatovat. Jo, bylo to přesně něco pro mě a rád bych si to klidně ještě někdy zopakoval.
Autorka má obrovský potenciál, rád bych viděl, s jakou úžasnou věcí přijde příště :)
Displaying 1 - 30 of 67 reviews