Čtyři povídky jedinečné japonské spisovatelky (1872–1896), která ve svých drobných dílech využívá estetické tradice klasické dvorské poezie a prózy k vylíčení života a problémů prostých lidí na okraji soudobé společnosti na základě osobních zkušeností, s pronikavým postřehem a novou citovou angažovaností.
Pen name of poet and writer Natsu Higuchi. She studied at the Haginosha school of poetry run by Utako Nakajima and showed talent from early on. After her father’s death in 1889, she began writing novels to make a living, but she also had a sideline business, a general merchandise store, because she could not survive on income from writing alone. In less than a year from the end of 1894, she successively published such masterpieces as Otsugumori (The Last Day of the Year), Take Kurabe (Comparing Heights), Nigorie (Troubled Waters), and Jusanya (13th Night). She died at the young age of 24 from tuberculosis.
Her image currently appears on the Japanese 5000-yen banknote.
Ačkoliv se zprvu zdá toto dílo jako těžce čitelné ať už kvůli absenci uvozovek nebo staršímu jazyku, pokud zvládnete překonat tento nedostatek, dostanete dílo výborné kvality. Není divu, že je dnes Huguči Ičijó tak oceňovaná, protože v těchto povídkách je vlastně vše, co chcete vědět o Japonsku na přelomu 19. a 20.století. Díky tomu, že se zabývá nižší třídou a jejich problémy, si můžeme udělat krásný obraz tehdejší doby, stejně jako heianská díla vypovídala o dvoře v období Heian (tyto ženské autorky byly jejím vzorem). Osobně mě nejméně zaujala hned první povídka o degradaci rodiny kvůli prohýření peněz. Nejvíc se mi zase líbila povídka Za úplňku o nešťastně provdané ženě a ztroskotalém muži, kteří se chtěli kdysi dávno vzít. Sice je dílo už víc než sto let staré, přesto si myslím, že jeho myšlenka tak nějak přetrvává dodnes v mnoha ohledech. Sice se změnily prostředky, ale spousta našich problémů zůstává stejná. Tak proč si o nich nepočíst v tomto krásném díle.
I was really surprised by such authentic experience of Tokio's entertainment district Yoshiwara at the end of 19th century, its muddy streets and the desperate fate of its inhabitants.