Վահան Թոթովենցի ինքնակենսագրական վեպը: Ծնված Արևմտյան Հայաստանի Խարբերդ քաղաքում, սովորելով ԱՄՆ-ում և ապա՝ վերադառնալով հետագայում խորհրդայնացված Հայաստան, Թոթովենցը հազվագյուտ հայ գրողներից է, ում ստեղծագործությունների մեջ համակերպված են արևմտահայ, սփյուռքահայ և խորհրդահայ ազգային գրականության տարրերը։ Թոթովենցը 1938-ին ստալինյան մաքրագործումների զոհերից է։
A prolific and multi-faceted writer, Vahan Totovents (1893-1938) produced with equal facility poems in prose and verse, short stories, novellas, novels, critical and biographical works, comedies, dramas, translations from Shakespeare, and a widely read and admired autobiographical work titled Life on the Old Roman Road. Writes Rouben Zarian in his reminiscences of Totovents: "He wrote fast. He had no trouble finding the right word. His sentences flowed with ease. He didn't try to achieve perfection, only spontaneity. He had something to say and he said it. He was never idle. A born writer and a reporter by training, he never waited for inspiration. And since his urge to write came from deep within and was irresistible, sentences and paragraphs followed one another with phenomenal speed."
Totovents was born in Mezre, a small town on the Euphrates in the province of Kharpert, where he studied under such masters of Armenian prose as Telgadinstsi and Rouben Zartarian. In his youth he traveled extensively in the Middle East, Europe, and the United States. After graduating from the University of Wisconsin, he fought as a volunteer in the Caucasus during World War I. "I wanted to see my country liberated," he writes in his autobiographical sketch. "I saw instead its total destruction, and torrents of my countrymen's blood. I saw human suffering of such depth that there can be nothing deeper in this world. I saw nights gorged with blood. I saw men crazed by hunger; I saw bloodthirsty mobs attacking innocent men, women, and children, and I heard the howls of their terrified victims." Another two years (1920-22) of wandering followed - Istanbul, Paris, New York, whence he returned to Yerevan and where, in addition to over a dozen books, he published countless essays and articles in newspapers and periodicals. Criticized for failing to produce works with "proletarian" content, Totovents refused to conform and was eventually arrested and exiled to Siberia. Very little is known about his last years. Sarepig Manoogian, his official biographer, simply informs us that Totovents "died at the height of his creative powers leaving behind many unfinished projects..."
From Ara Baliozian's "The Armenians: Their History & Culture"
Ոչ մի հեղինակի ճակատագիր (որին ծանոթ եմ, իհարկե) ինձ այնքան չի հուզել, որքան Թոթովենցինը։ Ասես հարազատ մարդ լինի։ Երեխեքը Թոթովենցի անվան դպրոցում են սովորում ու ամեն անգամ, երբ դպրոց եմ մտնում ուր իր նկարը կա՝ մեծ, հասուն, ուրախ ու թախծոտ աչքերով, հիշում եմ, թե ոնց է ինքը գրում որդու մասին, ու ոնց է հրաժեշտ տվել որդուն, գնդակահարվելուց առաջ ու հետո ոնց է որդին Հայրենականում զոհվել ու ինչե՜ր կգրեր, որ չեն գրվել, ու գերդաստանից ինչ է մնացել, ավելի շուտ՝ չի մնացել հիմա։ Մարդու ճակատագիր, ողբերգական։ Սա իր ամեն մի բառի մեջ կա, ամեն մի նախադասության։ Սա է գիրքը, կարդացեք, անպայման կսիրեք Թոթովենց, չեք կարող չսիրել։
از خواندن این کتاب بسیار لذت بردم. نویسنده خاطراتی رو تعریف می کنه که مرتبط به هم هستند. آنچه که برای من بسیار جالب بود اینه که کتاب تقریباً صد سال پیش نوشته شده ولی انگار کتابی از یک نویسنده معاصر باشه، هم از نظر سبک نگارش که شبیه رمانهای معاصره در حالی که همچین کتابی در زمان خودش جزو خاطراته، هم طرز فکر و هم بی پروایی نویسنده برای تعریف خاطرات.
3.5 կամ 4։ Որոշ գլուխներ հետաքրքիր չէին, կապ չունեին գլխավոր իրադարձությունների հետ։ Բայց ընդհանուր առմամբ հաճելի ընթերցանություն էր, միակողմանի չէր, բալանսավորված էր, արթուն։
Μου θύμισε το «Τότε που ζούσαμε» του Ασημάκη Πανσέληνου χωρίς την έντονη πολιτικοποίηση που είχε το αυτοβιογραφικό ελληνικό βιβλίο. Εξίσου αξιόλογο όμως ως προς τη λογοτεχνική του υφή. Πώς ήταν η αρμένικη κοινωνία μιας πόλης επί της αρχαίας ρωμαϊκής οδού που ένωνε την Κωνσταντινούπολη με τη Βαγδάτη στις αρχές του 20ου αιώνα και πριν πέσει το φονικό μαχαίρι των οθωμανών, όταν «άρχισε ένας άνισος αγώνας. Χτύπησαν. Και χτυπήθηκαν. Κι απ' τον αρχαίο εκείνο λαό έμεινε μονάχα ένα πολύ μικρό κομμάτι, που θύμιζε τη συμφορά.» (σελ.130);
Αρμένηδες και τούρκοι ζούσαν μαζί, με τις φιλίες και τις έχθρες τους, όπως διαβάζουμε συνεχώς σε κείμενα που αφορούσαν την οθωμανική περίοδο για όλες τις περιοχές της τότε επικράτειάς της. Είναι ένα επαναλαμβανόμενο μοτίβο μιας εποχής που -τουλάχιστον- στην ανατολή- λίγα εθνικά κράτη είχαν συγκροτηθεί και απ' αυτά κανένα δεν ήταν αμιγώς εθνικό αλλά περιείχε μια ποικιλία λαών στη σύνθεσή του. Οι νεότουρκοι ήταν οι πρώτοι που συνέτριψαν αυτό το θαυμαστό μωσαϊκό. Αλλά ο Τοτοβέντς δεν φτάνει μέχρι εκεί: σ' ένα μόνο κεφάλαιο αναφέρει τα προεόρτια της σφαγής, το κλίμα που άλλαζε. Στην αφήγησή του μας απασχολούν τα παιδικά του χρόνια, ο κόσμος και οι άνθρωποι γύρω του που δεν εκτείνονται πέρα απ' την πόλη του. Είναι μια ζωή που φαντάζει αδύνατη σήμερα, ξεκομμένη από τον κόσμο, αυθύπαρκτη.
Ο συγγραφέας μιλάει για τον πατέρα του και τη μητέρα του, για τα αδέρφια του, τους φίλους του, για τους άλλους ανθρώπους που του έκαναν εντύπωση. Και φυσικά για τον ίδιο, όχι όμως τόσο πολύ που να φιλοσοφεί για τις συμπεριφορές των άλλων. Τις καταγράφει σαν να παρατηρεί και μόνο. Είναι εικόνες όλου του φάσματος μεταξύ του μεγαλείου και της ποταπότητας. Η ματιά είναι καθαρά παιδική, όπως και η ηλικία τού χρόνου αφήγησης. Μαθαίνουμε κάπου ότι αργότερα σπούδασε στην Αμερική.
A really marvelous book. Just out of curiosity I found its Russian translation on the net, and it appeared to be a book completely different from the original, the translator might as well have written a completely new book about rural life or something... Some of the parts were unforgivably omitted, but apart from that, the big bulk of the original text is simply untranslatable!! I mean, how would you translate "տիեզերանում է գիշերն աստղահնչուն" into any language?
Կարոտ... եթե մի բառով նկարագրեմ գիրքը: Սերունդների կարոտը էն կյանքի, որ երբեք չեն ունենա: Թախծոտ, բայց նաև լուսավոր պատմություններ գրողի պատանեկության տարիներից: Էս գիրքն ինձ էնքան տպավորեց, որ կարդալուց հետո էլ մի քանի օր Խարբերդի շրջանի հայկական քաղաքների նիստուկացի մասին էի կարդում... Ավելացնեմ, որ գրքի նախաբանն էլ է արտակարգ. բացահայտում է ոչ միայն գրողին, այլ նաև 1930ականների Երևանն իր ձևավորվող մտավորականությամբ:
Yazarimiz koyde gecen cocuklugunu anlatiyor kitap boyunca. Annesi ve babasinin inanilmaz idealize edilmis birer portresini sunuyor. Erkek kardesleri de en fazla cabuk sinirlenen ama gunun sonunda hakkaniyetli bireyler olarak anilan tiplemeler. Koy hayati cok durust, cok verimli, cok aydinlik. Ufak tefek sikintilar yok degil (ornegin "deliler"in bir yerlere kapatilmasi ve utanc kaynagi olarak gorulmesi) ama bunlar butun kitaba sinmis pastoral romantizmin onune gecemiyor. Vahan Totovents Ermeni pastoral edebiyatinin kurucularindan kabul ediliyor, fakat boylesi karikaturize sekilde idellestirilmis bit koy hayati portresi daha cok iki boyutlu bir utopya gibi. Ve bu utopyanin yaraticisinin hali vakti yerinde bir erkek oldugunu anlamak icin anlattigi kadinlara bakmak yeter.
Համամարդկային, համաշխարհային գրականության արժանի գործ, որին չի վիճակվել տեղ գտնել այդ շարքերում: Դա հայ գրականության բացերից է, հասանելի չլինել աշխարհին:
Շուտով կտեղադրեն այս հարթակում Էդիտ պրինտի "Իմ գրադարանը" մատենաշարով հրատարակված Թոթովենցի գիրքը (https://editprint.am/index.php?route=...) և ամբողջական, ավելի մանրամասն կարծիք կգրեմ այնտեղ, քանի որ հենց այդ գիրքն եմ կարդացել, իսկ մինչ այդ, այստեղ, այս գրքի մասին միայն կասեմ, որ աննկարագրելի գիրք է և աննկարագրելի ճանապարհորդություն։ Թոթովենցի լեզուն մի այլ հնչեղություն, մի այլ քաղցրություն ունի։ Թոթովենցի հետ հասուն տարիքում (դպրոցական տարիքում հպանցիկը չեմ հաշվում) ծանոթացա "Բաքու" գրքով, որն այնքան տպավորիչ էր, այնքան սիրուն, աննկարագրելի զգացմունքային և խորը, որ կարող էի ենթադրել նաև այս ստողծագործությունների ժողովածուի ինչ լինելը, սակայն իմ սպասումներից վեր ելավ այն ինչ կարդացի, ավելի շուտ ապրեցի։ Կարդացեք Թոթովենցին․․․․
Թոթովենցը մի աննկարագրելի հմտությամբ կարողանում է անտանելի կարոտ առաջացնել մի բանի հանդեպ, ինչը ընթերցողը երբևիցե չի տեսել։ Երիտասարդ Խարբերդցին այնպիսի գույներով է ներկում այս գավառի բնապատկերները, որ միանգամից քեզ տեղափոխում է այնտեղ։ Գյուղական կյանք, հայկական միջավայր թուրքական իրականությունում, բարի և անմեղ մանկություն, սակայն դաժան իրարանցումներ, որոնք ց��նկացած հայի մեջ դառը "հիշողությոններ" կարթնացնեն։
Beklentili bir başlangıç, belki de çeviriden dolayı okurken zevk alamadım. Dil ve anlatım yavandı, bir iki betimleme dışında hepsi düzayak. İleride sayfalarını karıştırırken aklıma gelecek; sabah kedinin düşürüp kırdığı fincandan, sayfalara sıçrayan ufak kahve lekeleri.
La traduction en français s'intitule; "Une Enfance Arménienne". Un livre que j'ai lu dans les deux versions. Ce livre m'a beaucoup ému par sa sensibilité. C'est un des premiers livres que j'ai lu après avoir maitrisé la langue, suffisament. Le style d'écriture de l'auteur est occidental et c'est peut-être pour cela qu'il m'a été familier.