Komiksový deník přináší den za dnem nejen všední, vtipné i dojemné zážitky z jednoho roku autorčina života, ale originálně také ukazuje možnosti spontánního psaní a kresby. Zcela samozřejmě přitom překračuje hranice ryze osobního k mnohem obecnějším tématům, jako je stárnutí, péče o blízké, dospívání dětí, přátelství nebo každodennost umělecké tvorby. Lucie Lomová se s jedinečným citem pro detail a sebeironii, s empatií i typickým jemným humorem pouští na neprobádanou půdu nejen v kontextu své dosavadní tvorby, ale i v rámci současného českého komiksu.
Lucie Lomová vystudovala dramaturgii na pražské DAMU. Je autorkou desítek kreslených vtipů, ilustruje časopisy a knížky, kreslí obálky. Nejvíc se ale v posledních letech věnuje komiksu; deset let (1990–2000) uveřejňovala ve Čtyřlístku příběhy o Anče a Pepíkovi, které vyšly později ve třech dílech také knižně. Další komiksovou tvorbu publikovala např. v časopisech Mateřídouška, Svět a divadlo, Instinkt, Aargh. V roce 2006 se jako vůbec první komiksová autorka z České republiky prosadila s albem v zahraničí – ve Francii jí vyšel grafický román Anna en cavale. Česká verze pod názvem Anna chce skočit následovala o rok později a Lomová za ni obdržela ocenění Muriel za nejlepší původní komiksovou knihu a cenu Zlatá stuha.
Tohle mě docela sebralo a navíc inspirovalo a donutilo začít si taky nějakou formu deníku psát (kreslit ne, to mi bohužel nejde ani malilinko). Jít sama se sebou ven, zaznamenávat slovo, pár vět podobně jako Lucie Lomová, která pár vět doplnila kresbami. A která se nebála odhalit sama sebe. Zprvu můžeme mít pocit, že zaznamenávala jen běžné zážitky všedních dní, ale popravdě, ono nic není běžné, vždy problikává něco navíc. A když se rozhodneme psát deník, nikdy nevíme, co se během následujích dní či týdnů uděje. A tak je tu leccos, včetně nemoci, opuštěného hnízda, radosti, změn a dokonce i náznaky dění celosvětového. Život se vším všudy, nakonec i včetně otrávení z toho, že se zavázala denně zaznamenávat, to je na tom tak krásně autentické. Človek by klidně četl i další roky, ale i tak, tu se dá vracet a číst opakovaně. PS: Výborné vypořádávání se se svými věčnými druhy - Ančou a Pepíkem.
Autorčin rok jsem zhltla za dva dny. Skvělá sonda do tvůrčího života - a i pár komiksových okének umí otevřít nesmírně hluboká témata. Žádný obyčejný den není tak úplně obyčejný.
Lucie Lomová, význačná osobnost českého komiksového prostředí, vstoupila na u nás nepříliš probádanou půdu s komiksovým deníkem. Můj náhodný objev na brněnském komiksovém festivalu Koma se proměnil ve fascinující četbu na jeden zátah. Lomová, známá svým širokým uměleckým spektrem od dětských příběhů až po grafické romány pro dospělé, tentokrát přináší dílo, které osvěžuje český komiksový rybníček.
Tento komiks je výsledkem autorčiny touhy po spontánnosti a tvůrčí svobodě, bez připravené příběhové linie, zpracovávající každodenní život. Lomová nás vede skrze veselé i smutné okamžiky svého života, od synova coming-outu, přes běžné radosti a starosti, nevyhýba se ani tématu vážného onemocnění ani tématu smrti, což dodává příběhu autenticitu a hloubku.
Její skicovitý styl kresby, omezená paleta barev, efektivní zachycení emocí a atmosféry okamžiku, spolu s prvkem textových deníkových záznamů, poskytují unikátní zážitek. Přestože se některé dny zdají být méně zajímavé, celkově dílo zaujme svojí originalitou, upřímností a výtvarnou kvalitou.
Tuto knihu doporučuji každému, kdo má rád osobní a upřímné příběhy a chce nahlédnout do života jedné z nejvýznamnějších českých komiksových tvůrkyň.
Postřehy všedních dnů. Zajímavý koncept deníku. Nečekaně se tam objevuje mnoho mě známých míst. Zajímavý je tam i pohled rodiče s čerstvě dospělými dětmi; hodně jsem při tom myslela na svoje rodiče, asi to měli podobně.