What do you think?
Rate this book


395 pages, Hardcover
First published January 1, 1983
Přečetl jsem si po sobě, co jsem včera napsal, a zjistil jsem, že dopisy tohoto druhu mi v mé pozůstalosti žádnou slávu dělat nebudou.
Ameriky nebo Sparty, tlusté doutníky, čaj, tuhá kolínská voda, hodně voňavý olej na pleť, olej na opalování, tygří mast, mýdlo, zubní kartáček a pasty, exkluzivní ústní voda, Tik-Taky, nějaká čokoláda hodně čokoládovitá, sušené bylinky na ochucování jídel, instantní kakao, kousek ementálu nebo rokfóru nebo obou, poštovní známky, čínské pero nového typu, pomerančové a grapefruitové šťávy v prášku,různé lahůdky dle tvé fantazie, mohou to být sladkosti, ale stejně uvítám cokoliv pikantního nebo i třeba malý kousek masa nebo šunky. Česnek, cibuli, citrony, jablka apod. vozit nemusíš.
Do třetice mi bylo včera oznámeno, že mi došel další dopis od Tebe, že mi ale předán nebude, protože tam jsou pozdravy od různých známých, a já mohu přijímat vzkazy a pozdravy jen od příbuzných. Ani přiložené fotky mi předány nebudou. Škoda.
Ten šperk se jakžtakž povedl, ale kreslit Ti ho nebudu - ať to je překvapení. Pokusil jsem se mu dát trochu secesní přídech. Doufejme, že správně ztvrdne (je to celé z chleba, s jinými materiály pracovat neumím). Šňůrku si k tomu budeš muset přidělat sama.
především Ti zavčas přeju všechno nejlepší k narozeninám a svátku, k nimž Ti jako dar dávám tu Babetu nebo jak se to jmenuje. Ale jestli z toho spadneš a natlučeš si, budu moc naštvanej!
Dnes večer si s kolegou uspořádáme silvestrovskou hostinu. Už se těším. O půlnoci si připijeme místo šampaňským celaskonem effervescens. Na Nový rok sníme grapefruit. (Celkově musím říct, že teď hrozně moc jím a břicho mi utěšeně roste. Při józe to ale kupodivu nevadí.)
zjistil, jsem, že při delším pobytu ve vězení hrozí citlivějším lidem nebezpečí, že zatrpknou a zanevřou na celý svět, otupí, rezignují a stanou se dost sobeckými. Jedním z mých hlavních cílů je, abych - ať už tu budu jakkoli dlouho - takovému nebezpečí ani trochu nepodlehl. Chci zůstat otevřený světu, neuzavírat se před ním sám do sebe, a uchovat si zájem o o ostatní lidi a lásku k nim. O různých lidech mám různá mínění, ale nemohu říct, že bych kohokoliv nenáviděl. V tomhle ohledu se nemíním změnit. Kdybych se změnil, znamenalo by to, že jsem prohrál. Nenávist nikdy nebyla ani mým programem, ani východiskem mého konání. A to se nesmí změnit.
Odpovědnost nelze kázat, ale pouze nést, a tudíž nelze začít odjinud než sebe sama. Zní to sice legračně, ale je to tak: začít musím já. Zajímavá na tom ovšem je ještě jedna věc: že jakmile jednou začnu - totiž pokusím se teď a zde, tam kde jsem, a bez vytáčky, že jinde by to šlo třeba líp, bez bez velkých řečí a okatých gest, ale o to setrvaleji žít v souladu s "hlasem bytí", jak mu v sobě rozumím - jakmile tedy s tímto jednou začnu, tu náhle překvapen zjistím, že nejsem ani jediný, ani první, ani ten nejdůležitější, kdo se touto cestou vydal. Naděje, která se mi totiž v srdci tímto obratem otevřela, mi otevřela oči i pro vše nadějeplné, co zrak zaslepený leskem pobytových svodů nevidí či nechce vidět, protože by to mohlo narušit tradiční argument rezignujících: že vše je beztak ztraceno. Zda je či není vše ztraceno, záleží jen na tom, zda já sám jsem či nejsem ztracen.
Schválně si všimni toho, že když ti někdo začne nápadně často zdůrazňovat, jaké to je všechno kolem svinstvo, bývá to neklamným signálem toho, že se sám na nějaké menší svinstvíčko chystá.